Symposium: Nové otázky nad Starým mistrem

Symposium Nové otázky nad Starým mistrem (viz 11.6.2010) proběhlo velmi dobře, třebaže bylo nakonec poměrně malé, asi s 12 účastníky. Symposium zahájil prof. Komaš. Kolmaš mluvil o důležitosti neustálé interpretace a překládání Dao De Jingu (až skončíme, bude třeba začít znovu). Pak citoval z tangského básníka Po Ťü-i (白居易 bái jūyì, 772–846), který ironizoval k. 56 ("Ten, kdo ví, nemluví; ten, kdo mluví, neví," 知者不言 言者不知 říkal prý starý mistr znovu denně; proč tedy napsal spis o 5000 znacích? - viz Datlovník v meruňkovém sadu, Vyšehrad, 1996).

Doc. Olga Lomová měla důkladný příspěvek o překládání Dao De Jingu do češtiny. Připomněla to, že dnešní symposium je pořádáno v roce 90. výročí vydání překladu Rudolfa Dvořáka, což byl první opravdový překlad do češtiny (1920). Pokud s překlady počítáme i převody srze další jazyk, celkem lze napočítat 18 českých verzí Dao De Jingu. Dao De Jing fascinuje nejen sinology, religionisty a filosofy, ale lidi různých profesí (od "mystiků" jako je Květoslav Minařík až po geology jako je Václav Cílek). Vzhledem k časovým možnostem se ovšem Lomová nezabývala všemi 18 verzemi, ale následujícími třemi milníky. Všechny tři české texty situovala do širšího kontextu své doby (sama se domnívá, že vlastně "amorfní" text Dao De Jingu je vždy nějak interpretován na základě vlastního socio-kulturního kontextu překladatele; svou domněnku dokumentovala např. na kap. 3, která je na první pohled velm pohoršující, viz 1.2.2010)

• František Čupr (1821-1882) publikoval první převod do češtiny v r. 1878; kniha byla vydána vlastním nákladem (což je překvapivé, protože byl Čupr byl v té době již dobře zavedený autor). Kniha byla věnována jeho zemřelé dceři, které své překlady četl a vysvětloval (měl tedy k Dao De Jingu hluboce osobní vztah). Čupr se opíral o špatný německý překlad, konzultoval ovšem i francouzské překlady. Dnes je jeho převod chápan jako velmi špatný, na druhou stranu se ovšem nedá upřít to, že se jednalo o významný přínos naší kultuře v době našeho obrození. Čupr postupoval racionálně a kriticky (tj. nepřejímal jednoduše své předlohy). Byl sám o sobě zajímavou osobností, pro zavádění neobvyklých pedagogických metod byl vyloučen z profesorského sboru Akademického Gymnázia. Napsal řadu učebnic (např. češtiny pro německé studenty), zabýval se staroindickou literaturou, polním hospodářstvím a mnoha dalšími tematy. Jeho základní motivací bylo mravní povznesení národa. Podle jeho vlastních slov nehledal v Dao De Jingu náhradu za křesťanství, chce naopak, aby jeho přínos vynikl. Křesťanství ovšem chápal modernisticky (osvícensky) jako nástroj sociální reformy, tj. nebyl křesťanem v autentickém smyslu slova. (Z článku ve Slovníku českých filosofů vyplývá, že navazoval hlavně na Herbarta a Schopenhauera).
• Rudolf Dvořák (1860-1920) - považován za zakladatele české orientalistiky (od arabské po japonskou); jakožto sinolog byl znám i v Evropě; velký popularizátor a opět činitel osvětového hnutí národního. Jeho překlad Dao De Jingu vyšel v roce jeho smrti, třebaže se dlouho čínštinou v té době již nezabýval. Je zřejmé, že Dao De Jing byl pro něho opět osobně důležit, vyděl v něm etická témata relavantní po první světové válce.
• Berta Krebsová (1909-1973) - studovala filosofii a dále sinologii u Průška a nakonec ive Francii. Dao De Jingem se zabývala více než dvacet let, ale stále ji unikal; nejprve ho překládala pro potěchu. Později se odvážila k překladu, viděla v něm filosofii přírody a ódu na svobodu. Měla opět velmi osobní vztah k Dao De Jingu. Její překlad, pravděpodobně doposud v češtině ten nejlepší, vyšel zároveň s překladem (také kvalitního) překladu Oldřicha Krále. Prof. Kolmaš v diskusi zmínil, že Krebsová byla židovka, která konvertovala ke katolictví a vyučovala jeden čas katechismus. Podle Čarnogurské se Krebsová již v sedmdesátých letech od nějakého speficického náboženství distancovala (i když uznávala jakési univerzální "přírodní" náboženství za všemi náboženstvími).

Doc. Marina Čarnogurská nejprve podrobně líčila peripetie své spolupráce s Egonem Bondym (1930–2007). Z této spolupráce nakonec vzešly tři různé překlady/výklady (1993, 1996 a 2004). Později se Čarnogurská s Bondym rozešla a v r. 2010 publikovala vlastní překlad na základě textových verzí Mawangdui a Guodian. Čarnogurská interpretuje 道 jako "obsáhlý světový proces" (tj. zde zůstala věrná Bondymu) a velkou důležitost přisuzuje textu Wenzi (文子), což je (údajný) text Laoziho učedníka, který zaznamenává Laoziho přednášku o metafyzice. Čarnogurská na základě textů jako je Wenzi považuje text za primárně metafyzický. Západní metafyzika ji neuspokojuje, pravdu o bytí prý v západních textech (jako např. u Hegela) nenalezla, proto se obrátila k textům staročínským, jako je např. Dao De Jing.

Daniel D. Novotný pak mluvil o historicko-kritickém přístupu Russella Kirklanda. Abstrakt mého příspěvku:

Názory na historickou identitu Laoziho a na vznik a výklad Dao De Jingu se v průběhu dvacátého století silně rozrůznily. V tomto článku nejprve stručně představuji tradiční a modifikovaně-tradiční náhled na Laoziho a Dao De Jing. Poté se obšírněji věnuji genesi taoismu podle Russella Kirklanda. Tento americký badatel ve své knize Taoism: The Enduring Tradition (2004) syntetickým způsobem předkládá výsledky mnoha specializovaných studií, vedených historicko-kritickou metodou známou např. z biblické hermeneutiky. Kirkland hájí mj. následující čtyři teze: (1) Laozi je fiktivní osoba, (2) Dao De Jing je výsledkem komplexního redakčního procesu, (3) Dao De Jing je hromada přísloví, nikoli dílo jednotné vize, (4) taoismus jakožto identifikovatelné hnutí vznikl až v 5. stol. n.l. Přes výhrady, které vůči Kirklandovým tezím vyjádřuji v tomto svém článku, je třeba jeho knihu považovat za zásadně přínosnou výzvu pro všechny taoistické badatele.
Příspěvek vyvolal bouřlivou diskusi. Hlavní otázky, které bych rád Kirklandovi předložil:

• Ad 1: Historicita Laoziho se zdá být ne zcela fiktivní, protože (a) Wenzi a to i ve své staré verzi zmiňuje Laoziho (Čarnogurská), (b) Sima Qian, byť nejistý ohledně detailů, historicitu Laoziho uznává (Lomová); 
• Ad 2 a 3: Dao De Jing se zdá být jednotné dílo starší než z Akademia Jixia, protože (a) Dao De Jing nese rukopis jedné ruky; jedná se o text ve staročínské literatuře zcela výjimečný (Lomová); (b) pokud by hlavním redaktorem byl Huan Yuan (23.2.2010), jak Kirkland navrhuje, proč by se s ním nějak blíže nevyrovnával Xunzi, jeho kolega z Akademie Jixia? (Čarnogurská).
• Ad 4: Taoistické hnutí má k Laozimu velmi volný vztah (a) taoistický kánon Daozang nevykazuje evidenci toho, že by se náboženští taoisté nějak hlouběji Dao De Jingem zaobírali a rozumněli mu (Beran); (b) podobné zvláštní vztahy lze nalézt mezi Konfuciem a konfuciánskou tradicí - Hovory (論語; lúnyǔ) nejsou např. v konfuciánském kánonu (Lomová)

Ve čtvrtek, kromě Jana Slavíka (z naší skupiny), který se zabýval kap. 6 (31.5.2010), měl hlavní (tři) přísvěvky Rostislav Fellner, který představil svůj originální přístup k Dao De Jingu (viz 9.1.2010) na kapitolách 1 až 3. Důležitým faktem bylo, že jsme v publiku měli mj. M. Čarnogurskou s jejím naprosto jiným předporozumněním. Výborné diskuse.

