Studia Neoaristotelica VI (2)

Vyšlo nové číslo. Některá z témat:

• Suarezovo pojetí forem a jejich poznání (Eric Åkerlund)
• Buridanova propoziční sémantika (Miroslav Hanke)
• Obrana barokní scholastiky (můj příspěvek)
• Pavel ze Soncina (Efrém Jindráček)
• Aristotelské pojetí možného (David Peroutka)
  

Dále mi v čísle vyšla zpráva z Maharalovy konference (viz 9.9.2009) a Vlastovi Vohánkovi zpráva o konferenci o formálních metodách v epistemologii. (Mimojiné)

Při vydání minulého čísla (viz 4.9.2009) jsem vyjadřoval úmysl k tématům se vyjádřit, ovšem nedostal jsem se k tomu. Tak to raději dnes ani podobný úmysl vyjadřovat nebudu.

Komentář k internetové recenzi posledního čísla Salve

Josef Štogr v internetovém revue Trivium si povšiml vydání Salve 2/2009 a napsal na toto číslo recenzi. (Viz záznam z 10.09.2009)

K Vlastově a mému článku Štogr píše:

Článek provádějící nás reáliemi současného amerického a britského filosofování (spíš než filosofie) je opět zajímavou sondou - i když mnohdy zapadající spíše do odstrašujícího pojetí „filosofie náboženství“ – což je téma, které zpravidla nemá s křesťanskou filosofií nic společného. Zato se zde alespoň rámcově dozvíme o polaritě mezi americkými tomisty a liberály a o jakémsi „procesu obrody“, ve kterém si křesťanství znovu nalézá půdu mezi intelektuálními elitami a dokonce i na universitách. Připravuje se tak kontext pro klíčový článek Alvina Plantiga „Rada křesťanským filozofům“. Dá se předpokládat, že z jejich prostředí pochází kontakt na uvedený text. Je sice patrné, že oba autoři - Vlastimil Vohánka a Daniel D. Novotný - jsou mladí a nemají doposud vytvořené některé profesionální návyky, ale to je v jistém smyslu přednost, ve svém přehledu postupují „americky“, tj. nezajímají je zjevně hrátky běžné v evropském akademickém světě, tanečky kolem toho, co je a není korektní atd.

Celkově vzatu mě tento komentář k našemu článku potěšil, nicméně, mám k tomuto komentáři také komentář:

(1) Nevím, co chce autor říci úvodní poznámkou v závorce, že totiž provázíme po americkém a britském filosofování spíše než filosofii.

(2) Nechápu co je odstrašujícího na "filozofii náboženství" (philosophy of religion) tak jak je provozována v anglosaských zemích. Filosofie náboženství je totiž v současnosti především filosofií křesťanství, příp. teismu, a to je určitý nedostatek. Existuje celá řada dalších náboženství a ta potřebují svou filosofickou reflexi také. (Pro výborné příspěvky k filosofii náboženství v obecnějším smyslu slova jsme s Vlastou odkazovali na knihy od K. Yandella a P. Quinna a Ch. Taliaferra)

(3) Polarita není ani tak mezi americkými tomisty a liberály, ale mezi (a) tradičními tomisty a analytickými kř. filosofy, (b) filosofy, kteří vesměs zastávají tradiční realisticky chápanou víru (ať už jsou tomisté či ne-tomisté, protestanti či katolíci), a katolickými teology, kteří často tíhnou k liberální heterodoxii.

(4) Nevím, v čem spočívá nedostatek "profesionálních návyků" kromě toho, že se opravdu snažíme postupovat přímočaře, bez "hrátek běžných v evropském akademickém světě". Aniž bych popíral legitimitu a tajuplný půvab evropských akademických sociolektů (každá země a obor má svůj), osobně jsem byl vychován a preferuji styl přímočarý, běžný v amerických filosofických kruzích. Tento styl koneckonců není nic výlučně amerického a cizího českému a slovenskému prostředí, jak prokazují časopisy Studia Neoaristotelica či Organon F.

Současná americká filosofie

Vlasta Vohánka (a Jorge Gracia) mě upozornili na výsledky průzkumu filosofických názorů současných amerických filosofů (EN). Průzkum poskytuje množství velmi zajímavých statistik. V souvislosti s článkem, který jsem s Vlastou spoluautoroval pro Salve vybírám některé výsledky ohledně postoje k teismu:

Celkově:
Spíše ateismus: 2136 / 3226 (66.2%)
Spíše teismus: 599 / 3226 (18.5%)
Jiné: 491 / 3226 (15.2%)

Pro doktorandy:
Spíše ateismus: 527 / 829 (63.5%)
Spíše teismus: 173 / 829 (20.8%)
Jiné: 129 / 829 (15.5%)

Pro AOS filosofie náboženství:
Spíše ateismus: 33 / 177 (18.6%)
Spíše teismus: 121 / 177 (68.3%)
Jiné: 23 / 177 (12.9%)

Pro AOS metafyzika:
Spíše ateismus: 404 / 626 (64.5%)
Spíše teismus: 139 / 626 (22.2%)
Jiné: 83 / 626 (13.2%)

Pro AOS epistemologie:
Spíše ateismus: 349 / 516 (67.6%)
Spíše teismus: 88 / 516 (17%)
Jiné: 79 / 516 (15.3%)

