Zobrazují se příspěvky se štítkempůst. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempůst. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 27. února 2010

2. neděle postní (C)

Gn 15,5-12.17-18
Ž 27
Flp 3,17 – 4,1: ... mnoho se jich chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho ... mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme ... Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.

Lk 9,28b-36: proměnění na hoře Tábor


Sv. Mojžíš v kostele Proměnění na hoře Tábor (foto z 16. ledna 2010)

Výstup na horu Tábor (foto z 21. dubna 2009)

pondělí 22. února 2010

1. Neděle postní (C)

Vstupní modlitba
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije …

Dt 26,4-10
Řím 10,8-13
Lk 4,1-13
Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl.


Na tomto úryvku mě zaujalo to, že všechna tři pokušení se týkají hříchů
ducha - pokušení k pyšné soběstačnosti. Žádné Ježíšovo pokušení se netýkalo tělesných požitků.

Půst je zdrojem velké duchovní (i tělesné) síly. Když člověk přemůže své tělesné žádostivosti, cítí se a je, jak sportovní vítěz. Pak je důležitá pokora, aby člověk obstál před pokušením ducha - že vítězství na rovině tělesné mu zaručuje plnou soběstačnost. Ne nadarmo Církev zdůrazňuje význam půstu a solidarity jakožto léku proti tomuto pokušení (viz letošní zamyšlení Benedikta XVI, 17.2.2010).

středa 17. února 2010

Popeleční středa

Dnes začíná postní období. Přesevzetí: postit se. Už dlouho jsem páteční posty odbýval, čímž můj duchovní i fyzický život šel dolů a tuk s vydatnými zásobami toxinů nahoru.

Z poselství Benedikta XVI. k dnes započaté postní době:

církev nás každý rok v postní době vybízí, abychom se podívali na svůj život ve světle evangelního učení. V tomto roce bych vám rád předložil několik úvah, které se týkají závažného tématu spravedlnosti, a za základ si vzal výrok sv. Pavla: Bůh dává spravedlnost na základě víry v Ježíše Krista (Řím 3,21-22). Na prvním místě bych se chtěl věnovat významu slova "spravedlnost", které v běžném užívání znamená "dát každému, co mu náleží – dare cuique suum" podle proslulého výroku Ulpiana, římského právníka z 3. století. Tato známá definice však neupřesňuje, v čem spočívá toto "suum", které je třeba každému dát. To, co je pro člověka zásadní, nelze zajistit právně. Aby každý mohl žít život v plnosti, potřebuje něco hlubšího, více osobního, co lze získat pouze jako dar. Dalo by se říci, že jde o to, aby člověk žil z té lásky, kterou mu může dát jen sám Bůh, protože je stvořen podle jeho obrazu a podoby. Hmotná dobra jsou samozřejmě užitečná a potřebná. Ostatně sám Ježíš pečoval o nemocné, sytil zástupy, které ho následovaly, a bezpochyby neschvaluje nezájem, který i dnes posílá na smrt stovky milionů lidí kvůli nedostatku potravin, vody a zdravotní péče. Přesto však distributivní spravedlnost nedává člověku všechno, co mu náleží. Ještě mnohem více než chléb totiž člověk potřebuje Boha.

Celé poselství zde.

Nádherné kázání o postu Sv. Basila (EN).