Židovský humor

Z knihy Eduarda Světlíka, Velká kniha židovských anekdot (Academia 2001): 

Pravý židovský vtip směřuje k moralitě: chce člověka zlepšit, případně povzbudit, nebo chce humorně nadlehčit obtížné situace v mezilidských vztazích. Kárá lenost, pýchu, hněv, těžkopádnost, nešikovnost, ale především hloupost a trudnomyslnost. Naproti tomu chválí duchaplnou pohotovost. Žid sice bere život vždycky vážně, nikdy však tak vážně, aby o něm nemohl žertovat. [Citát ze stati Jiřího Langer, Vtip a humor v židovství]

GAČR

Rok se ještě ani nesešel s rokem (viz 8.12.2009) a je tu dobrá zpráva - letos jsem uspěl na GAČRu se svým projektem "Kontroverze o irrealitě v post-středověké filosofii". Slíbil jsem dva články ročně, ale doufám, že se mi podaří více.

Čím se budu zabývat (a jak):

Co je to špičkový vědecký výzkum?

Tento týden došlo v mém vědeckém curriculum vitae k významné události: byl jsem zvolen šéfredaktorem časopisu Studia Neoaristotelica. Štafetu přebírám po Tomáši Machulovi a Petru Dvořákovi. Časopis založil v r. 2004 prof. Stanislav Sousedík a jeho důrazy jsou následující: (1) rozvoj filosofie otevřené křesťanské víře, (2) špičková filosofická práce (jak historická, tak systematická), (3) návaznost na dědictví renezanční a barokní scholastiky, (4) dialog se současnou analytickou filosofií.

Novým podtitulem časopisu bude A Journal of Analytic Scholasticism.

Jak scholastická, tak analytická filosofie je často (ne vždy!) na první pohled nudná, což je dáno mj. tím, že je třeba mnohaleté průpravy k tomu, aby člověk porozumněl o co se vlastně jedná. Podivné problémy a od života odtržené metody jsou totiž často potřeba k hledání odpovědí na ty největší a nejkonkrétnější otázky. Tak jako astronomové si nevystačí jen s okem a potřebují teleskopy či biologové mikroskopy, tak odborní filosofové potřebují vyvíjet stále důmyslnější metody a argumenty k řešení všelidsky základních otázek.

Každá špičková práce vyžaduje špičkovou schopnost soustředit se. Jen síla věnovaná špičce může posunout hranice celkového lidského poznání. Kultivovat vědomí širších souvislostí je také důležíté - jinak hrozí sterilita a Fachidiotismus - ale bez soustředěnosti na detail vědu dělat nelze.

Prvním vědecký počinem v životě člověk je doktorát: Ph.D. Matt Might na svém blogu výborně vystihnul podstatu tohoto počinu.

Představ si kruh, který obsahuje veškeré vědění všech lidí:

Po ukončení základní školy z toho něco málo víš:

Po ukončení střední školy už víš trochu více:

Jako bakalář získáš určitou specializaci:

K magisterskému titulu je třeba trochu užší specializace: 

Soustředěné studium odborné literatury tě časem zavede až k hranici lidského poznání:

Když se dostaneš k této hranici, začneš se soustředit: 

 

 

Několik let na tuto hranici tlačíš:

 

Až jednoho krásného dne v hranici uděláš maličký zářez: 

  

 

A tento maličký zářez se nazývá PhD:

 

Samozřejmě, že teď už svět vidíš úplně jinak:

Takže nezapomeň na širší perspektivu: 

Ale tlač dál!

První den výuky

Dnes na Vyšší pedagogické škole ve Sv. Janu p. Skalou jsem měl první hodinu Filosofie (roč. 2010-11) a Etiky (roč. 2008-09). Applikoval jsem Brenifierovu metodu, upravenou podle norských lektorů, se kterými jsem se setkal na Kvildě (viz 18.5.2010 a 19.7.2010). Snad se mi podaří tuto metodu časem popsat, snadněji se ale vidí než popisuje. Jedním z důležitých principů je to, že studenti sami hledají odpověď na svou otázku, stávají se postupně zkoumajícím společenstvím (community of inquiry).

