Nové Hrady 3 (Konference k obecninám)

Program z dneška:

• "Teorie absolutně uvažované přirozenosti ve druhé scholastice" (Daniel Heider)
• "Teorie obecnin v barokním scotismu" (Lukáš Novák)
• "Sémantika abstraktních pojmů" (David Peroutka)
• "Teorie obecnin u Sebastiana Izquierdo" (já)

Nové Hrady 2 (Konference k obecninám)

Program z dneška:

• „Sémantika W. Ockhama a spor o univerzálie ve 14. století“ (Prokop Sousedík)
• „Ontologické závazky vědeckého diskurzu v logice čtrnáctého století“ (Miroslav Hanke)
• „Téma univerzálií v italském tomismu 14. a 15. století“ (Efrém Jindráček)
• „Pojem esence uvažované absolutně u Avicenny, Tomáše Akvinského a Jindřicha z Ghentu“ (Václav Němec)
• „Universalie a jednotlivina v Abélardově výkladu Isagoge: Abélardovy odpovědi na Porfyriovy otázky“ (Lenka Karfíková)
• „Univerzálie v Byzanci – dva pohledy“ (Pavel Milko)
• „Teorie univerzálií u Dominika de Sota“ (David Svoboda)

Nové Hrady 1 (Konference k obecninám)

Konečně je zde konference "Problematika univerzálií od raně středověké po raně novověkou scholastiku", organizovaná Danem Heiderem a Davidem Svobodou (TF JČU) v Nových Hradech (viz 26.10.2010). Program je intenzivní, diskuse velmi užitečné (a srdečné). Nějaké poznámky z referátů si sice dělám, ale stíhám zatím jen sepsat program:

• „Problematika univerzálií v první a druhé scholastice“ (Daniel Heider)
• „Raně scholastické univerzálie – formulace a transformace otázky v 11. století (tzv. vokalismus a Anselm z Canterbury)“ (Marek Otisk v telekonferenci)
• „Jednota a mnohost jsoucna u Tomáše Akvinského“ (Roman Cardal)

Brazílie 6 (Porto Alegre - Canela)

Dnes ráno před snídaní jsem se konečně od úterý večer dostal ven z hotelu na procházku. Tři dny kolokvia byly opravdu intenzivně pracovní, zdá se ovšem, že velmi užitečné. Řada badatelů projevila zájem o Studia Neoaristotelica, navázal jsem řadu známostí, z nichž některé, např. s Roberto Pichem z Porto Alegre, José Luis Fuerte Herrerou ze Salamanky či Santiago Orego Sanchezem z Chile budou pravděpodobně trvalejšího rázu. Pich dělal doktorát u Ludgera Honnefeldera, publikoval pěkný sborník o metafyzice, umí dobře anglicky. Fuerte Herrera je pak podle mého názoru nejlepší znalec salamanské filosofie. Naneštěstí ale neumí anglicky. Historicky významný je fakt, že SIEPM začala podporovat studium renezanční a barokní scholastiky, kterou doposud středověkáři přehlíželi. Novověkáři jí taktéž nevěnovali pozornost, takže jsme byli bezdomovci. Poprvé také vzniká instituční zájem o systematické studium koloniální filosofie s návaznosní na filosofii na iberském poloostrově. Myšlenka rozšířit zájem i o habsburské oblasti, např. Prahu se zde setkala s dobrým ohlasem - v baroku se jednalo o jednu velkou intelektuální komunitu, jdoucí od Litvy po Peru, s centrem ve Španělsku a Portugalsku.

Jazyková bariéra je ovšem problém, protože hispánci často neumí anglicky anebo jen špatně anebo když už dobře tak vnášejí hispánský květnatý styl do angličtiny. Fascinující je např. sledovat proměny těch, kteří umí jak španělsky, tak anglicky: zatímco v angličtině položí např. v diskusi otázku v pár větách a čekají na krátkou odpověď, ve španělštině jsou otázky několikaminutové přednášky, po nichž následuje opět několikaminutová odpověď. Zatímco v angličtině je nevhodné říci vše explicitně, ve španělštině vše naopak musí být naprosto podrobně a explicitně řečeno, počínaje obecně-abstaktní tezí a konče u partikulárních příkladů. Prof. Emery Kent mě upozornil na to, že to souvisí s kulturní prohrou ciceronského stylu v angličtině, který reprezentoval např. Thomas Nash, 1567-1601 (Marshall McLuhan, kanadská "kultovní" postava mediálních studií, k tomu má prý pozoruhodnou studii).

Teď ještě k té procházce: Začíná zde jaro, po ránu je ještě chladno, ale vše se pomalu probouzí k životu. Porto Alegre má být relativně bezpečné město na latinskoamerické poměry, což znamená, že přes den by se ve většině částí města nemělo nikomu nic stát. Město samo ale např. na české poměry působí dost špinavě, občas je vidět po zuby ozbrojená policie, ulice nejsou příliš široké. Občas je zde nějaká hezká subtropická zeleň, sem tam nějaký zajímavý dům. V centru města je metropolitní katedrála, naneštěstí byla zavřená.

Dnes se chystám navštívit kolegu Valny Giacomelliho Sobrinho na jeho chatě v Canele. S Valnym jsme se seznámili na konferenci ve Sv. Janu p. Skalou (25.6.2010). V Canele by měla být konečně nějaká volná příroda a hory, takže neděli bych měl mít konečně trochu odpočinkovou. Na cestu do rodné kotliny se vydávám v pondělí brzy ráno a dorazit bych měl v úterý odpoledne (zkusím se ještě projít po São Paulu).

Brazílie 5 (SIEMP kolokvium)

Poslední den přinesl následující příspěvky:

Marco Forlivesi (Padova) měl zajímavý příspěvek o tom, co je to metafyzika podle padovského skotisty Filipa Fabri (1564-1630). Daniel D. Novotny poskytl úvod do Suárezovy nauky o transcendentáliích jakožto vlastností jsoucna a kategorií jakožto dělení jsoucna. Třetí fundamentální prvek, totiž příčiny a principy, jsem ponechal stranou. Jak Suárez výslovně zmiňuje v úvodu do svých Disputationes metaphysicae, metafyzika je myšlenkovým základem pro jeho celoživotního dílo, tj. veškerou teologii, jejíž součástí je také filosofie práva. Příspěvek byl myslím přijat dobře, jako obvykle jsem měl PowerPoint, což mezi středověkáři není běžné a tak se jim líbí. Také jsem se pokusil o španělský úvod - přečetl jsem abstrakt. Článek jsme napsali před rokem spolu s Jorge Graciou, jehož jsem tu vlastně zastupoval. Roberto Hofmeister Pich (Rio Grande do Sul, EN) mluvil o teorii spravedlivé války u jednoho z Vitoriových následovníků, Fernando Pereze (16. stol.). Pedro Roche Arnas (Alcalá, ES) mluvil o nějakém anonymním středověkém manuskriptu Quaestio in utramque partem o autonomii politické moci a Paula Oliveira e Silva (Porto, PT) o ius gentium u některých komentátorů 16. stol (jako např. Perez, de Soto). (Paula má jinak na starosti velký projekt překladu Suárezových disputací do portugalštiny). Francisco Bertelloni (Buenos Aires, ES) vykládal něco o přirozených základech normativního řádu u Marsilia z Padovy a Suárezově postoji k této teorii. Alessandro Ghisalberti (Milan, IT) se zabýval přirozeným právem a recta ratio v základech Ockhamovy etiky a konečně Alfredo Storck (Rio Grande do Sul, PT) středověkými základy jurisprudentie.