Taoismus podle Kirklanda 6 a 7

Dnes a zítra pokračujeme ve Sv. Janu p. Skalou v našem Interpretačním semináři Dao De Jingu 2 (viz 1.2.2010). Odpoledne mám v Ekocentru Kavyl veřejnou přednášku s provokativním názvem "Byl Laozi taoistou?" Přednáška je založena na úvahách o taoismu, které zde na blogu vedu od 16.11.2009 (a především od 23.1.2010).

6. Zhuangzi
Podle standarndích představ je text nazývaný Zhuanzi napsán starověkým taoistickým myslitelem Zhuang Zhou. Ve skutečnosti je (podle Kirklanda) autorem tohoto textu je Guō Xiàng (郭象, 312 n. l.), dlouhou dobu považován za pouhého „komentátora“. Kirkland upozorňuje na to, že v nejstarší vrstvě Zhuangzi nenajdeme v podstatě nic, co by připomínalo Dao De Jing. V textu je naopak řada věci které jsou s Dao De Jingem v rozporu:

• Zhuangzi např. nepoukazuje na žádné biospirituální praktiky (na rozdíl od „konfuciána“ Menzia!);
  
• Zhuangzi nikde neučí důležité téma Dao De Jingu: „wuwei a nic nebude neučiněno“;
  
• v Zhuangzi nikde nevidíme laskavou životní sílu ani žádné mateřské či femininní téma;
• Zhuanzi nezmiňuje centrální strategii Dao De Jingu, že svět bude napraven bude-li vládce uměřený, femininní a napojený na duchovní síly biospirituální kultivace;
• Zhuangzi své ideje nepředkládá jako program ke kultivaci; jeho zájem je epistemický a po staletí byl čten spíš jako provokace než jako návod k čemukoli.
  

Závěr: text Zhuangzi jako takový se naprosto míjí se zájmy a tématy Dao De Jingu a jeho klasifikace do jedné „taoistické školy“ je naprosto nelogická.

7. Kultivace jemných životních sil: Neiye
Ve dvacátém století byly Zhuangzi a Dao De Jing spatřovány jako primární texty „klasického Taoismu“. Teprve na konci minulého století si badatelé povšimli drobného spisku Neiye [„Vnitřní kultivace“]. Neiye má pouhých 1600 znaků a asi od druhého století př. n. l. upadl v zapomnění - byl "pohřben" v tisících spisů Daozangu (viz 29.1.2010) a málokdo mu věnoval posledních dva tisíce let nějakou pozornost.

Kde Neiye vznikl není jasné. Podle některých pochází z okruhu kolem Jixia akademie v severním státě Qi, podle jiných spíš z jižního státu Chu, podle jiných jsou jeho původci lidé z Chu, kteří přišli do severního Qi. Pravděpodobná doba vzniku je 350–300 př. n. l., tj. předchází dobou vzniku Dao De Jing tak jak jej známe.

Ti, kteří vyučují „rané čínské myšlení“ většinou fetišizují Dao De Jing a Zhuangziho a Neiye nikdy nečetli. Když ale do Neiye nahlédneme, jsme udiveni tím, že jeho návaznost na pozdější taoismus je daleko výraznější než u Dao De Jingu a Zhuangzi. Podle Kirklanda je pravděpodobné, že Neiye ovlivnil vznik Dao De Jingu. (V Neiye se nachází některé pasáže podobné pasážím v Dao De Jingu).

Náplní Neiye jsou spíše nesystematické rady o tom, jak pěstovat to, co je uvnitř: jak a proč. Na rozdíl od Zhuangziho se svými epistemologickými zájmy a Dao De Jingu, který má i morální a politické aspekty, se Neiye zabývá pouze tím, co Kirkland nazývá „biospirituální kultivace“.

Samozřejmě i zde se hovoří o dao: “To, co dává život všem věcem a vede je k dokonalosti, se nazývá Dao.” Termín dao se vyskytuje v Neiye 20x - více než qi (17x), jing (12x) či shen (7x). Pouze xin se v Neiye vyskytuje vícekrát (25x). Kirkland je poněkud překvapen tím, že termín dao má v Neiye neobvyklý význam - spíše něco jako „zdravé energie, které má člověk kultivovat" (healthful energies that the practitioner is working to cultivate)“ V Neiye se nikde neobjevuje idea (domněle v Dao De Jingu), že by Dao byla nějaká neměnná síla v procesu změn, kterou je třeba se nechat unášet. Všimněme si, že toto pojetí dao je bližší alternativnímu překladu "dao" jakožto vize (viz projekt Dr. Fellnera, 9.1.2010)

Qi je v Neiye chápáno jako mocná životní všudypřítomná energie jak ve věcech tak kolem nich. Je základem životní síly, tj. zdraví, vitality, a vyrovnanosti. Neiye vyjadřuje holistické pojetí světa, v němž vše živé, včetně hvězd a duchů, jsou spojeny životní silou. Tento holismus je dodnes přítomný ve všech směrech taoismu. Mudrc se musí na tuto sílu napojit, přičemž schopnost, kterou se na tuto sílu napájí se nazává de (德). Neiye, narozdíl od Dao De Jingu, jasně poukazuje na to, že de je třeba dnes a denně cvičit. Mudrc je v Neiye popsán jako „plný ducha“ a „celistvý v mysli/srdci (心) a těle“.

Další charakteristiky Neiye:

• neukazuje taoistický život jako „wuwei“ či „spontaneitu“, naopak jako sebediciplínu, denní cvičení, řád těla i mysli;
• není zde ani náznak kritiky konfuciánství (tak jako není ani v Guodianu);
• ve shodě s "konfuciánem" Menciem učí Neiye: (a) člověk se rodí jako dobrý, s čistou myslí/srdcem;(b) naše mysl/srdce se zatemnila díky (špatným) myšlenkám a emocím; (c) návrat k původní čistotě vede k přirozené harmonii; podle Kirklanda je zřejmé, že tvůrci Neiye a Mencius byli v kontaktu.
  

Neiye je pravděpodobně starší než Dao De Jing a lze je (anachronicky) považovat za „nejranější taoistické učení“.

Dao De Jing 2

Dopoledne výuka ve Sv. Janu p. Skalou (téma: člověk svobodný), odpoledne opakování se skupinou z třetího běhu základního kursu čínštiny (téma: 2. kapitola Dao De Jingu). Toto je ona 2. kapitola (naneštěstí zatím bez "mého" překladu, viz ale např. zde):

.

二養身

.

天下

皆知美之為美 斯惡已

皆知善之為善 斯不善已

故

有無相生 難易相成

長短相較 高下相傾

音聲相和 前後相隨

是以

聖人處無為之事 行不言之教

萬物作焉而不辭 生而不有

為而不恃 功成而弗居

夫唯弗居
是以不去

.

Proč číst a znovu-překládat Dao De Jing?

.

„Dao De Jing patří mezi nejtajemnější texty čínské historie,“ napsal Mircea Eliade ve svých monumentálních Dějinách náboženského myšlení. Zájem západních učenců o tento text rostl pomalu. Dao De Jing byl přeložen do latiny až v osmnáctém století a nikoli ve století sedmnáctém jako Konfuciovy Hovory. Zpočátku tento překlad nevzbudil velký zájem, situace se začala měnit až ve století devatenáctém při překladech do jazyků národních. Od té doby fascinace Dao De Jingem prudce stoupá: po bibli a koránu se Dao De Jing stává jedním z nejpřekládanějších světových děl. Dao De Jingu se věnují literární kritici, historici, filozofové, teologové, religionisté i umělci různého zaměření. Dao De Jing byl přeložen do stovek současných jazyků a to nikoli jednou, ale mnohokrát. V angličtině existuje mnoho desítek komletních překladu, v češtině a slovenštině máme již také několik překladů.

.

Zde lze nalézt mj. následující počet překladů: do češtiny (7), ruštiny (14), španělštiny (7), francouzštiny (5), němčiny (22), a angličtiny (112). Překlady jsou samozřejmě různé úrovně, některé překlady jsou derivativní, tj. nikoli z originální čínštiny, ale z jiných jazyků. Nicméně otázkou tedy je, za je potřeba dalšího překladu a analýzy tohoto textu.

_________

Vlasto, ptal ses mě na interpretaci znaku 道, dao, (viz 16.11.2009). Nezapomněl jsem na Tebe, chci se k tomu časem dobrat.

