Gaia: Nový pohled na Zemi 2

Mluví se o ochraně přírody a ochraně života na Zemi. Jedná se ovšem opravdu o ochranu přírody a života jako takových (simpliciter) anebo nakolik nám "vyhovuje" (quoad nos)? Stěží se nám může podařit zničit veškerý život na naší planetě, anebo se vyhnout jakémukoli "znečišťování". Jde o ochranu životních forem nám příznivých a udržování čistoty nám vyhovující:

Lovelock (29.4.2010):

Život tedy pravděpodobně začal za podmínek mnohem intenzivnější radioaktivity, než je ta, která zaměstnává mysl některých současných ochránců životního prostředí. Navíc nebyl ve vzduchu ani volný kyslík ani ozon, takže povrch Země byl vystaven prudkému a ničím nefiltrovanému ultrafialovému záření ze Slunce. V současnosti se mnozí lidé obávají rizika jaderného a ultrafialového záření a někteří mají strach, že by toto záření mohlo zničit veškerý život na Zemi. A přece samotné lůno života bylo zaplaveno světlem těchto lítých energií. (Kap. 2, Na počátku, s. 30-1)

Znečišťování není - jak se nám často tvrdí - produktem morální zkaženosti. Je to nevyhnutelný důsledek působení života. Druhý zákon termodynamiky jasně říká, že nízká entropie a složitá dynamická organizace živého systému může fungovat pouze vylučováním podřadných produktů a podřadné energie do prostředí. (Kap. 2, Na počátku, s. 41)

Gaia: Nový pohled na Zemi 1

Lovelock ve své knize z r. 1979 (česky 1993 Prešov: Abies) popisuje svoji hypotézu takto:

Cesty do vesmíru dokázaly víc než jen představit Zemi v nové perspektivě. Vyslaly nazpět také informace o zemské atmosféře a povrchu, které poskytly nový vhled do vzájemné interakce mezi živými a anorganickými částmi planety. Z toho vznikla hypotéza či model, podle něhož živá hmota, vzduch, oceány a povrch Země tvoří složitý systém, který má schopnost udržovat naši planetu jako vhodné místo pro život (Předmluva, s. 10)

Často jsem použil slova Gaia jako zkratky pro samotnou hypotézu, spočívající v tom, že biosféra je samoregulující entita se schopností udržovat naši planetu při zdraví tím, že kontroluje chemické a fyzikální prostředí. (Předmluva, s. 10)

Od té doby jsme definovali Gaiu jako složitou entitu zahrnující biosféru, atmosféru, oceány a pevninu Země, jako celek tvořící zpětnovazební nebo kybernetický systém, který vyhledává optimální fyzikální a chemické prostředí pro život na této planetě. Udržování relativně konstantních podmínek aktivní kontrolou můžeme bez problému popsat výrazem "homeostáze". (Kap. 1 Úvod, s. 25)

Hypotéza Gaia: Tato hypotéza tvrdí, že fyzikální a chemický stav povrchu Země, atmosféry a oceánů byl a dosud je přítomností života samého aktivně udržován na vyhovující a příznivé úrovni. To je v rozporu s běžným názorem, který tvrdil, že život se přizpůsobil planetárním podmínkám" (Definicie a vysvětlení použitých termínů, s.170)

Lovelock používá evidentních teleologických popisů. Jeho stanovsko lze shrnout takto: společenstva živých organismů si upravují (tj. designují) na Zemi podmínky ke svému životu (je to jejich cíl).

Lovelock se ovšem svým ontologickým závazkům vehementně brání: "... v knize [jsou] věty, které při čtení vypadají, jako by byly infikovány dvojí plísní - antropomorfismem a teleologií." (s. 12)

Filosofie a MIT úvod do biologie 1

MIT stránky dávají k dispozici celou řadu výborných video-přednášek (děkuji Petru Dvořákovi za odkazy).

Úvod do biologie Robert A. Weinberga (v angličtině, žel nelze číst jeho diaprojekci; další přednášky zde.):





Úvodní přednáška se týká především struktury buňky a obsahuje mj. dvě pozoruhodná tvrzení:

1. Bioetiku dnes prý dělají často lidé, kteří o biologii nemají ponětí. (Many of the issues that one talks about today about bioethics are articulated by people who haven't the vaguest idea about what we're talking about this semester.)

2. Redukcionismus: pokud pochopíme biologii buňky, pochopíme v podstatě vše (... we're not going to talk about organisms and organs or entire organisms or higher complex ecological communities. And the reason we're doing that is that for 40 years in this department, and increasingly in the rest of the world there is the acceptance of the notion that if we understand what goes on down here in these first three steps, we can understand almost everything else in principle.)