Brenifierovy metoda (na rozdíl třeba od Lippmanovy metody) je daleko "drsnější" a nespočívá ve sdílení a už vůbec ne v pseudo-tolerantní ideologii "whatever". Spočívá v aplikaci logiky na cokoli je ve třídě řečeno (Brenifier sám naneštěstí odmítá jít za elementární logiku zdravého rozumu, protože je v posledku dialektik; tento akcident lze ale odstanit). Učitel je moderátor, sedíme v kruhu a nepřednáším. (Přednáška je také důležitý pedagogický prvek, třebas ji Sókratés nesnášel, ovšem je s ní třeba šetřit).

Na hodině filosofie jsme zkoumali otázku Čím se zabývá filosofie? Na hodině etiky Čím se zabývá etika? (Zajímavé je, jak naprosto odlišně obě skupiny pracovaly; s filosofickou skupinou jsme se k otázce samotné příliš nedostali, pracovali jsme na základech zkoumajícího společenství; etická skupina se poměrně rychle konsolidovala a svou otázku dost podrobně zpracovala).

Některé z klíčových termínů daných jako odpověď na závěrečnou reflexivní otázku Jak bych charakterizovala dnešní zkušenost?

přemýšlení i bez "hotových" informací
chápání se navzájem
chaos
lámání si hlavy
střetnutí povah
přemýšlení
mohu být součástí filozofie

Přes chaos a intenzivní obrušování povah (které v začínajícím zkoumajícím společenství prý trvá většinou až rok - u dětí - u dospělých snad méně) většina studentek brala zkušenost pozitivně, asi dvě neutrálně a žádná negativně.

Upozornění: podobnost s "metodou" Stanforda Nuttinga je jen co do sezení v kruhu! :-)




(díky Lukáši Novákovi za odkaz)

Aristotelova klasifikace věd 2

Potíže, které mám s Aristotelovým dělením věd (3.5.2010):

1. Teoretické vědění zahrnuje podle uvedených příkladů pouze vědění o přírodě (a o její Příčině). Cožpak ale neexistují různé sociální a humanitní vědy, jejichž cíl je také teoretický, tj. "pravdivé poznání pro ně samo"? Zdá se, že Aristotelés směšuje vědění o tom, jak jednat/vytvářet (cíl praktický/umělecký/užitkový) a vědění o samotném jednání/vytváření (cíl teoretický). Např. (ideálně vzato) politikovi jde o spravedlivé uspořádání státu, kdežto politologovi o poznání politické reality; hudebníkovi jde o složení a předvedení hudebního díla, kdežto muzikologovi o poznání hudební reality. Obojí se samozřejmě prolíná, nicméně cíle jsou různé.

2. Kam patří sport a sportovní vědění? Mezi produktivní vědění? Pokud ano, muselo by sportování splňovat dvě podmínky (a) hodnota sportování by spočívala ve výsledku; (b) výsledek by měl být krásný či užitečný. Zdá se, že ani jedna podmínka neplatí: hodnota sportování je často v samotné sportovní činnosti a (hlavním) cílem není často ani krása ani užitek. To ovšem znamená, že sportování je spíše praktické než produktivní vědění.

3. Třebaže ve sportu jde často o krásu, zdá se, že jeho hlavní motivací je zábavnost (hravost). Kromě poznání hledající morálně dobré jednání je tedy třeba uznat i poznání hledající zábavu (pobavení) či něco takového. Termín 'zábava' vyjadřuje naneštěstí v češtině nejrůznější pojmy, většinou s konotacemi, kterým se zde chci vyhnout. Zatím mě ale nenapadá lepší výraz a pravděpodobně půjde o to výraz ponechat a pokusit se jej lépe vystihnout (související pojmy: hra či hravost, viz např. 15.12.2009, a trochu specifičtěji: legrace/humor).

Problém klasifikace věd oživl v sedmnáctém století a byl živý až do století devatenáctého. V dvacátém století se ho chopilo knihovnictví (library science), ovšem s poměrně malou návazností na předchozí filosofickou reflexi (viz). Příkladem rozšířeného nešvaru v klasifikaci věd je řazení filosofie do společenských věd (14.4.2010).

