Metafyzické disputace: Disputace 9 (O nepravdě)

Disputace 9: O nepravdě neboli nepravdivém

Sekce 1: Co a kde je nepravda a zda je vlastností [proprietas] jsoucna
Sekce 2: Jaký je původ nepravdy
Sekce 3: Z čeho pramení obtížnost následovat pravdu

Disputatio 9: De falsitate seu falso

Sectio 1: Quidnam et ubi sit falsitas et an sit entis proprietas
Sectio 2: Quae sit falsitatis origo
Sectio 3: Unde oriatur difficultas veritatem assequendi

Metafyzické disputace: Disputace 8 (O pravdě)

Disputace 8: O pravdě neboli pravdivém nakolik je passio jsoucna

Sekce 1: Zda v intelektuálním slučování a rozdělovaní je formální pravda
Sekce 2: Co je pravda poznání
Sekce 3: Zda je pravda poznání pouze ve slučování a rozdělování či zda je také v jednoduchých pojmech
Sekce 4: Zda pravda poznání neboli intelektu v něm není dokud nesoudí
Sekce 5: Zda pravda poznání je pouze ve spekulativním intelektu či také v praktickém
Sekce 6: Zda v rozdělování je pravda zrovna tak jako ve slučování
Sekce 7: Zda nějaká pravda, nakolik je passio jsoucna, je ve věcech
Sekce 8: Zda pravda se dříve [per prius] vypovídá o pravdě poznání než o pravdě věci, a jakým způsobem

De Veritate seu vero quod est passio entis
S1: Utrum in compositione et divisione intellectus sit formalis veritas
S2: Quid sit veritas cognitionis
S3: Utrum veritas cognitionis sit solum in compositione et divisione vel etiam in simplicibus conceptibus
S4: An veritas cognitionis seu intellectus in eo non sit donec iudicet
S5: An veritas congitionis sit tantum in intellectu speculativo vel etiam in practico
S6: An in divisione sit veritas aeque ac in compositione
S7: Utrum veritas aliqua sit in rebus quae sit passio entis
S8: An veritas per prius dicatur de veritate cognitionis quam de veritate rei et quo modo

13. neděle v mezidobí (C) - Vzdělávání a udržitelný život - sobota

1 Král 19,16b.19-21 
ŽALM 16

Gal 5,1.13-18 ... vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: „Miluj svého bližního jako sebe.“ Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili! Chci říci toto: Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

Lk 9,51-62 ...Ježíš mu však odpověděl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“
----------

Program konference dnes: Jana Čermáková (MŠMT Praha) "Vzdělávání pro udržitelný rozvoj z pohledu MŠMT"; Jan Činčera (Liberec) "Výchova k udržitelnému rozvoji: Nová generace environmenální výchovy?"; Eva Šmelová (Olomouc):  Jak realizovat VUR v předškolním a raně školním věku; Jana Fellnerová (Sv. Jan p. S.) "Specifika EV a vzdělávání dětí předškolního věku."; Kirsti Lindh (Finsko) mluvila o hodnotách; Danuše Kvasničková o historii ekogramotnosti v ČR; Jana Harmanová "Jak moravskoslezský kraj podporuje EVVO"; Karel Tomek (VÚP Praha): "VUR z pohledu kurikulárních dokumentů"; Miroslav Novák (MŽP odbor EV): "Posilování kontaktu dětí s přírodou v MŠ"; Milada Švecová: "Evropské projekty a TUŽ"; Alena Marková: "Vzdělávání k udržitelné spotřebě"; nakonec jsem představil náš program "Příroda, krajina a lidé pospolu".

Vzdělávání a udržitelný život - pátek

Třetí den konference Education and Sustainable Life na počest 15. výročí založení VOŠP ve Sv. Janu p. Skalou (viz 11.6.2010).

Konference byla zahájena mým příspěvkem "Příroda jako kulturní problém: Poznámky k RVP G". Zde je abstrakt:
Sémantická analýza řady pojmů vyjadřovaných pomocí termínů  ‘příroda’ a ‘kultura’ vede k formulaci teze, že péče o přírodu je neoddělitelně spjatá s kulturou. Příroda, na které nám záleží, je totiž vždy nějakým způsobem již příroda kulturně zformovaná či alespoň kulturně zhodnocená. Příroda (přirozenost) pak dále není jen něco vnějšího, ale i vnitřního: člověk sám je totiž součástí přírody v širokém smyslu slova a proto když člověk kultivuje a hodnotí sám sebe, kultivuje a hodnotí část přírody (což má následky nejen pro něho samého, ale právě i pro zbytek přírody). Význam teze, že péče o přírodu je neoddělitelně spjatá s kulturou, je patrný především v kontrastu s obavami, že mezi přírodou a kulturou existuje zásadní a stěží překonatelných konflikt. Ve světle této teze by bylo vhodné zpracovat lépe teoretické i praktické návaznosti environmentálního,  multikulturního, a osobnostního a sociálního průřezového tématu v plánovaných revizích Rámcových vzdělávacích programů.

Další příspěvky:
Olga Mokrejšová (Sv. Jan p. S.) prezentovala metodiku výuky chemie. Valny Giacomelli Sobrinho, profesor ekonomie z Brazílie mluvil o nalezení nějaké cesty mimo (za) současnou antropocentrickou/environmentalistickou a biocentrickou/ekologickou ekonomií. Hanne-Lore Bobáková (Ostrava) mluvila o komunikačních kompetencích (znalostech) cizích jazyků v terciálním vzdělávání - k výuce (to mě potěšilo) doporučovala mj. jazykový dril a důraz na reálná komunikační cvičení. Dušan Fedič (Slovensko) prezentoval sociologické studium "atmosféry třídy". Výsledky prokázaly špatnou či neexistující  vysokoškolskou metodiku výuky (tzv. logotropie vs. paidotropie). Christina Ching Pui Sun (Hong Kong) měla "aplikovanou" přednášku o environmentálních tématech ("sounáležitost s přírodou") v díle japonského animátora Myasakiho. Barbora Machovcová (Sv. Jan p. S.) analyzovala RVP a Robert Bargel (Sv. Jan p. S.) důležitost vazby na místo/domov v environmentální výchově. Dominik Fellner (Sv. Jan p.S.) nás seznámil s metodickým portálem www.rvp.cz (na kterém dělá digiportfolio). Tereza Vošáhlíková mluvila o vzdělávání pro udržitelný rozvoj v MŠ. Vošáhlíková kromě praktických ukázek práce v MŠ poukázala i na absenci kompetence "jednat spravedlivě"; v diskusi ovšem vyplynulo její stanovisko, že "není jedna spravedlnost"a "není jedna pravda". Kompetenci "kritické myšlení" nechápe jako schopnost rozlišovat spravedlnost a nespravedlnost, ale "pochopit různost v kontextu". Např. kastovní systém v Indii není špatný/nespravedlivý, ale prostě jiný. (Říkám si, že Sókratova mise mezi sofisty neskončila). Rostislav Fellner nakonec zakončil pojetím přednáškou o trvalé udržitelnosti u Laoziho (hezky tím navázal na naše sympozium k interpretaci Dao De Jingu).

Tak ještě zítra a pak mám dva dny "volno" ...

Symposium: Nové otázky nad Starým mistrem

Symposium Nové otázky nad Starým mistrem (viz 11.6.2010) proběhlo velmi dobře, třebaže bylo nakonec poměrně malé, asi s 12 účastníky. Symposium zahájil prof. Komaš. Kolmaš mluvil o důležitosti neustálé interpretace a překládání Dao De Jingu (až skončíme, bude třeba začít znovu). Pak citoval z tangského básníka Po Ťü-i (白居易 bái jūyì, 772–846), který ironizoval k. 56 ("Ten, kdo ví, nemluví; ten, kdo mluví, neví," 知者不言 言者不知 říkal prý starý mistr znovu denně; proč tedy napsal spis o 5000 znacích? - viz Datlovník v meruňkovém sadu, Vyšehrad, 1996).

