Filosofická antropologie 10-11: Člověk jako osoba

Své obecné "analýzy" bytí Clarke dále aplikuje na osobu, která je nejvyšším projevem bytí (slovy Tomáše Akvinského: id quod est perfectissimum in tota natura).

Být osobou znamená překračovat omezení pouhého materiálnímu způsobu bytí:

• v řádu poznání se to projevuje nejplněji jako vědomí sebe sama,
• v řádu činnosti jako schopnost sebeurčení.

V oblasti poznání máme za úkol poznat sami sebe (viz delfské γνῶθι σεαυτόν; mimochodem: je zajímavé, že etymologie čínského slova 公案 gōng-àn, tj. česky kóan, vede možná až k sanskrtskému koham, což znamená Kdo jsem?)

V oblasti činnosti jde o naplněný život či v nějakém smyslu slova o "sebe-realizaci" (samozřejmě v jiném smyslu než je dnes běžné v pop-psychologii, viz série Člověk a jeho hodnoty). Ve své svobodě se totiž rozhodujeme nejen o svých konkrétních skutcích, ale také sami o sobě, o svém personálním charakteru, krátce řečeno o tom, „kdo“ jsme. Svými skutky, zvláště těmi opakovanými (habituálními), tedy postupně vytváříme trvalý autoportrét (podobně jako to dělají umělci). Tento autoportrét implicitně prohlašuje: „Takový jsem já“.