Večer jako obvykle (kromě bohaté snídaně a obědu) byla večeře ve velkém stylu, tentokrát v italské restauraci. Pořadatelé se o nás v tomto ohledu postarali opravdu velmi štědře.

Brazílie 4 (SIEMP kolokvium)

Program na dnešek:

• João Batista Madeira (Mato grosso do Sul): Natura communis em Pedro da Fonseca
• Timothy Noone (Washington, DC): Natura and voluntas in Orbellis and later Scotists
• António Manuel Martins (Coimbra): A concepção de direito natural e de ius gentium em Suarez e outros autores ibéricos e sua repercussão na polémica em torno do Mare liberum de Grócio
• Alfredo Culleton (Porto Alegre): Interpretación de la lei y mutabilidad del Ius gentius en Francisco Suarez
• Marco Toste (Porto Alegre): Aquinas's Summa Theologiae I-II, q. 96: The Commentaries by the University of Salamanca (1533-1578)
• Laura Corso de Estrada (Argentina): Sobre la Racionalidad de la Ley Natural. Tomás de Aquino y la exégesis de Domingo de Soto en la relectura de la segunda escolástica
• Angel Poncela Gonzal (Salamanca): La Escuela de Salamanca y Francisco Suarez: Tránsito de la humanidad pura a la pura humanida.
• Santiago Orrego Sánchez (Chile) Naturaleza y sobrenaturaleza: proyección de doctrina medievales a los debates a la acción española en America

Komentář: Příspěvek João Madeiry (nakonec mluvil EN) o natura communis byl spíše obecně-popisný s elementárním výkladem abstrakce pojmů z individuí (Lukáš Novák to má ve svém Úvodu do logiky daleko lépe). Téma aplikoval na všeobecnou lidskou důstojnost. Timothy Noone (EN) vyložil Scotovu nauka o vůli jako aktivní schopnosti a její roli ve svobodné volbě. Tato nauka byla ve své době převratná a nebyla přijatá ani mezi jeho bezprostředními žáky. Opět velmi zajímavý příspěvek (Noone se také zabývá Newmanem, který bude zítra beatifikován; Newman prý čerpá hodně z Huma). António Martins (PT) měl něco jako následující téma: "Koncepce přirozeného práva a ius gentium u Suareze a dalších iberských autorů a vliv této diskuse na polemiku kolem Graciovy knihy Mare liberum". ¨Konečně, náš hostitel, Alfredo Culleton (ES) se zabýval interpretací práva a proměnlivostí ius gentium u F. Suáreze.

Odpolední blok byl přímo na universitě UNISINOS, která má kampus pár kilometrů za městem. Je to supermoderní univerzita, považovaná za jednu z nejlepších v Brazílii, má ovšem v knihovně i pár hezkých barokních knih, vč. zajímavého autora, jehož jsem zatím nějak nezaregistroval - italského dominikána a kardinála Vinzenzo Ludovico Gotti (1664-1742) (Měli jeho několikasvazkové dílo Theologia scholastico-dogmatica.). Uvítal nás rektor (jezuita) ve svetru (téměř všichni účastníci konference jinak nosí kvádro). Studiím středověku popřál vše nejlepší, třebaže jezuitských řád podle jeho slov spíše representuje "una orthodoxia hegeliana".

Brazílie 3 (SIEMP kolokvium)

Program prvního dne kolokvia:

• Alfredo Culleton - Luis Alberto De Boni (Porto Alegre): úvod
• Alejandro Tellkamp (Mexiko): Dominium as Foundational Concept in Spanish Scholasticism
• Ludger Honnefelder (Bonn): Aquinas's Natural Law as Principle of Practical Reason in Second Scholasticism
• Celina Lértora Mendoza (Buenos Aires): El tratado De iure y sus migraciones sistemáticas en la escolástica (s. XIII a XX)
• Giannia Burlando in absentia (Santiago de Chile): Defensas históricas del poder político: F. Suárez y J. Locke teóricos de la moralidad por el acuerdo
• Jacob Schmutz (Paříž): António Vieira, "Theologus niger clarissimus" - Sur la projection moderne de la théorie médiévale de l'ignorance et de l'obligation
• Giuseppe Tossi (Paraíba): Sepúlveda, Victoria e Las Casas: i peccati contro come motivo di guerra giusta
• José Luis Fuertes Herreros (Salamanca): El discurso de los saberes en la segunda escolástica
• Ana Irimescu (Paříž): Le concept de loi divine dans le traité De vita spirituali animae de Jean Gerson
• Manuel Lazato Pulido (Porto Alegre): La Lei natural em Alfonso Castro OFM

Něco málo, co jsem z té směsice portugalštiny, španělštiny, italštiny, francouzštiny a občas dokonce i angličtiny pochytil:

V úvodu Alfredo Culleton (Porto Alegre, PT) poukázal na to, že studium středověké filosofie je v Brazílii poměrně nedávný fenomén, ovšem slibně se rozvíjející. Téměř každá katedra filosofie má již svého středověkáře. Kolokvium SIEMP je první v lat. Americe. Věnoval nám také speciální číslo časopisu Revista do instituto humantas UNISINOS (prý s dost velkou cirkulací), která byla věnována tomuto kolokviu (podtitul: Escolástica. Uma filosofia em diálogo com a modernidade). Luis Alberto de Boni (Porto Alegre, PT) mluvil o nejrůznějších věcech, kterými se zabýval Vitoria a salamanští tomisté (vojenská etika, interkulturních témata, otroctví, atd.)