Taoismus podle Kirklanda 8

8. Laozi a Dao De Jing
Text Dao De Jingu je podle Kirklanda zcela jistě výsledkem komplexního redakčního procesu, nikoli prací jednotlivce (tak jím není ani např. Pentateuch). Evidence je následující:

• Byly nalezeny dvě "před-standardní" redakce Mawangdui a hromada citací v Guodianu;
• Sima Qian, první autor zmiňující Laoziho, si evidentně nebyl jistý tím, co o něm říká;
• Na rozdíl od Konfuciových Hovorů, který implikuje existenci Konfucia, Dao De Jing nikde nepředpokládá existenci jakéhosi Laoziho (nikde není text uveden slovy „Laozi řekl“).
  

Pro pochopení vzniku Dao De Jingu a obecně starověkého čínského myšlení považuje Kirkland za klíčovou Akademii Jixia - (稷下學宮 jìxià xuégōng), která pracovala "pod branou Ji". Tuto akademii vybudoval koncem 4. století př. n. l. král Xuan ve městě Linzi, hlavního města státu Qi (dnes Shandong), svého času nejmodernější město na světě. Král povolal ze všech končin Číny nejlepší myslitele, poskytl jim prostor a stravu a jejich jedinou povinností bylo přemýšlet, debatovat a psát o životě. Akademie fungovala asi 60 let, mezi první z 26 myslitelů Akademie patřili Mencius, Xunzi, yin-yang theoretik Zou Yan, a řada myslitelů, kteří "zkoumali dao and de". Mezi nimi byl i jakýsi Huan Yuan (環淵) o němž víme pouze to, že jeho dílo se skládalo ze dvou částí. Kirkland přichází s originální hypotézou, že je to on, kdo by mohl být hlavním redaktorem Dao De Jingu – veškeré okolnosti tomu nasvědčují: jeho dílo má dvě části a zabýval se dao a de. Proč doposud nikoho nenapadlo Huan Yuana „podezřívat“ z Dao De Jingu? Díky absurdně nekoherentní zprávě Sima Qiana, říká Kirkland.

Redakční úpravy Dao De Jingu si tedy Kirkland představuje nějak takto:

1. GD 1: pradávné výroky Chu-ských mudrců - před r. 300 př. n.l. (proto idea „starých mistrů“)
2. GD2: biospirituální učení o kultivaci neviditelné síly (氣) - pravděpodobně severní stát Qi kolem r. 300
3. GD 3: politicko-sociální dimenze - redakce v akademii Jixia (asi Huan Yuan) po r. 300
4. MWD 1: mateřská-femininní tradice (první osoba, introspektivní) – neznámý původ
5. MWD 2: finalizovaná redakce v Chu (víceméně náš standardní text)

Po MWD či paralelně s ním byl text upravován za Hanů (výměna tabuizovaných znaků apod.)

Taoismus - pár kritických postřehů

Co říci ke Kirklandově pojetí? Kirkland zásadním způsobem posunul můj vhled do staročínské filosofie. Jeho pojetí je velmi přesvědčivé a historicko-kritická metodologie vynikající. Kromě jednotlivostí ovšem Kirkland hájí, či spíš zmiňuje (bez adekvátní argumentace), celou řadu silných "globálních" tezí, mj.:

1. Laozi je fiktivní osoba
2. Dao De Jing je výsledkem komplexního redakčního procesu a tudíž hromada moudrostí, nikoli dílo jednotné vize.
3. Taoismus jakožto identifikovatelné hnutí vznikl až v 5. stol. n.l.

Ad 1:
Pravděpodobná neexistence Laoziho je daná tím, že nemáme k dispozici žádnou přesvědčivou evidenci o jeho existenci, která by byla starší než je nekoherentní zpráva Sima Qiana o mnoho století později. Anebo máme? Slovenská sinoložka Marina Čarnogurská právě vydala knihu Lao c' a proces vzniku Tao Te Ťingu, kde se suverénně odvolává na řadu starších dokladů o Laozim, na jejichž základě ani nepochybuje o existenci Laoziho a jeho autorství Dao De Jingu (či De Dao Jingu). Jedním z těchto (údajných) dokladů je text Wenzi (文子), (údajného) učedníka Laoziho a autora hovorů s ním. Nakolik jsem ovšem (zatím) pochopil stav bádání, nikde není prokázána před-Qinská evidence o Laoziho existenci. (To je důležité, protože Qin provedl velkou "kulturní revoluci" v podobě "pálení knih a pohřbívání učenců", tj. velká část našich představ o čínském starověku je zpětná rekonstrukce). Část dnešního textu Wenzi je možná před-Qinská, ale je to zrovna ta část o Laozim? Čarnogurské knihu si chci ještě podrobněji prostudovat, zatím jsem ovšem vůči Laoziho existenci velmi skeptický.

Ad 2:
Souhlasím sice s Kirklandem, že Dao De Jing je výsledkem komplexního redakčního procesu, ale nesouhlasím s tím, že by text nepředával jistou konzistentní myšlenkovou pozici. Alespoň zatím se nám při četbě Dao De Jingu s Dr. Fellenerem ve Sv. Janu p. Skalou vyplatila hypotéza "interpretativní integrity". (Je ovšem pravda, že tato jednota nemusela být nikým zcela jasně dohlédnuta - umělcům se často podaří vytvořit text, jehož jednota a myšlenkový náboj přesahují schopnosti a záměry umělců samých.) K tomuto tématu bych se rád ještě vrátil.

Ad 3:
Je pravda, že chápat taoistický kánon (Daozang) jako nejlepší vymezení toho, co je a co není taoismus, zní rozumě. Na základě tohoto kriteria nám potom vyjde, že taoismus vznikl v 5. stol. n.l. za Lu Xiujinga (viz 29.1) a nikoli za Zhang Daolinga (viz 27.1) v 2. stol. n.l. Na druhou stranu je ale historickým faktem, že nějací Nebeští mistři exitovali již v 2. stol. n.l. Třebaže nebylo jejich učení dáno do první verze taoistického kánonu - tak jako ani tam nebyl Dao De Jing - co vlastně tito Mistři byli? Kirkland bere Daozang za bernou minci, ale nelze autoritu první verze Daozangu zpochybnit? Navíc, proč by nebylo možné hovořit o "prototaoistickém sebevědomí" jdoucím daleko dále než k 5. stol. n.l.? Kirkland mi mluví z duše, když říká, že v mnoha ohledech můžeme sloučit "konfuciána" Mencia s "taoistou" Laozim a přiřadit "taoistu" Zhuangziho zase někam jinam a vyjde nám daleko lepší klasifikace klasické čínské filosofie než dnes běžně používáme. Nicméně o tom, že by se "taoistická identita" formovala až v 5. stol. n.l. zatím přesvědčen nejsem.

(Děkuji doc. Janu Slavíkovi, že mě při mé přednášce 20.2. podnítil ke kritičtějšímu přístupu ke Kirklandovi).

Dao De Jing 2 (proč další překlad?)

Dnes dopoledne opakování (kapitola 2) a odpoledne druhé setkání naší skupiny: Interpretace Dao De Jingu 2. Na programu je nejprve přednáška doc. Jana Slavíka (ZU Plzeň) o nejstarších dějinách Číny a poté impromptu hudební intermezzo (Svatojánské loutnění, k výročí úmrtí převora zdejšího kláštera a hudebního skladatele P. Ivana Jelínka OSB, 1683-1759). Zítra přejdeme na druhou "eneádu" Dao De Jingu, na kapitolu 10. Vše pod vedením Dr. Rostislava Fellnera.

.
Včera jsem nadhodil otázku, proč se pokoušet o další překlad v nesčíslné řadě překladů. Kromě důvodů osobních (některé texty stojí za osobní "potyčku" i když asi stěží učiníme příspěvek k jejich exegezi) jsou zde i důvody odborné. Od r. 1999 pracuje Dr. Fellner na překladu alternativním, který se podle mého názoru od všech českých a většiny světových překladů liší v několika zásadních hermeneutických principech:

1. Překlad bere vážně nové archeologické vykopávky starších forem Dao De Jingu z Mawangdui (z. r. 1973) a z Guodian (z r. 1993),
2. Jedná se o překlad kontextuální, beroucí v úvahu svébytný charakter čínského jazyka, který i abstraktní myšlenky vyjadřuje bezprostředním poukazem na konkrétní skutečnosti(tyto konkrétní skutečnosti se snažíme odvodit z etymologie znaku, příp. z archeologicko-kulturních reálií)
3. Překlad metodicky užívá etymologické a genealogické analýzy struktur čínského znaku, jehož nejstarší formy jsou zachyceny na tzv. písmu na želvích krunýřích a kostech (tato znalost je poměrně nedávná; doposud se etymologie zakládala na poměrně pozdní a z dnešního hlediska velmi nedokonalý značník Shuowen jiezi (說文解字) z 2. stol. n.l.).
4. Překlad vychází z hypotézy hermeneutické integrity, podle níž je text Dao De Jingu koherentní a vzájemně sám-sebe-interpretující, tzn. nejedná se o volnou sbírku nesouvislých „moudrých výroků“.

