Teorie hodnot 2: výchozí otázky

Hodnoty či hodnocení má co do činění s následujícími situacemi, postoji a tvrzeními:

• příjemnost je dobrá/špatná
• kdyby to udělal, bylo by to pro něho dobré/špatné
• není pro něho dost dobrá
• příliš mnoho cholesterolu není dobré pro zdaví (škodí zdraví)
• to je ale dobrý/špatný nůž
• je to dobrý/špatný zloděj 
• je to dobrý/špatný člověk
• to je dobře/špatně, že jsi přišel
• bylo by lepší/horší kdybys nepřišel
• salát je pro tebe lepší/horší než sušenky
• můj nový otvírák na konzervy je lepší/horší než ten starý
• Míša je lepší/horší zloděj než Ríša
• je lepší/horší s tím skončit teď než být později chycen
• lepší/horší by bylo, kdyby vyhráli Světový pohár a nechali si všechny své hráče pro příští rok
• celer je pro tvé zdraví nejlepší/nejhorší
• Míše je nejlepší/nejhorší zloděj široko daleko

V seznamu se sice nevyskytuje slovo 'hodnota' ovšem vyskytuje se zde hodnocení pomocí pojmů dobrý, lepší, nejlepší a špatný, horší, nejhorší. Podle Schroedera lze všechny tyto výroky lze rozdělit do čtyř základních typů:

1. Příjemnost je dobrá. 
2. Je dobré, že jsi přišel.
3. Je pro něho dobrá.
4. Toto je dobrý nůž.

Věty typu 1, kde se 'dobré' vypovídá o něčem látkovém (mass), tvoří prý centrální část tradiční axiologie, v níž šlo o to, najít odpověď na otázku, co je dobré - např. příjemnost (rozkoš), poznání, sláva, peníze. Schroeder nazývá tyto věty hodnotové výroky (value claims).

Věty typu 2 jsou (prý) centrální především pro tradiční utilitaristy. Schroeder je nazývá výroky dobra jako takovém (goodness simpliciter claims).

Věty typu 3 jsou vztažené k osobě a týkají se jejího blaha. Schroeder je nazývá výroky o blahu (claims about well-being or wellfare).

Věty typu 4 modifikují predikáty, jsou jejich "atributy", a proto je Schroeder nazývá attributivní (attributive uses of 'good' claims).

Jak se tyto různé typy výroků mají k sobě navzájem?