Ludger Honnefelder (Bonn, EN) měl pro mně jeden z nejzajímavějších příspěvků, týkal se komparace teorie přírozeného práva u Tomáše a Scota a rozvinutí této teorie v renezanční a barokní scholastice. Honnefelder interpretuje Tomáše takto: přirozenost (natura) je něco jako dynamická schopnost, která může rozvinuta různým směrem. Tak jako máme první princip teoretického rozumu (princip ne-kontradikce), tak máme i první princip praktického rozumu: bonum faciendum et malum vitandum est (dobro je třeba činit a zlu se vyhýbat). Co je to však ono dobro (bonum), které máme činit? Jedná se ve skutečnosti o různá lidská dobra (bona humana), dobra lidské přirozenosti. Některá odpovídají našemu individuálnímu bytí (zachování vlastní existence), jiná našemu životu (zachování druhu), jiná naší racionalitě (potřeba komunikovat, poznat pravdu, a transcendovat svou konečnost). (Vidíme, že můj oblíbený Germain Grisez rozvíjí nauku obsaženou u Tomáše, viz např. 15.12.2010) Honnefelder dále mluvil o Scotovi a jeho známém důrazu na vůli. Nicméně i pro Scota je prý přirozené právo ordinatio rationis. Pak krátce probral Vázqueze a Suáreze, ale tato část mi nebyla jasná. Závěr byl nejdůležitější: Podle Honnefeldera jsou všichni scholastikové morální realisté, tj. morální výroky jsou pravdivé/nepravdivé, nekorespondují nicméně s realitou, ale s úkoly (tasks) či budoucími dobry (future goods). To je prý zřejmé již u Tomáše či Scota. V diskusi mi potom ovšem odsouhlasil, že v nějakém smyslu slova korespondují morální výroky s realitou, ovšem nikoli s aktuálně existující, ale potenciální. Mám dojem, že v této linii úvah se skrývá nadějná metafyzika morality. Také jsem se snažil lépe pochopit v jakém smyslu je přirozené právo závislé a v jakém nezávislé na Bohu, ale zde jsem zatím moc nepochodil.

Alejandro Tellcamp (EN) hájil tezi, že dominium je ve španělské scholastice primárnější pojem než ius (EN), zabýval se něčím jako ontologií vlastnictví. Celina Lértora Mendoza (ES)mluvila o tom, že praktickou filosofii je třeba dělat metodologicky úplně jinak než teoretickou, že prý nemůže být deduktivní. Příspěvek Gianniny Burlando (ES) "Historické obrany politické moci: Suárez a Locke byl čten. Styčný bod teorie politické moci u Suáreze a Locka se podle Burlando nachází ve virtus politica naturalis.

Jacob Schmutz (EN) měl brilantní příspěvek o Antóniu Vieira (1608-1697). Vieira byl zásadně důležitý pro portugalský jazyk, misionář, sedmkrát přešel přes oceán, hájil konvertované židy. Napsal např. Historia do futuro a Clavis Prophetarum je postupně editován (2000 kritická edice 3. knihy, Lisbon). Toto poslední dílo je asi jediné psané technicko-scholastickým způsobem. Schmutz hlavně rozebíral různé možnosti neznalosti (nepřekonatelná/překonatelná, Boha/přirozených morálních pravd). Vireira hájil možnost nezavržení některých pohanů neznajících přirozených morálních pravd, což bylo v té době ojedinělé stanovisko. Své evropské kolegy obviňuje z "closet theology", tj. že nemají žádné zkušenosi s reálným životem divochů o kterých spekulují. Podle Schmutze měl Vireira trochu jiné stanovisko něž Arriaga, podle něhož "hřích filosoficky vzatý" (proti rozumu, teologický hřích je proti Bohu) není těžký a tudíž nezaslouží věčné zatracené (Arriagovu doktrínu prý odsoudila Církev za Alexandra VIII). Schmutzův příspěvek byl velmi zajímavý i co do vhledu do brazilské historie - univerzity i jezuité zde byli potlačeni velmi striktně a násilně a znovu založeny až v 19. stol. Není zde žádná studijní kontinuita. I v samotném 17. stol., třebaže zde probíhala výuka filosofie i teologie (což je zřejmé z případu Viery, který studoval v Brazílii), univerzity neměli právo udělovat tituly a proto museli jít kandidáti do Coimbry či Evory. Navíc odborné publikace také museli být vydávány v Portugalsku a nikoli zde.

Giuseppe Tossi (IT) měl příspěvek s názvem "Sepúlveda, Victoria a Las Casas: hříchy proti přirozenosti jakožto motiv spravedlivé války." Podle Tossiho Bartolomeo las Casas byl blízko kulturnímu perspektivismu (což beru s rezervou, často jsou tyto interpretace projekcí do minulosti). Fuertes Herreros (ES) mluvil asi o pojetí vědy (moc jsem mu nerozumněl) ve druhé scholastice, Ana Irinescu (FR) o pojetí božího zákona v Gersonově traktátu De vita spirituali animae, Manuel Lazato Pulido (ES - nikoli PT) o přirozeném právu u renezančního skotisty Alfonsa Castro OFM (1495-1558)

Brazílie 2 (Rio de Janeiro - Porto Alegre)

V Paříži došlo k zrušení letu do Ria (jak už to s Air France bývá), takže jsem krátkou noc strávil v Roissy-en-France, městečku, v němž se nachází část pařížské letiště Charles de Gaule. (Mám dojem, že to je místo, kde jsme již v r. 2001 strávili noc s manželkou při první cestě do USA. Tehdy jsme ale byli ubytováni někde v centru, které si zachovává půvabný maloměstký ráz. Kolem dokola jsou betonové zdi a za nimi už jen všelijaké obludy a gigantické hotely).

Celé zdržení cesty bylo vedení Prozřetelnosti: kromě toho, že jsem do Rio de Janeira letěl ve dne a tak jsem mohl sledovat vyprahlou severní Afriku až k Dakaru, jsem se seznámil s jediným Čechem, který taktéž pokračoval do Ria. Byl na služební cestě a velkoryse mě vzal s sebou taxíkem do města a propašoval do hotelu na noc. Hotel byl umístěn přímo na pláži Copacabana na jihu města. Rio je vskutku úchvatné město: devadesát km písečných pláží, tropický deštný prales pokrývající třetinu města, příkré svahy pobřežních hor, ostrůvky rozeseté u pobřeží a nad tím vším je třicetimetrová socha Krista Vykupitele, žehnajícího městu. Lidé do noci a poté hned od rána hrají hry, sportují, tancují, běhají, jezdí na kole a na kolečkových bruslích. Každých asi 200 metrů je malá posilovna přímo u pláže. Protože není sezóna, není zde přelidněno (tedy je tu 10 miliónů obyvatel, ale ne záplavy turistů). Počasí je velmi příjemné a svěží, začíná zde jaro. Brazilčané se také zdají být poměrně rozumní řidiči a množství odpadků je srovnatelné či menší než např. v New Yorku. Očekával jsem zde něco jako Orient či Neapol a proto mě první jihoamerické město, které jsem navštívil, překvapilo i v tomto ohledu. ¨

Hlavním zážitkem ovšem byla návštěva sedmisetmetrové hory Cordovao se sochou Krista. Působivá dvacetiminutová cesta lanovkou s 30° stoupáním vedla skrze prales Národního parku Tijuca. Výhled do okolí na vrcholu hory je pak pohádkově krásný. V nitru sochy je malá kaplička s Tělem Páně.