Výsledná interpretace Dr. Fellnera není ani mysticizující, ale není ani racionalistická. Proti všem čtyřem principům lze samozřejmě vznést mnoho námitek. Faktem nicméně zůstává, že tato interpretace dospívá k velmi originálnímu čtení textu, přičemž se nejedná o čtení nikterak svévolné, ale velmi dobře podložené.

Taoismus 2 (pro Antropologii náboženství)

2. Klasické období (700-220 př. n.l.)
Za dynastie Východních Zhou, v období Jara a Podzimu (722-476 př.n.l) a Válčících států (475-221 př.n.l.), nastal v Číně rozkvět filosofie. Jedenou z podmínek tohoto rozkvětu byla rozdrobenost Číny a poptávka po námezdních státnících a putujících vládcích. V tomto období, které se nazývá taktéž „období sta filosofických škol“, žila řada vynikajících čínských filosofů, z nichž pozdější tradice vyzvihla následujících šest škol základních:

1. Konfuciánismus (Konfucius, Mencius, Xunzi)
2. Mohismus (Mozi)
3. Škola Yin-Yang
4. Legalismus (Han Fei)
5. Daoismus (Laozi, Zhuangzi, Liezi)
6. Škola jmen (Gongsun Long)

K Laozi-mu říká Wong toto:

[Laozi je] všeobecně znám jako zakladatel taoismu; … pocházel ze státu Chu. Dao De Jing je prvním taoistickým textem a je jisté, že byl sepsán více osobami. Jako i jiné texty z této doby se toto pojednání zabývá státnictvím a nabízí politické alternativy. Je to až taoismus Zhuangziho a Lieziho, který vybízí k politickému neangažování se. Taoisté Dao De Jingu nebyli žádnými společenskými odpadlíky. Pro ně byl mudrc jedincem, který chápal přirozený běh věcí (dao) a který s ním žil v souladu. … [Dao je] zdrojem života všech věcí. … neosobní a nepojmenovanou silou za veškerým děním ve vesmíru. … tato síla není zcela neutrální, ale je laskavá [Wong s- 30-2].

Podle Wong se učení Zhuangziho a Lieziho odlišuje od Laoziho učení v několika ohledech. U nich již

- nejsou dobří a špatní vládci, ale politika jako taková je nečistá;
- mudrc nenabízí své schopnosti, ale stahuje se do ústraní;
- Dao není laskavé ale neutrální.

Nicméně přes tyto rozdíly je Wong přesvědčena o jednotné nauce tří velkých taoistických filosofů:

Navzdory těmto rozdílům měl taoismus z období Válčících států s Dao De Jingem mnoho společného. Dao zůstávalo i nadále onou bezejmennou, beztvarou silou, která je základem veškeré existence. … Ať ... byl taoismus optimistický nebo pesimistický, idealistický nebo rozčarovaný, aktivní nebo únikový, byl vždy hlasem, který hovořil o zachování přirozené cesty dao. (Wong 35-7)

Čerpali Laozi a Zhuangzi z šamanismu? Podle standardního pojetí nikoli: šamanství se prý do taoismu dostalo až po r. 20 př.n.l. v rámci vzniku tzv. náboženského taoismu (道教), který má (podle tohoto standardního pojetí) pramálo společného s klasickým filosofickým taoismem (道家) Laoziho a Zhuangziho. Wong nicméně tvrdí, že vliv šamanismu je patrný již u Laoziho a Zhuanziho, toto tvrzení ale nedokládá. Zmiňuje pouze fakt, že podle hlavního staročínského hisotrika Sima Qiana se “Laozi se narodil v Chu ve správním obvodě Fu, ve vesnici Li,” tj. v oblasti s živou šamanskou kulturou. Podobně i Zhuangzi se podle Simy narodil ve státečku Sung, připojeného k Chu. Badatelé si prý taktéž povšimli jazykových podobností Dao De Jingu s literaturou Chu (Wong opět nedokládá).

Wong se vyhraňuje vůči dnes již neudržitelnému standardnímu pojetí dějin taoismu (Laozi taoismus založil, Zhuangzi doplnil, náboženský taoismus všem tento původní filosofický překroutil). Pokud se dostaneme k nejnovějšímu stavu bádání (např. ke Kirklandovi) zjistíme, že ono to je ještě úplně jinak.

Dao De Jing 6

O víkendu jsme měli setkání Interpretace Dao De Jingu ve Sv. Janu p. Skalou. V sobotu dopoledne jsme si zopakovali 6. kapitolu a odpoledne měla přednášku Dr. Ľubica Obuchová: Čínské subtropy: Hospodářská zvířata v zhuangské kultuře (mj. jsem se dozvěděl, že Laozi nesedí na vodním buvolu, jak jsem měl doposud za to). V neděli jsme se věnovali kap. 14.

Zde je překlad Dao De Jingu podle tzv. wangbiovské textové verze (8.5.2010):

谷神不死
gŭ shén bù sĭ
是謂玄牝
shì wèi xuán pìn
玄牝之門
xuán pìn zhī mén

是謂天地根
shì wèi tiān dì gēn
緜緜呵
mián mián ruò cún
若存用之不勤
yòng zhī bù qín 

Jedná se o jednu z nejnepochopitelnějších kapitol Dao De Jingu. Pozdní tradice ji pojmenovala "成象" (Naplňování formy).  Překlad podle B. Krebsové:

Duch hlubiny nikdy neumírá.

To je, co nazýváme tajemnou matkou zrodu.

Branou tajemného zrodu je to,

co nazýváme kořenem nebe a země. 

Nepřetržitě a bez ustání trvá a působí bez úsilí.

Dává takovýto text nějaký smysl? Co si po přečtení takového textu představíme či jakou myšlenku z něho pojmeme? Srovnejme s překladem Dr. Fellnera (z r. 2005):

Když volání úžlabiny nebere konce,

řekne se: ulov si ženskou!

A když ulovíš ženskou a pronikneš k ní, 

řekne se: takhle se na nebi a na zemi zapouští kořen!

Takhle to trvá neustále a funguje to,

aniž se o to kdo stará.

Obhajoba tohoto velmi rozdílného překladu by zabrala asi  deseti-stránkový článek a to jsme zatím jen v překladu čínského textu podle verze "standardní" a nikoli podle verze starší (Mawangdui). Fellnerův alternativní překlad má přinejmenším jednu velkou výhodu patrnou hned na první pohled: dává konkrétní a názorný smysl.

Taoismus podle Kirklanda 9

9. Co pozdější taoisté zdědili z klasické "taoistické" literatury?

Dao De Jing a Zhuangzi hrál v myšlení a životě taoistů (s výjimkami) relativně okrajovou roli.
Taoisté sice byli inspirováni těmito díly a projevovali jim úctu, ale svůj konkrétní životní model na těchto spisech nezakládali o nic méně než křesťané na Ježíšových podobenstvích (říká Kirkland). Dao De Jing sice sloužil jako taoistické „svaté písmo“, ale nebyl fundamentální tak jako bible pro křesťany. Představoval jen jeden z mnoha textů Daozangu.

K uctívání Laoziho říká Kirkland toto: apoteóza Laoziho předchází vlastní taoistickou tradici (ať už jsou její počátky v 2. stol. n. l. u Zhang Daolinga či v 5. stol. n. l. u Lu Xiujinga.) Tato apoteóza neměla kořeny v lidové zbožnosti – jak se často uvádí – ale na hanském dvoře. Pán Lao byl po staletí především bůh vládců Číny, což prokazuje nesmyslnost dojmu, že Číně vždy vládli konfuciáni. Je dost dobře možné, že taoisté si „půjčili“ Pána Lao od čínských císařů.

