Zobrazují se příspěvky se štítkemčínská filosofie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemčínská filosofie. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 15. března 2010

Dao De Jing 4

道冲而用之或不盈
淵兮似萬物之宗

挫其銳
解其紛
和其光
同其塵

湛兮似或存
吾不知谁之子
象帝之先

Překlad z úterý, 27. ledna 2009 (především podle veze Wang Biho):

Vizi, kterou vyprázdníš, tím, že ji využiješ, už nenaplníš.

Ó nitro! Odtud prýští desetitisíce věcí.

.

Své ostří otupovat,

své uzly rozplétat,

svou záři tlumit,

své stopy zahlazovat.

.

Zdá se, že hlubina přetrvává,

Nevím, čí je to dítě

- jako by byla dříve než Pán?


Komentář:
Kapitolka se skládá ze tří částí: (1) pohled do nitra; (2) atributy tohoto pohledu; (3) otázka po původu niterného pohledu


1. Vize (Dao, 道), ať už chápaná imanentně jako osobní vize, či transcendentně jako něco nadosobního, je křehká a může se vytratit tím, že ji využijeme. Případně, v radikálnějším pojetí, stačí, že ji užijeme (用 znamená samo o sobě užít). Pokud stojíme o vizi, dívejme se do nitra, do hlubiny (淵, vír, hlubina, vlevo r. voda).


2. Díváme-li se do nitra-hlubiny, otupujeme své ostří, stáváme se jednodušší, nenápadní. Nezanecháváme (viditelné) stopy. Jedná se o paradoxní či "proti-egu" jdoucí aktivity.


3. Podivuhodná síla a hloubka (湛, jiný znak, vlevo ale opět r. vody) této pravdy je něco nepomíjejícího, trvajícího (存). Odkud se bere? Čí je to dítě? Kdo ji zplodil? Laozi zde mluví v první osobě a klade si otázku po původu oné záhadné pravdy o niterném pohledu, kterou objevil. Není dřívější než Bůh 帝? (Zde jde zřejmě o Boha, i když nelze vyloučit ani to, že by zde Laozi referoval k prvnímu legendárnímu čínskému vládci. Poté by se ale jednalo spíše o tvrzení než otázku a je divné, že by toto tvrzení bylo tak tentativní, uvozené 象).


POZNÁMKY:

- V této kapitole si někteří překladatelé (především O. Král) divoce vymýšlejí;

- ve světle k. 11 navrhuje Dr. Fellner interpretovat jako "fungování, které nemůžeme "držet v rukou,""; první věta by se pak dala přeložit jako "Vize, která přeteče, byť i funguje, se již nenaplní.

pátek 12. března 2010

Dao De Jing 10

Dnes, v sobotu a v neděli máme ve Sv. Janu p. Skalou čínštinu (viz 20.2.2010). Na programu jsou rekapitulace Dao De Jingu 4, 10 a 11 a započetí k. 12. V sobotu odpoledne má přednášku prof. Kolmaš: "Pětijazyčné zrcadlo mandžuského jazyka".

V tzv. wangbiovské verzi vypadá kapitola 10 takto:


zài
營 魄 抱 一 能 無 離 乎
yíng pò bào yī néng wú lí hū
專 氣 致 柔 能 嬰 兒 乎
zhuān qì zhì róu néng yīng ér hū
滌 除 玄 覽 能 無 疵 乎
dí chú xuán lǎn néng wú cī hū
愛 民 治 國 能 無 為 乎
ài mín zhì guó néng wú wéi hū
天 門 開 闔 能 為 雌 乎
tiān mén kāi hé néng wéi cí hū
明 白 四 達 能 無 知 乎
míng bái sì dá néng wú zhī hū
生 之 畜 之
shēng zhī xù zhī
生 而 不 有
shēng ér bù yǒu
為 而 不 恃
wéi ér bù shì
長 而 不 宰
cháng ér bù zǎi
是 謂 玄 德
shì wèi xuán dé

V mém neumělém překladu kapitola dopadla takto:

Pokud:
Vezmeš svého ducha a obejmeš Jediné, je možné dosáhnout [jeho] neodloučení?
Soustředíš se na svůj dech a zjemňuješ ho, je možné stát se kojencem?
Vysmýčíš [svou] špínu a máš [jasný] náhled, je možné zůstat neposkvrněný?
Pečuješ o lid a spravuješ zemi, je možné nezapůsobit [na lid a zemi]?
Nebeská brána se zavírá a otevírá, je možné učinit samičku [bránou nesmrtelnosti]?
Svítí bílý den až do všech světa stran, je možné nevědět [o tom bílém dni]?
Živit, co se rodí,
[ale] nevlastnit, co se rodí,
nezáviset na tom, co se činí,
neničit, co roste,
tomu se říká uchopovat Ctnost.

