Po dlouhé době (viz. 12.4.2010) opět něco k ekofilosofům.
Aldo Leopold (1887–1948) byl americký lesník a enviromentalista, tvůrce řady klíčových idejí („myslet jako hora“, ekologické svědomí, zdraví země, atd.). Známý svou knihou A Sand County Almanac (1949), v češtině jako Zápisky z chatrče. Jeho vizí je etika Země, kterou Kohák charakterizuje jako tu, v níž "nejde již jen o úctu k životu samému, nýbrž o úctu k přepokladům života, k celému společenství všeho života a k podmínkám jeho udržitelnosti." (Zelená svatozář, s. 92)
Leopoldovy citáty jsou k mému potěšení na rozhledně Poledník (1315 m n.m.), kam jsme si dnes s Petrem Dvořákem a Kamilou Pacovskou udělali výlet.
"Divočina je surovina z níž člověk vytesal umělý produkt označovaný jako civilizace. Divočina nikdy nebyla surovým materiálem stejných forem. Byla velmi rozmanitá a z ní vzniklé umělé produkty jsou velmi různorodé, nazývají se kultury. Bohatá různorodost kultur celého světa odráží odpovídající mnohotvárnost divočiny z níž vznikly."
Při návštěvě Šumavy v. r. 1935 "V celé střední Evropě neznám jinou krajinu, jež by byla tak krásná, ekologicky tak bohatá, tak mnohotvárná a tak zajímavá." Všimnul si nicméně místní smrkománie ("spruce mania") a "nadšení pro nepotřebnou geometričnost krajiny, jež by sloužila ke cti každému kubistovi."
Známá je tato Leopoldova definice:
"A thing is right when it tends to preserve the integrity, stability, and beauty of the biotic community. It is wrong when it tends otherwise." (A Sand Country Almanach, p.240)
Zobrazují se příspěvky se štítkempříroda a kultura. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempříroda a kultura. Zobrazit všechny příspěvky
pondělí 9. srpna 2010
pátek 25. června 2010
Vzdělávání a udržitelný život - pátek
Třetí den konference Education and Sustainable Life na počest 15. výročí založení VOŠP ve Sv. Janu p. Skalou (viz 11.6.2010).
Konference byla zahájena mým příspěvkem "Příroda jako kulturní problém: Poznámky k RVP G". Zde je abstrakt:
Sémantická analýza řady pojmů vyjadřovaných pomocí termínů ‘příroda’ a ‘kultura’ vede k formulaci teze, že péče o přírodu je neoddělitelně spjatá s kulturou. Příroda, na které nám záleží, je totiž vždy nějakým způsobem již příroda kulturně zformovaná či alespoň kulturně zhodnocená. Příroda (přirozenost) pak dále není jen něco vnějšího, ale i vnitřního: člověk sám je totiž součástí přírody v širokém smyslu slova a proto když člověk kultivuje a hodnotí sám sebe, kultivuje a hodnotí část přírody (což má následky nejen pro něho samého, ale právě i pro zbytek přírody). Význam teze, že péče o přírodu je neoddělitelně spjatá s kulturou, je patrný především v kontrastu s obavami, že mezi přírodou a kulturou existuje zásadní a stěží překonatelných konflikt. Ve světle této teze by bylo vhodné zpracovat lépe teoretické i praktické návaznosti environmentálního, multikulturního, a osobnostního a sociálního průřezového tématu v plánovaných revizích Rámcových vzdělávacích programů.
