Filosofická antropologie 8: Člověk smyslově snaživý

Podle Tomistů (a jiných scholastiků) je smyslová snaživost dvojí:

1. dychtivost (appetitus concupiscibilis), jejímž předmětem je dobro poznané jako smyslově příjemné;
2. vznětlivost (appetitus irascibilis), jejímž předmem je dobro poznané jako užitečné a nesnadné.

Ke smyslové snaživosti náleží:
- směřování k nepřítomnému dobru: touha
- prchání před nepřítomným zlem: strach
- spočinutí v přítomném dobru: radost
- odmítání přítomného zla: smutek