Jasnost jakožto kvalita (filosofického) myšlení

Podle A. J. Ayera (1910–1989) je úkolem filosofie vyjasňovat. Podle mé zkušenosti ovšem snad nikdo, kdo  se s filosofií setkal jen krátce např. během svého středoškolského vzdělávání, si neodnáší zkušenost vyjasňování, ale spíše přesvědčení, že se jedná o velmi temnou a nejasnou disciplínu. Jak si vysvětlit tento dramatický rozpor mezi tím, co filosofie dělá (podle zkušenosti mnoha běžných lidí) a tím co údajně má dělat? Jak to, že jejím úkolem je vyjasňovat a přitom (zdá se) především zatemňuje?

Příčin tohoto rozporu je celá řada. Některé z nich vězí v samotných filosofech: někteří jasností pohrdají, např. proto aby zakryli chudobu svého myšlení, jiní prostě nejsou schopni to, co říkají, říci jasně, jiní nemají ani elementární pedagogické povědomí a neumí se svými posluchači či čtenáři komunikovat na odpovídající úrovni, atd.

Ne vždy ale vězí chyba ve filosofech, často vězí problém v samotných posluchačích: ani sebejasnnější myšlenku nejsou schopni zachytit ti, jejichž myšlení je těkavé a nesoustředěné, či ti, kteří nejsou zvyklí zabývat se něčím obecnějším a abstraktnějším než bezprostředně danou smyslovou skutečností. Ne nadarmo stálo prý nad Platónovou filosofickou Akademií „Člověk negeometrický nechť nevstupuje.“ Ten, kdo není schopen zachytit jas matematického myšlení nemůže očekávat, že zachytí jas jiného typu myšlení.

Konečně je třeba hledat příčinu rozporu mezi tím, co filosofie dělá a tím, co má dělat v samotné podstatě filosofování: filosofie má odvahu zpochybňovat „běžný selský rozum“, filosofie má odborný jazyk, filosofie se zabývá obtížnými otázkami, ...

Co přesně kýžená jasnost myšlení znamená, je sama o sobě obtížná otázka, kterou lze vyjasňovat jen postupně. Důležité na základní intuitivní rovině je ovšem již to, že jasnost je pro nás hodnotou, kterou chceme ve svém myšlení kultivovat a rozvíjet.

Metafyzika na německých barokních gymnáziích 2

Musolff (profesor pedagogiky ve vestfálském Bielefeldu) ze svých výzkumů vyvozuje mj. následující:

1. Metafyzika byla v druhé třetině 17. století společným jazykem napříč konfesemi. 

"es existierte im zweiten Drittel des 17. Jahrhunderts offenbar noch eine Sprache, die von allen Lehrern der untersuchten Kurse trotz konfessioneller Unterschiede gemeinsam gesprochen und verstanden wurde: die Sprache der Metaphysik." s. 172

2. Cílem výuky metafyziky bylo poskytnout takové pochopení světa, které by žákům osvětlilo správné sebeporozumnění. 

"das allgemeine Lernziel des Metaphysik-Unterrichts an den drei Gymnasien war, eine solche Verbindung zwischen dem Weltverständnis der Schüler und ihrem Selbstverständnis zu erzeugen, die ihre "wahre" Selbsidentität enthüllen würde." s. 173

3. Metoda výuky byla racionální a nepodléhala konfesijní zaujatosti.

"Was an den untersuchten Disputationen besticht, ist ihr wissenschaftlicher Stil des Denkens. ... Diese Disputationen zeigen die Offenheit dieses Unterrichts für rationale Kritik gemäß den Forderungen begrifflicher Klarheit und Bedeutungskonsistenz. Wenn die Argumente von Authoren anderer Konfessionen behandelt wurden, ging man davon aus, daß der andere gerade wie man selbst, die Wahrheit suchte." s. 173

4. Metafyzika poskytovala v 17. stol. organickou jednotu vzdělání o světě a o člověku (kterou dnes postrádáme).

Metafyzika na německých barokních gymnáziích 1

Ve sborníku Anfänge und Grundlegungen moderner Pädagogik im 16. und 17. Jahrhundert. (Musolff, Hans-Ulrich a Göing Anja-Silvia, eds. Köln: Böhlau Verlag, 2003) se nachází zajímavý článek od Hans-Ulricha Musolffa "Wiederkehr der Metaphysik und moderne Bildungstheorie: Zur Interpretation der Schulphilosophie in Curricula des 17. Jahrhunderts." (s. 139-188)

Musolff prozkoumal historické prameny německé gymnaziální výuky v období baroka (především tří vestfálských gymnázií: Arnoldina ve Steinfurtu, jezuitského Paulina v Münsteru a lutherského Archigymnasia v Soestu) a došel k závěru, že na rozdíl od běžné představy o novověkém konci hrála metafyzika v 17. století velkou společenskou roli. Z pedagogických metod se hojně používaly disputace, které při závěrečných zkouškách vyšly často i tiskem jakožto Theses.