Zpět na letiště na poslední etapu své cesty do Porto Alegre jsem jel městským autobusem. Z oken jsem občas zahlédl chudinské čtvrti (favela) – život v jedné z nich byl působivým způsobem ztvárněn v ve vynikajícím filmu Ciudad de Dios, 2003). Na letišti v Riu mě také potěšila nabídka knih ve stánku, protože se nejednalo jen o úplný škvár jako na letištích v Evropě a USA). Mezi knihami se vyskytlo i několik titulů křesťanských a filosofických. Kromě Ratzingera a Paola Rossiho, což je populární brazilský katolický charismatik, byl dokonce v nabídce i portugalský překlad knihy Paul K. Mosera Ježíš a filosofie z r. 2008 (recenze).

Večer po sedmé hodině (tedy za tmy) jsem konečně, s jednodenním spožděním, dorazil do hotelu Mercure Manhattan v Porto Alegre, právě včas na zítřejší XVII kolokvium SIEPM (Société Internationale pour l'Étude de la Philosophie Médiévale), organizované prof. Alfredo Culletonem z jezuitské university UNISINOS (Univerzita patří mezi nejlepší v Brazílii, na katedře filosofie má asi 14 lidí).

Metafyzicka konference na Strahově - další ohlasy

V res publica blogica jsou první ohlasy na konferenci. Tuomas Tahko, Fin, který spolupracuje s E.J.Lowem nám sice vytkul (zčásti opravněně) řadu věcí, celkově je to ale reakce pozitivní. (Tahko na svém blogu před konfrencí vyjádřil pochybnosti, že by katolická fakulta mohla organizovat něco dobrého k metafyzice, nalákal ho ale náš seznam hlavních řečníků). Tahko má na blogu také fotky (je výborný fotograf), má v úmyslu dát jich na web více. Jednu jsem přebral, ať není na mém blogu nuda.

(David Oderberg a Jonathan Lowe)

Edward Feser, jeden z našich dalších hlavních řečníků, zatím jen dorazil domů a odpočívá.

Metafyzická konference na Strahově

K bilanci v sobotu skončené konference Metaphysics: Aristotelian, Scholastic, Analytic bude asi třeba se ještě vícekrát vrácet. Naneštěstí neměl Strahov ani KTF UK připojení na internet (na rozdíl od palestinských území v Betlémě) a tak jsem nemohl vkládat průběžné zápisy z konference. A co neudělám hned stěží doženu zpětně. Chtěl bych jen říci, že již teď se z ohlasů zdá, že se jednalo o fenomenální úspěch. Nejen, že jsme "zde" v Praze měli výrazný vzorek nejlepších současných světových metafyziků, ale že řada z nich výslovně ocenila vyspělost české filosofické scény. Na konferenci kromě mě vystoupil Roman Cardal, Petr Dvořák, Lukáš Novák, David Peroutka, Prokop Sousedík, Stanislav Sousedík a David Svoboda; ze Slovenska vystoupil prof. Peter Volek, přínosem byli ale i ti, kteří se účastnili diskusí, např. Lubos Rojka. Všem budiž díky!

(Takto momentálně Filosofický sál nevypadá, je v rekonstrukci)

14. neděle v mezidobí (C) - strahovská konference 4

Iz 66,10-14c: ... Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším ...
ŽALM 66: Jásejte Bohu, všechny země!
Gal 6,14-18
Lk 10,1-12.17-20
----------------

Dnešní příspěvky z konference (viz 26.05.2010):

Sekce 9: Poznání Boha
Edvard Feser: Existenční netečnost
Michel Bastit: Otázka Boha v analytické metafyzice
David Twetten: "Ergo, Bůh existuje": Identifikační krok v argumentu pro neteistického "Boha".

Sekce 10: Základy metafyziky
Stephen Boulter: Aristoteles a možnost metafyziky
Tuomas E. Tahko: Co je to Aristotelská metafyzika?
Roman Cardal: K metodě metafyzického výzkumu u Aristotela
Michael Renemann: Reflexivita jako základ tradiční metafyziky a Kantovo kritické zhodnocení teoretického rozumu

Sekce 11: Jednání a svoboda
Petr Dvořák: Teologický determinismus, kontrafaktuály svobody a superkompozice
Peter Volek: Hylomorfiskus jako řešení svobody a diachronní identity
Jacob Tuttle: Struktura situací účinné kauzality v Suarezových Metafyzických disputacích

Vzdělávání a udržitelný život - pátek

Třetí den konference Education and Sustainable Life na počest 15. výročí založení VOŠP ve Sv. Janu p. Skalou (viz 11.6.2010).

Konference byla zahájena mým příspěvkem "Příroda jako kulturní problém: Poznámky k RVP G". Zde je abstrakt:
Sémantická analýza řady pojmů vyjadřovaných pomocí termínů  ‘příroda’ a ‘kultura’ vede k formulaci teze, že péče o přírodu je neoddělitelně spjatá s kulturou. Příroda, na které nám záleží, je totiž vždy nějakým způsobem již příroda kulturně zformovaná či alespoň kulturně zhodnocená. Příroda (přirozenost) pak dále není jen něco vnějšího, ale i vnitřního: člověk sám je totiž součástí přírody v širokém smyslu slova a proto když člověk kultivuje a hodnotí sám sebe, kultivuje a hodnotí část přírody (což má následky nejen pro něho samého, ale právě i pro zbytek přírody). Význam teze, že péče o přírodu je neoddělitelně spjatá s kulturou, je patrný především v kontrastu s obavami, že mezi přírodou a kulturou existuje zásadní a stěží překonatelných konflikt. Ve světle této teze by bylo vhodné zpracovat lépe teoretické i praktické návaznosti environmentálního,  multikulturního, a osobnostního a sociálního průřezového tématu v plánovaných revizích Rámcových vzdělávacích programů.