Dao De Jing 3

O víkendu jsme ve Sv. Janu p. Skalou pokračovali v Interpretačním kursu Dao De Jingu 2 (viz 9.1.2010). Zopakovali jsme si k. 3 a načali k. 10. V sobotu měl přednášku Dr. David Uher "Přírodní determinativy v Shuowen". Shuowen Jiezi (說文解字; Výklad jednoduchých a rozbor složených znaků) je základní gramatologická příručka čínštiny, napsaná kolem r. 100 a předaná u dvora (tj. "vydaná") r. 121 n.l. Jedná se o geniální dílo, které je překonáno až v posledních desetiletích (povšimněme si už jen důmyslného jména, které řadí za sebou všechny čtyři čínské tóny).

Třetí kapitola Dao De Jingu (第三章: 安民):

不尚賢 使民不爭
不貴難得之貨 使民不為盜
不見可欲 使民心不亂

是以
聖人之治
虛其心 實其腹
弱其志 強其骨

常使民無知無欲
使夫智者不敢為也

為無為
則無不治

Překlad Oldřicha Krále (1971):

Nepovyšujte moudré a lidé se nebudou svářit
nepřeceňujte nedostupné zboží a lidé se nedají na lup
nehlížejte se příliš po věcech žádoucích a nezanesete do lidských srdcí nepokoj.

Spravování Světcovo vypadá tak:
vyprázdní srdce lidí
a naplní jim břich
oslabí jejich vůli
posílí skelet -

a lid bude navěky bez poznání a bez žádosti
takže i vědoucí se neopováží cokoli učinit!
Světec nebude dělat nic
a přece všechno jím bude řízeno!

"Můj" (tj. v podstatě Fellnerův) překlad z 26. 10. 2008:

Neoslavuj úředníky a lidé nebudou soupeřit,
Nepropaguj obtížně získatelné zboží, a lidé nebudou krást,
Nevystavuj na odiv to, co může vzbudit chtíč, a lidé nebudou mít neřád v srdci.

A proto,
mudrc vládne tak, že
Vyprazdňuje mysl lidu a posiluje jeho nitro,
Oslabuje jeho ambice a zpevňuje jeho charakter,

Lid tedy neví a nežádostní
a tím ani ti, kteří "v tom umí chodit", se neodváží jednat.
[Mudrc] vládne a jedná, aniž by co činil,
Nic tak nezůstane mimo [jeho] správu.

Překlad podle nálezů v Mawangdui B (z 21. 03.2009, a 30.1.2010):

MWD se podstatně liší na konci - markantní je absence slavného taoistického 為無為 ("jednání nejednáním"):

恆使民无知无欲也
使夫知不敢弗為而已

則无不治矣

Neoslavuj úředníky a lidé nebudou soupeřit,
Nepropaguj obtížně získatelné zboží, a lidé nebudou krást,
Nevystavuj na odiv to, co může vzbudit chtíč, a lidé nebudou mít neřád v srdci.

A proto,
mudrcova terapie [spočívá v tom, že]
vyprázdňuje svou mysl a naplňuje své nitro,
Oslabuje své ambice a zpevňuje svůj charakter,

Mít toto trvale v srdci způsobí, že jako lidé nebudeme o [těchto věcech] vědět a tak ani prahnout,
a tím i ten, který "ví co a jak", se neodváží jednat, a přestane.
A pak nikdo nezůstane neřízen.

Dao De Jing 10

Dnes, v sobotu a v neděli máme ve Sv. Janu p. Skalou čínštinu (viz 20.2.2010). Na programu jsou rekapitulace Dao De Jingu 4, 10 a 11 a započetí k. 12. V sobotu odpoledne má přednášku prof. Kolmaš: "Pětijazyčné zrcadlo mandžuského jazyka".

V tzv. wangbiovské verzi vypadá kapitola 10 takto:

載
zài
營 魄 抱 一 能 無 離 乎
yíng pò bào yī néng wú lí hū
專 氣 致 柔 能 嬰 兒 乎
zhuān qì zhì róu néng yīng ér hū
滌 除 玄 覽 能 無 疵 乎
dí chú xuán lǎn néng wú cī hū
愛 民 治 國 能 無 為 乎
ài mín zhì guó néng wú wéi hū
天 門 開 闔 能 為 雌 乎
tiān mén kāi hé néng wéi cí hū
明 白 四 達 能 無 知 乎
míng bái sì dá néng wú zhī hū
生 之 畜 之
shēng zhī xù zhī
生 而 不 有
shēng ér bù yǒu
為 而 不 恃
wéi ér bù shì
長 而 不 宰
cháng ér bù zǎi
是 謂 玄 德
shì wèi xuán dé

V mém neumělém překladu kapitola dopadla takto:

Pokud:
Vezmeš svého ducha a obejmeš Jediné, je možné dosáhnout [jeho] neodloučení?
Soustředíš se na svůj dech a zjemňuješ ho, je možné stát se kojencem?
Vysmýčíš [svou] špínu a máš [jasný] náhled, je možné zůstat neposkvrněný?
Pečuješ o lid a spravuješ zemi, je možné nezapůsobit [na lid a zemi]?
Nebeská brána se zavírá a otevírá, je možné učinit samičku [bránou nesmrtelnosti]?
Svítí bílý den až do všech světa stran, je možné nevědět [o tom bílém dni]?
Živit, co se rodí,
[ale] nevlastnit, co se rodí,
nezáviset na tom, co se činí,
neničit, co roste,
tomu se říká uchopovat Ctnost.

Překlad Dr. Fellnera je mnohem hezčí:

Pokud se zaměříš na svou duši
a obejmeš ji tak, abyste byli jedno
- zdali je pak možné, aby se neodloučila?

Pokud se soustředíš na svůj dech
abys dosáhl jemnosti
- zdali je pak možné, aby byl dechem kojence?

Pokud vysmýčíš schody před svým prahem
abys měl všechno pod kontrolou
- zdali je pak možné, aby byly zcela bez kazu?

Pokud pečuješ s láskou o lid
abys napravil zemi
- zdali je pak možné, aby neusiloval o realizaci?

Pokud se brána Nebes
otevírá jednou zavřenou brankou
- zdali je pak možné, aby to byla brána samičky?

Pokud osvítí bílý den
všechno až do čtyř světa stran
- zdali je pak možné, aby o něm nikdo nevěděl?

Co se zrodí, to se živí.
Ale nevlastnit to, co se rodí,
nezáviset na tom, co se koná,
nelikvidovat to, co roste.
Tomu se říká: nabývat přirozenou autoritu.

Obzvláště zajímavý je jeho komentář k druhému klíčovému znaku Dao De Jingu, 德 dé, který se v 10. kapitole vyskytuje poprvé:

"Z hlediska interpretace znaku 德 dé jde vlastně o následování 彳chì přímosti 直 zhí srdcem 心 xīn. Můžeme proto interpretovat význam tohoto znaku i jako určitou autonomní aktivitu, která je přímým odrazem nitra. Upíná-li se srdce člověka na vizi (道 dào), pak i když člověk tuto vizi „nerealizuje“ (tedy její „obsah“ zůstává navenek skrytý), na člověku, kterého pak označujeme přízviskem 聖人 shèng rén, se přirozeně projevuje to, co chová ve svém nitru. Důsledkem uvedeného přirozeného sepětí toho, co je uvnitř, a toho co je navenek, bývá například to, co označujeme pojmem „věrohodnost“. Takový věrohodný člověk bývá činitelem se specifickou „přidanou hodnotou“: validita jeho výroků a jejich autorství nebývají totiž běžně ostatními zpochybňovány. Hovoříme v té souvislosti o autenticitě člověka (odtud i návrh definice „shèng réna“ 聖人 jako „autentického člověka“ ). A neprojevuje se snad autenticita autorství nanejvýš příznačně právě v tom, co nazýváme přirozenou autoritou ?

Znak 德 dé se proto v této souvislosti nabízí alternativně překládat nejen jako „ctnost“, ale vzhledem k jeho skladebným složkám a k tomu, co již víme o autentickém člověku a jeho vztahu k 道 dào i k 德 dé, i jako „přirozená autorita“ nebo prostě „autorita“. Taková autorita, která je přirozeným projevem vize."

Dao De Jing 1

Po několika měsících (od 6-7. června 2009) navazujeme s několika kolegy ve Sv. Janu p. Skalou na čínštinu podle Dao De Jingu, pod vedením Dr. Rostislava Fellnera. Malé osvěžení paměti:

道德經一
(體道)

道可道 非常道 名可名非常名
無名天地之始 有名萬物之母
故
常無欲以觀其妙 常有欲以觀其徼
此兩者
同出而異名
同謂之玄
玄之又玄
眾妙之門

Překlad z 13. července 2008 (podobný první verzi z r. 2007) - založený na výkladech Dr. Rostislava Fellnera. Jedná se o výklady velmi originální (z dobrých důvodů, nikoli ze snahy o originalitu, o tom snad brzy).

