Filosofie přírody je část filosofie, která má za svůj formální předmět proměnlivé jsoucno, tj. tělesa jako taková. Tělesa jsou dále zkoumána speciálními přírodními vědami jako je fyzika (za jejíž součásti můžeme chápat astronomii, geologii, meterologii, atd.) a chemie. Asi do 18. století bylo veškeré zkoumání přírody součástí filosofie.
Na poměr mezi filosofií přírody a přírodními vědami existují dva extrémní názory:
- filosofie přírody je pouhou metodologií přírodních věd, striktně vzato neexistuje (většina současných filosofů);
- filosofie přírody je zcela autonomní (“apriorní”) disciplína, jejíž poznatky jsou nezávislé na přírodních vědách (ty poskytují informace užitečné, ale nikoli nezbytné, Gredt).
Moje stanovisko: filosofie přírody vychází z běžné lidské zkušenosti a reflexí nad ní dochází k platným teoretickým výsledkům, které mohou dokonce korigovat některé přírodovědné teorie. U mnoha přírodovědných teorií totiž není zřejmé, zda jsou instrumentální či reálné povahy, do jaké míry vychází z rozšířené zkušenosti či z arbitrárních filosofických předpokladů. V tomto smyslu je filosofie přírody fundamenálnější než přírodní vědy. Na druhou stranu není filosofie přírody immuní vůči výsledkům pozorování, experimentům, a přírodovědným teoriím. V tomto smyslu je zčásti závislá na výsledcích přírodních věd.
Žádné komentáře:
Okomentovat