Teologie těla - katecheze 1 až 3

České vydání Teologie těla je členěno do šesti cyklů:

I. Počátek
II. Vykoupení srdce
III. Vzkříšení těla
IV. Křesťanské panenství
V. Svátostná povaha manželství
VI. Láska a plodnost

První cyklus obsahuje 23 katechezí. Podívejme se na některé myšlenky prvních tří katechezí (V rozhovoru s Kristem; První vyprávění o stvoření; Druhé vyprávění o stvoření). Východiskem je analýza Ježíšova rozhovoru s farizeji v 19. kapitole Matoušova evangelia (v. 3-8; srv. Mk 10, 2-9; kurzíva vlastní):

Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho:
„Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“
„Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?, odpověděl jim. A řekl: "Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a ‚budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
„Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?“ namítnou mu.
„Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo." odpoví jim.

Ježíš zde cituje Gn 1,27 ("muže a ženu učinil je"), která pochází z první, mladší, elohistické zprávy o stvoření (Gn 1,1-2,3) a z Gn 2,24 ("budou ti dva jedno tělo"), která pochází z druhé, starší, jahvistické zprávy (Gn 2,3-3,). Také Ježíšovo užití výrazu "od počátku" (hebr. בְרֵאשִׁית) odkazuje na první slovo knihy Genesis. Odpověď, kterou zde Ježíš činí vůči farizeům, spočívá v tom, že neuznává nepřekročitelnost mezi stavem lidské hříšnosti (status naturae lapsae) a stavem prvotní nevinnosti (status naturae integrae). Slovy Jana Pavla II.:

Když Kristus, s odkazem na "počátek", zaměřuje pozornost posluchačů na slova psaná v Genesis 2,24, přikazuje jim, aby v jistém smyslu překročili hranici, která ... probíhá mezi první a druhou situací člověka. Neschvaluje to, co "pro tvrdost ... srdce" Mojžíš dovolil, a odvolává se na první Boží řád, který je ... spojen se stavem prvotní nevinnosti člověka. To znamená, že tento řád neztratil svou platnost, i když člověk ztratil prvotní nevinnost. (s. 33-4)

Co z tohoto stanoviska vyplývá? Odpověď hledá Jan Pavel II. v dalších katechezích.

Teologie těla

Nedávno jsem zmínil kuriózní "povolání" Michaela Primase. Primasovo současné povolání je překvapivé nejen proto, že je (bývalý?) vědec, ale i proto, že je teista. Primas - a s ním i někteří další teisté - nevidí rozpor mezi svými názory na sexuální etiku a existencí Boha. Ač jsem přesvědčen, že mezi tradiční sexuální etikou (zahrnující monogamii, cudnost, atd.) a teismem jsou poměrně úzké souvislosti, je pravda, že tyto souvislosti nejsou vidět na první pohled.

Jan Pavel II. moderní odluku sexuální etiky a teismu vycítil. Jasně viděl, že jedna z nejnaléhavějších potřeb doby, je právě intelektuální prohloubení kontextu tradiční sexuální morálky. Nelze ji jen dogmaticky tvrdit, je třeba ji předložit a zdůvodnit tak, aby byla pochopitelná a přijatelná i pro "člověka moderní doby". Jan Pavel II. proto přišel s tzv. teologií těla. Teologií těla se zabýval každou středu (s přestávkou kvůli atentátu) několik let (od 5. září 1979 do 28. listopadu 1984; na dnešek přesně před 30 lety připadá 3. katecheze). Tyto středeční katecheze (vlastně jakési mini-přednášky) byly knižně vydány a jsou k dispozici i v češtině (ve vydání, které svou kvalitou předčí i vydání anglické):


Biografická poznámka 1: Spolu s několika dokorandy z katedry filosofie na Univerzitě v Buffalu (EN) nás teologie těla zaujala natolik, že jsme se v jarním semestru 2004 (leden až květen) scházeli k jejímu společnému studiu.

Biografická poznámka 2: Na Nově byl dnes vysílán film Šifra mistra Leonarda (2006 EN). O filmu nelze říci mnoho pozitivního - racionalita tvůrců filmu (a knihy) je na úrovni racionality geocentristů (EN) či teoretiků mladé Země (EN). Kupodivu jsem ale byl schopen dodívat se do konce.

Židovství v křesťanství

V katolické církvi existuje celá řada různých spiritualit a životních stylů a to ji činí i z čistě sociologického hlediska nejvíce fascinujícím společenstvím, které znám. Jedním z moderních forem katolické spirituality je Komunita Blahoslavenství, která mj. usiluje o "uvědomování si a oživování židovských kořenů křesťanské víry". Dnes slavila tato komunita v hartmanické synagoze příchod šabatu (שבת).


Vztahy mezi židy a křesťany se v posledních desetiletích dramaticky zlepšily, nejen na mezilidské, ale především na teoretické úrovni. Známá jsou např. převratná slova Jana Pavla II. při jeho návštěvě synagogy v Mainzu v r. 1980:

Židovské náboženství není vůči našemu náboženství "vnější" ale jistým způsobem "vnitřní". Máme s ním tedy vztah, který nemáme s žádným jiným náboženstvím. Vy jste naši nejmilejší bratři a v určitém smyslu jste naši starší bratři.

Josef Ratzinger v knize Bůh a svět (2005 CZ) dokonce říká, že "křesťanství není nové náboženství, ale jednoduše Starý zákon, nově čtený v Kristu." O interpretaci Starého zákona (tj. Tóry, תורה, v židovské terminologii) pak Ratzinger v knize Ježíš Nazaretský (2007 CZ) vede velmi zajímavý dialog s americkým rabínem Jacobem Neusnerem (2008 CZ).

Bůh uzavřel s židovským národem smlouvu (הברית) či, přesněji vzato, smlouvy. Tak věří nejen židé, ale i křesťané. Křesťané navíc věří, že posvátné židovské spisy (Starý zákon) jsou Bohem inspirovány právě tak jako spisy křesťanské (Nový zákon) - viz detailní dokument Pontifikální biblické komise z r. 2001 (EN). Křesťané tak stojí před otázkou, jakou roli hraje židovská smouva po příchodu Ježíše Krista, tj. po uzavření nové smlouvy? Protože podle fundamentálního křesťanského axiomu spása přichází pro každého individuálního člověka jedině skrze Ježíše Krista, zdálo by se, že stará, židovská, smlouva je nahrazena smlouvou novou do té míry, že stará smouva je naprosto bezcenná. Toto stanovisko v minulosti (jakožto nereflektovaná teologická hypotéza) převládalo. V opozici vůči tomuto "hrubému supersessionismus" (EN) přišli někteří současní křesťané s kontrárním stanoviskem, podle něhož stará a nová smlouva jsou paralení a rovnoprávné cesty ke spáse. Často se toto stanovisko chápe jako jediná alternativa k "hrubému supersessionismu". Existuje ale i prostor pro další možnost, totiž, že judaismus a stará smouva mají svou hodnotu i navzdory tomu, že vposledku je plnost spásy v křesťanství a nové smlouvě. Otázkou pro teologické bádání a existenční "náboženské experimenty" samozřejmě zůstává v čem přesně tato hodnota spočívá.