Vize, kterou lze nahlédnout, není ta trvalá vize.
Jméno, na které se lze doptat, není to trvalé jméno.
Je-li co na zemi a nebi počato, nemá to jméno,
je-li co z tisíců věcí zrozeno, má to jméno.
Proto:
Když pořád netoužíš, spatříš její tajemství.
Když pořád toužíš, spatříš její slupku.
Toto dvojí společně vyrůstá a přeci má různé jméno,
společně se o tom mluví (jako o jednom bolasu)
- jakoby jeden kámen bolasu stíhal druhý kámen bolasu.
Je toto ta brána k poznání mnoha tajemství?

České překlady jsou k disposici zde - domnívám se, že vážně je třeba brát pouze ty, které vychází z čínského originálu a jsou přímo do češtiny (a slovenštiny), tj. Rudolfa Dvořáka (1920), Oldřicha Krále (1971), Egona Bondyho a Mariny Čarnogurské (1993), Berty Krebsové (1997), a vznikající překlad Davida Sehnala. (Autoři převodů z jiných jazyků jsou sice často vynikajícími odborníky ve své oblasti, ale stěží mohou posunout chápání tohoto textu na hlubší rovinu).
________
V pátek a dnes v pondělí také učím ve Sv. Janu Filosofii - probrali jsme velmi stručně logiku pojmu, soudu a úsudku.

Dao De Jing 15 - Liezi

Patnáctá kapitola Dao De Jingu, tradičně nazývaná "Dávní mudrci" ve standardní textové verzi v překladu Berty Krebsové (1997).

古之善為士者

gǔ zhī shàn wéi shì zhě

微妙玄通

wēi miào xuán tōng

深不可識

shēn bù kě shì

夫唯不可識

fū wéi bù kě shì

故強為之容

gù qiáng wéi zhī róng

Ti, kdož v dávných dobách prosluli jako mudrci,

byli nesmírně jemní, odtažití a obdivuhodně pronikaví.

Byli tak hlubocí, že je můžeme jen stěží pochopit.

Protože nejsme s to je plně poznat,

snažíme se je alespoň přibližně znázornit.

豫兮若   冬涉川

    yù xī ruò  dōng shè chuān 

猶兮若   畏四鄰

yóu xī ruò   wèi sì lín

儼兮  其若客

yǎn xī   qí ruò kè

渙兮若   冰之釋

huàn xī ruò   bīng zhī shì

敦兮  其若朴

dūn xī   qí ruò pò

曠兮   其若谷

kuàng xī   qí ruò gǔ

混兮   其若濁

hǔn xī   qí ruò zhuó

Jak byli obezřelí! Jako ten, kdo v zimě přechází řeku.

Jak byli ostražití! Jako ten, kdo se hrozí ze všech stran sousedů.

Jak byli zdrženliví! Jako ten, kdo je hostem na návštěvě.

Jak byli nevyzpytatelní! Jako tající tříšť ledu.

Jak byli strozí! Jako holý peň stromu.

Jak byli všeobsáhlí! Jako širé údolí.

Jak byli nezbadatelní! Jako zkalená tůň.

孰能晦以理之徐明

shú néng huì yǐ lǐ zhī xú míng

孰能濁以靜之徐清

shú néng zhuó yǐ jìng zhī xú qīng

孰能安以動之徐生 保此道者不欲盈

shú néng ān yǐ dòng zhī xú shēng bǎo cǐ dào zhě bù yù yíng

夫唯不盈 故能蔽而新成

fū wéi bù yíng gù néng bì ér xīn chéng

Kdo je schopen zkalené klidem zčistit a postupně vyjasnit ?

Kdo je schopen klidné pohybem vzrušit a postupně oživit ?

Kdo v sobě chrání toto tao, nedychtí být naplňován.

Právě proto, že není přeplněn, může se spotřebovávat, aniž potřebuje obnovy.

-----------

PhDr. Jan Beran měl přednášku "Mistr, co létal na mracích: Podobenství o povaze Cesty Tao". Dr. Beran je odborník na významného taoistického mistra Liezi-ho (列子 Lièzĭ), plánuje kompletní překlad. Kniha byla relativně málo vykládána kvůli pochybnosti o autentičnosti, ovšem díky svému půvabu pronikla hluboce do čínské kultury.

Dao De Jing 4

道冲而用之或不盈
淵兮似萬物之宗

挫其銳
解其紛
和其光
同其塵

湛兮似或存
吾不知谁之子
象帝之先

Překlad z úterý, 27. ledna 2009 (především podle veze Wang Biho):

Vizi, kterou vyprázdníš, tím, že ji využiješ, už nenaplníš.

Ó nitro! Odtud prýští desetitisíce věcí.

.

Své ostří otupovat,

své uzly rozplétat,

svou záři tlumit,

své stopy zahlazovat.

.

Zdá se, že hlubina přetrvává,

Nevím, čí je to dítě

- jako by byla dříve než Pán?

Komentář:
Kapitolka se skládá ze tří částí: (1) pohled do nitra; (2) atributy tohoto pohledu; (3) otázka po původu niterného pohledu

1. Vize (Dao, 道), ať už chápaná imanentně jako osobní vize, či transcendentně jako něco nadosobního, je křehká a může se vytratit tím, že ji využijeme. Případně, v radikálnějším pojetí, stačí, že ji užijeme (用 znamená samo o sobě užít). Pokud stojíme o vizi, dívejme se do nitra, do hlubiny (淵, vír, hlubina, vlevo r. voda).

2. Díváme-li se do nitra-hlubiny, otupujeme své ostří, stáváme se jednodušší, nenápadní. Nezanecháváme (viditelné) stopy. Jedná se o paradoxní či "proti-egu" jdoucí aktivity.

3. Podivuhodná síla a hloubka (湛, jiný znak, vlevo ale opět r. vody) této pravdy je něco nepomíjejícího, trvajícího (存). Odkud se bere? Čí je to dítě? Kdo ji zplodil? Laozi zde mluví v první osobě a klade si otázku po původu oné záhadné pravdy o niterném pohledu, kterou objevil. Není dřívější než Bůh 帝? (Zde jde zřejmě o Boha, i když nelze vyloučit ani to, že by zde Laozi referoval k prvnímu legendárnímu čínskému vládci. Poté by se ale jednalo spíše o tvrzení než otázku a je divné, že by toto tvrzení bylo tak tentativní, uvozené 象).

POZNÁMKY:

- V této kapitole si někteří překladatelé (především O. Král) divoce vymýšlejí;

- ve světle k. 11 navrhuje Dr. Fellner interpretovat用 jako "fungování, které nemůžeme "držet v rukou,""; první věta by se pak dala přeložit jako "Vize, která přeteče, byť i funguje, se již nenaplní.

Ježíš v Nazaretě

Vlasta V. rozpoutal zajímavou diskusi nad mou "vnitrosvětskou" interpretací Ježíšova dramatického odmítnutí v Nazaretě, svého času maličké a zapadlé obci, dnes pětašedesátitisícového města, kde Ježíš strávil většinu svého pozemského života (viz 30.1.2010). V diskusi Vlasta vložil pasáže z komentáře Matthew Henryho (1622-1714), významného presbyteriánského biblisty (zatím netknutého rodící se biblickou kritikou). Inspirován jeho příkladem jsem po prvé v životě nahlédl do biblických komentářů mých oblíbených barokních autorů, jmenovitě Francisca de Toledo SJ (1532-1596), nejen významného filosofa a systematického teologa, ale právě i biblisty. K naší pasáži L 4, 30 ("on však prošel jejich středem a bral se dál.") píše toto:

"Quo modo Christus per medium illorum abiisse dictus sit investigant multi, quidam existimant invisibilem illis se reddidisse. Quidam alii eorum voluntates Christum mutasse ut eorum dimitterent liberum, in qua sententia sunt Ambrossius et Beda. Quidam alii Christum virtute sua eorum tenuisse manus ne illum apprehendere possent aut detinere. Hoc certum est, divina sua virtute eorum evasisse manus quo autem modo id factum sit ambiguum est cum modis multis fieri posset; puto tamen id factum sicut qui inter nos e media turba egreditur et a manibus aliorum se eripit robore aut virtute sua, hoc tamen discrimine quod apud nos est quaedam vis et violentia manifestas at in Christo prae virtutis et potentiae suae magnitudine nulla vis apparebat sed sicut nos per medium incendimus aerem nec vis apparet quia ratione virtutis motivae fere nihil resistentiae habet aer, ita Christus illorum manus evadens per medium eorundem transgressus est et abiit."

