úterý 3. srpna 2010

Identita v kontinentální a analytické tradici

V PKL přecházíme do fáze 1B: Člověk a jeho identita. 

Co je to identita? Jako v angloamerickém prostředí odchovaný filosof mám samozřejmě nutkání sáhnout hned po "svém" pojmu (např. v SEP 1 a 2). V tomto smyslu se ale slova 'identita' běžně neužívá. Zdá se, že je třeba rozlišit přinejmenším čtyři různé pojmy identity:

Identita, z lat., shoda, stejnost, totožnost:
  1. soubor vlastností (biologických, psychologických či sociálních) charakteristických pro danou osobu či sociální skupinu (v běžném jazyce a v různých humanitních a sociálních vědách); 
  2. sebe-pojetí dané osoby či sociální skupiny  (v běžném jazyce a v různých humanitních a sociálních vědách)
  3. naprostá neboli striktní totožnost: každá věc je sebe-identická (v logice); 
  4. stejnost-navzdory-změnám-v-čase (tzv. diachronní identita v metafyzice/filosofii přírody).
Zatímco analytická filosofická tradice pracuje s "hloubkovými" pojmy identity 3 a 4 (v logice a metafyzice), kontinentální filosofická tradice se zabývá spíše identitou ve smyslu 1 a 2, tak jak se užívá v běžném jazyce ("krize identity", "ohrožená národní identita", atd.): viz např. Paul Ricouer (Oneself as Another, 1994) či Charles Taylor (The Sources of the Self: The Making of the Modern Identity, 1992).

Žádné komentáře:

Okomentovat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com