Pár zajímavých údajů z článku:

• lutherské Gymnázium ve Stuttgartu vyučovalo v l. 1687-1724 v septimě 2h týdně metafyzice; nejednalo se přitom jen o přípravu na studium teologie, protože pouze 27,1 procent absolventů pokračovalo v teologii (např. 21,8 pokračovalo studiem práv)
• jezuitské Paulinum v Münsteru sledovalo tříletý Cursus philosophicus členěný na Logiku, Fyziku a Metafyziku; ani zde se nepočítalo s tím, že by se většina absolventů gymnázia stala teology
• k metafyzice se v knihovně Paulina v Münsteru nacházelo toto: (1) Disputatione metaphysicae od F. Suareze, vyd. Mainz 1614. (2) Komentář k Metafyzice od Ch. Javelli (z. 1538), vyd. Lugduni 1559. (3) od r. 1626 byl k dispozici i Komentář k Metafyzice Paula Sonciny (z. 1494), vyd. Köln 1622, (4) Komentáře k Metafyzice od P. da Fonsecy, vyd. Lugduni 1591 (I), Lugduni 1590 (II), Köln 1604 (III).
• na gymnáziu ve Steinfurtu se od r. 1656 (pod vedením Gottfrieda Spinaeuse) konaly disputace proti Descartovým Meditacím (později i v Münsteru)
• publikování metafyzických/fyzických disputací převažovalo nad etickými/politickými (např. ve Steinfurtu v 50tých letech: 5 ku 4; v 60tých 15 ku 4)
   

Negramotná filosofie

Filosofická praxe, tak jak je rozvíjená např. Oscarem Brenifierem, je založená na společné diskusi. Účastníci diskuse se učí mj. soustředěné sebe-přítomnosti, naslouchání jeden druhému, zapamatovávání si toho, co je řečeno, výstižnému formulování své myšlenky i myšlenky těch druhých. To vše jsou základní nutné schopnosti pro vznik funkčního zkoumajícího společenství (ZS). Obtíže, které se zpočátku staví do cesty vznikajícímu ZS jsou nesmírné, třebaže v drtivé většině případů účastníci pohlížejí positivně na proces jejich překonávání.

Proč je kultivace ZS tak obtížná? Domníval jsem se, že je to pouhým nezvykem, případně škodlivým vlivem mas-médií. Walter J. Ong, badatel v oblasti orální kultury, mě ovšem přivedl na další hypotézu: spolu-viníkem je psaný jazyk. Písmo nám sice dává obrovské schopnosti, ovšem zároveň ohrožuje naši schopnost soustředěné diskuse s druhými lidmi:

"Primární oralita rozvíjí osobnostní struktury, které jsou jistým způsobem  více orientované na společenství a vnější okolí a méně na zkoumání vlastního nitra, než je tomu u gramotných lidí. Ústní komunikace spojuje lidi do skupin. Psaní a čtení jsou osamělé činnosti, které vracejí mysl zpátky k sobě samé. Když učitel hovoří ke třídě, která mu připadá ... jako velmi soudržná skupina, a potom požádá studenty, aby si vzali učebnice a přečetli si nějakou konkrétní pasáž, zjistí, že jednota skupiny se zcela rozplyne a každý se ponoří do svého soukromého přirozeného světa." (Technologie slova, s. 82-3)

Znamená to, že lépe by se diskutovalo negramotným lidem? Lidem v primárně orálním světě?

Tradiční metody disputace

Podle článku Ignacia Angelelliho ("The Techniques of Disputation in the History of Logic," The Journal of Philosophy, Vol. 67, No. 20, 1970, pp. 800-815.) se tradičně rozlišují tři metody filosofického rozhovoru:

1. Metoda quaestio spočívá v tom, že pomocí otázek dovedeme partnera k protiřečení (Gredt: methodus socratica). Zdá se, že tato metoda je rozvinuta v Topikách a odpovídá jí středověká ars obligatoria. (Rudimentální podobu této metody používají filosofičtí praktikové jako Brenifier k vyjasňování vlastních postojů; mnozí praktikové se odvolávájí na přednášku The Socratic Dialog z r. 1922 od Leonarda Nelsona).

