1. neděle adventní (A)

Iz 2,1-5 ... Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo.
 
Ž 122: Zaradoval jsem se, když mi řekli: – „Do domu Hospodinova půjdeme!“

Řím 13,11-14: ... Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. ...

Mt 24,37-44: (Ježíšův druhý příchod)

----------
K mému překvapení k posledním věcem (eschatologii) jsem toho v analytické filosofii náboženství příliš nenašel. (Kromě článku Peter van Inwagena Human Destiny, 2005 - se zajímavým argumentem "Soudného dne", podle něhož je 95% pravděpodobnost, že lidstvo vymře do 10 000 let)

Konference na Strahově - Edward Feser, Gyula Klima

A konečně hlavní řečníci na sobotu, 3. července: 
Edward Feser: Existenční netečnost
Teze "existenční netečnosti" tvrdí, že přirozený svět, když už existuje, má tendenci existovat, aniž by bylo třeba božské udržující příčiny. V tomto článku argumentuji proti této tezi a hájím tradiční tomistickou nauku o božském udržování (conservatio). 

Gyula Klima: Tomáš Aquinský, Kenny a Buridan o esenci a existenci a souměřitelnost paradigmat
Článek analyzuje způsoby, jak se autoři zmínění v titulu prezentace míjejí, když mluví o Tomášově tezi, že mezi esencí a existencí je reálná distinkce v tvorech a identita v Bohu. Tuto otázku totiž formulují v paradigmaticky odlišných pojmových rámcích. Analýza se obzvláště zaměří na Kennyho a Buridanovy námitky proti Tomášově tzv. "intellectus essentiae" argumentu. V závěru článku poukážu na to, že navzdory těmto "paradigmatickým" rozdílům nejsou tvrzení těchto tří autorů "nesouměřitelné" v nějakém radikálním smyslu slova, protože je možné je posoudit v pojmovém rámci, který je přiměřený jim všem.

Peklo

Od Miloslava Pletánka jsem dostal emailem následující odkaz - 20. listopadu 1998, asi kolem třetí hodiny ráno, byl americký pastor Bill Wiese přenesen na exkurzi do pekla:



Co si o tomto rozhovoru myslet? Rozhovor je silně ideologicky podbarvený. Cílem tohoto televizního pořadu není kritické zhodnocení Wiesovy zkušenosti, ale vyvolání strachu jako motivace k přijetí křesťanské víry. Wiese navíc nemluví čistě o svých zkušenostech, ale interpretuje je ve světle svého (zvláštního) přesvědčení. Tvrdí, že ví (i když nemůže říci jak), že se peklo "nachází 3700 mil pod zemských povrchem, blízko zemského jádra." (Pro zajímavost: podle jiných názorů je k zemskému povrchu blíže, zde je údajný záznam pekelného křiku z hloubky 14.4 km.)

Tato absurdní svědectví, jdoucí proti všemu co víme o geologii naší Země, vyvolávají dojem, že peklo je blábol anti-vědeckých fundamentalistů. To by ovšem byl ukvapený závěr. Nevíme sice, co Wiese přesně prožil, nicméně něco zajímavého možná opravdu prožil. A navíc, bez ohledu na pochybná svědectví jako je Wiesovo, peklo je důležitým pojmem a součástí křesťanství (a celé řady dalších náboženství). Tradiční křesťanský pojem pekla lze charakterizovat následujícími tezemi (viz SEP):

(1) Trest: účel pekla je potrestat za pozemský život ty, kteří si to zasluhují.
(2) Neuniknutelnost: je nemožné dostat se z pekla v případě, že se do něj člověk dostane.
(3) Anti-univerzalismus: někteří lidé skončí v pekle (či modalizovaně: mohou skončit v pekle).
(4) Věčnost: peklo je místo nekončící vědomé existence.

Pro teisty je ústřední problém s peklem podobný problému se zlem: jak sloučit přesvědčení o dobrotě a všemohoucnosti Boží s existencí (klasického) pekla? Jednoduchá cesta - zbavit se pekla - je např. z hlediska katolické věrouky nepřijatelný. Otázka tedy zůstává: peklo je reálné, Bůh je dobrý a všemohoucí; jak je to možné?