Současná americká filosofie

Vlasta Vohánka (a Jorge Gracia) mě upozornili na výsledky průzkumu filosofických názorů současných amerických filosofů (EN). Průzkum poskytuje množství velmi zajímavých statistik. V souvislosti s článkem, který jsem s Vlastou spoluautoroval pro Salve vybírám některé výsledky ohledně postoje k teismu:

Celkově:
Spíše ateismus: 2136 / 3226 (66.2%)
Spíše teismus: 599 / 3226 (18.5%)
Jiné: 491 / 3226 (15.2%)

Pro doktorandy:
Spíše ateismus: 527 / 829 (63.5%)
Spíše teismus: 173 / 829 (20.8%)
Jiné: 129 / 829 (15.5%)

Pro AOS filosofie náboženství:
Spíše ateismus: 33 / 177 (18.6%)
Spíše teismus: 121 / 177 (68.3%)
Jiné: 23 / 177 (12.9%)

Pro AOS metafyzika:
Spíše ateismus: 404 / 626 (64.5%)
Spíše teismus: 139 / 626 (22.2%)
Jiné: 83 / 626 (13.2%)

Pro AOS epistemologie:
Spíše ateismus: 349 / 516 (67.6%)
Spíše teismus: 88 / 516 (17%)
Jiné: 79 / 516 (15.3%)

Pro AOS filosofie mysli:
Spíše ateismus: 536 / 721 (74.3%)
Spíše teismus: 88 / 721 (12.2%)
Jiné: 97 / 721 (13.4%)

Pro AOS filosofie biologie:
Spíše ateismus: 89 / 110 (80.9%)
Spíše teismus: 5 / 110 (4.5%)
Jiné 16 / 110 (14.5%)

Pro AOS středověká a renezanční filosofie:
Spíše ateismus: 18 / 53 (33.9%)
Spíše teismus: 27 / 53 (50.9%)
Jiné: 8 / 53 (15%)

Pro AOS asijská filosofie:
Spíše ateismus: 14 / 34 (41.1%)
Spíše teismus: 10 / 34 (29.4%)
Jiné: 10 / 34 (29.4%)

Očekával bych výraznější rozdíl mezi doktorandy a celkovou populací, dále bych očekával více teismu mezi metafyziky a méně u asijské filosofie. Naopak se potvrdil můj dojem, že filosofie biologie je téměř výlučně ateistická.

Chřipka - CRP

Lékař mi udělal test na CRP (C-reaktivní protein), který spolehlivě a velmi rychle indikuje míru a druh zánětů v těle. Hodnoty 6 až 40 mg/l indikují virózy, nad 40 se jedná o bakteriózy. Tady je obrázek CRP z Wikipedie.


Zde si lze stáhnout pomocnou aplikaci do prohlížeče (Cn3D), která umožňuje zobrazení proteinů v 3D, mj. právě třeba CRP. Když uvážíme komplexitu bílkovin, což jsou stavební látky živých organismů, je samotná komplexita živých organismů nepředstavitelná (Nejsložitější známý protein, titin, má sumární vzorec C₁₃₂₉₈₃H₂₁₁₈₆₁N₃₆₁₄₉O₄₀₈₈₃S₆₉₃).

Těchonice: Evoluce vs. kreace

Včera jsem měl přednášku v Těchonicích (organizovaná Petrem Oukropcem) na téma Evoluce vs. kreace. Snažil jsem se především objasnit některé pojmové zmatky v diskusích kolem evoluce. Mimojiné jsem zmínil:

1.
Evolucionisté - ať už ateisté, agnostici či teisté - často kontrastují svůj názor s kreacionisty, aniž by definovali, co svými termíny myslí. Tedy:

• Evolucionismus v širším smyslu slova (E1) je přesvědčení, že veškeré proměny života ve vesmíru lze vysvětlit pomocí přirozených příčin. E1 je hypotézou:

- její verifikací by bylo poznání veškerých přírozených příčiny proměn života;
- její falsifikací by bylo poznání zásadní nemožnosti (či velké nepravděpodobnosti) přirozeně vysvětlit některé proměny života;

• Kreacionismus v širším smyslu slova (K1) je přesvědčení, že Bůh stvořil svět z ničeho a že bez Boha nelze v posledku vysvětlit existenci světa (tj. ani života). V užším smyslu slova (K2) je to přesvědčení, že proměny života ve vesmíru nelze vysvětlit bez nadpřirozených příčin ani na úrovni sekundární kauzality.

Tvrzení 1: (Dáme-li stranou člověka jakožto speciální případ): K1 je prima facie slučitelné s E1 (pro pochybnosti, viz Pruss)

2.
Evolucionisté - naneštěstí - ale nemají na mysli jen E1 jakožto hypotézu, ale většinou i:

• Evolucionismus jakožto výzkumný program (E2): věda smí hledat jen přirozené příčiny;

• Evolucionismus jakožto metafyzická teorie (E3): existuje jen tento svět a tudíž - nutně a triviálně - veškeré proměny života musí mít přirozené příčiny (ať už je známe či nikoli).

