Za krále Jošíjáha Hospodin mě oslovil: "Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.
Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi. ...
ŽALM 71, v.12 ... Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti ...
Zajímavé, že jedna z písní Karla Kryla se nazývá Žalm 71. Proč? Krylův nápěv a biblický text se v ničem neshodují:
Že by pojítkem bylo právě vyznání "má ústa budou vyprávět o Tvé spravedlnosti, po celý den budu vyprávět o tvé pomoci. Bože, učils mě od mého mládí, až dosud hlásám tvé podivuhodné činy ..." ?
1 Kor 12,31 – 13,13
... A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.
Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.
Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak Bůh poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.
Bez pochyby jedna z nejúchvatnějších biblických pasáží. Jedna z prvních, která ke mne ještě jako k nekřesťanovi promluvila.
Lk 4,21-30
[1] Ježíš promluvil v synagoze: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: "Není to syn Josefův?" [2] Řekl jim: "Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau." Dále řekl: "Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie." [3] Když to slyšeli, všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.
Toto evangelium se zdá být poměrně nesrozumitelné: Zdá se, jakoby byl Ježíš nejprve mile a obdivně přijat, třebaže s určitými rozpaky - vždyť je to syn tesaře, ne nějakého slavného rabína [1]. Pak ale začne Ježíš bezdůvodně provokovat: "Vy jste tak problematické město, že tady nemám šanci udělat to, co v Kafarnaum" [3]. Tato provokace tedy nazaretské občany tak rozčílí, že z okouzlení najednou z ničeho nic přejdou do vražedného hněvu.
Není to divné?
Klíčem k pochopení této pasáže bude interpretace obratu "všichni mu přisvědčovali a divili se milým slovům z jeho úst" (καὶ πάντες ἐμαρτύρουν αὐτῷ καὶ ἐθαύμαζον ἐπὶ τοῖς λόγοις τῆς χάριτος τοῖς ἐκπορευομένοις ἐκ τοῦ στόματος αὐτοῦ). Možná to totiž neznamená, že se Nazareťanům Ježíš zpočátku zamlouval. Možná to znamená jen to, že jim Jažíš poskytl jasné svědectví-evidenci (ἐμαρτύρουν αὐτῷ) a nad tím užasli (ἐθαύμαζον). To ještě neznamená, že pozitivně. A ta "milá slova" znamenají spíš "slova o milosti" (λόγοι τῆς χάριτος) namísto Nazareťany očekávaných slov soudu. Jak upozorňují komentátoři, Ježíš právě dočetl pasáž z Izájáše 61,1-2:
"Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně." Pak Ježíš zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli.
Ježíš totiž nepřečetl z Izaiáše celou pasáž, která dodává "[abych vyhlásil milostivé léto Páně] a den pomsty našeho Boha." Nazareťany tedy asi nezarazilo tolik to, že by Ježíš mohl být pomazaný-mesiáš (takových aspirací znali židé řadu - viz možné mesiášské podtóny Šimona bar Kochby či jasný mesianismus Šabtaje Cvi). Nazareťany zarazilo to, že by mohl někdo být mesiáš, a přitom nemít v plánu "dát Římanům co proto". K čemu mesiáš, co bude vyhlašovat radost a ne pomstu? Dále si zřejmě Nazareťané říkali "No dobrá, když už není ten Ježíš dobrý ke svržení Římanů, tak alespoň ať tu nadělá nějaké to uzdravování."
Ježíš dobře znal své spoluobčany a příbuzné a tak se je snažil vyvést z jejich omezených představ a očekávání. Jeho slova tedy nebyla provokace, ale jasná (židovská) argumentace. Mohl jim to snad vysvětlit trochu více "polopaticky", ale ve své moudrosti zvolil metodu "stručně a jasně" (zcela běžnou u izraelských proroků). S odvoláním na Písmo jim řekl, že tak jako ostatní proroci, mluví i on primárně o reformě a obrácení Izraele (bojovat s Římany je sekundární). A navíc, tak jako u Eliáše a Eliezera, uzdravování není dáno Izraelcům "automaticky", ale pouze na základě čistoty jejich víry a života. Může se dokonce stát, že ne-Izraelci dostanou více milostí než Izraelci.
Proto ta hysterie. Nakonec však Nazareťané pochopili, že to asi přehnali, proto Ježíše nechali odejít. Ježíš po tomto incidentu změnil adresu trvalého bydliště z Nazareta do nedalekého Kafarnaum (což mu pravděpodobně zařídil tamní občan sv. Petr - tyto změny podléhaly schvalování městskou radou).
Pohled na dům Sv. Petra z kafarnaumské synagogy (ten létající talíř nad vykopávkami je kostel)
V kafarnaumské synagoze. 13. ledna 2010.
V kafarnaumské synagoze. 13. ledna 2010.