2. Metoda disputatio spočívá v hledání argumentu jehož závěr protiřečí tezi partnera (Gredt: methodus scholastica). Viz velkolepé Disputationes metaphysicae od Františka Suáreze.

3. Metoda megarská spočívá v nalezení kontradikce v partnerově tvrzení (prý málo užívaná metoda).

Angelelli dále probírá "starou logiku" (obligationes podle Pavla Benátského, ) a "novou logiku" především podle Ioanna Friderica Heineho (Methodus disputandi hodierna ex variis autoribus collecta, Helmsted 1710, 40 stran) a krátce srovnává s moderními dialogickými logikami (např. Lorenzen a Kamlah).

Francie - den 5

Dnes měl workshop Peter Hartsloh o "Kvalitě otázky" (ve filosofickém poradenství). Pak jsme hodnotily předchozí worskopy pomocí jakési "nietzscheovské transvaluace" (poskytnout stejný pojem s opačným hodnocením).

Nejsvětlejším okamžikem dne byl výlet do středověkého města Vézelay (středověké město).

Večer jsme rozebírali tři "filosofické" konzultace. Pod tímto označením se skrývá jakési "sebe-uvědomění" či pojmenování/konceptualice vlastní osoby; jde o to něco "uvidět" (nikoli řešit) nějakou věc o vlastní osobě. Tyto konzultace začínají nějakou otázkou, která je ale vlastně naprosto nedůležitá, Brenifier ji pouze považuje za "the big cover up". Když jsme dělali toto poradenství v tříčlené skupince (kde byl i Shiv K. Tripathi) tak to nakonec bylo docela zajímavé, protože nikdo z nás nehrál francouzskou sofistiku.

Francie - den 3

Dnes jsme měli seminář od 9.15 do 11.30 s Brenifierem a poté worshop Philosophical Questioning s jeho mladým studentem (Jerome Lecoq). Lecoq se pokoušel aplikovat Brenifierovu metodu, sklidil ovšem na konec od většiny účastníků zdrcující kritiku. To mě přivádí k prvnímu pokusu o formulaci toho, co se to tu vlastně děje. Zdá se, že přítomní účastníci jsou angažováni ve dvou typech aktivit: filosofické poradenství a filosofie s dětmi. Včera večer zde byla ukázka filosofického poradenství. Klient položil otázku "Co je smyslem života?" a poradce pomocí otázek se pokoušel o "něco". Bylo to tak pomalé a nudné a vlastní cíl pro mne tak záhadný, že jsem asi po půlhodině "sešn" vzdal. Dnes jsem krátce mluvil s včerejším poradcem a pochopil jsem alespoň cíl: Nejde o to nalézt odpověď na otázku a dokonce ani o vyjasnění otázky, ale o to, aby klient identifikoval překážky proč není schopen si sám odpověď nalézt.

Nyní k Brenifierovi. Asi nejlepší způsob k pochopení toho, co dělá, jsou videa na jeho stránkách. Brenifier užívá hlava nehlava "drsný" styl, drtivou většinu času mluví on a nenechá nikoho promluvit; klade sice otázky a dává prostor ke komentářům, ovšem otázky i komentáře neustále přerušuje a "nutí" odpovědi typu ano/ne, či velmi přesné a kraťoučké odpovědi. Svou metodu "vysvětluje" na ztrapňování jednotlivců, kteří se odváží promluvit. Naštěstí je to vyváženo smyslem pro humor, velkorysostí a brilantními postřehy. Je to dobrá příležitost k "psychologickému" růstu. "Brenifierovská metoda" je rozhodně vělmi inspirativní, otázkou je, zda je "přenositelná" a využitelná jinými (dnes dopoledne jsme viděli Jeroma Lecoq, jemuž se to moc nepovedlo). Norští lektoři (viz 18.05.2010) ovšem s určitými modifikacemi tuto metodu využívají a tak to snad lze.