E2 není tvrzení, ale rozkaz (tzv. metodologický naturalismus): "hledejte pouze přirozené příčiny". Hodnocení tohoto rozkazu podléhá racionálním kritériím (viz např. nová kniha Gregory Dawese o podmínkách přijatelnosti teistických explanací, EN) - není ale prima facie jasné, proč bychom jej měli poslechnout. V současnosti zpochybňují E2 pouze K2 a většina K1 je zajedno s evolucionisty, že K2 je nevědecké, ale proč? K tomu (až na Dawese) většinou nemají co říci anebo je to velmi slabé.

E3 je jak nepravdivý, tak iracionální (ve většině svých verzí - viz Plantingův evoluční argument proti naturalismu).

Tvrzení (a otázka) 2: K1 je slučitelná s E2 (jedná se o rozkaz), ale proč by jej měli zastánci K1 poslechnout?
Tvrzení 3: K1 je neslučitelná s E3.

Filosofická antropologie 6: Co je to život (Aristotelés)

Podle Aristotela, zakladatele biologie, je život (i rostlin) dán duší, což je:

“první akt organického přírodního tělesa.” (O duši, II, 1).

Jak vidíme, takto chápaná duše nemá co do činění s Descartovým pojmem duše jako lidského vědomí. Životní projevy vystihuje aristotelská tradice pojmem “samopohyb” (spontánní cílená aktivita), což snad lze přirovnat k modernímu pojmu “autoregulace”.

Život je tedy činnost. Činnost je dána schopnostmi. Tradičně se rozlišují tři takovéto schopnosti na nejnižší, tj. vegetativní, úrovni:

1. Výživa (zahrnuje jak assimilaci stravy, nápoje, vzduchu, apod. tak dissimilaci, tj. vylučování, shazování listí apod.)
2. Růst (jak co do spojité kvantity, tj objemu a hmotnosti, tak co do vnitřní differenciace);
   
3. Plození.

Poznámka: Celkově vzato tyto tři schopnosti určují dostatečnou podmínku pro to, aby něco bylo živým organismem. Jednotlivě vzato by se tyto schopnosti zdály jako nutné, ale nikoli dostatečné: kamna také “dýchají,” krystaly “rostou,” chemické procesy “plodí.” Nicméně by bylo lze argumentovat, že tyto projevy neživých věcí se od projevů živých věcí zásadně liší a tudíž i každý jednotlivý vegetativní projev je dostatečnou podmínkou života.

Filosofická antropologie 6: Co je to život?

Biologové uvádějí mezi živými a neživými věcmi následující rozdíly:

1. Metabolismus látkový a energetický: organismus přijímá látky a formy energie mimo sebe (strava, světlo, vzduch, tekutiny, atd.) a vylučuje jiné látky jako zplodiny.
2. Růs: organismus od svého početí zvyšuje svůj objem.
3. Rozmnožování: organismus vytváří jedince stejného druhu.
4. Diferenciace: organismus od svého početí zvyšuje svou komplexitu tvarovou a biochemickou.
5. Reaktivita: organismus má schopnost zpracovávat podněty zvenčí.
6. Finalita (pouze u některých biologů):organismus je zaměřen k cíli (vznik, zrání, odumírání) a lze u něho rozlišit zdraví a nemoc (tj. dobrou či špatnou funkci výživy, dýchání, atd.)

Někdy se uvádí, že organismy mají i:

• hranici mezi vnějškem a vnitřkem (oddělenost od vnějšího prostředí);
• schopnost sjednocovat heterogenní biochemické látky do specifických anatomických struktur (buňky, orgány).
  

Tyto vlastnosti ale vyplývají již z essence tělesnosti, nejsou specifickými pro živá tělesa (třebaže, samozřejmě, živá tělesa dávají této organizovanosti vyšší stupeň).

Filosofická antropologie 6: teleologie

Poznámka k teleologii:
V diskusích mezi mechanicisty a vitalisty hraje velkou roli otázka eliminovatelnosti teleologie (účelnosti) a příbuzných normativních pojmů.

Př. srdce pracuje, aby pumpovalo krev; dobrá funkce srdce spočívá v pumpování srdce.

Nejen v psychologii, ale i v biologii je teleologie všudypřítomná. Mechanicisté teleologii berou jako „užitečnou fikci“. Někteří vitalisté brání teleologii jako proprium života.

Pro Aristotela je ovšem účelová příčina vždy – i u neživých věcí – nerozlučitelně sjata s příčinou účinnou: změna spočívá v přechodu z nějakého stavu k nějakému stavu, přičemž výsledný stav je účel k němuž účinek od počátku změny směřuje.