Další příspěvky:
Olga Mokrejšová (Sv. Jan p. S.) prezentovala metodiku výuky chemie. Valny Giacomelli Sobrinho, profesor ekonomie z Brazílie mluvil o nalezení nějaké cesty mimo (za) současnou antropocentrickou/environmentalistickou a biocentrickou/ekologickou ekonomií. Hanne-Lore Bobáková (Ostrava) mluvila o komunikačních kompetencích (znalostech) cizích jazyků v terciálním vzdělávání - k výuce (to mě potěšilo) doporučovala mj. jazykový dril a důraz na reálná komunikační cvičení. Dušan Fedič (Slovensko) prezentoval sociologické studium "atmosféry třídy". Výsledky prokázaly špatnou či neexistující vysokoškolskou metodiku výuky (tzv. logotropie vs. paidotropie). Christina Ching Pui Sun (Hong Kong) měla "aplikovanou" přednášku o environmentálních tématech ("sounáležitost s přírodou") v díle japonského animátora Myasakiho. Barbora Machovcová (Sv. Jan p. S.) analyzovala RVP a Robert Bargel (Sv. Jan p. S.) důležitost vazby na místo/domov v environmentální výchově. Dominik Fellner (Sv. Jan p.S.) nás seznámil s metodickým portálem www.rvp.cz (na kterém dělá digiportfolio). Tereza Vošáhlíková mluvila o vzdělávání pro udržitelný rozvoj v MŠ. Vošáhlíková kromě praktických ukázek práce v MŠ poukázala i na absenci kompetence "jednat spravedlivě"; v diskusi ovšem vyplynulo její stanovisko, že "není jedna spravedlnost"a "není jedna pravda". Kompetenci "kritické myšlení" nechápe jako schopnost rozlišovat spravedlnost a nespravedlnost, ale "pochopit různost v kontextu". Např. kastovní systém v Indii není špatný/nespravedlivý, ale prostě jiný. (Říkám si, že Sókratova mise mezi sofisty neskončila). Rostislav Fellner nakonec zakončil pojetím přednáškou o trvalé udržitelnosti u Laoziho (hezky tím navázal na naše sympozium k interpretaci Dao De Jingu).
Tak ještě zítra a pak mám dva dny "volno" ...
Konference byla zahájena mým příspěvkem "Příroda jako kulturní problém: Poznámky k RVP G". Zde je abstrakt:
Sémantická analýza řady pojmů vyjadřovaných pomocí termínů ‘příroda’ a ‘kultura’ vede k formulaci teze, že péče o přírodu je neoddělitelně spjatá s kulturou. Příroda, na které nám záleží, je totiž vždy nějakým způsobem již příroda kulturně zformovaná či alespoň kulturně zhodnocená. Příroda (přirozenost) pak dále není jen něco vnějšího, ale i vnitřního: člověk sám je totiž součástí přírody v širokém smyslu slova a proto když člověk kultivuje a hodnotí sám sebe, kultivuje a hodnotí část přírody (což má následky nejen pro něho samého, ale právě i pro zbytek přírody). Význam teze, že péče o přírodu je neoddělitelně spjatá s kulturou, je patrný především v kontrastu s obavami, že mezi přírodou a kulturou existuje zásadní a stěží překonatelných konflikt. Ve světle této teze by bylo vhodné zpracovat lépe teoretické i praktické návaznosti environmentálního, multikulturního, a osobnostního a sociálního průřezového tématu v plánovaných revizích Rámcových vzdělávacích programů.
Další příspěvky:
Olga Mokrejšová (Sv. Jan p. S.) prezentovala metodiku výuky chemie. Valny Giacomelli Sobrinho, profesor ekonomie z Brazílie mluvil o nalezení nějaké cesty mimo (za) současnou antropocentrickou/environmentalistickou a biocentrickou/ekologickou ekonomií. Hanne-Lore Bobáková (Ostrava) mluvila o komunikačních kompetencích (znalostech) cizích jazyků v terciálním vzdělávání - k výuce (to mě potěšilo) doporučovala mj. jazykový dril a důraz na reálná komunikační cvičení. Dušan Fedič (Slovensko) prezentoval sociologické studium "atmosféry třídy". Výsledky prokázaly špatnou či neexistující vysokoškolskou metodiku výuky (tzv. logotropie vs. paidotropie). Christina Ching Pui Sun (Hong Kong) měla "aplikovanou" přednášku o environmentálních tématech ("sounáležitost s přírodou") v díle japonského animátora Myasakiho. Barbora Machovcová (Sv. Jan p. S.) analyzovala RVP a Robert Bargel (Sv. Jan p. S.) důležitost vazby na místo/domov v environmentální výchově. Dominik Fellner (Sv. Jan p.S.) nás seznámil s metodickým portálem www.rvp.cz (na kterém dělá digiportfolio). Tereza Vošáhlíková mluvila o vzdělávání pro udržitelný rozvoj v MŠ. Vošáhlíková kromě praktických ukázek práce v MŠ poukázala i na absenci kompetence "jednat spravedlivě"; v diskusi ovšem vyplynulo její stanovisko, že "není jedna spravedlnost"a "není jedna pravda". Kompetenci "kritické myšlení" nechápe jako schopnost rozlišovat spravedlnost a nespravedlnost, ale "pochopit různost v kontextu". Např. kastovní systém v Indii není špatný/nespravedlivý, ale prostě jiný. (Říkám si, že Sókratova mise mezi sofisty neskončila). Rostislav Fellner nakonec zakončil pojetím přednáškou o trvalé udržitelnosti u Laoziho (hezky tím navázal na naše sympozium k interpretaci Dao De Jingu).