Boží blud zabloudil do Německa

Včera jsem opět tlumočil pro Šumavskou renezanci, tentokrát při setkání s ředitelem NP Bavorský les Karl Friderich Sinnerem (DE). Podnětem k filosofování pro mne tentokrát nebylo umění, ale kniha Richarda Dawkinse Boží blud. I v Německu slaví Dawkins úspěchy:



Nejvíce frustrující na Dawkinsovi není stanovisko, které zastává (náboženství ve všech formách je duševní choroba), ale způsob, kterým je zastává, tj. ignoruje drtivou většinu kvalitních pokusů o prokázání racionality teismu. V angličtině již vzniklo několik "proti-Dawkinsovských vakcín"(např. od Edwarda Fesera či - méně povedená - od Alistera McGrathe, EN recenze). Pro svého známého jsem ale hledal nějakou kvalitní recenzi v němčině. Našel jsem ji od Godeharda Brüntrupa SJ (DE).

Nakonec ještě jeden "argument z analogie" v angličtině:

Filosofický humor - pokračování pokračování pokračování

Metafyzika - epistemologie - metafilosofie

Metafyzika je věda o jsoucnu jakožto jsoucnu.

Epistemologie je věda o poznání jakožto poznání.

Metafilosofie je věda o jakožto jakožto jakožto.

Metaphysics is about being qua being;

epistemology is about knowing qua knowing;

metaphilosophy must be ... about qua qua qua.

Bertrand Russell o filosofii

Podstata filosofie spočívá v tom, že začneme s něčím tak jednoduchým, že se zdá, že to ani nestojí za zmínku a skončíme s něčím tak paradoxním, že tomu nikdo nebude moci věřit.

(z knihy Science and Religion)

Co je život?

Jeden filosof se uzavřel na deset let do své pracovny, aby přemýšlel nad otázkou, Co je život? Po deseti letech vyšel ze své pracovny, šel po ulici a potkal starého známého kolegu, který se jej zeptal, kde že to byl a co že to takovou dlouhou dobu dělal.

"Byl jsem v pracovně," odpověděl. "Chtěl jsem vědět, co doopravdy je život."

"A našel jsi odpověď?"

"Ano," řekl. "Myslím, že život lze vyjádřit nejlépe tak, že je jako most."

"No, to je zajímavé, můžeš to prosím trochu rozvést? V jakém smyslu je život jako most?"

"Hmm," odpověděl filosof po chvíli přemýšlení, "možná máš pravdu ... možná život není jako most."

(Raymod Smullyan, 5000 B.C. and Other Philosophical Fantasies, 1983)

(Vtipy jsou vyhledané přes Chalmersovu sbírku EN)

Filosofický humor - pokračování pokračování

Fyzika, matematika, a filosofie (EN)
Děkan hovoří ke katedře fyziky: "Proč pořád chcete tolik peněz, samé laboratoře, drahé vybavení a experimenty. ... Proč nemůžete být jako ti matematikové? Ti nepotřebují nic jiného než tužky, papír a koš na odpadky. ... Anebo, ještě lépe, proč nemůžete být jako filosofové? Vše, co potřebují jsou tužky a papír."

Zákony filosofie (EN)
První zákon filosofie: Pro každého filosofa existuje rovnocenný opačný filosof.
Druhý zákon filosofie: Oba se mýlí.

Body-mind problem (EN)
What is Mind? No Matter.
What is Body? Never Mind.

Filosofický humor - pokračování

Humor může posloužit i v úvodu do filosofie, jak dokazují Tom Cathcart a Daniel Klein, autoři knihy Platón a Ptakopysk jdou do baru ...: Porozumění filosofii skrze vtipy (2007 EN). Ne že bych se identifikoval s filosofickým zaměřením Cartharta a Kleina, nicméně konečně se někdo pokusil presentovat filosofii jinak než super-hyper-nudně:

Mimochodem, nejen filosofii, ale i historii hudby lze podat s humorem:


(Děkuji Davidu Petrlovi, který děkuje Jiřímu Kubovi za tento odkaz - Jiří Kub dává k dobru i dobrý komentář.)