Překlad Dr. Fellnera je mnohem hezčí:

Pokud se zaměříš na svou duši
a obejmeš ji tak, abyste byli jedno
- zdali je pak možné, aby se neodloučila?

Pokud se soustředíš na svůj dech
abys dosáhl jemnosti
- zdali je pak možné, aby byl dechem kojence?

Pokud vysmýčíš schody před svým prahem
abys měl všechno pod kontrolou
- zdali je pak možné, aby byly zcela bez kazu?

Pokud pečuješ s láskou o lid
abys napravil zemi
- zdali je pak možné, aby neusiloval o realizaci?

Pokud se brána Nebes
otevírá jednou zavřenou brankou
- zdali je pak možné, aby to byla brána samičky?

Pokud osvítí bílý den
všechno až do čtyř světa stran
- zdali je pak možné, aby o něm nikdo nevěděl?

Co se zrodí, to se živí.
Ale nevlastnit to, co se rodí,
nezáviset na tom, co se koná,
nelikvidovat to, co roste.
Tomu se říká: nabývat přirozenou autoritu.


Obzvláště zajímavý je jeho komentář k druhému klíčovému znaku Dao De Jingu, 德 dé, který se v 10. kapitole vyskytuje poprvé:

"Z hlediska interpretace znaku 德 dé jde vlastně o následování 彳chì přímosti 直 zhí srdcem 心 xīn. Můžeme proto interpretovat význam tohoto znaku i jako určitou autonomní aktivitu, která je přímým odrazem nitra. Upíná-li se srdce člověka na vizi (道 dào), pak i když člověk tuto vizi „nerealizuje“ (tedy její „obsah“ zůstává navenek skrytý), na člověku, kterého pak označujeme přízviskem 聖人 shèng rén, se přirozeně projevuje to, co chová ve svém nitru. Důsledkem uvedeného přirozeného sepětí toho, co je uvnitř, a toho co je navenek, bývá například to, co označujeme pojmem „věrohodnost“. Takový věrohodný člověk bývá činitelem se specifickou „přidanou hodnotou“: validita jeho výroků a jejich autorství nebývají totiž běžně ostatními zpochybňovány. Hovoříme v té souvislosti o autenticitě člověka (odtud i návrh definice „shèng réna“ 聖人 jako „autentického člověka“ ). A neprojevuje se snad autenticita autorství nanejvýš příznačně právě v tom, co nazýváme přirozenou autoritou ?

Znak 德 dé se proto v této souvislosti nabízí alternativně překládat nejen jako „ctnost“, ale vzhledem k jeho skladebným složkám a k tomu, co již víme o autentickém člověku a jeho vztahu k 道 dào i k 德 dé, i jako „přirozená autorita“ nebo prostě „autorita“. Taková autorita, která je přirozeným projevem vize."

čtvrtek 25. února 2010

Taoismus - pár kritických postřehů

Co říci ke Kirklandově pojetí? Kirkland zásadním způsobem posunul můj vhled do staročínské filosofie. Jeho pojetí je velmi přesvědčivé a historicko-kritická metodologie vynikající. Kromě jednotlivostí ovšem Kirkland hájí, či spíš zmiňuje (bez adekvátní argumentace), celou řadu silných "globálních" tezí, mj.:
  1. Laozi je fiktivní osoba
  2. Dao De Jing je výsledkem komplexního redakčního procesu a tudíž hromada moudrostí, nikoli dílo jednotné vize.
  3. Taoismus jakožto identifikovatelné hnutí vznikl až v 5. stol. n.l.
Ad 1:
Pravděpodobná neexistence Laoziho je daná tím, že nemáme k dispozici žádnou přesvědčivou evidenci o jeho existenci, která by byla starší než je nekoherentní zpráva Sima Qiana o mnoho století později. Anebo máme? Slovenská sinoložka Marina Čarnogurská právě vydala knihu Lao c' a proces vzniku Tao Te Ťingu, kde se suverénně odvolává na řadu starších dokladů o Laozim, na jejichž základě ani nepochybuje o existenci Laoziho a jeho autorství Dao De Jingu (či De Dao Jingu). Jedním z těchto (údajných) dokladů je text Wenzi (文子), (údajného) učedníka Laoziho a autora hovorů s ním. Nakolik jsem ovšem (zatím) pochopil stav bádání, nikde není prokázána před-Qinská evidence o Laoziho existenci. (To je důležité, protože Qin provedl velkou "kulturní revoluci" v podobě "pálení knih a pohřbívání učenců", tj. velká část našich představ o čínském starověku je zpětná rekonstrukce). Část dnešního textu Wenzi je možná před-Qinská, ale je to zrovna ta část o Laozim? Čarnogurské knihu si chci ještě podrobněji prostudovat, zatím jsem ovšem vůči Laoziho existenci velmi skeptický.

