Německé evangelické společenství z městečka Selbitz (DE) dnes dorazilo do Hartmanic po stopách pochodu smrti, který tudy procházel 28. dubna 1945 do Volar. Dvanáct žen zde zemřelo vyčerpáním a byly pohřbeny na místním židovském hřbitově. Na těchto pochodech je asi nejstrašnější, že se jednalo o zcela nesmyslné zlo, které nesloužilo žádnému cíli (válka byla prohraná, proč neodejít a nechat tu hrstku lidí, kteří přežili, na pokoji?). Existence zla je palčivá především pro teisty. Zdá se, jak J. L. Mackie poukázal v r. 1955 ve svém slavném eseji "Zlo a všemohoucnost" (EN), že nelze sloučit tři trvzení klasického teismu: Bůh je všemohoucí, Bůh je dobrý, a zlo existuje. Klasický teismus je tedy nařknut z nejtežšího možného zločinu proti rozumu: z toho, že je logicky sporný.
Teistická odpověď je vedena různými způsoby, většinou po linii svobodné vůle: Bůh stvořil člověka svobodného a tudíž Bůh není zodpovědný za zlo, které člověk člověku páchá. Křesťanská verze teismu navíc může poukázat na fakt, že Ježís Kristus trpěl zlo s námi, pro nás a místo nás. Ve svém jádru jsou tyto odpovědi jednoduché a přesvědčivé, na hlubší úrovni jsou ale tyto odpovědi kontroverzní a diskuse se větví jak labyrint (viz SEP).
Z existenciálního hlediska je zajímavé, že na stejné zlo reagují lidé velmi odlišným způsobem. Např. židovka Eva Erbenová, která se ztratila z pochodu smrti a byla poté zachráněna katolickou rodinou v Postřekově na Domažlicku, víru ztratila ("víra nás definitivně opustila, když jsme přišli do Osvětimi"). Naopak rabín Sinaj Adler, který vypil kalich hořkosti až (téměř) do dna, píše na závěr své knihy V údolí smrti:
Dlouhá byl ona cesta z údolí smrti, Auschwitzu, až k jejímu konci v zemi života. ... Příběh, který je obsažen v této knize, popisuje jedno z nejhroznějších období naší historie, a proto je každý z nás povinen jej znát ... a nikdy jej nezapomenout. To v nás posílí naši víru ve Stvořitele světa, jenž celý svět řídí, a proto musíme předat své vzpomínky též dalším generacím. Aby naši potomci věděli, že Pán je Bůh na nebi nahoře i dole na zemi a že není jiného (1992/2004: 161).
Žádné komentáře:
Okomentovat