Aristotelovo dílo 1

Číst texty, které se nám od Aristotela dochovaly, není zpočátku snadné. Aristoteles užívá specifickou terminologii a občas těžko průhlednou větnou strukturu. Některé kapitoly se zdají být sestaveny jen jakoby náhodně. Ve srovnání s Platónovým vytříbeným poetizujícím stylem působí Aristotelův styl hrubě a chaoticky. Zarážející tedy je Ciceronovo hodnocení Aristotelova stylu. Aristotelův text nazývá Cicero ve spise Academica Posteriora (XXXVIII) "zlatou řečnickou řekou" (flumen orationis aureum) a Aristotela chválí Cicero taktéž v krátkém spisku Topiky (I) a De oratore (odkaz jsem nenašel, má být prý 1.2.49). Cicero byl jeden z nejlepších latinských stylistů všech dob, který nešetřil kritikou různých řeckých a latinských stylů, proto je jeho hodnocení zarážející. Lze tedy předpokládat, že Cicero četl jinak stylizované spisy, než které se nám dochovaly. Z Aristotelových "stylizovaných" spisů se nám dochovalo jen pár fragmentů, kdežto to, co se nám dnes dochovalo pod Aristotelovým jménem, jsou pravděpodobně jen poznámky k přednáškám či dokonce jen zápisky jeho posluchačů. Naštěstí, navzdory na první pohled neutěšenému stavu Aristotelova textu, lze z dochovaných textů vyčíst fundamentální principy a argumenty jeho myšlení. A možná daleko lépe než by bylo bývalo možné z jeho spisů stylizovaných, které byly určeny širšímu publiku (zmínka je o nich v Pol. 1278b30; EE 1217b22, 1218b34). U Platóna je situace pravděpodobně opačná: dochovaly se nám jeho spisy stylizované (dialogy), přičemž podle některých platónských badatelů měl Platón i svou "reálnou nauku", o níž se nám ale přímé zprávy nedochovaly.

Kultura, filosofie a útěcha u Cicerona

Jeden z prvních výskytů termínu 'kultura' v dnešním smyslu slova lze nalézt u Cicerona v Tuskulských hovorech (Tusculanae disputationes) z r. 45 př. Kr. Kontext výskytu tohoto termínu (II, 11-13) je poučný a stojí za citaci:

POSLUCHAČ: Nelze ani vyslovit, jakou mi tvůj včerejší výklad udělal radost, vlastně spíš jak mi pomohl. ...

UČITEL: Na tom není nic divného, neboť právě to filosofie působí: léčí duše, odstraňuje plané znepokojení, osvobozuje od žádostí, zahání obavy. Avšak tato její moc nepůsobí na všechny stejně - silná je tenkrát, kdykoli se setká s vhodnou povahou. ... Tebe zřejmě příroda přivedla na svět jako člověka vznešeného ...

Ale myslíš si, že stejné názory ... platí i u těch, kteří je vymyslili, prodebatovali a zapsali? Na kolik filosofů připadne jeden tak mravně silný, tak duševně uzpůsobený a žijící tak, jak žádá rozum? Takový, aby svůj filosofický názor nepovažoval za příležitost k předvedení své učenosti, ale za zákon svého života? Aby sám sebe poslouchal a řídil se zásadami, které sám stanovil?

Je možno vidět filosofy, kteří jsou tak lehkomyslní a vychloubační, že by pro ně bývalo lepší nic se nenaučit, jiné žádostivé peněz, některé chtivé slávy, mnohé otročící vášním, takže si jejich slova podivně odporují s jejich životem. A to se mi zdá nejodpornější. Jestliže by se někdo prohlásil za učitele jazyka a mluvil by nesprávně nebo jestliže by falešně (absurde) zpíval ten, kdo by chtěl být považován za hudebníka, ostuda by byla tím větší, že by šlo o chyby právě v tom oboru, v němž by se takový člověk prohlašoval za odborníka, a právě tak u filosofa chybujícího ve způsobu života je to tím větší ostuda, že se dopouští poklesku v té činnosti, v níž chce být učitelem, a že chybuje v životě, ačkoli se prohlásil za odborníka v umění žít.

POSLUCHAČ: Jestliže je to takové, jak říkáš, není třeba mít strach, že ozdobíš filosofii falešnou slávou? Může být větší důkaz (argumentum), že není k ničemu, než že někteří dokonalí filosofové žijí hanebně?

UČITEL: To není vůbec žádný důkaz (Nullum vero id quidem argumentum est). Ani všechna pole, která jsou obdělávána, nejsou úrodná a nemá pravdu Accius, jestliže říká:

Když dobré zrno svěříš třeba úhoru (probae etsi in segetem sunt deteriorem datae fruges),
přec bude skvělá úroda dík přírodě (tamen ipsae suapte natura enitent) [POZN.]

Stejně tak nepřinášejí plody všechny duše, jimž se dostalo péče. A na druhé straně ... jako pole, třebas úrodné, bez obdělání nemůže dát úrodu, tak ji nedá duše bez vzdělání (sine doctrina) ... A vzdělání duše slouží filosofie (cultura autem animi philosophia est): vytahuje vady i s kořenem jako plevel, připravuje duše k přijetí setby, vkládá do nich a abych tak řekl zasévá to, co přinese nejbohatší plody, až uzraje."

Přel. V. Bahník, 1976
[POZN.] spíše bych přeložil "díky své přirozenosti"

Tuskulský amfiteatr.