Filosofická antropologie 6: Vitalismus vs. Mechanicismus

Vitalisté tvrdí, že živá tělesa neboli organismy jsou “základními jednotkami”. Mají vnitřní jednotu a nelze je plně redukovat na jejich složky jako jsou atomy a molekuly. Nejedná se tedy o žádné složité “molekulární stroje.”

Mechanicisté tvrdí, že živá tělesa neboli organismy jsou agregáty malých, primárních částí obdařených různými silami. Tyto části jsou primární, agregát z nich složený je plně vysvětlitelný z těchto částí. Člověk, zvířat, a veškeré další živé organismy jsou složité “molekulární stroje.”

Námitky proti vitalismu:

• redukce života na quasi-mechanické biochemické procesy nesmírně úspěšná (objev biochemické struktury DNA)

Odpověď vitalistů:

• živé organismy se skládají částí jako jsou atomy v potenciálním smyslu;
• organismy jsou tak ontologicky neredukovatelnými jednotami, které biochemická redukce pouze nedokonale modeluje.
  

„Politická“ poznámka: Vitalismus zahrnuje celou řadu verzí od různých pověr až po myšlenkově precizní aristotelskou metafyziku. Tyto verze nelze házet do jednoho pytle. Mechanicismus je ovšem filosofickým dogmatem většiny současných biologů a to až do té míry, že např. Francis Crick říká „dualisté a vitalisté jsou cvoci“. Ernst Mayr je sice ve svých formulacích opatrnější, nicméně taktéž považuje vitalismus za omyl. Výjimečně upřímný byl ovšem při své pražské přednášce Stuart A. Kaufmann (EN), protože v diskusi uznal, že v jakémsi smyslu slova by jej bylo lze nazvat vitalistou (viz doslov v překladu jeho knihy Čtvrtý zákon).

Zamrzlá evoluce

Jak ukazuje práce prof. Jaroslava Flegera, Darwin a teorie vývoje života na zemi zřejmě nepřestanou být předmětem vědeckých, filosofických a teologických sporů, Flegr je autorem převratné teorie zamrzlé evoluce:

"... jádro teorie ... říká, že všechny druhy, které známe, se vyvíjejí jen poměrně krátkou dobu své existence, to znamená bezprostředně po svém vzniku. Tak 1 - 2 % doby své existence jsou evolučně plastické a mohou se vyvíjet klasickým darwinistickým mechanismem.

[A těch 98 zbývajících procent?] Po tu dobu se chovají tyto druhy jako takové evolučně gumové. To znamená, že když na ně zatlačíme nějakým selekčním tlakem, třeba tím, že budeme z populace odstraňovat velké jedince, nebo naopak malé jedince, tak nám na to populace odpoví, průměrná velikost jedinců v té populaci se bude zvětšovat, nebo zmenšovat podle toho, které jedince jsme odstraňovali. Ale odpověď bude čím dál horší, čím dál pomalejší. Až od nějakého okamžiku už nám populace přestane na selekční tlak reagovat úplně a zůstane neměnná a můžeme selektovat jak chceme, nezmění se. A když přestaneme selektovat, tak se vrátí vlastně zpátky k tomu původnímu fenotypu. Takže jak jsem říkal, druhy po většinu doby své existence jsou jakoby gumové, nemění se účinkem selekčního tlaku.

[A co je tedy čeká?] No, čeká je vymření, samozřejmě, protože druh, který nemůže odpovídat na změny svého prostředí, dřív nebo později vymře. Což je přesně to, co vidíme, co nám ukazuje paleontologický záznam, prostě druhy vzniknou, existují, třeba u savců zhruba pět milionů let, a pak vymizí."

Zajímavé je, že k formulaci teorie zamrzlé evoluce došlo při poctivé konfrontaci s kritiky darwinismu:

"...vzniklo to tak trochu náhodou. Přečetl jsem známou kreacionistickou knihu Spor o Darwina a měl jsem napsat na tuto knížku recenzi. A když jsem si ji tak četl, vstávaly mi vlasy hrůzou, protože jsem viděl, že argumentace je velmi podivná. Že to nenapsal biolog, ale právník, bylo zcela evidentní. Na jiných místech jsem si všiml, že však autor do určité míry má pravdu, a že některá fakta se velmi špatně vysvětlují klasickou Darwinovou teorií a zrovna tak teorií profesora Dawkinse, ale přitom zřejmě budou pravdivá. A snažil jsem se zjistit, jak jinak by se daly vysvětlit. Napadlo mě řešení, a tím řešením je právě ta teorie zamrzlé plasticity." (ODKAZ)

Recenze, kterou Flegr zmiňuje vyšla v časopise Vesmír. V anglické verzi je Flegrova kniha dispozici ke stáhnutí.