Tak ještě zítra a pak mám dva dny "volno" ...
pondělí 14. června 2010
Konference "Vzdělávání a trvale udržitelný život" - pátek
Na pátek 25. června je předběžný program konference "Vzdělávání a trvale udržitelný život" následující (viz 11.6.2010):
- Daniel D. NOVOTNÝ: Příroda jako kulturní problém: Poznámky k RVP G
- Olga MOKREJŠOVÁ: Některé možnosti aktivní výuky přírodovědných témat na základních školách.
- Lucie MICHÁLKOVÁ (Slovensko): Moderné IKT technológie v materských školách.
- Valny GIACOMELLI SOBRINHO (Brazílie): Beyond green and grey: education for a sustainable economy and economics for sustainability education. (Za zeleným a šedým: vzdělávání pro udržitelnou ekonomii a ekonomika udržitelného vzdělávání.)
- Hanne-Lore BOBÁKOVÁ: Aspekty profesní komunikace v kontextu terciárního vzdělávání 21. století.
- Dušan FEDIČ, Jozef KADNÁR, Jana GREEN (Slovensko): Aspekty sociálnej klímy skupiny na vysokej škole.
- Christina CHING Pui Sun, YAM Chi-Keung (Hong Kong): Inspiring Education for Sustainable Life through Animation Films from East Asia. (Inspirující vzdělávání pro trvale udržitelný život prostřednictvím animovaných filmů z východní Asie.)
- Dominik FELLNER: RVP.CZ – prostor pro sdílení a tvůrčí aktivity na poli vzdělávání.
- Barbora MACHOVCOVÁ: Environmentální výchova v kontextu s dalšími průřezovými tématy v RVP: specifika a styčné body.
- Robert BARGEL: Trvale udržitelný život je, když se pěstuje vztah k místům.
- Tereza VOŠAHLÍKOVÁ: Vzdělávání pro udržitelný rozvoj v mateřské škole.
- Rostislav FELLNER: Trvalá udržitelnost z pohledu Starého Mistra (Lao-c´: Tao te ťing).
čtvrtek 6. května 2010
Příroda jako kulturní problém
Ve Svatém Janu p. Skalou se připravuje mezinárodní pedagogická konference Vzdělání a trvale udržitelný život (22-26. června 2010). Můj plánovaný příspěvek se jmenuje "Příroda jako kulturní problém: Multikulturní podstata environmentální výchovy."
Zatím mám úvod:
Současná západní společnost patří k jedné z nejšťastlivějším společnostem v dějinách lidstva. Žijeme v období mimořádně velkého rozšíření vzdělanosti, svobody a blahobytu. Negramotnost prakticky vymizela, roste počet absolventů středních i vysokých škol, politické, ekonomické a náboženské svobody se po roce 1989 dostaly i do střední a východní Evropy a co se týče množsví a pestrosti zboží a služeb dostupných dnešnímu západnímu člověku, o blahobytu taktéž nelze pochybovat - obzvláště pokud srovnáme dnešní situaci se situací našich rodičů a prarodičů či lidí z chudých zemí.