Mnozí se zabývali tím, jakým způsobem Kristus "prošel jejich středem". Někteří se domnívají, že se učinil neviditelným; jiní, že změnil jejich vůle tak, aby ho propustili na svobodu, což je názor Ambrože a Bedy. Někteří další se pak domnívají, že Kristus svou virtus zadržel jejich ruce, aby ho nemohli chytit a zajmout. Jedno je jisté, totiž že jejich rukám unikl svou božskou virtus; jakým však způsobem to bylo učiněno je nejisté, protože stát se to mohlo mnohými způsoby. Myslím si, že to bylo učiněno podobně jako když se u nás někdo dostane z prostředka davu a vytrhne se z jejich rukou fyzickou (robore) či mravní silou (virtute), ovšem s tím rozdílem, že v našem případě jsou síla (vis) a násilí zjevné, kdežto v případě Krista, díky mravní síle (virtute) a velikosti jeho moci (potestas), není tato síla (vis) zjevná. Podobně tak jako my procházíme středem vzduchu aniž by bylo zjevné jakékoli [naše] úsilí (vis) protože díky pohybové síle (virtus motiva) neklade vzduch téměř žádný odpor, tak i Kristus se vyhnul se jejich rukám, prošel jejich středem, a odešel.

Zdá se tedy, že Toledo zaznamenává (tak jako M. Henry) tradiční čtení pasáže jakožto zázračného úniku ("je jisté ... že jejich rukám unikl svou božskou virtus"). Zajímavé ovšem je, že se tu může jednat o jakýsi "vnitřní zázrak", tj. o Ježíšovo působení na vůle Nazareťanů. Další zajímavostí je pro men Toledův pojem virtus, což jakoby nebyla jen ctnost (habitus či kvalita mysli ke konání dobrých činů), ale i jakási navedek působící síla (v pův. etymologii od vir - muž, mužná síla). Podobnou konotaci, jakožto vnitřní síla působící i ven, má i pro Dao De Jing fundamentální pojem 德, který se poprvé vyskytuje v 10. kapitole. Tradičně je tento termín překládán jako ctnost, Dr. Fellner jej ovšem překládá jako přirozená autorita.

Abych se ale vrátil k Lukášově pasáži. Vzhledem k tomu, že uznávám princip držet se tradičních interpretací pokud nejsou dobré důvody k revizi, kloním se teď pod tíhou diskusí s Vlastou a Toledem k tomu, že Ježíšův únik Nazareťanům nebyl zcela jednoduchý a "přirozený". Kromě toho, že tradice trvá na působení "Ježíšovy božské virtus" jde i o to, že příhoda je zjevně dramatická a tato dramatičnost by byla mou původní "vnitrosvětskou" interpretací oslabena. Evidentně se tam stalo něco velmi zvláštního.

Dnes se již Nazareťané k Ježíšovi hlásí.
Zde jsou arabští katolíčci při katechezi nedaleko pravoslavné kaple Sv. Gabriela. Foto z 21. dubna 2009.

Zpráva z konference "Vzdělání a udržitelný život" 2

První nástřel zprávy, kterou s kolegy (Dr. Fellner, Mgr. Machovcová, Mgr. Bargel) připravujeme z naší konference (bez poznámek pod čarou - na tomto blogu by to byly poznámky pod čarou druhého řádu :-)):

Od konce osmdesátých let se do popředí zájmu veřejných činitelů dostala idea udržitelného rozvoje ve smyslu snahy uspokojit „potřeby přítomnosti, aniž by byly oslabeny možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“  Tato idea vnáší do environmentálních, sociálně-kulturních a politicko-ekonomických kruhů pozitivní orientaci: svět není jen bojem přírody proti civilizaci či civilizace proti přírodě, ale je zde i naděje k nalezení takové vyváženosti mezi různými silami, že vše, co je v životě nás lidí potřebné a důležité bude dlouhodobě zachováno a rozvíjeno. Třebaže hlubší obecně-teoretické analýzy této ideje jsou doposud v odborné literatuře poměrně vzácné , udržitelný rozvoj je natolik atraktivní ideou, že Valné shromáždění OSN v prosinci 2002 přijalo rezoluci v níž jsou léta 2005–2014 vyhlášena jako Dekáda vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Konference při příležitosti 15. výročí založení Svatojánské koleje – vyšší odborné škole pedagogické (VOŠP) ve Svatém Janu pod Skalou byla proto věnována právě této v současnosti aktuální ideji. Jednalo se o mezinárodní konferenci s názvem „Vzdělávání a udržitelný život“ (Education and Sustainable Life). Konference se konala od středy 23. června do soboty 25. června 2010 ve Sv. Janu p. Skalou a v Praze.  Jednalo se vlastně o tři na sebe navazující události: ve středu a ve čtvrtek probíhalo předkonferenční sinologické symposium na téma „Nové otázky nad Starým mistrem“ v Ekocentru Kavyl ve Sv. Janu p. Skalou, v pátek byla zahájena vlastní pedagogická konference v Pastoračním centru v Praze-Dejvicích a v sobotu se konal tamtéž speciální konferenční den OP VK („Operační program Vzdělání pro konkurenceschopnost“). Předkonferenční sinologické symposium se týkalo interpretace staročínského spisu Dao De Jing (道德經; „O Cestě a Ctnosti“) a třebaže i to mělo návaznost na téma udržitelného života, v následující zprávě se omezíme na páteční a sobotní příspěvky. V těchto dvou dnech vystoupilo 22 přednášejících z pěti zemí (Česko, Slovensko, Čína, Brazílie, Finsko). 

... pak následuje stručné shrnutí obsahu konferenčních příspěvků (ještě nehotové) a nakonec závěr ...

Konference proběhla v uvolněné a přátelské atmosféře, čas byl rozumně rozvrhnut tak, aby kromě přednášek byla příležitost i k diskusím. Příspěvky byly, pokud to bylo možné, řazeny tak, aby na sebe vhodným způsobem navazovaly, což dávalo konferenci dobrou argumentační linii. Tematicky byla konference přínosná svým širokým záběrem: od příspěvků ke konkrétní implementaci environmentálních programů do vzdělávání až po obecně-koncepční hlasy volající po zasazení péče o přírodu do kulturního kontextu péče o člověka. Z živých diskusí nad některými příspěvky bylo zřejmé, že politické, úřední, pedagogické i vědecké kruhy cítí potřebu setkávat se a své perspektivy promýšlet v diskusi. V současné západní společnosti si lze povšimnout nejen pozitivních, ale i negativních trendů. Jedním z negativních trendů je ztráta smyslu pro harmonii celku neboli společné dobro. Lidé jsou fragmentováni do nesčetných labyrintů soupeřících skupin a náhledů na svět. Výslovným či bezděčným cílem mnohých skupin je často jen prokázání vlastní důležitosti a zbytečnosti všech ostatních. Jen málokterá zájmová skupina rozvíjí svou činnost se snahou o synergii s ostatními či se smyslem pro celistvý rozvoj všech základních dimenzí lidského života. Environmentální, ekonomicko-politické a sociálně-kulturní síly někdy vidí svět jen ze své perspektivy a jejich případná spolupráce není daná společným hledáním spravedlivého uspořádání, ale jen momentálním příměřím, které se v nové situaci rychle rozpadne. Třebaže idea udržitelného rozvoje je v politických a pedagogických dokumentech zatím chápána jen v užším smyslu slova jakožto hledání ekonomických řešení šetrných vůči lidem i přírodě, v hlubším smyslu slova jde vlastně o lék na právě popsaný negativní trend současné společnosti. Vždyť jádrem snahy o udržitelný rozvoj je synergizace a integrace různých aspektů života jednotlivců i společnosti. Ať už tedy přijímáme či odmítáme momentálně módní nálepku ‘vzdělání pro udržitelný rozvoj’, pojem, který je zde vyjádřen, má kořeny v prastaré a tisíciletími osvědčené moudrosti různých tradičních kultur. Doufejme, že dialog k základním otázkám VUR a to nejen mezi jeho zastánci, ale i mezi jeho kritiky, bude na podobných konferencích či kolokviích pokračovat i v budoucnu.  K trvale udržitelným vizím lze patrně dospět různými cestami, ovšem jedna z nejlepších vede skrze upřímné, otevřené a trpělivé diskuse.