Další příspěvky:
Olga Mokrejšová (Sv. Jan p. S.) prezentovala metodiku výuky chemie. Valny Giacomelli Sobrinho, profesor ekonomie z Brazílie mluvil o nalezení nějaké cesty mimo (za) současnou antropocentrickou/environmentalistickou a biocentrickou/ekologickou ekonomií. Hanne-Lore Bobáková (Ostrava) mluvila o komunikačních kompetencích (znalostech) cizích jazyků v terciálním vzdělávání - k výuce (to mě potěšilo) doporučovala mj. jazykový dril a důraz na reálná komunikační cvičení. Dušan Fedič (Slovensko) prezentoval sociologické studium "atmosféry třídy". Výsledky prokázaly špatnou či neexistující  vysokoškolskou metodiku výuky (tzv. logotropie vs. paidotropie). Christina Ching Pui Sun (Hong Kong) měla "aplikovanou" přednášku o environmentálních tématech ("sounáležitost s přírodou") v díle japonského animátora Myasakiho. Barbora Machovcová (Sv. Jan p. S.) analyzovala RVP a Robert Bargel (Sv. Jan p. S.) důležitost vazby na místo/domov v environmentální výchově. Dominik Fellner (Sv. Jan p.S.) nás seznámil s metodickým portálem www.rvp.cz (na kterém dělá digiportfolio). Tereza Vošáhlíková mluvila o vzdělávání pro udržitelný rozvoj v MŠ. Vošáhlíková kromě praktických ukázek práce v MŠ poukázala i na absenci kompetence "jednat spravedlivě"; v diskusi ovšem vyplynulo její stanovisko, že "není jedna spravedlnost"a "není jedna pravda". Kompetenci "kritické myšlení" nechápe jako schopnost rozlišovat spravedlnost a nespravedlnost, ale "pochopit různost v kontextu". Např. kastovní systém v Indii není špatný/nespravedlivý, ale prostě jiný. (Říkám si, že Sókratova mise mezi sofisty neskončila). Rostislav Fellner nakonec zakončil pojetím přednáškou o trvalé udržitelnosti u Laoziho (hezky tím navázal na naše sympozium k interpretaci Dao De Jingu).

Tak ještě zítra a pak mám dva dny "volno" ...

Symposium: Nové otázky nad Starým mistrem

Symposium Nové otázky nad Starým mistrem (viz 11.6.2010) proběhlo velmi dobře, třebaže bylo nakonec poměrně malé, asi s 12 účastníky. Symposium zahájil prof. Komaš. Kolmaš mluvil o důležitosti neustálé interpretace a překládání Dao De Jingu (až skončíme, bude třeba začít znovu). Pak citoval z tangského básníka Po Ťü-i (白居易 bái jūyì, 772–846), který ironizoval k. 56 ("Ten, kdo ví, nemluví; ten, kdo mluví, neví," 知者不言 言者不知 říkal prý starý mistr znovu denně; proč tedy napsal spis o 5000 znacích? - viz Datlovník v meruňkovém sadu, Vyšehrad, 1996).

Doc. Olga Lomová měla důkladný příspěvek o překládání Dao De Jingu do češtiny. Připomněla to, že dnešní symposium je pořádáno v roce 90. výročí vydání překladu Rudolfa Dvořáka, což byl první opravdový překlad do češtiny (1920). Pokud s překlady počítáme i převody srze další jazyk, celkem lze napočítat 18 českých verzí Dao De Jingu. Dao De Jing fascinuje nejen sinology, religionisty a filosofy, ale lidi různých profesí (od "mystiků" jako je Květoslav Minařík až po geology jako je Václav Cílek). Vzhledem k časovým možnostem se ovšem Lomová nezabývala všemi 18 verzemi, ale následujícími třemi milníky. Všechny tři české texty situovala do širšího kontextu své doby (sama se domnívá, že vlastně "amorfní" text Dao De Jingu je vždy nějak interpretován na základě vlastního socio-kulturního kontextu překladatele; svou domněnku dokumentovala např. na kap. 3, která je na první pohled velm pohoršující, viz 1.2.2010)

• František Čupr (1821-1882) publikoval první převod do češtiny v r. 1878; kniha byla vydána vlastním nákladem (což je překvapivé, protože byl Čupr byl v té době již dobře zavedený autor). Kniha byla věnována jeho zemřelé dceři, které své překlady četl a vysvětloval (měl tedy k Dao De Jingu hluboce osobní vztah). Čupr se opíral o špatný německý překlad, konzultoval ovšem i francouzské překlady. Dnes je jeho převod chápan jako velmi špatný, na druhou stranu se ovšem nedá upřít to, že se jednalo o významný přínos naší kultuře v době našeho obrození. Čupr postupoval racionálně a kriticky (tj. nepřejímal jednoduše své předlohy). Byl sám o sobě zajímavou osobností, pro zavádění neobvyklých pedagogických metod byl vyloučen z profesorského sboru Akademického Gymnázia. Napsal řadu učebnic (např. češtiny pro německé studenty), zabýval se staroindickou literaturou, polním hospodářstvím a mnoha dalšími tematy. Jeho základní motivací bylo mravní povznesení národa. Podle jeho vlastních slov nehledal v Dao De Jingu náhradu za křesťanství, chce naopak, aby jeho přínos vynikl. Křesťanství ovšem chápal modernisticky (osvícensky) jako nástroj sociální reformy, tj. nebyl křesťanem v autentickém smyslu slova. (Z článku ve Slovníku českých filosofů vyplývá, že navazoval hlavně na Herbarta a Schopenhauera).
• Rudolf Dvořák (1860-1920) - považován za zakladatele české orientalistiky (od arabské po japonskou); jakožto sinolog byl znám i v Evropě; velký popularizátor a opět činitel osvětového hnutí národního. Jeho překlad Dao De Jingu vyšel v roce jeho smrti, třebaže se dlouho čínštinou v té době již nezabýval. Je zřejmé, že Dao De Jing byl pro něho opět osobně důležit, vyděl v něm etická témata relavantní po první světové válce.
• Berta Krebsová (1909-1973) - studovala filosofii a dále sinologii u Průška a nakonec ive Francii. Dao De Jingem se zabývala více než dvacet let, ale stále ji unikal; nejprve ho překládala pro potěchu. Později se odvážila k překladu, viděla v něm filosofii přírody a ódu na svobodu. Měla opět velmi osobní vztah k Dao De Jingu. Její překlad, pravděpodobně doposud v češtině ten nejlepší, vyšel zároveň s překladem (také kvalitního) překladu Oldřicha Krále. Prof. Kolmaš v diskusi zmínil, že Krebsová byla židovka, která konvertovala ke katolictví a vyučovala jeden čas katechismus. Podle Čarnogurské se Krebsová již v sedmdesátých letech od nějakého speficického náboženství distancovala (i když uznávala jakési univerzální "přírodní" náboženství za všemi náboženstvími).

