úterý 15. prosince 2009

Člověk a jeho hodnoty - závěr

Třebaže by bylo obtížné dokázat, že tento seznam základních lidských dober je úplný, zdá se, že ostatní lidská dobra (hodnoty) lze zařadit do jedné či do vícera z těchto základních skupin. Vezměme nějakou hodnotu, např. život v harmonii s přírodou. Čím se vyznačují život v harmonii s přírodou? Zde je příklad možné analýzy: Za prvé takový život zahrnuje úctu k vlastnímu zdraví a ke zdraví našich bližních. Za druhé potěšení z teoretického poznávání přírody a za třetí i z její krásy. Za čtvrté schopnost se v přírodě orientovat, rozdělat oheň i po dešti, atd. (hravost). Za páté životní styl, který není konzumně orientovaný, ale který je v souladu s okolím (celistvost). Za šesté zahrnuje život v harmonii s přírodou přátelský postoj vůči živým tvorům (např. zbytečně jim nezpůsobovat utrpení). Za sedmé se tento život projevuje i v životním stylu (praktická rozumnost). Konečně, život v harmonii s přírodou zahrnuje i vnímavost k tomu, že v přírodě se ukazuje něco, co přesahuje každého z nás, něco božského (náboženství).

Na závěr našeho zamyšlení se ještě v krátkosti obraťme k otázce morálního dobra. Doposud jsme totiž identifikovali dobra ve smyslu jakýchsi „motorů“, které člověka přitahují, tzn. motivují, na úrovni svobodného sebe-určení. Žít pro nějaké základní lidské dobro ale ještě samo o sobě neznamená žít morálně dobrý život. Naneštěstí známe případy, kdy lidé oddaní dobru přátelství si ničí svůj život či lidé oddaní dobru náboženství zanedbávají své zdraví či lidé oddaní dobru života a zdraví se nezajímají o nic jiného. V čem tedy spočívá morálně dobrý život? Tak jako zdraví znamená takovou funkci organismu, která zachovává a rozvíjí jeho další fungovaní, tak také morálně dobré jednání spočívá v uchování a rozvíjení schopnosti svobodně rozvíjet svou účast na všech základních lidských dobrech. Každý z nás je samozřejmě volán k jiným životním důrazům, nicméně žádný morálně dobrý a naplněný život nevede k zásadnímu potlačování účasti na nějakém základním lidském dobru.

3 komentáře:

  1. co je to "zbytečně" působit utrpení? patří sem třeba i potěšení z utrpení druhého v rámci hravosti? dalo by se pak říct, že třeba kočka (nebo nějaká divoká malá kočkovitá šelma) hrající si s myší nežije v harmonii s přírodou?

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrá námitka/otázka. Kočka nemůže nežít v souladu s přírodou, byť hraje smrtící hru s myší.

    Existuje tedy možnost, aby člověk způsoboval utrpení živému tvoru, jen tak pro potěšení? Myslím, že ne, ale znejistěl si mě ...

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím, že tady bude určitě hrát roli rozdíl mezi člověkem a jiným zvířetem - žádného masožravce ani všežravce mezi zvířaty asi nikdy nenapadlo, že by mohl být vegetariánem z etických důvodů. Já to slovo "zbytečně" vnímám jako horizont, limitu: tj. neustálý tlak na důvody k zabíjení a k působení utrpení, třeba v experimentech na zvířatech. Tj. nemyslím si, že bychom měli prohlásit apriori každé zabíjení (nebo působení utrpení) za eticky horší než jakékoliv jiné možnosti (a např. se bezvýhradně vzdát pokusů na zvířatech).

    OdpovědětVymazat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com