Doc. Olga Lomová měla důkladný příspěvek o překládání Dao De Jingu do češtiny. Připomněla to, že dnešní symposium je pořádáno v roce 90. výročí vydání překladu Rudolfa Dvořáka, což byl první opravdový překlad do češtiny (1920). Pokud s překlady počítáme i převody srze další jazyk, celkem lze napočítat 18 českých verzí Dao De Jingu. Dao De Jing fascinuje nejen sinology, religionisty a filosofy, ale lidi různých profesí (od "mystiků" jako je Květoslav Minařík až po geology jako je Václav Cílek). Vzhledem k časovým možnostem se ovšem Lomová nezabývala všemi 18 verzemi, ale následujícími třemi milníky. Všechny tři české texty situovala do širšího kontextu své doby (sama se domnívá, že vlastně "amorfní" text Dao De Jingu je vždy nějak interpretován na základě vlastního socio-kulturního kontextu překladatele; svou domněnku dokumentovala např. na kap. 3, která je na první pohled velm pohoršující, viz 1.2.2010)

• František Čupr (1821-1882) publikoval první převod do češtiny v r. 1878; kniha byla vydána vlastním nákladem (což je překvapivé, protože byl Čupr byl v té době již dobře zavedený autor). Kniha byla věnována jeho zemřelé dceři, které své překlady četl a vysvětloval (měl tedy k Dao De Jingu hluboce osobní vztah). Čupr se opíral o špatný německý překlad, konzultoval ovšem i francouzské překlady. Dnes je jeho převod chápan jako velmi špatný, na druhou stranu se ovšem nedá upřít to, že se jednalo o významný přínos naší kultuře v době našeho obrození. Čupr postupoval racionálně a kriticky (tj. nepřejímal jednoduše své předlohy). Byl sám o sobě zajímavou osobností, pro zavádění neobvyklých pedagogických metod byl vyloučen z profesorského sboru Akademického Gymnázia. Napsal řadu učebnic (např. češtiny pro německé studenty), zabýval se staroindickou literaturou, polním hospodářstvím a mnoha dalšími tematy. Jeho základní motivací bylo mravní povznesení národa. Podle jeho vlastních slov nehledal v Dao De Jingu náhradu za křesťanství, chce naopak, aby jeho přínos vynikl. Křesťanství ovšem chápal modernisticky (osvícensky) jako nástroj sociální reformy, tj. nebyl křesťanem v autentickém smyslu slova. (Z článku ve Slovníku českých filosofů vyplývá, že navazoval hlavně na Herbarta a Schopenhauera).
• Rudolf Dvořák (1860-1920) - považován za zakladatele české orientalistiky (od arabské po japonskou); jakožto sinolog byl znám i v Evropě; velký popularizátor a opět činitel osvětového hnutí národního. Jeho překlad Dao De Jingu vyšel v roce jeho smrti, třebaže se dlouho čínštinou v té době již nezabýval. Je zřejmé, že Dao De Jing byl pro něho opět osobně důležit, vyděl v něm etická témata relavantní po první světové válce.
• Berta Krebsová (1909-1973) - studovala filosofii a dále sinologii u Průška a nakonec ive Francii. Dao De Jingem se zabývala více než dvacet let, ale stále ji unikal; nejprve ho překládala pro potěchu. Později se odvážila k překladu, viděla v něm filosofii přírody a ódu na svobodu. Měla opět velmi osobní vztah k Dao De Jingu. Její překlad, pravděpodobně doposud v češtině ten nejlepší, vyšel zároveň s překladem (také kvalitního) překladu Oldřicha Krále. Prof. Kolmaš v diskusi zmínil, že Krebsová byla židovka, která konvertovala ke katolictví a vyučovala jeden čas katechismus. Podle Čarnogurské se Krebsová již v sedmdesátých letech od nějakého speficického náboženství distancovala (i když uznávala jakési univerzální "přírodní" náboženství za všemi náboženstvími).

Doc. Marina Čarnogurská nejprve podrobně líčila peripetie své spolupráce s Egonem Bondym (1930–2007). Z této spolupráce nakonec vzešly tři různé překlady/výklady (1993, 1996 a 2004). Později se Čarnogurská s Bondym rozešla a v r. 2010 publikovala vlastní překlad na základě textových verzí Mawangdui a Guodian. Čarnogurská interpretuje 道 jako "obsáhlý světový proces" (tj. zde zůstala věrná Bondymu) a velkou důležitost přisuzuje textu Wenzi (文子), což je (údajný) text Laoziho učedníka, který zaznamenává Laoziho přednášku o metafyzice. Čarnogurská na základě textů jako je Wenzi považuje text za primárně metafyzický. Západní metafyzika ji neuspokojuje, pravdu o bytí prý v západních textech (jako např. u Hegela) nenalezla, proto se obrátila k textům staročínským, jako je např. Dao De Jing.

Daniel D. Novotný pak mluvil o historicko-kritickém přístupu Russella Kirklanda. Abstrakt mého příspěvku:

Názory na historickou identitu Laoziho a na vznik a výklad Dao De Jingu se v průběhu dvacátého století silně rozrůznily. V tomto článku nejprve stručně představuji tradiční a modifikovaně-tradiční náhled na Laoziho a Dao De Jing. Poté se obšírněji věnuji genesi taoismu podle Russella Kirklanda. Tento americký badatel ve své knize Taoism: The Enduring Tradition (2004) syntetickým způsobem předkládá výsledky mnoha specializovaných studií, vedených historicko-kritickou metodou známou např. z biblické hermeneutiky. Kirkland hájí mj. následující čtyři teze: (1) Laozi je fiktivní osoba, (2) Dao De Jing je výsledkem komplexního redakčního procesu, (3) Dao De Jing je hromada přísloví, nikoli dílo jednotné vize, (4) taoismus jakožto identifikovatelné hnutí vznikl až v 5. stol. n.l. Přes výhrady, které vůči Kirklandovým tezím vyjádřuji v tomto svém článku, je třeba jeho knihu považovat za zásadně přínosnou výzvu pro všechny taoistické badatele.
Příspěvek vyvolal bouřlivou diskusi. Hlavní otázky, které bych rád Kirklandovi předložil:

• Ad 1: Historicita Laoziho se zdá být ne zcela fiktivní, protože (a) Wenzi a to i ve své staré verzi zmiňuje Laoziho (Čarnogurská), (b) Sima Qian, byť nejistý ohledně detailů, historicitu Laoziho uznává (Lomová); 
• Ad 2 a 3: Dao De Jing se zdá být jednotné dílo starší než z Akademia Jixia, protože (a) Dao De Jing nese rukopis jedné ruky; jedná se o text ve staročínské literatuře zcela výjimečný (Lomová); (b) pokud by hlavním redaktorem byl Huan Yuan (23.2.2010), jak Kirkland navrhuje, proč by se s ním nějak blíže nevyrovnával Xunzi, jeho kolega z Akademie Jixia? (Čarnogurská).
• Ad 4: Taoistické hnutí má k Laozimu velmi volný vztah (a) taoistický kánon Daozang nevykazuje evidenci toho, že by se náboženští taoisté nějak hlouběji Dao De Jingem zaobírali a rozumněli mu (Beran); (b) podobné zvláštní vztahy lze nalézt mezi Konfuciem a konfuciánskou tradicí - Hovory (論語; lúnyǔ) nejsou např. v konfuciánském kánonu (Lomová)

Ve čtvrtek, kromě Jana Slavíka (z naší skupiny), který se zabýval kap. 6 (31.5.2010), měl hlavní (tři) přísvěvky Rostislav Fellner, který představil svůj originální přístup k Dao De Jingu (viz 9.1.2010) na kapitolách 1 až 3. Důležitým faktem bylo, že jsme v publiku měli mj. M. Čarnogurskou s jejím naprosto jiným předporozumněním. Výborné diskuse.