Ad 2:
Souhlasím sice s Kirklandem, že Dao De Jing je výsledkem komplexního redakčního procesu, ale nesouhlasím s tím, že by text nepředával jistou konzistentní myšlenkovou pozici. Alespoň zatím se nám při četbě Dao De Jingu s Dr. Fellenerem ve Sv. Janu p. Skalou vyplatila hypotéza "interpretativní integrity". (Je ovšem pravda, že tato jednota nemusela být nikým zcela jasně dohlédnuta - umělcům se často podaří vytvořit text, jehož jednota a myšlenkový náboj přesahují schopnosti a záměry umělců samých.) K tomuto tématu bych se rád ještě vrátil.

Ad 3:
Je pravda, že chápat taoistický kánon (Daozang) jako nejlepší vymezení toho, co je a co není taoismus, zní rozumě. Na základě tohoto kriteria nám potom vyjde, že taoismus vznikl v 5. stol. n.l. za Lu Xiujinga (viz 29.1) a nikoli za Zhang Daolinga (viz 27.1) v 2. stol. n.l. Na druhou stranu je ale historickým faktem, že nějací Nebeští mistři exitovali již v 2. stol. n.l. Třebaže nebylo jejich učení dáno do první verze taoistického kánonu - tak jako ani tam nebyl Dao De Jing - co vlastně tito Mistři byli? Kirkland bere Daozang za bernou minci, ale nelze autoritu první verze Daozangu zpochybnit? Navíc, proč by nebylo možné hovořit o "prototaoistickém sebevědomí" jdoucím daleko dále než k 5. stol. n.l.? Kirkland mi mluví z duše, když říká, že v mnoha ohledech můžeme sloučit "konfuciána" Mencia s "taoistou" Laozim a přiřadit "taoistu" Zhuangziho zase někam jinam a vyjde nám daleko lepší klasifikace klasické čínské filosofie než dnes běžně používáme. Nicméně o tom, že by se "taoistická identita" formovala až v 5. stol. n.l. zatím přesvědčen nejsem.

(Děkuji doc. Janu Slavíkovi, že mě při mé přednášce 20.2. podnítil ke kritičtějšímu přístupu ke Kirklandovi).

středa 24. února 2010

Taoismus podle Kirklanda 9

9. Co pozdější taoisté zdědili z klasické "taoistické" literatury?

Dao De Jing a Zhuangzi hrál v myšlení a životě taoistů (s výjimkami) relativně okrajovou roli.
Taoisté sice byli inspirováni těmito díly a projevovali jim úctu, ale svůj konkrétní životní model na těchto spisech nezakládali o nic méně než křesťané na Ježíšových podobenstvích (říká Kirkland). Dao De Jing sice sloužil jako taoistické „svaté písmo“, ale nebyl fundamentální tak jako bible pro křesťany. Představoval jen jeden z mnoha textů Daozangu.

K uctívání Laoziho říká Kirkland toto: apoteóza Laoziho předchází vlastní taoistickou tradici (ať už jsou její počátky v 2. stol. n. l. u Zhang Daolinga či v 5. stol. n. l. u Lu Xiujinga.) Tato apoteóza neměla kořeny v lidové zbožnosti – jak se často uvádí – ale na hanském dvoře. Pán Lao byl po staletí především bůh vládců Číny, což prokazuje nesmyslnost dojmu, že Číně vždy vládli konfuciáni. Je dost dobře možné, že taoisté si „půjčili“ Pána Lao od čínských císařů.

sobota 20. února 2010

Taoismus podle Kirklanda 6 a 7

Dnes a zítra pokračujeme ve Sv. Janu p. Skalou v našem Interpretačním semináři Dao De Jingu 2 (viz 1.2.2010). Odpoledne mám v Ekocentru Kavyl veřejnou přednášku s provokativním názvem "Byl Laozi taoistou?" Přednáška je založena na úvahách o taoismu, které zde na blogu vedu od 16.11.2009 (a především od 23.1.2010).

