APA - sekce "Debaty o Bohu" 2

Dříve než Steele předložil svou vlastní tezi o příčinách fenomenálního vzrůstu zájmu o ateismus, analyzoval význam a evidenci pro tvrzení, že (teistické) náboženství je na vzestupu.

Toto tvrzení nelze podle Steeleho samo o sobě v globálním měřítku zpochybnit (Steele se odvolal na jinak podle jeho názoru propagandistickou knihu God is Back, 2009, osobně mě v tomto ohledu přesvědčila kniha The Next Christendom, 2002). Je sice pravda, že v Evropě náboženství ze sociologického hlediska upadá, ovšem v obou Amerikách, Asii a Evropě je na vzestupu. Zdá se, že tento fakt odporuje tezi, že sekularizace, modernita a blahobyt sám o sobě automaticky vede k zesoukromění náboženství a k jeho postupnému vytracení.

Sekularizační teze dostala první ránu již v sedmdesátých letech: Podle průzkumů Gallup v třicátých letech navštěvovalo týdně kostel či synagogu asi 40% Američanů ... a v sedmdesátých to bylo opět asi 40% Američanů (dnes je to dokonce více, viz zde)

"Hlavní" (mainline) církve ztrácí své členy, evangelikální (tj. konzervativně protestantské) církve rostou (Steele je charakterizuje jako "Přijmi Ježíše jinak se budeš smažit v pekle"). Dále se vynořila v sedmdesátých letech tzv. nová křesťanská pravice, která, jak víme, dnes hraje důležitou roli v americké politice. (Podle slavné knihy Why Conservative Churches Are Growing? (1972) je to tím, že hlavní církve jsou na své členy příliš nenáročné. Lidé chtějí něco těžkého. U nás v Česku by s tím nesouhlasil kard. Špidlík, podle něho je to v prvé řadě otázka duchovního vedení a teprve na druhém místě přísnosti - myslím, že má pravdu; ovšem z dobrého duchovního vedení vyplývá hluboká oddanost, která z vnějšku vypadá jako přísnost).

Steele se snažil sekularizační tezi (modernita a blahobyt vedou k vytrácení náboženství) hájit s následujícími modifikacemi:

1. Vzestup náboženství ve světě není překvapující, protože většina světa je chudá. Růst náboženství v USA se taktéž podle Steeleho děje především v oblastech, které jsou chudé, anebo které byly chudé v době, kdy dnešní zbohatlíci prožívali formativní léta.

2. Lidé mají sklon přeceňovat svou náboženskost. Když se jich zeptáme, zda byli minulý týden v kostele či synagoze, 90% z nich jich řekne, že ano. Když jim však v pondělí předložíme dotazník: "Která místa jste včera navšvívil(a)?" s výčtem 20 míst, kde mj. je i "kostel", zjistíme, že návštevníků kostela je ve skutečnosti jen asi polovina. Tato nová strategie samozřejmě neříká, jak to bylo v minulost. (Podle Rodneyho Starka nikdy nebyla návštěvnost kostelů a synagog tak velká, jak se mělo za to).

Pokračování příště (nechci Tě trápit Vlasto, jen to nestíhám :-))

Filosofická antropologie 1 (filosofie) - ještě něco

Co filosofie není?
Již jsme si naznačili, že filosofie není pouhým myticko-náboženským myšlením a není ani mudroslovím. Obojí lidské činnosti se vztahují k témuž (podstatné životní otázky), ale schází jim dostatek kritičnosti a komplexity. Filosofii je ovšem třeba dále odlišit od umění, náboženství, a od některých forem vědy a ideologie.

Umění: také často plní roli ve vyjasňování „podstatných otázek života“; filosofie však „plní ony základní funkce v médiu rozumu, pojmu, vědecké reflexe. Naproti tomu umění realizuje ony základní funkce v médiu smyslovosti.“ (Anzenbacher 1990:30)

Náboženství: v lidové formě splývá s mýty (doplněnými o různé další elementy, např. kultické); ve vyspělé formě ovšem náboženství také obsahuje racionálně-kritickou složku ("teologii"); je tato složka sama o sobě filosofií? Nikoli a to z toho důvodu, že náboženství je založeno na autoritě (ať už Zjevení či nějaké speciální mystické zkušenosti).

Věda: Zda je filosofie vědou závisí na tom, co míníme slovem ‘věda’:

(1) převážně deskriptivní popis (ἱστορία)
(2) matematicko-empirické zkoumání (angl. science)
(3) systematické zkoumání založené na obecné ověřitelnosti (něm. Wissenschaft)
(4) deduktivně vedené zkoumání z příčin (scientia, ἐπιστήμη)

Filosofie není vědou ve smyslu (1) ani (2), je ale vědou ve smyslu (3) a podle některých i (4).

Ideologie: má dva významy, pejorativní a nikoliv pejorativní. V pejorativním smyslu se jedná o dogmatickou soustavu přesvědčení o povaze světa, smyslu, života atd. V tomto smyslu filosofie není ideologií. V nepejorativním smyslu jde o jakoukoli o soustavu přesvědčení o povaze světa, smyslu, života atd. V tomto smyslu je ideologie žádoucí produkt filosofie. (Místo ideologie můžeme také říkat světonázor či kosmovize)

(Za inspiraci zde děkuji mj. Lukáši Novákovi)