Pro AOS filosofie mysli:
Spíše ateismus: 536 / 721 (74.3%)
Spíše teismus: 88 / 721 (12.2%)
Jiné: 97 / 721 (13.4%)

Pro AOS filosofie biologie:
Spíše ateismus: 89 / 110 (80.9%)
Spíše teismus: 5 / 110 (4.5%)
Jiné 16 / 110 (14.5%)

Pro AOS středověká a renezanční filosofie:
Spíše ateismus: 18 / 53 (33.9%)
Spíše teismus: 27 / 53 (50.9%)
Jiné: 8 / 53 (15%)

Pro AOS asijská filosofie:
Spíše ateismus: 14 / 34 (41.1%)
Spíše teismus: 10 / 34 (29.4%)
Jiné: 10 / 34 (29.4%)

Očekával bych výraznější rozdíl mezi doktorandy a celkovou populací, dále bych očekával více teismu mezi metafyziky a méně u asijské filosofie. Naopak se potvrdil můj dojem, že filosofie biologie je téměř výlučně ateistická.

Křesťanská filosofie v USA: Dojmy a postřehy

Po Maharalovské konferenci jsem měl včera schůzku s Ken Archerem (firma EN blog EN), softwarovým inženýrem s velkým zájmem o filosofii, především scholastickou (ač není katolíkem). Hovořili jsme o celé řadě témat, mj. také o stavu současné americké katolické filosofie. Podle Archera je většina významných katolických univerzit buď (a) liberálních a ve filosofii vůbec neberou v úvahu Tomáše Akvinského; (b) tradičních a ve filosofii berou především v úvahu Tomáše Akvinského. Nicméně jak liberální tak tradiční katolické školy si naprosto nevšímají současné analytické filosofie.

S Vlastou Vohánkou jsme napsali článek, který by měl brzy vyjít v dominikánském časopise Salve, kde píšeme:

Zatímco většina současných amerických protestantských filozofů je analytická, většina současných amerických katolických filozofů je spíše kontinentálního typu, odtrženého od hlavního proudu angloamerické filozofie, tedy filozofie analytické, kterou neznají a nečtou. ... Analytické filozofování je v katolickém prostředí stále ještě spatřováno jako něco principiálně nebezpečné pro poznání Boha, pravdy a dobra, jako něco, co spočívá hlavně či především v logickém pozitivismu, materialismu, averzi vůči metafyzice, přehnaném agnosticismu nebo závažných omylech novověké filozofie (zejm. té empirické). ... Částečné vysvětlení mimoběžnosti katolictví a analytické tradice se nachází v bariérách institucionálních: výuka na katolických a sekulárních filozofických katedrách je odlišná, co se týče logiky, ontologie, filozofie vědy a mysli, etiky či epistemologie. Dlouhodobá izolace a vzájemné ignorování působí, že pro analytické filozofy včetně těch, kdo jsou katolického vyznání, je obtížné obeznámit se s obsáhlým pojmoslovím a principy tradiční katolické filozofie a teologie, a to jak scholastické, tak té, která dominuje po II. vatikánském koncilu. (Z druhé strany platí totéž.) Pokud se někdo z jednoho tábora intenzivně věnuje myšlení tábora jiného, riskuje, že tato snaha bude jeho okolím nedoceněna a považována za ztrátu času. Dále, u kontinentálně zaměřených akademiků může svoji roli hrát i netrpělivost vůči technickým argumentům ...

Měl jsem trochu pochybnosti o tom, zda je náš článek aktuální; měl jsem dojem, že předsudky katolických filosofů vůči analytické tradici začínají být passé. Setkání s Archerem mě ale utvrdilo, že rozptylovat předsudky vůči analytické tradici rozhodně ještě není "beating a dead horse".

Quaestio 8

Do schránky dorazila ročenka Quaestio: The Yearbook of the History of Metaphysics (EN) - číslo 8 (2008). Tato v Itálii vydávaná ročenka se zaměřuje na "rekonstrukci historie důležitých pojmů a témat metafyzické tradice. Cílem je průzkum počátků těchto pojmů a témat v antice a středověku a dále sledování jejich recepce a transformace v moderní a současné filozofii." Ročenka vychází od r. 2001 a doposud sledovala následující témata: Heidegger a středověké myšlení (2001), Kauzalita (2002), Existence (2003), Zkušenost (2004), Metafyzika - subjekt a status (2005), Augustin a augustiniánská tradice (2006), Látka (2007).

Poslední číslo je věnováno Janu Dunsi Scotovi a jeho dědictví. Do tohoto čísla jsem přispěl článkem o pomyslných jsoucnech u Františka Suáreze (1548 Granada – 25. září 1617) a Bartolomea Mastri (1602-1673) - "princi skotistů".

Z témat Quaestio 8, které mě na první pohled zaujaly:

- boží neproměnlivost,
- vztah mezi Henry Harclayem a Scotem (Mark Henniger),
- poscotovská diskuse o rozsahu metafyziky,
- metafyzika Nicolase Boneta (ve francouzštině),
- hebrejská scotistická scholastika (v italštině),
- scotistická debata o podstatě metafyziky (Marco Forlivesi),
- Descartes a scotistická tradice (v italštině),
- (ne-)recepce Scotova důkazu boží existence u barokních scotistů (od mého přítele Lukáše Nováka)
- podrobný pramenný přehled pařížského scotismu (Jacob Schmutz)
- C.S. Peirce a scotismus
- scotismus a analytická filosofie (Olivier Boulnois)