Taoismus podle Kirklanda 1

Co je a co není taoistické? Základní Kirkladnovo metodologické východisko: nedávat a priori odpověď, ale snažit se vzít v úvahu veškeré bohatství taoistických dat. Žádný individuální taoista či sekta by neměla mít monopol na (a priori) definici. Je třeba vzít v úvahu data a z nich se pokusit o vystižení podstaty, která třeba není zcela objektivní, ale není ani arbirární.

Která data lze tímto způsobem označit za taoistická?

„Existují či existoali ideje a praktiky na kterých by se všichni či alespoň většna taoistů shodla? Data se kterými jsem doposud seznámen mě vedou k záporné odpovědi. ... Taoisté se obecně vzato nepovažovali za následovníky jedné náboženské komunity, která sdílí jednu množinu nauk a praktik. Na rozdíl od budhismu, konfuciánství či křesťanství, nezačal taoismus jako snaha nějaké komunity o praktikování učení velkého učitele. Protože neexistovalo žádné „původní učení“ a „původní komunita“, taoisté se nikdy necítili niceni přizpůsobovat své názory a praktiky nějakému původnímu standardu. Diverzita taoistických názorů a praktik nemůže být vysvětlena pomocí pojmů orthodoxie vs. neorthodoxie, orthopraxe vs. neorthopraxe. Dokonce by ani nebylo správné reifikovat tradiční terminologii a říci, že „taoisté jsou ti kteří „věří v Tao“. Tímto způsobem by totiž byl Konfucius učiněn raným taoistou a naopak by bylo vyloučeno mnoho ... můžů a žen, kteří se sami jako taoisté chápali a byli tak i chápání svými současníky (s. 12)

Kdo jsou tedy taoisté? Taoisté jsou ti, co pokračují v tradici Daozang. (s. 12-13) Komplilátoři Daozangu se jak sami identifikovali jako taoisté, tak byli identifikováni jako taoisté svým okolím.

Jak jsme si již (29.1.2010) řekli Daozang vznikl v patém století n.l. a teprve do tohoto období lze klást vlastní vznik taoismus jakožto identifikovatelného nábožensko-filosofického hnutí.

Co se to tedy vlastně dělo ve starověku? Kdo byl Laozi? Co je to Dao De Jing?

Dao De Jing 2 (překlad)

"Můj" překlad druhé kapitoly:

Podle textu Wang Biho (z 17.08.2008, upraveného 09.01.2010)

V podnebesí,
každý kdo koná dobré, byť s vědomím, že je to dobré, koná zároveň i zlé;
každý kdo koná požehnané, byť s vědomím, že je to požehnané, koná zároveň i nepožehnané.
Neboť co je a není, vzájemně se rodí,
lehké a težké vzájemně se transformuje,
dlouhé a krátké vzájemně se měří,
hlas a a zvuk spolu se vyskytuje,
dřívější a pozdější po sobě následuje.

Proto:
Mudrc vyřizuje své záležitosti, aniž by zasahoval; šíří své učení, aniž by mluvil. Přesto se nezříká toho, co bezpočet věcí dělá. Nevlastní, přestože žije.
Není závislý, přestože koná. Nezabydluje se, přestože má úspěch. Právě proto, že se [v ničem] nezabydluje,
neodchází.

Podle textů Mawangdui a Guodian (s další "interpretační masáží"):

Pod nebesy,
každý chápe, co neporušené dělá neporušeným, a stejně tak i porušeným;
každý chápe, co je požehnáné a tedy také to, co je [nebesy] nepožehnané.

Jsoucí a nejsoucí vzájemně se generuje,
těžké a lehké vzájemně se proměňuje,
dlouhé a krátké vzájemně se formuje,
horní a dolní vzájemně se naplňuje,
hlasy a tóny vzájemně se spojují,
dřívější a pozdější vzájemně se překlápí.

Vždyť autentický člověk [tj. ten, jenž naslouchá své Vizi], přivádí na svět věci, aniž by je vytvářel, šíří své učení, aniž by je vyslovil.
Bezpočet věcí se tvoří, aniž by je počal;
dějí se, aniž by je zamýšlel; ty proměnlivé věci on nepřivedl na svět.
A právě proto, že se u něho nezabydlují,
tak ho neopouští.

____________

Dnes jsem učil ve Sv. Janu p. Skalou, zítra odlétám s manželkou na týden do Israele. Pro mne to je již druhá cesta, pro manželku první. Ubytováni bychom měli být v levném hotelu v Betlémě. Protože nevím, zda tam budu mít přístup na internet, nastavím na tomto blogu automatické zobrazování našeho plánovaného programu po jednotlivých dnech a případně tyto texty aktualizuji či zpětně doplním.

__________

V Praze jsme ještě stihli zajít na 3D promítání filmu Avatar. Po stránce provedení neuvěřitelný, scénář celkově průměrný - což je u tohoto typu filmů velmi nadprůměrné (hlavní idea: boj dravé technokratické civilizace s "primitivním" ale "ekologickým" klanem inteligentních bytostí na planetě Pandora).

6. neděle velikonoční (C) a Dao De Jing 5

Setkání po téměř dvou měsících (12.3.2010 a 15.3.2010). Dnes jsme překládali kapitolu 5 a 12, zítra půjdeme na kapitolu 13. Kapitola 5:

天地不仁 以萬物為芻狗
聖人不仁 以百姓為芻狗

天地之間 其猶橐籥乎
虛而不屈 動而愈出

多言數窮 不如守中

Překlad podle verze Wang Biho:

[Pokud] nebesa a země neznají humanitu,
tak celé tvorstvo není než slaměný pes.
[Pokud] mudrc nezná humanitu,
tak sto rodin není než slaměný pes.

Prostor mezi nebem a zemí - není jak kovářský měch?
Vyprazdňuje se a nezhroutí se, čím více se hýbe, tím víc se vydává.

Mnoho slov přijde v niveč, není lépe chránit si nitro?

Všimněme si, že tři části kapitoly na sebe nenavazují. Nalézt mezi nimi souvislost je (snad) možné až na základě verze Mawangdui.
----------
Liturgie jsem se zúčastnil ve Sv. Janu p. Skalou: Sk 15,1-2.22-29 poukazuje na zásadní důležitost apoštolského sboru (biskupů); u Zj 21,10-14.22-23 mě zaujal "křištálově průhledný jaspis" - jedná se o nějakou překladatelskou chybu, protože jaspis je neprůhledný:

u Jan 14,23-29 je pro mne zásadní tvrzení, že "Duch svatý... vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já."

Konference "Vzdělávání a trvale udržitelný život" - středa a čtvrtek

Kromě konference Metaphysics: Aristotelian, Scholastic, Analytic, která se bude konat na Strahově od středy 30. června do soboty 3.července (viz 7.6 až 10.6) se podílím na mezinárodním pedagogickém konferenčním "komplexu" nazvaném Education and Sustainable Life: New Perspectives in Cognitive, Environmental and Intercultural Learning, který se koná ve Sv. Janu p. Skalou a Praze od středy 23. června do soboty 26. června. Jedná se v podstatě o tři navazující akce:

1. Symposium "Nové otázky nad Starým mistrem" (středa a čtvrtek)
2. Konference "Vzdělání a udržitelný život" (pátek)
3. Konference OP VK (Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost) (sobota)

Program na středu a čtvrtek:

• Olga LOMOVÁ: Tao-te-ťing v českém a slovenském jazyce v proměnách času (1878-2009).
• Marina ČARNOGURSKÁ: Nový spôsob analýzy a čítania Tao Te ťingu na základe novoobjavených kópií častí knihy Wen c', troch súborov Lao c' a dvoch rukopisov Te Tao (ťingu).
• Daniel D. NOVOTNÝ: Byl Laozi taoistou? Kirklandova výzva.
• Jan SLAVÍK: Je smrt ducha údolí podmínkou pro porozumění Starému mistru?
• Rostislav FELLNER: Sémantická interpretace konstitutivních složek čínských znaků v kontextu hermeneutického rozkrývání obsahu Tao te ťingu: Témata otevřená v kapitolách 1 – 9.

Náš hlavní řečník, Michael R. Saso (taoistický, budhistický a katolický kněz) nakonec kvůli operaci nepřijede, přičemž mě pověřil přednesením svého příspěvku "Jak taoisté užívají Laoziho Dao De Jing v Rituálu kosmické obnovy Jiao (醮)"