Mateo Ricci (1552-1610)

V pondělí měl Benedikt XVI. velmi pěkný proslov ke 400. výročí úmrtí geniálního italského misionáře Mattea Ricci SJ (利瑪竇 lì mǎdòu; 1552-1610). Mateo Ricci navázal po několika staletích na evangelizační práci středověkého pekingského arcibiskupa Giovanni da Montecorvino OFM (1246-1328). Ricciho práce je významná a aktuální i po filosofické a teologické stránce. Na rozdíl od svých současníků netrpěl na evropocentrismus a neztotožňoval křesťanský teismus s nějakou konkrétní evropskou formou, na druhou stranu nebyl relativista, netrpěl evropofobií či snahou zbkle zahazovat tisíciletou evropskou konkretizaci křesťanství. Nanejvýš aktuální v dnešní době.

Ricci navazoval na tehdy dominantní formu konfucianismu a lze jej snad považovat za konfuciánského katolíka. Snad ale bude laskavě provázet i dnešní tápavé pokusy taoistické (viz 11.6.2010)

Zhruba přeložená podstatná část papežova  proslovu:

Jaké úctě se Ricci těšil v hlavním městě Číny a v samotném císařském dvoře, o tom svědčí mimořádné privilegium, nemyslitelné pro žádného cizince, totiž že byl pohřben přímo v Číně. Dodnes je možné v Pekingu uctít jeho hrob, který byl restaurován představiteli místní vlády. Mnohé iniciativy přijaté v Evropě a v Číně na počest Ricciho, ukazují živý zájem, kterému se nadále těší jeho dílo v církvi i v nejrůznějších kulturních prostředích. Dějiny katolických misií ... jsou plné velkých postav pro svou horlivost a odvahu nést Krista do nových a vzdálených zemí, ale Ricci je výjimečný případ šťastné syntézy evangelní zvěsti a dialogu s kulturou národu, kterému je nesena; je příkladem rovnováhy mezi věroučnou jasností a rozvážnou pastorační činností. Nejenom hluboká znalost jazyka, ale také přijetí životního stylu a zvyků vzdělaných čínských kruhů, jež bylo plodem studia i trpělivého a prozíravého přístupu, vedlo k tomu, že Ricciho přijali Číňané s úctou a vážností nejenom jako cizince, ale jako „Učitele velkého Západu“. 

Dílo tohoto velkého misionáře obsahuje dvě oblasti, které od sebe nesmějí oddělovat: čínská inkulturace evangelní zvěsti a prezentace západní kultury a vědy v Číně. Vědecké aspekty často vyvolaly větší odezvu , ale nesmí se zapomínat na perspektivu, s níž Ricci navázal vztah k čínskému světu a čínské kultuře. Ricci se nevydal do Číny proto, aby tam přinesl západní vědu a kulturu, nýbrž proto, aby tam přinesl evangelium, aby dal poznat Boha. On sám to ve své knize Pravý význam Pána Nebes vyjádřil slovy: „Více než 20 let jsem se každé ráno a večer se slzami modlil k Nebi. Vím, že Pán Nebes má slitování s živými bytostmi a že jim odpouští… Pravda o Pánu Nebes je v srdcích lidí. Avšak lidské bytosti ji nechápou bezprostředně a nejsou ani nakloněni zamýšlet se takovou otázkou."

Právě při šíření evangelia Ricci nachází mezi lidmi poptávku po širší konfrontaci, takže se setkání motivované vírou stává také dialogem mezi kulturami. Nezištný dialog svobodný od postranních ekonomických či politických cílů a prožívaný v přátelství tak činí z díla Ricciho jeden z nejvznešenějších a nejšťastnějších aspektů vztahu mezi Čínou a Západem.

V této souvislosti napsal Ricci čínsky své nejznámější dílo, nazvané výmluvně Traktát o přátelství. Ricci vytváří přirozenou syntézu vědy, rozumu a víry, když v předmluvě ke třetímu vydání světového atlasu - říká: „Kdo zná nebe a zemi, může zakoušet, že Ten, který vládne nad nebem a zemí, je absolutně dobrý, absolutně velký a absolutně jediný. Ignoranti odmítají Nebe, a věda, která nedosahuje až k Císaři Nebes jako k první příčině, není vůbec žádnou vědou.
 
Obdiv k P. Riccimu však nesmí opomenout roli a vliv jeho čínských přátel. Rozhodnutí, která přijal, nevyplývala z abstraktní strategie inkulturace víry, ale z celku událostí, setkání a zkušeností, které učinil, takže to, co mohl uskutečnit, bylo možné také díky setkání s Číňany. Setkání, která měla mnoho podob, ale která se prohloubila ve vztazích s několika přáteli a učedníky, zejména čtyřmi slavnými konvertity, tzv. „sloupy rodící se čínské církve." - např. Xu Guangqi ze Šanghaje, literát, matematik a astronom, který přesvědčil Ricciho, aby přeložil do čínštiny hlavní Euklidovo dílo Základy, a dále Li Zhao, který spolupracoval s Riccim na vydání nejmodernějších edicí světového atlasu, který umožnil Číňanům učinit si nový obraz o světě. P. Ricciho popsal Li Zhao následujícími slovy: "Věřím, že se jedná o jedinečného muže, protože žije v celibátu, vyhýbá se ve svém úřadu intrikám, málo mluví, chová se spořádaně, denně ve skrytosti kultivuje ctnost a Bohu bez přestání slouží."

(Zpracováno podle Radia Vatikán. kompletní proslov v angličtině je zde)

Michael R. Saso - Laozi a taoistický ritál Jiao (abstrakt)

(Upravený) abstrakt Sasova příspěvku:

Laozi a taoistický rituál Jiao
V tomto článku se věnuji výzkumu ústní (口訣) a ručně psané (秘訣) tradici liturgického taoismu, tak jak je dnes praktikován na Taiwanu, v Hong Kongu a v kontinentální Číně. Základním textem užitým v interpretaci je Ji Lu Yuan Ke (給籙元科), světící manuál užívaný Aliancí Tří Hor (Kapek krve) (三山滴血派), tj. Longhushan, Maoshan, a Gezaoshan. Manuál pochází z období, kdy byly tyto hory neporušeně funkční. Krátce probereme různé formy a struktury taoistické liturgie užívané taoistickými mistry v Hong Kongu a jihovýchodní Asii. Třebaže se jejich rituální texty liší, praxe vnitřní meditace založená na Dao De Jingu od Laoziho doprovází všechna předávání taoistického registru (錄 lù) vyššího stupně.

Michael R. Saso (Nové otázky nad Starým mistrem)

Michael R. Saso, hlavní řečník našeho sympozia, sice kvůli operaci tinnitu nedorazí (viz 11.6.2010), poslal nám ale svůj příspěvek. Jedná se o výklad krásné a působivé taoistické liturgie, konkrétně rituálu Jiao (醮). V r. 1981 zachytil Saso tento rituál i na videu, viz zde. Na videu je zachceno celkem dvanáct fází obřadu, video samotné je ale rozděleno na šest částí:

Video 1:
1) Uvítání duchů
2) Očištění oltáře

Video 2:
3) Pět talismanů obnovujících kosmos

Video 3: 
4) Ranní audience
5) Polední audience
6) Polední dary
7) Noční audience
8) Zpěv Dao De Jingu kap. 42 (道生一。一生二。 二生三。三生萬物)

Video 4 a 5:
9) Přímluvy a osvobozování duší z očistce-pekla

Video 6:
10) Vyvrcholení (posvátné kroky Yu, tanec jednoty s Dao, atd.)
11) Závěrečná ceremonie
12) Rozloučení s duchy

Proč jsme si zvali Michaela R. Saso na naši konferenci?  Saso je totiž jeden z mála nečíňanů, kteří pronikli do autentické tradice současného živého taoismu. Tato tradice je předávána jen těm, kteří projdou velmi náročným (alespoň desetiletým) studiem u mistra. Tradice je z části ústní (口訣 kǒujué), případně víceméně šifrovaně předávaná v ručně psaných textech (秘诀 mìjué). Obtížné je mistra najít (tradičním taoistickým postojem je žít ve skrytosti, viz kap 67 - "zdaž není něco velké právě tím, že se to jeví nicotné?") a pak téměř nemožné přesvědčit jej, aby někoho vyučoval. A už vůbec není možné přesvědčit jej, aby vyzradil např. konkrétní postupy vnitřní alchymie (viz 9.2.2010). Taoismus je mnohovrstevnatý a komplexní fenomén, z něhož jsou známy různým lidem různé prvky. Od Sasa jsme tedy očekávali nějakou inspiraci k interpretaci Dao De Jingu (viz 16.11.2009) z hlediska esoterní taoistické tradice.

