Walter J. Ong - Technologizace slova 3b

(pokračování třetí kapitoly)

Člověk ví, co si dokáže zapamatovat: Mnemotechnika a formule

"Skutečnost, že se slova v orální kultuře omezují pouze na zvuk, neovlivňuje zásadním způsobem jen způsoby vyjadřování, ale rovněž myšlenkové procesy. (s. 43)

Člověk ví, co si dokáže vybavit. Pokud řekneme, že známe euklidovskoou geometrii, nemyslíme tím, že v daný okamžik máme na mysli každou její tezi, ale že si tyto teze v mysli dokážeme lehce vyvolat. Dokážeme si je vybavit. Teorém "Člověk ví, co si dokáže vybavit" platí rovněž pro orální kulturu. Jak si však lidé v orální kultuře něco vybavují v paměti? Organizované vědění, které gramotní lidí v současné době studují proto, aby je "znali", tedy aby si je dokázali vybavit, pro ně shromáždily a zpřístupnily - snad kromě nepatrného množství výjimek - pouze psané texty. ... Orální kultura nemá žádné texty. Jak tedy organizovaně shromažďuje materiál, který si lze vybavit? ... Co vlastně tato kultura zná nebo může znát v uspořádané formě?

Předpokládejme, že by se člověk žijící v orální kultuře pustil do promýšlení nějakého zvlášť komplikovaného konkrétního problému a že by se mu nakonec podařilo, řekněme v několika stech slovech, jasně formulovat řešení, které je samo o sobě relativně komplikované. Jak takový člověk uchová toto důkladně promyšlené jazykové vyjádření, aby si ho bylo možné v budoucnu opět vybavit? Při naprosté absenci psaní neexistuje vně samotného myslitele nic, co by mu umožnilo znovu vytvořit stejný řetězec myšlenek nebo dokonce ověřit, jestli tak vůbec učinil. Neexistuje prostě žádný text. ... A především, jak lze za této situace vůbec dát dohromady rozsáhlé analytické řešení? Přítomnost dalšího účastníka rozmluvy je prakticky nezbytná. Je totiž velmi obtížné, musí-li člověk celé hodiny mluvit jen sám k sobě. Uchovávání myšlenek je v orální kultuře spojeno s komunikací.

Avšak ani s přítomností posluchače, který podněcuje a dokáže zakotvit myšlení, si nelze ... uchovat toto myšlení ani v částečné či útržkovité podobě. Jak si tedy znovu vyvolat v paměti to, co jste tak pracně promýšleli? Jediná odpověď zní: Myslete tak, abyste si to mohli zapapmatovat. Aby člověk v primárně orální kultuře účinně vyřešil problém, jak uchovat své pečlivě formulované myšlenky a jak je opět vyvolat v paměti, musí myslet v mnemotechnických schématech, které mají takvou podobu, aby se v mluven= formě daly okamžitě zopakovat. Myšlení musí vznikat ve fromě výrazně rytmických a vyvážených vzorců - v podobě opakování či antitezí, aliterací a asonancí, v podobě epitet a jiných formálních výrazů, ve standardních tematických rámcích (shromáždění, jídlo, souboj, "pomocník" hrdiny atd.), v podobě přísloví - která neustále všichni slyší a tudíž se snadno vrací do paměti, a která mají sama os obě takovou strukturu, aby se dala zapamatovat a rychle vybavit - nebo v podobě jiných mnemotechnických forem. Seriózní myšlení je úzce propleteno s paměťovými systémy.
...
... Neměnné, často rytmicky vyvážené výrazy tohoto i jiného druhu lze příležitostně najít i v tištěné podobě - objevují se v knihách rčení a přísloví. Avšak v orálních kulturách se neobjevují pouze příležitostně, nýbrž naopak neustále. Tvoří samotnou substanci myšlení. Myšlení v jakékoli rozsáhlejší formě není bez formulí naprosto možné, neboť právě v nich toto myšlení spočívá." (s. 44-5)