Doc. Marina Čarnogurská nejprve podrobně líčila peripetie své spolupráce s Egonem Bondym (1930–2007). Z této spolupráce nakonec vzešly tři různé překlady/výklady (1993, 1996 a 2004). Později se Čarnogurská s Bondym rozešla a v r. 2010 publikovala vlastní překlad na základě textových verzí Mawangdui a Guodian. Čarnogurská interpretuje 道 jako "obsáhlý světový proces" (tj. zde zůstala věrná Bondymu) a velkou důležitost přisuzuje textu Wenzi (文子), což je (údajný) text Laoziho učedníka, který zaznamenává Laoziho přednášku o metafyzice. Čarnogurská na základě textů jako je Wenzi považuje text za primárně metafyzický. Západní metafyzika ji neuspokojuje, pravdu o bytí prý v západních textech (jako např. u Hegela) nenalezla, proto se obrátila k textům staročínským, jako je např. Dao De Jing.

Daniel D. Novotný pak mluvil o historicko-kritickém přístupu Russella Kirklanda. Abstrakt mého příspěvku:

Názory na historickou identitu Laoziho a na vznik a výklad Dao De Jingu se v průběhu dvacátého století silně rozrůznily. V tomto článku nejprve stručně představuji tradiční a modifikovaně-tradiční náhled na Laoziho a Dao De Jing. Poté se obšírněji věnuji genesi taoismu podle Russella Kirklanda. Tento americký badatel ve své knize Taoism: The Enduring Tradition (2004) syntetickým způsobem předkládá výsledky mnoha specializovaných studií, vedených historicko-kritickou metodou známou např. z biblické hermeneutiky. Kirkland hájí mj. následující čtyři teze: (1) Laozi je fiktivní osoba, (2) Dao De Jing je výsledkem komplexního redakčního procesu, (3) Dao De Jing je hromada přísloví, nikoli dílo jednotné vize, (4) taoismus jakožto identifikovatelné hnutí vznikl až v 5. stol. n.l. Přes výhrady, které vůči Kirklandovým tezím vyjádřuji v tomto svém článku, je třeba jeho knihu považovat za zásadně přínosnou výzvu pro všechny taoistické badatele.
Příspěvek vyvolal bouřlivou diskusi. Hlavní otázky, které bych rád Kirklandovi předložil:

• Ad 1: Historicita Laoziho se zdá být ne zcela fiktivní, protože (a) Wenzi a to i ve své staré verzi zmiňuje Laoziho (Čarnogurská), (b) Sima Qian, byť nejistý ohledně detailů, historicitu Laoziho uznává (Lomová); 
• Ad 2 a 3: Dao De Jing se zdá být jednotné dílo starší než z Akademia Jixia, protože (a) Dao De Jing nese rukopis jedné ruky; jedná se o text ve staročínské literatuře zcela výjimečný (Lomová); (b) pokud by hlavním redaktorem byl Huan Yuan (23.2.2010), jak Kirkland navrhuje, proč by se s ním nějak blíže nevyrovnával Xunzi, jeho kolega z Akademie Jixia? (Čarnogurská).
• Ad 4: Taoistické hnutí má k Laozimu velmi volný vztah (a) taoistický kánon Daozang nevykazuje evidenci toho, že by se náboženští taoisté nějak hlouběji Dao De Jingem zaobírali a rozumněli mu (Beran); (b) podobné zvláštní vztahy lze nalézt mezi Konfuciem a konfuciánskou tradicí - Hovory (論語; lúnyǔ) nejsou např. v konfuciánském kánonu (Lomová)

Ve čtvrtek, kromě Jana Slavíka (z naší skupiny), který se zabýval kap. 6 (31.5.2010), měl hlavní (tři) přísvěvky Rostislav Fellner, který představil svůj originální přístup k Dao De Jingu (viz 9.1.2010) na kapitolách 1 až 3. Důležitým faktem bylo, že jsme v publiku měli mj. M. Čarnogurskou s jejím naprosto jiným předporozumněním. Výborné diskuse.

Michael R. Saso - Laozi a taoistický ritál Jiao (abstrakt)

(Upravený) abstrakt Sasova příspěvku:

Laozi a taoistický rituál Jiao
V tomto článku se věnuji výzkumu ústní (口訣) a ručně psané (秘訣) tradici liturgického taoismu, tak jak je dnes praktikován na Taiwanu, v Hong Kongu a v kontinentální Číně. Základním textem užitým v interpretaci je Ji Lu Yuan Ke (給籙元科), světící manuál užívaný Aliancí Tří Hor (Kapek krve) (三山滴血派), tj. Longhushan, Maoshan, a Gezaoshan. Manuál pochází z období, kdy byly tyto hory neporušeně funkční. Krátce probereme různé formy a struktury taoistické liturgie užívané taoistickými mistry v Hong Kongu a jihovýchodní Asii. Třebaže se jejich rituální texty liší, praxe vnitřní meditace založená na Dao De Jingu od Laoziho doprovází všechna předávání taoistického registru (錄 lù) vyššího stupně.

Michael R. Saso (Nové otázky nad Starým mistrem)

Michael R. Saso, hlavní řečník našeho sympozia, sice kvůli operaci tinnitu nedorazí (viz 11.6.2010), poslal nám ale svůj příspěvek. Jedná se o výklad krásné a působivé taoistické liturgie, konkrétně rituálu Jiao (醮). V r. 1981 zachytil Saso tento rituál i na videu, viz zde. Na videu je zachceno celkem dvanáct fází obřadu, video samotné je ale rozděleno na šest částí:

Video 1:
1) Uvítání duchů
2) Očištění oltáře

Video 2:
3) Pět talismanů obnovujících kosmos

Video 3: 
4) Ranní audience
5) Polední audience
6) Polední dary
7) Noční audience
8) Zpěv Dao De Jingu kap. 42 (道生一。一生二。 二生三。三生萬物)

Video 4 a 5:
9) Přímluvy a osvobozování duší z očistce-pekla

Video 6:
10) Vyvrcholení (posvátné kroky Yu, tanec jednoty s Dao, atd.)
11) Závěrečná ceremonie
12) Rozloučení s duchy

Proč jsme si zvali Michaela R. Saso na naši konferenci?  Saso je totiž jeden z mála nečíňanů, kteří pronikli do autentické tradice současného živého taoismu. Tato tradice je předávána jen těm, kteří projdou velmi náročným (alespoň desetiletým) studiem u mistra. Tradice je z části ústní (口訣 kǒujué), případně víceméně šifrovaně předávaná v ručně psaných textech (秘诀 mìjué). Obtížné je mistra najít (tradičním taoistickým postojem je žít ve skrytosti, viz kap 67 - "zdaž není něco velké právě tím, že se to jeví nicotné?") a pak téměř nemožné přesvědčit jej, aby někoho vyučoval. A už vůbec není možné přesvědčit jej, aby vyzradil např. konkrétní postupy vnitřní alchymie (viz 9.2.2010). Taoismus je mnohovrstevnatý a komplexní fenomén, z něhož jsou známy různým lidem různé prvky. Od Sasa jsme tedy očekávali nějakou inspiraci k interpretaci Dao De Jingu (viz 16.11.2009) z hlediska esoterní taoistické tradice.