Filosofický humor

Největší internetovou sbírku filosofického humoru dal dohromady známý obhájce existence vědomí David Chalmers (EN). Ukázka:

Pět smyslů (EN)
Ve fyzikální laboratoři se na nic NEDÍVEJ.
V chemické laboratoři nic NEOCHUTNÁVEJ.
V biologické laboratoři k ničemu NEČICHEJ.
V lékařské laboratoři se ničeho NEDOTÝKEJ.
a obzvláště,

při filosofické přednášce nic NEPOSLOUCHEJ.

Filosofická odpověď (EN)
Filosofové mají smysl pro nejhlubší otázky života. Z toho důvodu zápolí se stejnými otázkami po tisíce let. Vědci si z nich dělají legraci, protože mají s takovým pomalým postupem mnohem méně trpělivosti.

Vezměme si například prastarou otázku: pokud v lese spadne strom a nikde nikdo není, ozve se rachot?

Tato otázka byla položena již ve starověku a dodnes není uspokojivě vyřešena.

Pokud stejnou otázku položíte nějakému vědci, zažádá si o jeden či dva granty, vratí se a řekne: "Nuže, otázku jsme zodpověděli pro jilm a břízu, teď potřebujeme prozkoumat další druhy."

Biografická poznámka: Včera jsem byl s rodinou na pouti ve Strašíně a později s manželkou a dalšími hosty na večeři s panem Walterem Blochem v restauraci-biofarmě U Štěpána.

Anti-filosofická odpověď na anti-filosofickou námitku

Někteří lidé si rádi zafilosofují, ale po několika slibných argumentech diskusi uzavřou s tím, že se filosofové stejně na ničem neshodnou a že se stejně nikdo nikdy nedozví jak to s tou pravdou je. Na toto tvrzení jsem již vyzkoušel různé strategie: od poukazu na vnitřní spornost radikálního skepticismu přes historické výklady o novověké podmíněnosti současného filosofického chaosu až k apelu na současnou analytickou filosofii, která je mnohem méně chaotická než se má obecně za to.

Dnes jsem ale narazil na vtip, jenž dává odpověď pádnější než všechny mé dosavadní strategie:

Dokonalé filosofické vyvrácení
Filosof měl jednou sen.

Nejprve se mu zjevil Aristoteles a filosof mu řekl: "Můžeš mi prosím Tě v patnácti minutách shrnout svou filosofii?" K filosofovu překvapení mu Aristoteles podal vynikající výklad v němž do patnácti minut vecpal neuvěřitelné množství materiálu. Filosof pak vznesl námitku, kterou Aristotelés nebyl schopen zodpovědět. Zdrcen, Aristotelés zmizí.

Pak se objeví Platón. Situace se opakuje, Platón podá vynikající výklad, filosof podá stejnou námitku, Platón ji není schopen zodpovědět a tak zmizí.

Pak následuje stejná situace se všemi slavnými filosofy. Jeden po druhém přichází a jeden po druhém jsou vyvráceni stejnou námitkou.

Poté co zmizí poslední slovutný filosof, náš spící filosof si řekne: "Vím, že spím a že se mi toto všechno jen zdá. Nicméně, jsem objevil univerzální námitku proti všem filosofickým systémům! Až se zístra probudím, námitku pravděpodobně již zapomenu a svět přijde o významný objev!" S železným odhodláním se filosof donutí k tomu, aby se probudil, rychle došel ke stolu a napsal svou námitku. Pak se vrátí do postele a s úlevou usne.

Druhý den ráno se probudí, dojde ke svému stolu a přečte si, co napsal. Na lístku stojí: "Tak to je pouze Tvůj názor."

(Raymond Smullyan, 5000 B.C. and Other Philosophical Fantasies. St. Martin's Press, 1983)

Nuže, až vám někdo příště řekne, že se filosofové na ničem neshodnou a že se stejně nikdo nikdy nedozví jak to s tou pravdou je, stačí říci: "Tak to je pouze Tvůj názor."