sobota 5. prosince 2009

Filosofická antropologie 9: Člověk svobodný

Další téma, které chci se studenty probrat nadcházející úterý je svoboda. Budu to brát velmi stručně:

Definice: "Svobodu volby lze tedy definovat jako vnitřní aktivní nedeterminovanost ... skrze níž má vůle panství nad svým úkonem, takže je-li dáno vše, co je třeba k jednání, může jednat i nejednat.“ (Gredt §465)

Determinismus: tvrzení, že vůle je nějak vymezena k jednomu.
- teologický determinismus: jsme vymezeni božím působením
- sociologický determinismus: jsme vymezeni druhými lidmi
- psychologický determinismus: jsme vymezeni silnějším motivem
- biologický či fyzikální determinismus: jsme vymezeni přírodními zákony (např. reflexy, geny, atd.)

Důkaz svobody vůle: obtížný, nicméně břemeno důkazu je na odpůrcích svobody.

Historie pojmu svobodné vůle:

  • Platón (racionální determinismus): člověk chce, co se jeví jako nejlepší; žádostivost a vznětlivost jsou smyslové funkce, rozum je má zkrotit.
  • Aristotelés: pojem „svobodné volby“(„proairesis“) jakožto „rozumové žádosti“ či „žádajícím rozumu“, sbou povahou žádostivost spíše smyslová, pouze rozumem pozvednutá ke schopnosti svobodné volby.
  • Augustin: pojmem vůle jakožto speciální schopnosti odlišné od smyslové žádostivosti - obhajoba svobody vůle (a zároveň také účinnosti boží milosti).
  • Duns Scotus: pravděpodobně první radikální obhajoba vůle jakožto nedeterminované: vůle není determinována ani rozumem; svoboda aktu vůle spočívá v synchronní možnosti opaku (vůle volíc A zároveň může volit ne-A)

Žádné komentáře:

Okomentovat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com