Konference "Vzdělávání a trvale udržitelný život" - středa a čtvrtek

Kromě konference Metaphysics: Aristotelian, Scholastic, Analytic, která se bude konat na Strahově od středy 30. června do soboty 3.července (viz 7.6 až 10.6) se podílím na mezinárodním pedagogickém konferenčním "komplexu" nazvaném Education and Sustainable Life: New Perspectives in Cognitive, Environmental and Intercultural Learning, který se koná ve Sv. Janu p. Skalou a Praze od středy 23. června do soboty 26. června. Jedná se v podstatě o tři navazující akce:

1. Symposium "Nové otázky nad Starým mistrem" (středa a čtvrtek)
2. Konference "Vzdělání a udržitelný život" (pátek)
3. Konference OP VK (Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost) (sobota)

Program na středu a čtvrtek:

• Olga LOMOVÁ: Tao-te-ťing v českém a slovenském jazyce v proměnách času (1878-2009).
• Marina ČARNOGURSKÁ: Nový spôsob analýzy a čítania Tao Te ťingu na základe novoobjavených kópií častí knihy Wen c', troch súborov Lao c' a dvoch rukopisov Te Tao (ťingu).
• Daniel D. NOVOTNÝ: Byl Laozi taoistou? Kirklandova výzva.
• Jan SLAVÍK: Je smrt ducha údolí podmínkou pro porozumění Starému mistru?
• Rostislav FELLNER: Sémantická interpretace konstitutivních složek čínských znaků v kontextu hermeneutického rozkrývání obsahu Tao te ťingu: Témata otevřená v kapitolách 1 – 9.

Náš hlavní řečník, Michael R. Saso (taoistický, budhistický a katolický kněz) nakonec kvůli operaci nepřijede, přičemž mě pověřil přednesením svého příspěvku "Jak taoisté užívají Laoziho Dao De Jing v Rituálu kosmické obnovy Jiao (醮)"

Konference na Strahově - Peter van Inwagen, E.J.Lowe, Edmund Runggaldier

Ve čtvrtek (viz včera) budeme mít následující hlavní řečníky:

Peter van Inwagen: Co je to ontologická kategorie?
SHRNUTÍ: "Prozkoumám pojem přirozené třídy a navrhnu definici "ontologické kategorie" pomocí tohoto pojmu. Řekněme, že třída je "velká" jestliže členství v ní zahrnuje významnou část jsoucích věcí. Řekněme, že třída je "vysoká" jestliže není vlastní podtřídou žádné přirozené třídy. Přirozená třída je primární ontologická kategorie tehdy a jen tehdy jestliže (a) existují (there are) velké přirozené třídy; (b) je to vysoká třída. (Sekundární, terciární, atd. ontologické kategorie jsou definovány rozšířením této definice.) Tuto definici hájím, zvažuji různé způsoby jakými je možné ji modifikovat a aplikuji ji na problém konstrukce ontologií."

E.J.Lowe: Essence a Ontologie
SHRNUTÍ: "Cílem mého příspěvku je ukázat, že kombinací neoaristotelského pojetí esence a neoaristotelské čtyř-kategoriální ontologie (individuální substance, mody, substanční univerzálie a vlastnostní univerzálie) lze poskytnout zevrubný základ pro modální pravdy - aniž bychom apelovali na 'možné světy' a při zachování objektivity modálních pravd a jejich nezávislosti na mysli. Můj příspěvek bude také zahrnovat výklad toho, jak je poznání modální pravdy lidsky možné."

Edmund Runggaldier: "Potentia subjectiva" ve scholastice a současná debata o "schopnostech"
SHRNUTÍ: "Scholastičtí filosofové rozlišovali na jedné straně mezi potencemi v logickém smyslu slova (potentiae  objectivae) a potencemi ve smyslu schopností či aktivních dispozic živých bytostí či reálných věcí (potentiae subjektivae) na straně druhé. Byli dobře obeznámeni s různými výklady modalit, přičemž jedna z nich v určitém smyslu odpovídá přístupu skrze možné světy a další z nich mající svůj základ v každodenním životě, tj. v naší zkušenosti toho, že máme určité schopnosti podle nichž jednáme. Dnes najdeme podobnou dualitu přístupů k problému schopností a aktivních dispozic."

Konference na Strahově - Michael J. Loux

Prvním z hlavních řečníků na naší konferenci (a první z významných současných metafyziků, který nám řekl "ano") je Michael J. Loux z Univerzity Notre Dame. (Program viz 26.5.2010). Loux bude mít následující příspěvek:

Loux: Aristotelés a konstituentní tradice
SHRNUTÍ: "V tomto článku se zaměřím na jeden ze stylů ontologického vysvětlování, který nazývám konstituční strategie. Velmi zhruba řečeno, zastánce konstitučního přístupu se snaží vysvětlit charakter běžné jednotliviny pomocí neodvozených zdrojů tohoto charakteru, které fungují jako části, komponenty či konstituenty této jednotliviny. Proberu některé ze současných verzí konstitučního přístupu a zvážím námitky, které jsou proti nim často vznášené. Mojí tezí je, že tyto verze nejsou schopny vyrovnat se s určitými fakty: (1) že běžné jednotliviny trvají skrze změnu; (2) že běžné jednotliviny mají některé ze svých vlastností esenciálně a jiné pouze kontingentně; (3) že běžné jednotliviny jsou konkrétní jednotliviny; (4) že numericky diverzní jednotliviny mohou mít stejné všechny vlastnosti a nemít žádné jiné. Nakonec budu hovořit o Aristotelově verzi konstituentní ontologie a budu hájit tezi, že tato verze má uspokojivou odpověď na všechny čtyři námitky."