12. neděle v mezidobí (C)

Zach 12,10-11: Toto praví Hospodin: „Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování, budou hledět na mne. Budou naříkat nad tím, kterého probodli, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megidské pláni.“

Ž63: ... Má duše lne k tobě ... (דָּבְקָה נַפְשִׁי אַחֲרֶיךָ; paleo-hebrejsky viz zde)

Gal 3,26-29: (Bratři a sestry!) Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. ...

Lk 9,18-24: Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“ Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“
Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!“ On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.“


(Ježíšovu výzvu k nesení kříže mnozí chápou jako něco obtížného a nepříjemného. Ježíš ale v prvé řadě zve k následování, tj. k životu v plnost. Kříž je jen prostředek. Je to podobné jako ve sportu - tréningové bolesti jsou jen prostředkem vyššího cíle, tj. radosti z výkonu či hry).

----------
Včera a dnes máme v Jihlavě, v klášteře minoritů, šesté rekolekce katolických filosofů (na téma: Požadavky katolické víry na filosofii)

Metafyzické disputace: Disputace 7

Disputace 7: O různých rodech distinkcí
Sekce 1: Zda je mimo reálnou a pomyslnou distikci ve věcech ještě nějaká jiná
Sekce 2: Jakými znaky či mody lze rozlišit různé stupně [gradus] distinkce mezi věcmi
Sekce 3: Jak totéž a jiné se srovnává jak mezi sebou tak vůči jsoucnu

Disputatio 7: De variis distinctionum generibus
Sectio 1: Utrum praeter distinctionem realem et rationis sit aliqua alia distinctio in rebus
Sectio 2: Quibus signis seu modis discerni possint varii gradus distinctionis rerum
Sectio 3: Quomodo idem et diversum tum inter se, tum ad ens comparentur

Metafyzické disputace: Disputace 6 (O jednotě ... univerzální)

viz DM 5:
Disputace 6: O jednotě formální a univerzální
Sekce 1: Zda je ve věcech nějaká formální jednota odlišná od numerické a menší než ona.
Sekce 2: Zda univerzální jednota přirozenosti, odlišná od formální, je ve věcech před činností mysli.
Sekce 3: Zda společná přirozenost má ze sebe nějakou jednotu precize, mimo individua, a před činností mysli.
Sekce 4: Co je v univerzální přirozenosti schopnost být v mnohém.
Sekce 5: Zda univerzální jednota vzniká z činnosti intelektu a jak je třeba zadostiučinit obtížím, které vznikají z protikladné [teze].
Sekce 6: Jakou činností rozumu se vytvářejí univerzální věci .
Sekce 7: Zda jsou univerzálie jsoucna reálně-tělesná, substanciální či akcidentální, a jaké mají příčiny.
Sekce 8: Kolikeré jsou univerzálie či jejich jednota.
Sekce 9: Jak se ve věcech rozlišuje jednota rodu a difference, jak mezi sebou, tak od jednoty druhové.
Sekce 10: Zda metafyzické abstrakce rodů a druhů a diferencí lze mezi sebou predikovat.

Délka disputace: 33 500 slov 
Do angličtiny přeložit tuto disputaci James F. Ross. 

Disputatio 6: De unitate formali et universali
Sectio 1: Utrum sit in rebus aliqua unitas formalis distincta a numerali et minor illa.
Sectio 2: An unitas universalis naturae distincta a formali sit in rebus ante mentis operationem.
Sectio 3: Utrum natura communis ex se habeat aliquam unitatem praecisionis extra individua et ante mentis operationem.
Sectio 4: Quid sit in natura universali aptitudo ut sit in multis.
Sectio 5: An unitas universalis consurgat ex operatione intellectus et quomodo difficultatibus in contrarium positis satisfaciendum sit.
Sectio 6: Per quam operationem intellectus fiant res universales.
Sectio 7: An universalia sint entia realia entia corporea, substantialia vel acidentalia quasque causas habeant.
Sectio 8: Quotuplex sit universale seu unitas eius.
Sectio 9: Quomodo in re distinguatur unitas generis et differentiae tam inter se quam ab specifica unitate.
Sectio 10: Quod sit in rebus principium unitatis formalis et universalis.

Program PKL a pět činitelů

Program Příroda, krajina a lidé, který jsem zde již zmiňoval (21.4.2010), je rozložen do pěti tematických celků. Schéma těchto celků jsem napasoval do tradičního čínského (taoistického) schématu pěti činitelů (五行; wǔxíng), tj. dřeva (木mù), ohně (火 huǒ), země (土tǔ), kovu (金 jīn) a vody (水shuǐ). Začíná to v zeleném dřevě:

Prezentace tohoto projektu čeká Dr. Fellnera, mě a mé kolegy zítra na Církevní SOŠ ve Spáleném Poříčí (pro učitele).

Konference "Vzdělávání a trvale udržitelný život" - sobota

A konečně na sobotu 26. června je předběžný program konference "Vzdělávání a trvale udržitelný život" následující (viz včera):

Jan ČINČERA: Výchova k udržitelnému rozvoji jako nová generace environmentální výchovy?
Eva ŠMELOVÁ: Jak realizovat vzdělávání pro udržitelný rozvoj v předškolním a raně školním věku.    Jana FELLNEROVÁ: Specifika environmentální výchovy v předškolním věku.
Kirsti LINDH (Finsko): The significance of values in youth education for sustainable life. (Význam hodnot při vzdělávání a výchově mládeže pro trvale udržitelný život.)
Dana KVASNIČKOVÁ: K pojetí vzdělávání pro udržitelný rozvoj.
Karel TOMEK: Vzdělávání pro udržitelný rozvoj z pohledu kurikulárních dokumentů, přípravy učitelů a jejich metodické podpory.
Miroslav NOVÁK: Posilování kontaktu dětí s přírodou v mateřských školách.
Jana HARMANOVÁ: Jak Moravskoslezský kraj podporuje EVVO ve školách a školských zařízeních.
Milada ŠVECOVÁ: Evropské projekty v kontextu výchovy k trvale udržitelnému rozvoji.
Alena MARKOVÁ: Vzdělávání k udržitelné spotřebě a udržitelnému životnímu stylu.
Marie KORDULOVÁ: Výchovně vzdělávací strategie a jejich vliv na rozvoj znalostí, rozhodovacích dovedností i postojů ve prospěch udržitelného rozvoje, všech pracovníků škol.

Pravděpodobně ještě v jedné prezentaci s kolegy představíme svůj projekt:

Rostislav FELLNER, Daniel D. NOVOTNÝ, Barbora MACHOVCOVÁ, Robert BARGEL & Olga MOKREJŠOVÁ: Projekt OP VK „Příroda, krajina a lidé v rámci vzdělávání pro udržitelný rozvoj“ zahajuje.