Čím je orálně strukturované myšlení sofistikovanější, tím více se pravděpodobně bude vyznačovat obratným používáním neměnných výrazů ... [Vzdělané postavy orální kultury] se za pomocí mnemotechnických nástrojů pohybují v zaběhlé orální rutině se značnou inteligencí a rafinovaností a reagují na situace v nichž se ocitli. 
...
I kdyby v orální kultuře bylo možné něco promýšlet bez formulí, schémat a mnemotechniky, byla by to pouze ztráta času. Jakmile by totiž takové promýšlení bylo u konce, již nikdy by ho nebylo možné účinně obnovit. To by dokázalo pouze písmo. ... Výrazná schematizovanost a formule, které se ustálily v rámci společenství ... předurčují druh myšlení, který je možné uskutečnit - determinují způsob rozumového uspořádání zkušenosti. ... To je jeden z důvodů, proč byla paměť tak důležitá pro svatého Augustina ..., který se zabývá schopnostmi mysli, stejně jako pro jiné učence žijící v kultuře, která se sice již vyznačovala jistou gramotností, ale stále v ní přežívala mohutná vrstva orality. (s. 44)

Negramotná filosofie - Sókratés o písmu 1

Zdánlivě šokující myšlenka, že by gramotnost představovala nějakou obtíž pro rozvoj myšlení, má svého zastánce v nikom menším než v samotném otci filosofie, Sókratovi:

Sókratés: Nuže tedy o řečnickém umění a neumění již dosti.

Faidros: Ba jistě.

Sókratés: Zbývá ještě výklad o náležitosti a nenáležitosti psaní, jak by se ho užívalo dobře a jak nenáležitě. Či ne?

Faidros: Ano.
...
Sókratés: Mohu vypravovat pověst, kterou jsem slyšel od starších, avšak co je na ní pravdy, to je jejich věc. ...

Faidros: ... než vypravuj, co jsi, jak pravíš, slyšel. 
Sókratés:  Slyšel jsem tedy, že v okolí Naukratidy v Egyptě žil kterýsi z tamnějších starých bohů, jemuž je také zasvěcen pták, kterému říkají ibis; jméno samého boha prý bylo Theuth. Ten prý vynalezl nejprve nauku o číslech a počtářství i geometrii a astronomii, dále pak hru s kaménky na desce a v kostky, a zejména také písmo. Tehdy byl králem celého Egypta Thamus ... K němu přišel Theuth, ukázal mu svá umění a pravil, že by se měla rozšířit mezi ostatní Egypťany. Thamus se otázal, jaký každé dává užitek, a při Theuthově výkladu podle toho, jak se mu co zdálo dobré nebo nedobré, jedno haněl a jiné chválil. ... Když pak se jednalo o písmu, pravil Theuth: 

"Tato nauka, králi, učiní Egypťany moudřejšími a pamětlivějšími, neboť byla vynalezena jako lék pro paměť a moudrost."

Avšak Thamus řekl: 

"Veliký umělče Theuthe, jeden dovede přivésti na svět výtvory umění, druhý zase posouditi, kolik v sobě mají škody a užitku pro ty, kteří jich budou užívat; tak i nyní ty, jakožto otec písma, jsi z lásky [k němu] řekl o něm pravý opak toho, co je jeho skutečný význam. Neboť tato nauka zanedbáváním paměti způsobí zapomínání v duších těch, kteří se jí naučí, protože spoléhajíce na písmo budou se rozpomínat na věci zevně, z popudu cizích znaků, a ne zevnitř sami od sebe; nevynalezl jsi lék pro paměť, nýbrž pro upamatování. A co se týče moudrosti, poskytuješ svým žákům její zdání, ne skutečnost; neboť stanouce se sčetlými bez ústních výkladů, budou působit zdání, že jsou mnohoznalí, ačkoli budou většinou neznalí, a ve styku budou nepříjemní, protože z nich budou lidé zdánlivě vzdělaní místo lidí opravdu vzdělaných."

(část 1)