Uvedení Páně do chrámu (Hromnice)

Svátek slavený v římskokatolické církvi 2. února. V Jeruzalémě se dnešní svátek slavil od 5. století, v Římě od 7. století. V liturgických knihách na Západě se svátek jmenoval Očišťování Panny Marie. Svátek se týká biblické události zaznamenané u Lukáše 2, 22n (a v radostném růženci jako čtvrté tajemství). Po narození Ježíška byla obřízka osmého dne a pak:

Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina – jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.

Vše probíhalo u svaté rodiny podle Levitiku 12:

„Mluv k Izraelcům: Když žena otěhotní a porodí chlapce, bude nečistá po sedm dní; bude nečistá jako v době svého obvyklého krvácení. Osmého dne bude obřezána jeho předkožka.Matka pak setrvá v očišťování od krve ještě po třicet tři dny. Nedotkne se ničeho svatého a nevejde do svatyně, dokud neskončí dny jejího očišťování. Jestliže porodí děvče, bude nečistá dva týdny jako při svém krvácení a ještě po šedesát šest dní setrvá v očišťování od krve. Když skončí dny jejího očišťování po synu nebo dceři, přivede ročního beránka k zápalné oběti a holoubě nebo hrdličku k oběti za hřích knězi ke vchodu do stanu setkávání.On je přinese jako oběť před Hospodina a vykoná za ni smírčí obřady ; tak bude očištěna od svého krvotoku. To je řád pro ženu při narození chlapce nebo děvčete.Jestliže si nemůže opatřit jehně, ať vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno k zápalné oběti a jedno k oběti za hřích. Kněz za ni vykoná smírčí obřady a bude čistá.

A Exodu 13, 12-15:

Všechno, co otvírá lůno, odevzdáš Hospodinu. Všichni samečci, které tvůj dobytek vrhne nejprve, budou patřit Hospodinu. Každého osla, který se narodil jako první, vyplatíš jehnětem. Kdybys jej nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Také každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš. Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá, co to znamená, odpovíš mu: ‚Hospodin nás vyvedl pevnou rukou z Egypta, z domu otroctví.Když se farao zatvrdil a nechtěl nás propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného z lidí až po prvorozené z dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny samce, kteří otvírají lůno, a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím.‘

V chrámu při obětování Ježíše došlo navíc k setkání s prorokyní Annou a se Simenonem, jemuž se dostalo proroctví o Mesiáši. Lidový název "hromnice" dostal svátek podle dnešního svěcení svíček zapalovaných při bouřkách.

Záhadnou knihou Leviticus se zabývala mj. významná britská antropoložka Mary Douglas (1921–2007). Douglas dokonce aplikuje zajímavou distinkci historiků čínské filosofie mezi analogickým a racionálně-instrumentálním myšlení (viz např. kniha Jean-Paul Redinga a van Nordenova recenze; nevím kdo s distinkcí přišel, snad A. C. Graham?).

3. neděle v mezidobí (C)

Doposud jsem na tomto blogu nezmiňoval katolickou liturgii (ačkoli se jí alespoň jednou týdně účastním přinejmenším od svého křtu 29.5.1993 v Praze Vršovicích). Ku pomoci své slabé paměti a jako pomoc k systematičtější pozornosti vůči ní, bych si zde ale rád začal vypisoval (pro mě osobně zajímavé) úryvky z biblických čtení na danou neděli (příp. i s nějakou svou poznámkou). Jistě není třeba zdůrazňovat, že tak jako různé jiné oblasti lidského umění a vědění, je i bible a její trasformace v katolické liturgii fascinujícím zdrojem náboženské a filosofické inspirace.

1. čtení: Neh 8,2-10
Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy ... Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne ... Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím. Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu – stál totiž výše než všichni lidé – a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženýma rukama: "Amen, amen!" Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi. Četlo se v knize Božího zákona, překládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: "Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!" Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. Ezdráš jim řekl: "Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmouceni, neboť radost z Hospodina je vaše síla!"

Je zřejmé, že tato bohoslužba byla velmi "charismatická". (Představuji si to nějak takto - i když zde jsou na bohoslužbě jen muži)

Žalm 19: Hospodinův Zákon je dokonalý, občerstvuje duši. Hospodinův příkaz je spolehlivý– nezkušenému dává moudrost. Hospodinovy předpisy jsou správné –působí radost srdci.

1 Kor 12,12-30 (biologická analogie mezi lidským tělem a Církví jakožto "tělem Kristovým")

Lk 1,1-4 (a dále 4,14-21):
Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Theofile, uspořádaně vypíšu, aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen.

Lukáš explicitně vyjadřuje svou intenci podat historicko-kritickou zprávu o tom "jak to skutečně bylo". Žádné pohádky a metafory.

Teologie těla - katecheze 1 až 3

České vydání Teologie těla je členěno do šesti cyklů:

I. Počátek
II. Vykoupení srdce
III. Vzkříšení těla
IV. Křesťanské panenství
V. Svátostná povaha manželství
VI. Láska a plodnost

První cyklus obsahuje 23 katechezí. Podívejme se na některé myšlenky prvních tří katechezí (V rozhovoru s Kristem; První vyprávění o stvoření; Druhé vyprávění o stvoření). Východiskem je analýza Ježíšova rozhovoru s farizeji v 19. kapitole Matoušova evangelia (v. 3-8; srv. Mk 10, 2-9; kurzíva vlastní):

Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho:
„Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“
„Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?, odpověděl jim. A řekl: "Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a ‚budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
„Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“ namítnou mu.
„Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo." odpoví jim.

Ježíš zde cituje Gn 1,27 ("muže a ženu učinil je"), která pochází z první, mladší, elohistické zprávy o stvoření (Gn 1,1-2,3) a z Gn 2,24 ("budou ti dva jedno tělo"), která pochází z druhé, starší, jahvistické zprávy (Gn 2,3-3,). Také Ježíšovo užití výrazu "od počátku" (hebr. בְרֵאשִׁית) odkazuje na první slovo knihy Genesis. Odpověď, kterou zde Ježíš činí vůči farizeům, spočívá v tom, že neuznává nepřekročitelnost mezi stavem lidské hříšnosti (status naturae lapsae) a stavem prvotní nevinnosti (status naturae integrae). Slovy Jana Pavla II.:

Když Kristus, s odkazem na "počátek", zaměřuje pozornost posluchačů na slova psaná v Genesis 2,24, přikazuje jim, aby v jistém smyslu překročili hranici, která ... probíhá mezi první a druhou situací člověka. Neschvaluje to, co "pro tvrdost ... srdce" Mojžíš dovolil, a odvolává se na první Boží řád, který je ... spojen se stavem prvotní nevinnosti člověka. To znamená, že tento řád neztratil svou platnost, i když člověk ztratil prvotní nevinnost. (s. 33-4)

Co z tohoto stanoviska vyplývá? Odpověď hledá Jan Pavel II. v dalších katechezích.