Konference "Vzdělávání a trvale udržitelný život" - pátek

Na pátek 25. června je předběžný program konference "Vzdělávání a trvale udržitelný život" následující (viz 11.6.2010):

• Daniel D. NOVOTNÝ: Příroda jako kulturní problém: Poznámky k RVP G 
• Olga MOKREJŠOVÁ: Některé možnosti aktivní výuky přírodovědných témat na základních školách.  
• Lucie MICHÁLKOVÁ (Slovensko): Moderné IKT technológie v materských školách.
• Valny GIACOMELLI SOBRINHO (Brazílie): Beyond green and grey: education for a sustainable economy and economics for sustainability education. (Za zeleným a šedým: vzdělávání pro udržitelnou ekonomii a ekonomika udržitelného vzdělávání.)
• Hanne-Lore BOBÁKOVÁ: Aspekty profesní komunikace v kontextu terciárního vzdělávání 21. století. 
• Dušan FEDIČ, Jozef KADNÁR, Jana GREEN (Slovensko): Aspekty sociálnej klímy skupiny na vysokej škole.  
• Christina CHING Pui Sun, YAM Chi-Keung (Hong Kong): Inspiring Education for Sustainable Life through Animation Films from East Asia. (Inspirující vzdělávání pro trvale udržitelný život prostřednictvím animovaných filmů z východní Asie.)
• Dominik FELLNER: RVP.CZ – prostor pro sdílení a tvůrčí aktivity na poli vzdělávání. 
• Barbora MACHOVCOVÁ: Environmentální výchova v kontextu s dalšími průřezovými tématy v RVP: specifika a styčné body. 
• Robert BARGEL: Trvale udržitelný život je, když se pěstuje vztah k místům. 
• Tereza VOŠAHLÍKOVÁ: Vzdělávání pro udržitelný rozvoj v mateřské škole.
• Rostislav FELLNER: Trvalá udržitelnost z pohledu Starého Mistra (Lao-c´: Tao te ťing).

11. neděle v mezidobí (C)

2 Sam 12,7-10.13: Nátan řekl Davidovi: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vysvobodil ze Saulovy ruky. Dal jsem ti dům tvého pána i jeho ženy, dal jsem ti dům Izraele a Judy. Kdyby to bylo málo, cokoli jiného bych ti přidal. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem, že jsi učinil, co je zlé v jeho očích? Chetitu Uriáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku ... David řekl Nátanovi: „Zhřešil jsem proti Hospodinu!“ Nátan Davidovi odpověděl: „I Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš!“

ŽALM 32: Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost.
 
Gal 2,16.19-21: Víme, že člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon....

Lk 7,36 – 8,3: Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. V tom městě žila jistá žena, byla to hříšnice. Když se dověděla, že je u stolu v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobu drahocenného oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala drahocenným olejem. Když to viděl farizeus, který ho pozval, pomyslil si: „Kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jaká je to žena, která se ho dotýká – že je to hříšnice!“ ...

Článek "Filosofie a křesťanská teologie" (Michael Murray a Michael Rae) na SEP se zabývá třemi specificky křesťanskými tezemi: (1) Trojicí, (2) vtělením, (3) vykoupením. Stručně ke třetímu tématu, k vykoupení. Autoři rozlišují celkem tři skupiny teorií vykoupení:

1. Vykoupení jako výkupné (ransom), zastávané např. Órigenem či Řehořem Nysským (viz audience B-16); podle této teorie je Bůh a Ďábel v jakési "hře" o duše, jejíž pravidla stanovují, že když někdo zhřeší propadá Ďáblu; Bůh nás sice miluje a je mu líto, že všichni směřujeme do pekla, ale nemůže jen tak porušit pravidla hry a vyjmout nás z moci Ďábla; Bůh nicméně vymyslel lest, v níž bezhříšný člověk-Bůh Ježíš projde smrtí, čímž Ďáblovi zaplatí výkupné místo nás. (Toto pojetí je náherným literárním způsobem vylíčeno v knize C.S. Lewise Lev, čarodějnice a skříň z r. 1950)
2. Vykoupení jako morální vzor (moral examplar), zastávané např. Petrem Abelardem (viz audience B-16); podle této teorie by jsme my lidé, bez vzoru, který nám podal vtělený Bůh-člověk Ježíš, nikdy nemohli dosáhnou takového morálního stavu, abychom šli do nebe k Bohu.
3. Vykoupení jako zadostiučinění (satisfaction); podle této teorie je hřích tak závažnou skutečností, že jej nelze jen tak "nechat být" - spravedlnosti musí být učiněno zadost nějakým způsobem; podle toho jakým způsobem se spravedlnosti učiní zadost, se rozlišuje řada dalších verzí této teorie: (a) zrušení-dluhu (Sv. Anselm), (b) trestní substituce (Kalvín), (c) penitenciální substituce (Swinburne)

--------------
Dnes byla v Sušici 2. sušická budo show (mj. s taiji a karate).

Konference "Vzdělávání a trvale udržitelný život" - středa a čtvrtek

Kromě konference Metaphysics: Aristotelian, Scholastic, Analytic, která se bude konat na Strahově od středy 30. června do soboty 3.července (viz 7.6 až 10.6) se podílím na mezinárodním pedagogickém konferenčním "komplexu" nazvaném Education and Sustainable Life: New Perspectives in Cognitive, Environmental and Intercultural Learning, který se koná ve Sv. Janu p. Skalou a Praze od středy 23. června do soboty 26. června. Jedná se v podstatě o tři navazující akce:

1. Symposium "Nové otázky nad Starým mistrem" (středa a čtvrtek)
2. Konference "Vzdělání a udržitelný život" (pátek)
3. Konference OP VK (Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost) (sobota)

Program na středu a čtvrtek:

• Olga LOMOVÁ: Tao-te-ťing v českém a slovenském jazyce v proměnách času (1878-2009).
• Marina ČARNOGURSKÁ: Nový spôsob analýzy a čítania Tao Te ťingu na základe novoobjavených kópií častí knihy Wen c', troch súborov Lao c' a dvoch rukopisov Te Tao (ťingu).
• Daniel D. NOVOTNÝ: Byl Laozi taoistou? Kirklandova výzva.
• Jan SLAVÍK: Je smrt ducha údolí podmínkou pro porozumění Starému mistru?
• Rostislav FELLNER: Sémantická interpretace konstitutivních složek čínských znaků v kontextu hermeneutického rozkrývání obsahu Tao te ťingu: Témata otevřená v kapitolách 1 – 9.

Náš hlavní řečník, Michael R. Saso (taoistický, budhistický a katolický kněz) nakonec kvůli operaci nepřijede, přičemž mě pověřil přednesením svého příspěvku "Jak taoisté užívají Laoziho Dao De Jing v Rituálu kosmické obnovy Jiao (醮)"

Konference na Strahově - Edward Feser, Gyula Klima

A konečně hlavní řečníci na sobotu, 3. července: 
Edward Feser: Existenční netečnost
Teze "existenční netečnosti" tvrdí, že přirozený svět, když už existuje, má tendenci existovat, aniž by bylo třeba božské udržující příčiny. V tomto článku argumentuji proti této tezi a hájím tradiční tomistickou nauku o božském udržování (conservatio). 

Gyula Klima: Tomáš Aquinský, Kenny a Buridan o esenci a existenci a souměřitelnost paradigmat
Článek analyzuje způsoby, jak se autoři zmínění v titulu prezentace míjejí, když mluví o Tomášově tezi, že mezi esencí a existencí je reálná distinkce v tvorech a identita v Bohu. Tuto otázku totiž formulují v paradigmaticky odlišných pojmových rámcích. Analýza se obzvláště zaměří na Kennyho a Buridanovy námitky proti Tomášově tzv. "intellectus essentiae" argumentu. V závěru článku poukážu na to, že navzdory těmto "paradigmatickým" rozdílům nejsou tvrzení těchto tří autorů "nesouměřitelné" v nějakém radikálním smyslu slova, protože je možné je posoudit v pojmovém rámci, který je přiměřený jim všem.

