Ubytován jsem v 26. patře hotelu Marriott Marquis, přímo na Times Square, kultovní "křižovatce světa":
(vlastní fotky snad také nějaké budu mít, ale nemám kabel od foťáku a tak je zatím nedostanu do počítače)
Times Square je známé jako zábavní a nákupní centrum, tentokrát se ovšem (pravděpodobně, aniž si toho okolí vůbec povšimne) stane i mega-centrem filosofie. Zasedání východní divize American Philosophical Association se totiž účastní až 2000 filosofů (přednášet jich má letos asi 600). V posledních letech se setkání konala v New Yorku (zde asi nejčastěji), Atlantě, Filadelfii, Washingtonu, Bostonu, a Baltimore.
Times Square je známé jako zábavní a nákupní centrum, tentokrát se ovšem (pravděpodobně, aniž si toho okolí vůbec povšimne) stane i mega-centrem filosofie. Zasedání východní divize American Philosophical Association se totiž účastní až 2000 filosofů (přednášet jich má letos asi 600). V posledních letech se setkání konala v New Yorku (zde asi nejčastěji), Atlantě, Filadelfii, Washingtonu, Bostonu, a Baltimore.
**********
Šabat jsem oslavil na ranní modlitbě v chrámu Emanu-el:
(Foto je z internetu nejen protože nemám kabel k foťáku, ale také protože je synagoga momentálně v rekonstrukci a tudíž zakrytá lešením)
Synagoga patří reformovanému směru judaismu, což mj. znamenalo, že bohoslužbě předsedala žena (rabínka) a kantorka. Ženy i muži byli smíšeně usazeni v lavicích. Celkově se bohoslužby účastnilo jen asi 20 a ke konci (postupně nás přibývalo) 30 lidí. Kromě mně jen asi dva muži měli kipu (כיפה) - tedy přesněji řečeno, já jsem měl svého černého kulicha, protože jsem si kipu zapomněl doma. Většina bohoslužby byla v angličtině, s krátkými pasážemi v hebrejštině (čtení z Tóry a Proroků ovšem bylo v hebrejštině). Kázání či zamyšlení na konci bohoslužby se týkalo důležitosti židovského příběhu (tedy nikoli víry a dokonce ani výlučnosti židovského příběhu), inu reformované židovství.
Do synagogy, postavené v r. 1868, se vejde 2500 lidí, patří k jedněm z největších na světě. Viz též zde.
Večer jsem navštívil The Jewish Museum (EN wiki) - s velmi pěknou expozicí Culture and Continuity: The Jewish Journey.
(Foto je z internetu nejen protože nemám kabel k foťáku, ale také protože je synagoga momentálně v rekonstrukci a tudíž zakrytá lešením)
Synagoga patří reformovanému směru judaismu, což mj. znamenalo, že bohoslužbě předsedala žena (rabínka) a kantorka. Ženy i muži byli smíšeně usazeni v lavicích. Celkově se bohoslužby účastnilo jen asi 20 a ke konci (postupně nás přibývalo) 30 lidí. Kromě mně jen asi dva muži měli kipu (כיפה) - tedy přesněji řečeno, já jsem měl svého černého kulicha, protože jsem si kipu zapomněl doma. Většina bohoslužby byla v angličtině, s krátkými pasážemi v hebrejštině (čtení z Tóry a Proroků ovšem bylo v hebrejštině). Kázání či zamyšlení na konci bohoslužby se týkalo důležitosti židovského příběhu (tedy nikoli víry a dokonce ani výlučnosti židovského příběhu), inu reformované židovství.
Do synagogy, postavené v r. 1868, se vejde 2500 lidí, patří k jedněm z největších na světě. Viz též zde.
Večer jsem navštívil The Jewish Museum (EN wiki) - s velmi pěknou expozicí Culture and Continuity: The Jewish Journey.
Delej si poznamky, Dane. Tesim se na dalsi zpravy. Pekny Vanoce v Babylonu.
OdpovědětVymazat