Loux je autorem a editorem řady knih vynikajících pečlivostí, jasností, hloubkou, pravdivostí, a rozsáhlou znalostí jak antických tak moderních analytických debat. Louxova práce může sloužit jako vzor kvalitního analytického aristotelismu. Z jeho knih bych zmínil alespoň tyto:

• Metaphysics, 3rd. ed. (2006)
• Oxford Handbook of Metaphysics, co-editor (2003)
• Metaphysics: Contemporary Readings (2001)
• Primary Ousia (1991)
• The Possible and the Actual (1980)
• Substance and Attribute (1978)
• Universals and Particulars (1970)

Metafyzika: Aristotelská, scholastická, analytická 1

Jak jsem již kdysi zmiňoval (3.8.2009) bude se na Strahově konat konference zabývající se souvislostmi mezi aristotelsko-scholastickou a analytickou metafyzikou. Doufejme, že zde již máme více méně definitivní program:


středa, 30. června 2010, 15.00-18.00
Substance 

• Michael Loux: Aristotelés a konstituentní tradice
• Anne Peterson: První látka, trasformace elementů a Parmenidova hrozba
  
• Jeffrey E. Brower: Metafyzika materiálních objektů Tomáše Akvinského: Nový typ substrátové teorie
• Thomas Ward: Dělání části: Duns Scotus o látce a formě jakožto částech
• Stefano Di Bella: Aristotelés a/nebo Leibniz? Renezance substance v analytické metafyzice a její dvojznačnost

čtvrtek, 1. července, 9.00-17.30
Alternativní Ontologie

• Peter van Inwagen: Co je to ontologická kategorie?
• Robert K. Garcia: O výhledech tropové teorie substance
• Eric M. Rubenstein: Aristotelés, tropy a logika predikace
• Lukáš Novák: Vyvrácení nahých jednotlivin

Základy modalit

• E.J.Lowe: Esence a ontologie
• Alex Steinberg: Pleonastické možné světy
• Mark Faller: Kompossibilita, kontingence a podmíněná nutnost: Leibniz o spektru nutnosti pro možné světy

Potentialita

• Edmund Runggaldier: "Potentia subjektiva" ve scholastice a v současné debatě o schopnostech
• David Peroutka: Dispoziční základy potenciality
• Derek von Barandy: Princip plnosti, Aristotelův plášť a Hintikkův posun k druhům

pátek, 2. července 2010, 9.00-18.00 
Predikace

• Uwe Meixner: Od Platóna k Fregemu: Paradigmata Predikace
• Giampaolo Abbate: Aristotelovy predikabilie, univerzalita a realismus
• Stanislav Sousedík: Identitní teorie predikace

Pravditelování (Truthmaking)

• David Clemenson: Extenze vět a paradox lháře
• Ross D. Inman: Esenciální závislost, pravditelování a mereologie: kdysi a dnes

Vlastnosti/akcidenty

• David Oderberg: Esence a vlastnosti
• Dustin Locke: Kvidditismus bez kviddit
• Prokop Sousedík/David Svoboda: Je číslo akcidentem?

Metafyzická struktura

• Robert Pasnau: Části a Celky
• Joshua Blander: Formální distinkce Dunse Scota, oddělitelnost a podstata identity
• Helena Costa: Luis de Molina o univerzáliích

sobota, 3. července 2010, 9.00-17.00 
Vědění o Bohu

• Edward Feser: Existenční netečnost
• Michael Bastit: Otázka Boha v analytické filosofii
• David Twetten: "A tedy Bůh exituje": Identifikační stádium v argumentu pro neteistického "boha"

Základy metafyziky

• Stephen Boulter: Aristotelés a možnost metafyziky 
• Tuomas E. Tahko: Co je to aristotelská metafyzika?
• Roman Cardal: Metoda metafyzického bádání u Aristotela
• Michael Renemann: Reflexivita jakožto základ tradiční metafyziky a Kantovo kritické zhodnocení teoretického rozumu

Metafyzická řešení

• Gyula Klima: Akvinský, Kenny a Buridan o Esenci a Existenci a souměřitelnost paradigmat
• Peter Volek: Hylomorfismus jako řešení svobody a identity napříč časem
• Jacob Tuttle: Struktura situací účinné příčiny v Suárezových Metafyzických disputacích

APA - sekce "Debaty o Bohu" 4

... a konečně Steeleho vysvětlení nárůstu zájmu o ateismus:

Nový ateismus je odpovědí na 11. září.

Mnozí ateisté totiž mají dojem, že víra jako taková je nebezpečný virus. Je celkem jedno, zda je jím nakažen Usáma bin Ládin anebo George W. Bush, jedná se vždy o potenciálně smrtící nebezpečí pro celou společnost.

(Pro zajímavost: v r. 2007 se v průzkum mínění 4000 Britů Usáma bin Ládin umístil mezi "100 žijících géniů")

Steele zmínil, že teprve až delší dobu po rozpracování své hypotézy o příčinách vzrůstu zájmu o ateismus si všiml poznámky v Harrisově knize The End of Faith: Harris ji začal psát 12. září 2001.

Steele poté přešel ke kritice základní teze nového ateismu, že víra a teistické náboženství samo o sobě je nebezpečí (diskuse se zde týká teismu, protože např. Harris nepovažuje východní mysticismus za náboženství - je tedy podle něho OK).

Steeleho kritika nového ateismu (ač sám Steele je ateista) postupovala v následujících bodech:

1. Názory "sekulárně smýšlících nominálních teistů" (kterých je většina) jsou podobné názorům nových ateistů: "hlavně klid, náboženství by nemělo nějak moc zasahovat do "normálního" života." Většina sympatizantů nového ateismu se rekrutuje právě z řad těchto nominálních teistů.

2. Explicitní motivace teroristů nespočívá ve víře v Boha, ale v různých politických důvodech (např. v přítomnosti USA na Blízkém východě).

3. Počet obětí militantního ateismu silně převyšuje počet obětí militantního teismu. (K tomu viz výzkum R. J. Rummela o tzv. democidě; na špici se momentálně drží: Stalin s 43 mil., Mao Zedong s 38 mil. a Hitler s 21 mil, všichni víceméně ateisté. Z tohoto faktu samo o sobě ještě nevyplývá, že je ateismus sám o sobě nebezpečnější, protože je prostě jen možné, že Stalin-Mao-Hitler byli "šikovnější" vrazi než teističtí vrazi. Nicméně přinejmenším to tezi o nebezpečí teismu jako takového zpochybňuje. Jinými slovy: Pravděpodobnost hypotézy T (teismus je nebezpečnější než ateismus) vzhledem k faktu F (počet obětí ateistů a teistů) je mnohem menší než hypotézy A (ateismus je nebezpečnější než teismus).

Závěr: Jakýkoli "nadšenecký" systém názorů, který se zmocní vlády a státního aparátu je nebezpečný (ať už teistický či ateistický).