Konference na Strahově - Uwe Meixner, David Oderberg, Robert Pasnau

V pátek 2. července budeme mít následující tři hlavní řečníky:

Uwe Meixner: Od Platóna po Fregeho: Paradigmata Predikace
SHRNUTÍ: "Jedna z věčných filosofických otázek se týká jednoduchých výroků, ve kterých se objekt má (is) tak a tak anebo ve kterých takové a takové objekty jsou tak a tak vztažené: jednoduchých predikativních výroků. Mají tyto výroky ontologickou bázi a pokud ano, jakou? Odpověď na tuto otázku specificky určuje - anebo každobádně vyjadřuje - fundamentální pohled na svět. V průběhu dějin západní filosofie různí filosofové poskytly různé odpovědi na otázku predikace. Tento článek předkládá hlavní vlivné odpovědi: paradigmata a teorie predikace sofistů (a všech pozdějších radikálních relativistů), Platóna, Aristotela, Aristotelsky orientovaných ne-nominalistů, Leibnize a Fregeho. V tomto článku navíc sleduji (do určité míry) nejvlivnější aristotelské (či mereologické) paradigma predikace v její kontinuitě a modifikaci během mnoha staletí jejího užívání. Výsledkem je, podle mého názoru originální, motivačně propojená, panoramatická a přitom analyticky čistá krátká historie nejdůležitejších momentů této nenápadné a přitom stěžejní části filosofie. Článek se ovšem nespokojuje pouze s přijetím historického pohledu na věc, ale vznáší také otázku adekvace. Před Fregem neexistovala filosoficky adekvátní teorie predikace a v tomto článku poukazuji na nedostatky každé z pre-Fregovských teorií predikace výše zmíněných (kromě aspektů, které lze považovat i za přednosti těchto teorií). Frege sice přivedl teorii predikace v 19. století na správnou stopu, ovšem jeho vlastní teorie predikace trpí nedostatky. Tento článek nakonec předkládá teorii predikace, kterou považuji za adekvátní." 

David Oderberg: Esence a vlastnosti
SHRNUTÍ: "Rozlišení mezi esencí objektu a jeho vlastnostmi bylo v současných diskusích o esencialismu zatemněno. Podle Locka jsou vlastnostmi objektu pouze ty, které výlučně "plynou" z jeho esence. Locke zde sledoval aristotelskou teorii (ponecháme-li stranou jeho vlastní skepticismus vůči poznatelnosti esence). Hájím potřebu ostře odlišovat mezi esencí a vlastností: esence musí být daná formou ze které plynou vlastnosti. Poskytnu přesnou definici toho, co technický termín 'plynout' znamená a distinkci aplikuji na různé druhy taxonomických problémů."

Robert Pasnau: Části a celky
SHRNUTÍ: "Scholastičtí filosofové mají co říci mnoho zajímavých věcí o částech a celcích, přičemž většina z toho zatím neupoutala zaslouženou pozornost. V tomto článku se zaměřuji na dvě otázky, které jsou obzvláště významné pro dnešní filosofii. Za prvé je to otázka, zda jsou části dané věci aktuální či zda můžeme také hovořit o potenciálních částech. Za druhé je to otázka, zda je celek jednoduše identický součtu svých částí či zda je to něčím jdoucím za tyto své části."

Konference na Strahově - Peter van Inwagen, E.J.Lowe, Edmund Runggaldier

Ve čtvrtek (viz včera) budeme mít následující hlavní řečníky:

Peter van Inwagen: Co je to ontologická kategorie?
SHRNUTÍ: "Prozkoumám pojem přirozené třídy a navrhnu definici "ontologické kategorie" pomocí tohoto pojmu. Řekněme, že třída je "velká" jestliže členství v ní zahrnuje významnou část jsoucích věcí. Řekněme, že třída je "vysoká" jestliže není vlastní podtřídou žádné přirozené třídy. Přirozená třída je primární ontologická kategorie tehdy a jen tehdy jestliže (a) existují (there are) velké přirozené třídy; (b) je to vysoká třída. (Sekundární, terciární, atd. ontologické kategorie jsou definovány rozšířením této definice.) Tuto definici hájím, zvažuji různé způsoby jakými je možné ji modifikovat a aplikuji ji na problém konstrukce ontologií."

E.J.Lowe: Essence a Ontologie
SHRNUTÍ: "Cílem mého příspěvku je ukázat, že kombinací neoaristotelského pojetí esence a neoaristotelské čtyř-kategoriální ontologie (individuální substance, mody, substanční univerzálie a vlastnostní univerzálie) lze poskytnout zevrubný základ pro modální pravdy - aniž bychom apelovali na 'možné světy' a při zachování objektivity modálních pravd a jejich nezávislosti na mysli. Můj příspěvek bude také zahrnovat výklad toho, jak je poznání modální pravdy lidsky možné."

Edmund Runggaldier: "Potentia subjectiva" ve scholastice a současná debata o "schopnostech"
SHRNUTÍ: "Scholastičtí filosofové rozlišovali na jedné straně mezi potencemi v logickém smyslu slova (potentiae  objectivae) a potencemi ve smyslu schopností či aktivních dispozic živých bytostí či reálných věcí (potentiae subjektivae) na straně druhé. Byli dobře obeznámeni s různými výklady modalit, přičemž jedna z nich v určitém smyslu odpovídá přístupu skrze možné světy a další z nich mající svůj základ v každodenním životě, tj. v naší zkušenosti toho, že máme určité schopnosti podle nichž jednáme. Dnes najdeme podobnou dualitu přístupů k problému schopností a aktivních dispozic."

Konference na Strahově - Michael J. Loux

Prvním z hlavních řečníků na naší konferenci (a první z významných současných metafyziků, který nám řekl "ano") je Michael J. Loux z Univerzity Notre Dame. (Program viz 26.5.2010). Loux bude mít následující příspěvek:

Loux: Aristotelés a konstituentní tradice
SHRNUTÍ: "V tomto článku se zaměřím na jeden ze stylů ontologického vysvětlování, který nazývám konstituční strategie. Velmi zhruba řečeno, zastánce konstitučního přístupu se snaží vysvětlit charakter běžné jednotliviny pomocí neodvozených zdrojů tohoto charakteru, které fungují jako části, komponenty či konstituenty této jednotliviny. Proberu některé ze současných verzí konstitučního přístupu a zvážím námitky, které jsou proti nim často vznášené. Mojí tezí je, že tyto verze nejsou schopny vyrovnat se s určitými fakty: (1) že běžné jednotliviny trvají skrze změnu; (2) že běžné jednotliviny mají některé ze svých vlastností esenciálně a jiné pouze kontingentně; (3) že běžné jednotliviny jsou konkrétní jednotliviny; (4) že numericky diverzní jednotliviny mohou mít stejné všechny vlastnosti a nemít žádné jiné. Nakonec budu hovořit o Aristotelově verzi konstituentní ontologie a budu hájit tezi, že tato verze má uspokojivou odpověď na všechny čtyři námitky."

Loux je autorem a editorem řady knih vynikajících pečlivostí, jasností, hloubkou, pravdivostí, a rozsáhlou znalostí jak antických tak moderních analytických debat. Louxova práce může sloužit jako vzor kvalitního analytického aristotelismu. Z jeho knih bych zmínil alespoň tyto:

• Metaphysics, 3rd. ed. (2006)
• Oxford Handbook of Metaphysics, co-editor (2003)
• Metaphysics: Contemporary Readings (2001)
• Primary Ousia (1991)
• The Possible and the Actual (1980)
• Substance and Attribute (1978)
• Universals and Particulars (1970)

10. neděle v mezidobí (C)

1 Král 17,17-24 : Jednoho dne onemocněl syn vdovy, u které Eliáš bydlel. Jeho nemoc byla tak těžká, že vydechl duši. ...

Žalm 30:   Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. 

Gal 1,11-19: Prohlašuji vám, (bratři a sestry,) že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. ... Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se zase znova vrátil do Damašku. Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně.