Na druhou stranu však také čelíme řadě problémů a výzev. Vzdělanost je fragmentována do nepřehledného labyrintu specializací a komunikace mezi rostoucím množstvím oborů se stává čím dál tím obtížnější. Svoboda a pluralita jsou často nejen obohacením, ale i zdrojem napětí a konfliktů. Neúcta a „zlá krev“ se projevuje mezi politickými stranami, etnickými menšinami, lidmi různých náboženských a etických stanovisek a navíc se jakékoli hádce a neurvalosti dostane většinou daleko větší publicity než projevu solidarity a přátelství. Blahobyt vede mnoho lidí k rostoucí a stěží uhasitelné žízni po stále větším množství zboží a požitků. A cenu tohoto blahobytu platí alespoň z části krajina, diverzita přírodních druhů, zásoby neobnovitelných přírodních zdrojů a zdraví lidí, v regionálním i globálním měřítku.
Žádný ze zmíněných problémů nelze odstanit z našeho života jednou provždy, tak jako si nemůžeme uchovat jednou provždy své zdraví a svůj život. Můžeme ale v dlouhodobé perspektivě přispět ke zmírnění jmenovaných problémů či naopak k uspíšení jejich nárůstu do společenské katastrofy. Klíčovými činitely v dlouhodobé péči o udržitelný život a zdraví společnosti jsou funkční rodiny, rozvinutá občanská společnost, spravedlivé politické a ekonomické uspořádání, ohleduplný přístup k životnímu prostředí, kvalitní média a v neposlední řadě vzdělání. V této práci se chci věnovat poslední jmenované obasti, tj. oblasti vzdělání, a to konkrétně multikulturní a environmentální výchově. Přestože na první pohled tyto dvě vzdělávací oblasti spolu téměř nesouvisí, chtěl bych poukázat na to, že péče o přírodu je v prvé řadě kulturním problémem a že je tudíž pedagogicky výhodné propojovat vzdělávání v obou těchto oblastech.
Zatím mám úvod:
Současná západní společnost patří k jedné z nejšťastlivějším společnostem v dějinách lidstva. Žijeme v období mimořádně velkého rozšíření vzdělanosti, svobody a blahobytu. Negramotnost prakticky vymizela, roste počet absolventů středních i vysokých škol, politické, ekonomické a náboženské svobody se po roce 1989 dostaly i do střední a východní Evropy a co se týče množsví a pestrosti zboží a služeb dostupných dnešnímu západnímu člověku, o blahobytu taktéž nelze pochybovat - obzvláště pokud srovnáme dnešní situaci se situací našich rodičů a prarodičů či lidí z chudých zemí.
Na druhou stranu však také čelíme řadě problémů a výzev. Vzdělanost je fragmentována do nepřehledného labyrintu specializací a komunikace mezi rostoucím množstvím oborů se stává čím dál tím obtížnější. Svoboda a pluralita jsou často nejen obohacením, ale i zdrojem napětí a konfliktů. Neúcta a „zlá krev“ se projevuje mezi politickými stranami, etnickými menšinami, lidmi různých náboženských a etických stanovisek a navíc se jakékoli hádce a neurvalosti dostane většinou daleko větší publicity než projevu solidarity a přátelství. Blahobyt vede mnoho lidí k rostoucí a stěží uhasitelné žízni po stále větším množství zboží a požitků. A cenu tohoto blahobytu platí alespoň z části krajina, diverzita přírodních druhů, zásoby neobnovitelných přírodních zdrojů a zdraví lidí, v regionálním i globálním měřítku.
Žádný ze zmíněných problémů nelze odstanit z našeho života jednou provždy, tak jako si nemůžeme uchovat jednou provždy své zdraví a svůj život. Můžeme ale v dlouhodobé perspektivě přispět ke zmírnění jmenovaných problémů či naopak k uspíšení jejich nárůstu do společenské katastrofy. Klíčovými činitely v dlouhodobé péči o udržitelný život a zdraví společnosti jsou funkční rodiny, rozvinutá občanská společnost, spravedlivé politické a ekonomické uspořádání, ohleduplný přístup k životnímu prostředí, kvalitní média a v neposlední řadě vzdělání. V této práci se chci věnovat poslední jmenované obasti, tj. oblasti vzdělání, a to konkrétně multikulturní a environmentální výchově. Přestože na první pohled tyto dvě vzdělávací oblasti spolu téměř nesouvisí, chtěl bych poukázat na to, že péče o přírodu je v prvé řadě kulturním problémem a že je tudíž pedagogicky výhodné propojovat vzdělávání v obou těchto oblastech.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)