Den byl zakončen docela dobrým worskopem Richarda Anthona o tří etických zákonech pro roboty (inspirován Isaakem Asimovem)

Francie den 2

Seminář probíhá v zapadlé francouzské vesnici. Malý kostelík uprostřed vesnice není ani zamčen, uvnitř je velmi zašlý, vystavené časopisy nesou rok 1997 a jsou pokryty silnou vrstvou prachu. Lavice jsou opředeny pavučinami. Prý zde ale občas probíhají bohoslužby. Okolí je líbezné, všude kolem jsou lesy. Je zde velmi vlhko a od včerejška večer prší více a prší méně. Ubytován jsem ve stanu. Už je to dávno, kdy jsem naposledy spal "pod širákem" a obával jsem se, že budu rozlámaný a že se nevyspím, únava ale vykonala své.

"Profesionálních" filosofů zde není mnoho, účastníci jsou velmi různých povolání (od manažerů po matky v domácnosti). Většina z nich ale má jakousi zkušenost s výukou filosofie, dokonce několik z nich studuje či vystudovala MA v akreditovaných oborech "filosofická praxe". Zdá se, že v řadě zemí, jako je Itálie či Španělsko je něco jako "filosofická praxe velmi populární. Zajímavé jsou země, z nichž účastníci přijeli: Indie-Tanzánie, Srbsko, Itálie, Brazílie, Holandsko, Rusko, Írán, Albánie, Island, Peru, Španělsko-Venezuela ... co si tak vybavuji (Brenifier neorganizuje žádné formální seznamování, takže jsem se ještě se všemi neseznámil).

Ranní seminář jsme měli od 9 do 11.15 a od 11.45 do 13.30. Další bychom měli mít za chvíli.

15. neděle v mezidobí (C) - Francie den 1

Dt 30,10-14: Mojžíš řekl lidu: „Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší. Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. ...
 
ŽALM 69

Kol 1,15-20: Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm....

Lk 10,25-37: Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe.“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“ ... 
---------------------
Zítra se vydávám na svou (zhruba vzato) třetí cestu do Francie. První poněkud dobrodružnou cestu jsem podnikl s jakousi studentskou cestovní kanceláří krátce po revoluci asi v r. 1990 či 1991, za pouhých 1000 Kč. Původně jsme měli jet autobusem do Beneluxu a místo toho jsme dojeli do Paříže. V letech 2004-05 jsem pak pracoval v IFOMISu v Saarbrückenu u hranic s Lotrinskem, čehož jsme s manželkou využili pro pár výletů (např. do Met, kde jsem v katedrále vzpomínal na svérázného středověkého humeovce Nicholase z Autrecourtu, z. 1369). Tentokrát se vydávám na seminář filosofické propedeutiky a "praxe" s Oscarem Brenifierem do malé vesničky La Chapelle-Saint-André v Burgunsku, 35 km východně od Cosne sur Loire, asi 160 km jižně od Paříže.


Zvětšit mapu

O Brenifierovi jsem se dozvěděl od norských lektorů při semináři Filosofie s dětmi na Kvildě (viz 18.5.2010). Od semináře si slibuji inspiraci pro mou výuku filosofie na VOŠP ve Sv. Janu p. Skalou a případnou diskusní metodiku k projektu Příroda, krajina a lidé pospolu (21.4.2010).

K čemu je dnes filosof? (Anketa)

V závěrečném testu z Kvalitativních metod ve vědě/Metodologie vědy jsem položil svým studentům (4. ročník, Hospodářská a kulturní studia; věk: 23-25 let, sedm mužů, zbytek ženy) následující bonusové otázky k úvaze:

1. Jak byste popsali roli filosofa v dnešní společnosti?

• neodpovědělo asi šest respondentů 
• filosofie je dnes spíše přežitek;
• filosof "žije v úplně jiném světě" (dva respondenti)
• dnes už není čas nad něčím hloubat;
• filosof dnes působí staromódně;
• filosof se má zamýšlet nad otázkami nad kterými se ostatní lidé nezamýšlí;
• filosofové současnosti se zabývají globálními problémy;
• filosof má řešit aktuální problémy (např. terorismus, integrace EU);
• "když chceš studovat jakoukoli vědu, potřebuješ nejprve pochopit filosofii";
• filosofie je velmi důležitá, protože nám umožňuje pochopit naši společnost;
• dnes toho filosof moc nenadělá; 
• "filosof má ... určitým způsobem hledat cestu k pravdě a nahrazovat náboženství";
• "filosofie se zabývá nepochopitelnými věcmi ... dříve měla velkou roli, dnes už tomu tak není";
• filosofie má mnoho podob a často si lidé neuvědomují, že jde o filosofii (např. v knihovnictví, historii, atd.) , tj. má důležitou roli;
• filosofové přichází se zajímavými odpověďmi;
• filosofové řeší stále stejné otázky jako se řešily kdysi;
• filosofové poskytují východisko vědcům;
• role filosofů upadá;
• "filosofie to nemá jednoduché, je zastírán pokrokem ... málo lidí filosofii rozumí"
• "filosofii bych přidružila spíše k vědám jako je teologie či etika";
• filosofie se ptá na Boha a na jiné těžko řešitelné otázky;
• "Mnozí filosofové se dnes dotávají ve svých úvahách až do takových absurdit, že nemají pro většinu společnosti význam."
• filosofie se zabývá teoriemi se kterými přišli starší filosofové;
• filosofie to má těžké, dnes se dá skoro vše vysvětlit vědecky;
• "filosofie nás nutí o věcech přemýšlet a pomáhá odhalovat jádro problému";
• "otázky, které si většina lidé dnes klade směřuje spíše k empirickým vědám, na filosofii se obrací až když začnou přemýšlet sami o sobě";
• filosofie podněcuje zájem o náš svět;
• "na filosofa se pohlíží jako na blázna, který nemá nic jiného na práci, než přemýšlet o zbytečných věcech."
• filosofie dává širší rozhled;
• "V dnešní době se filosofie často chápe jako "nepraktická věda" a filosof jako člověk, který všechno rozebírá a nic neudělá. Je to možná také díky tomu, že filosofie se na středních školách učí formou dějepisu, kdo kdy žil, co řekl a co si myslel ..."

2. Co byste řekli na tento názor:

Myslím si, že je potřeba si uvědomit, že role filosofů ve společnosti není nijak výsadní. Já osobně se domnívám, že mnohem důležitější pro společnost jsou nejen vědci, kteří hledají léky na AIDS a podobné choroby, ale třeba i ti, kteří vymýšlejí nové, přírodě přátelštější formy výroby elektrické energie. Domnívám se, že filosofové jsou prostě jedni z mnoha profesionálů, kteří se snaží odpovídat na určité otázky, které si lidé kladou.

(Jedná se o odpověď Jaroslava Peregrina v rozhovoru z r. 2007 pro Risk Managememnt, zdroj citátu jsem ale samozřejmě v otázce studentům neuvedl)

Kdo je mohl vyslovit? Proč? Souhlasíte?

asi šest respondentů neodpovědělo

Odpovědi na otázku kdo: nějaký "normální člověk", realista s praktickým pohledem na svět, nefilosoficky smýšlející vědec, nefilosof, Vy!, vědec (2x), praktik (2x),asi nějaký filosof, skeptik, praktický člověk a materialista, přírodovědec, asi současný filosof - možná Jan Sokol?, nefilosof - možná člen Strany zelených?, člověk, který se stará hlavně o "fyzickou" podstatu života.

Drtivá většina respondentů souhlasila (20x). Nesouhlas byl zdůvodněn takto:

• filosofie je zrovna tak důležitá jako ostatní profese;
• filosofie nahrazuje náboženství a může pomoci nalézt smysl života;
• práce filosofa není často vidět, ale přesto je všudypřítomná;
• "filosofové jsou stejně tak důležití jako vědci - ti jsou sice využitelnější a potřebnější co se týče zdraví apod. ale filosofové jsou potřební z hlediska odpovídání na otázky ... jako kdo jsme, co tu dělám, proč tu jsme, atd."
• vědci jsou sice "veledůležití, ... ale filosofové dávají podklad či východisko vědcům";
• "Nesouhlasím. Ne že by vědci hledající léky na AIDS či šetrnější elektrickou energii nebyli důležití. Ale člověk může být zdravý fyzicky a presto nebýt spokojen psychicky a nechápat proč je tady na světě. Zdravé tělo mu pak není k ničemu, ani ulehčení života elektrickou energií či jinými moderními vymoženostmi. Můžeme říci, že lidé žijící v přepychu moderních věcí jsou doopravdy šťastnější než lidé třeba v Africe? Kteří dokáží svůj život prožívat a žít? Proto je důležitá filosofie pro dnešní společnost a zvláště pro dnešní společnost, která je konzumní a nedokáže si vážit skutečných hodnot. K čemu nám bude dobrá lékařská péče, delší život, když nebudeme vědět proč a přemýšlet o životě ... a to by měla být role filosofie."