Lk 7,11-17: Ježíš šel do města – jmenovalo se Naim. Šli s ním jeho učedníci a velký zástup. Když se přiblížil k městské bráně, právě vynášeli mrtvého; byl to jediný syn a jeho matka byla vdova. Z města ji doprovázel velký zástup. ...

---------
First Things právě publikovalo velmi zajímavý článek Mary Eberstadt o sociálním nebezpečí pornografie (o tom, že se jedná o osobní nebezpečí pro mnohé z nás nelze pochybovat). Eberstadt přirovnává současnou epidemii pornografie k epidemii obezity (nazývá ji proto sexuální obezita). Argumentuje proti třem rozšířeným omylům (1) Pornografie je soukromá záležitost (její konzumace ano, následky ale nikoli); (2) Pornografie spíše poškozuje životy žen než mužů; (3) Pornografický průmysl se týká především jen dospělých souhlasících lidí. Více viz The Social Cost of Pornography.

Metafyzické disputace: Disputace 5

Disputace 5: O individuální jednotě a jejím principu
Sekce 1: O tom zda všechny věci, které existují nebo mohou existovat, jsou jednotlivé a individuální.
Sekce 2: Zda ve všech přirozenostech individuální a singulární věc, jako taková, přidává něco nad společnou a specifickou přirozenost.
Sekce 3: Zda signovaná látka je principem individuace v materiálních substancích.
Sekce 4: Zda substanciální forma je principem individuace materiálních substancí.
Sekce 5: Zda existence jednotlivé věci je principem individuace.
Sekce 6: Co je tedy principem individuace ve všech stvořených substancích.
Sekce 7: Zda princip individuace akcidentů je třeba vzít ze subjektu.
Sekce 8: Zda si kvůli individuaci odporuje, aby dva akcidenty, lišící se pouze numericky, byly zároveň ve stejném subjektu.
Sekce 9: Zda odporuje individuaci akcidentů, aby vícero akcidentů, lišících se pouze numericky, bylo sukcesivně ve stejném subjektu.

Disputatio 5: De unitate individuali eiusque principio
Sectio 1: Utrum omnes res quae existunt vel existere possunt singulares sint et individuae.
Sectio 2: Utrum in omnibus naturis res individua et singularis, ut talis est, addat aliquid supra communem seu specificam naturam.
Sectio 3: Utrum materia signata sit individuationis principium in substantiis materialibus.
Sectio 4: An forma substantialis sit principium individuationis substantiarum materialium.
Sectio 5: Utrum principium individuationis sit existentia rei singularis.
Sectio 6: Quod tandem sit principium individuationis in omnibus substantiis creatis.
Sectio 7: Utrum principium individuationis accidentium sit ex subiecto sumendum.
Sectio 8: An repugnet duo accidentia solo numero diversa esse simul in eodem subiecto ob eorum individuationem.
Sectio 9: An repugnet individuationi accidentium ut plura solo numero differentia successive sint in eodem subiecto.

Sv. Tomáš Akvinský

Další z pěkných Benediktových úvah nad středověkými křesťanskými myslitely (viz 1.10.2009) - tato je z včerejší generální audience:

Tomáš se narodil mezi lety 1224 a 1225 na hradě, který vlastnila jeho urozená a zámožná rodina v Roccasecca poblíž Akvina, nedaleko proslulého opatství Montecassino, kam byl poslán rodiči, aby přijal základy vzdělání. O pár let později se přestěhoval do hlavního města Sicilského království, Neapole, kde Fridrich II. založil prestižní univerzitu. Tam se bez omezení, která panovala jinde, vyučovalo myšlenkám řeckého filosofa Aristotela, kterého mladý Tomáš poznal a jehož velký význam ihned vytušil. Především se však v oněch letech strávených v Neapoli zrodilo jeho dominikánské povolání. Tomáš byl přitahován ideálem řádu, který nemnoho let předtím založil svatý Dominik. Jakmile však oblékl dominikánský hábit, jeho rodina se postavila proti této volbě, a on byl donucen opustit konvent a strávit nějaký čas doma.

Roku 1245 již jako dospělý mohl znovu nastoupit svou cestu odpovědi na Boží povolání. Byl poslán do Paříže studovat teologii pod vedením dalšího světce, Alberta Velikého, o kterém jsme mluvili dříve. Albert a Tomáš uzavřeli opravdové a hluboké přátelství, osvojili si vzájemnou úctu a měli se rádi, takže Albert si přál, aby jej jeho žák následoval také do Kolína, kam byl poslán představenými řádu založit teologická studia. Tomáš se tehdy seznámil se všemi díly Aristotela a jeho arabských komentátorů, které Albert podával a vysvětloval.

V té době byla kultura latinského světa hluboce stimulována setkáním s Aristotelovými díly, která dlouhou dobu nebyla známa. Šlo o spisy týkající se povahy poznání, přírodních věd, metafyziky, duše a etiky, a oplývající informacemi a intuicemi, které se jevily jako platné a přesvědčivé. Byla to celková vize světa vyvinutá bez Krista a ještě před Ním pouhým rozumem, a zdálo se, že se prosazuje v rozumu jako vize jediná. Seznámit se s touto filosofií a poznat ji, bylo tedy pro mladé lidí neuvěřitelně přitažlivé. Mnozí přijali s nadšením, ba dokonce s nekritickým nadšením tuto mimořádnou výbavu antického vědění, která velice slibně nabízela možnost obnovy kultury a otevření naprosto nových horizontů. Jiní se zase obávali, že Aristotelovo pohanské myšlení odporuje křesťanské víře, a odmítali ho studovat. Setkaly se dvě kultury: předkřesťanská kultura Aristotela se svou radikální racionalitou a klasická křesťanská kultura. Některé kruhy byly vedeny k odmítání Aristotela také způsobem, jakým tohoto filosofa prezentovali arabští komentátoři Avicenna a Averroes. Právě oni totiž předali aristotelovskou filosofii latinskému světu. Tito komentátoři například učili, že lidé nedisponují osobní inteligencí, ale že existuje jediný univerzální intelekt jako duchovní substance společná všem, která působí ve všech „jednotně“. Byla to tedy jakási depersonalizace člověka. Dalším diskutabilním bodem vynášeným arabskými komentátory bylo, že svět prý je věčný jako Bůh. Pochopitelně se rozpoutaly nekonečné disputace v univerzitním světě i v církevním prostředí. Aristotelovská filosofie se šířila dokonce i mezi prostý lid.

Tomáš Akvinský vykonal ve škole Alberta Velikého dílo zásadního významu pro dějiny filosofie a teologie, ba řekl bych pro dějiny kultury. Důkladně prostudoval Aristotela a jeho interprety a opatřil si nové latinské překlady řeckých originálů. Neopíral se tak už jen o arabské komentátory, ale mohl číst osobně originální texty a okomentoval velkou část aristotelských děl, přičemž rozlišoval to, co bylo pravdivé, od toho, co bylo pochybné či naprosto nepřijatelné, poukazoval na soulad s obsahem křesťanského Zjevení a používal rozsáhle a pronikavě aristotelovské myšlení při výkladech teologických spisů, které vytvořil. Tomáš Akvinský nakonec ukázal, že mezi křesťanskou vírou a rozumem existuje přirozená harmonie. Toto byl velký přínos Tomáše, který v době střetu dvou kultur - době, v níž se zdálo, že víra musí ustoupit před rozumem – ukázal, že obojí jde pospolu, že to, co se rozumu jevilo jako nekompatibilní s vírou, nebyl rozum, a že nebylo vírou to, co se jevilo jako víra odporující pravé racionalitě. Vytvořil tak novou syntézu, která formovala kulturu následujících staletí.

Pro svoje vynikající intelektuální dary byl Tomáš povolán do Paříže jako profesor teologie na dominikánskou katedru. Tady také zahájil svou spisovatelskou tvorbu, která pokračovala až do jeho smrti a která v sobě má něco obdivuhodného: komentáře Písma svatého, protože profesor teologie byl především interpretem Písma, komentáře Aristotelových spisů, závažná systematická díla, mezi nimiž vyniká Summa theologiae, traktáty a pojednání různých argumentů. Při psaní jeho děl mu vypomáhalo několik sekretářů, mezi nimiž byl spolubratr Reginald z Piperna, který jej věrně následoval a s nímž byl spojen upřímným a bratrským přátelstvím, vyznačujícím se velkou důvěrou a důvěrností. To je pro světce charakteristické, že pěstují přátelství, protože je to jeden z neušlechtilejších projevů lidského srdce a má v sobě něco božského, jak vysvětluje Tomáš samotný v několika qaestiones své Summa theologiae, kde píše: „Láska je především přátelstvím člověka s Bohem a s bytostmi, které Mu patří“ (II, q. 23, a.1).
 
V Paříži však nastálo nezůstal dlouho. Roku 1259 se účastnil generální kapituly dominikánů ve Valenciennes, kde byl členem komise, která stanovila studijní program v řádu. Od roku 1261 do roku 1265 pak Tomáš pobýval v Orvieto. Papež Urban IV., který jej měl ve velké vážnosti, ho pověřil složením liturgických textů pro svátek Corpus Domini, který slavíme zítra a který byl zaveden v důsledku eucharistického zázraku v Bolseně. Tomáš měl vytříbeně eucharistickou duši. Překrásné hymny, které znějí v liturgii církve při slavení mystéria reálné přítomnosti Těla a Krve Páně v Eucharistii, jsou výrazem jeho víry a jeho teologické moudrosti. Od roku 1265 až do roku 1268 sídlil Tomáš v Římě, kde pravděpodobně vedl Studium, tzn. řádový dům studií, kde začal psát svoji Summu theologiae (srov. Jean-Pierrre Torrel, Tommaso d´Aquino. L´uomo e il teologo, Casale Monf., 1994, str. 118-184).

Roku 1269 byl povolán do Paříže na druhý cyklus vyučování. Studenti byli pochopitelně jeho přednáškami nadšeni. Jeden z jeho žáků napsal, že Tomášovy přednášky navštěvovalo tak obrovské množství studentů, že je auly mohly stěží pojmout, a přidává osobní poznámku, že „zakoušel hluboké štěstí, když mu naslouchal“. Interpretace, kterou Tomáš dal Aristotelovi, nebyla přijata všemi, ale dokonce i jeho protivníci na akademickém poli jako např. Goffredo z Fontaines připouštěli, že nauka frátera Tomáše svou užitečností a hodnotou převyšovala druhé a sloužila jako korektivum nauk všech ostatních profesorů. Jeho představení jej - možná také proto, aby ho vymanili ze zapálených diskusí - poslali znovu do Neapole, aby byl k dispozici králi Karlu I., který chtěl reorganizovat univerzitní studia.

Kromě studia a výuky se Tomáš věnoval také kázání pro lid. A také lid rád přicházel, aby mu naslouchal. Řekl bych, že je opravdu velkou milostí, když teologové dovedou k věřícím hovořit jednoduše a vroucně. Služba kázání pak na druhé straně napomáhá samotným odborníkům v teologii ke zdravému pastoračnímu realismu a obohacuje jejich bádání vitálními podněty.

Poslední měsíce Tomášova pozemského života obestírá výjimečná, ba řekl bych tajemná atmosféra. V prosinci roku 1273 zavolal svého přítele a sekretáře Reginalda, aby mu oznámil rozhodnutí přerušit veškerou práci, protože během slavení mše svaté po nadpřirozeném vidění pochopil, že to, co až doposud napsal, bylo jen „kupou slámy“. Je to tajemná epizoda, která nám pomáhá pochopit nejenom Tomášovu osobní pokoru, ale také fakt, že všechno to, co o víře dokážeme jakkoli vznešeně a ryze myslet a říci, je nekonečně překonáváno velikostí a krásou Boha, jež nám v plnosti budou zjeveny v Ráji. Tomáš umírá několik měsíců poté, stále více upoutáván hlubokým rozjímáním, během cesty do Lyonu, kam se ubíral na Ekumenický koncil, svolaný papežem Řehořem IX. Zesnul v cisterciáckém opatství Fossanova, kde s velkou zbožností přijal viatikum. Život a nauku svatého Tomáše Akvinského lze shrnout v epizodě, kterou podávají tehdejší životopisci. Když se světec jako obvykle brzo ráno modlil před křížem v kapli svatého Mikuláše v Neapoli, zaslechl Dominik z Caserty, sakristán kostela, následující průběh rozhovoru. Tomáš se s obavami ptal, zda psal správně o tajemstvích křesťanské víry. A z kříže zazněla odpověď: „Mluvil jsi o mně dobře, Tomáši. Jakou odměnu si přeješ?“ A odpověď, kterou dal Tomáš, je odpovědí, kterou bychom Mu i my, přátelé a učedníci Krista, vždycky chtěli dát: „Nic jiného než Tebe, Pane!“ (Ibid., str.320).

(převzato z rádia Vatikán, kurzíva a tučné písmo je vlastní)

Pokušení Sv. Tomáše Akvinského - barokní obraz od Diega Rodrigueze de Silva y Velazquez (1599-1660)

Metafyzické disputace: Disputace 4

Disputace 4: O transcendentální jednotě jako takové (in communi)
Sekce 1: Zda transcendentální jednota přidává jsoucnu nějaký positivní charakter (ratio) anebo pouze privativní.
Sekce 2: Zda jedno formálně (de formali) vyjadřuje pouhou negaci, kterou přidává jsoucnu (supra ens) anebo něco jiného.
Sekce 3: Kolikerá je ve věcech jednota.
Sekce 4: Zda je jednota adekvátní attribut (passio) jsoucna a o rozdělení jsoucna na jedno a mnohá.
Sekce 5: Zda je rozdělení jsoucna na jedno a mnohá analogické.
Sekce 6: Jak se klade proti sobě (opponatur) jedno a mnohé.
Sekce 7: Zda je jedno dřívější než mnohá a nerozdělené než rozdělené.
Sekce 8: Zda je rozdělení jsoucna na jedno a mnohá nejprvnější ze všech.
Sekce 9: Zda transcendentální jednota je jednota numerická či jaká vlastně je.

De unitate transcendentali in communi
Sectio 1: Utrum unitas transcendentali addat enti rationem aliquam positivam vel tantum privativam.
Sectio 2: Utrum unum de formali dicat solam negationem quam addit supra ens vel aliquid aliud.
Sectio 3: Quotuplex sit in rebus unitas.
Sectio 4: Utrum unitas sit adaequata passio entis et de divisione entis in unum et multa.
Sectio 5: An divisio entis in unum et multa sit analoga.
Sectio 6: Quomodo unum et multa opponantur.
Sectio 7: An unum sit prius quam multa, et indivisio quam divisio.
Sectio 8: An divisio entis in unum et multa sit prima omnium.
Sectio 9: Utrum unitas transcendentalis sit unitas numerica vel quaenam illa sit.

Metafyzické disputace: Disputace 3

Disputace 3: O attributech jsoucna obecně a jejich principech
Sekce 1: Zda má jsoucno jakožto jsoucno nějaké attributy (passio) a jaké to jsou.
Sekce 2: Kolik máme atributů jsoucna a jaký je mezi nimi řád.
Sekce 3: Jakými principy lze demonstrovat attributy o jsoucnu a zda toto je mezi nimi primární: je nemožné, aby totéž zároveň bylo a nebylo.

De passionibus entis in communi et principiis eius
1. Utrum ens in quantum ens habeat aliquas passiones et quales illae sint.
2. Quot sint passiones entis et quem ordinem inter se servent.
3. Quibus principiis demonstrari possint passiones de ente et an inter ea hoc sit primum: impossibile est idem simul esse et non esse.

-----------
Pro zajímavost: v sekci 3 odmítá Suárez tezi, že by princip identity byl primárnější než princip sporu (viz také 20.5.2010)