6. Zhuangzi
Podle standarndích představ je text nazývaný Zhuanzi napsán starověkým taoistickým myslitelem Zhuang Zhou. Ve skutečnosti je (podle Kirklanda) autorem tohoto textu je Guō Xiàng (郭象, 312 n. l.), dlouhou dobu považován za pouhého „komentátora“. Kirkland upozorňuje na to, že v nejstarší vrstvě Zhuangzi nenajdeme v podstatě nic, co by připomínalo Dao De Jing. V textu je naopak řada věci které jsou s Dao De Jingem v rozporu:
  • Zhuangzi např. nepoukazuje na žádné biospirituální praktiky (na rozdíl od „konfuciána“ Menzia!);
  • Zhuangzi nikde neučí důležité téma Dao De Jingu:wuwei a nic nebude neučiněno“;
  • v Zhuangzi nikde nevidíme laskavou životní sílu ani žádné mateřské či femininní téma;
  • Zhuanzi nezmiňuje centrální strategii Dao De Jingu, že svět bude napraven bude-li vládce uměřený, femininní a napojený na duchovní síly biospirituální kultivace;
  • Zhuangzi své ideje nepředkládá jako program ke kultivaci; jeho zájem je epistemický a po staletí byl čten spíš jako provokace než jako návod k čemukoli.
Závěr: text Zhuangzi jako takový se naprosto míjí se zájmy a tématy Dao De Jingu a jeho klasifikace do jedné „taoistické školy“ je naprosto nelogická.

7. Kultivace jemných životních sil: Neiye
Ve dvacátém století byly Zhuangzi a Dao De Jing spatřovány jako primární texty „klasického Taoismu“. Teprve na konci minulého století si badatelé povšimli drobného spisku Neiye [„Vnitřní kultivace“]. Neiye má pouhých 1600 znaků a asi od druhého století př. n. l. upadl v zapomnění - byl "pohřben" v tisících spisů Daozangu (viz 29.1.2010) a málokdo mu věnoval posledních dva tisíce let nějakou pozornost.

Kde Neiye vznikl není jasné. Podle některých pochází z okruhu kolem Jixia akademie v severním státě Qi, podle jiných spíš z jižního státu Chu, podle jiných jsou jeho původci lidé z Chu, kteří přišli do severního Qi. Pravděpodobná doba vzniku je 350–300 př. n. l., tj. předchází dobou vzniku Dao De Jing tak jak jej známe.

Ti, kteří vyučují „rané čínské myšlení“ většinou fetišizují Dao De Jing a Zhuangziho a Neiye nikdy nečetli. Když ale do Neiye nahlédneme, jsme udiveni tím, že jeho návaznost na pozdější taoismus je daleko výraznější než u Dao De Jingu a Zhuangzi. Podle Kirklanda je pravděpodobné, že Neiye ovlivnil vznik Dao De Jingu. (V Neiye se nachází některé pasáže podobné pasážím v Dao De Jingu).

Náplní Neiye jsou spíše nesystematické rady o tom, jak pěstovat to, co je uvnitř: jak a proč. Na rozdíl od Zhuangziho se svými epistemologickými zájmy a Dao De Jingu, který má i morální a politické aspekty, se Neiye zabývá pouze tím, co Kirkland nazývá „biospirituální kultivace“.

Samozřejmě i zde se hovoří o dao: “To, co dává život všem věcem a vede je k dokonalosti, se nazývá Dao.” Termín dao se vyskytuje v Neiye 20x - více než qi (17x), jing (12x) či shen (7x). Pouze xin se v Neiye vyskytuje vícekrát (25x). Kirkland je poněkud překvapen tím, že termín dao má v Neiye neobvyklý význam - spíše něco jako „zdravé energie, které má člověk kultivovat" (healthful energies that the practitioner is working to cultivate)“ V Neiye se nikde neobjevuje idea (domněle v Dao De Jingu), že by Dao byla nějaká neměnná síla v procesu změn, kterou je třeba se nechat unášet. Všimněme si, že toto pojetí dao je bližší alternativnímu překladu "dao" jakožto vize (viz projekt Dr. Fellnera, 9.1.2010)

Qi je v Neiye chápáno jako mocná životní všudypřítomná energie jak ve věcech tak kolem nich. Je základem životní síly, tj. zdraví, vitality, a vyrovnanosti. Neiye vyjadřuje holistické pojetí světa, v němž vše živé, včetně hvězd a duchů, jsou spojeny životní silou. Tento holismus je dodnes přítomný ve všech směrech taoismu. Mudrc se musí na tuto sílu napojit, přičemž schopnost, kterou se na tuto sílu napájí se nazává de (德). Neiye, narozdíl od Dao De Jingu, jasně poukazuje na to, že de je třeba dnes a denně cvičit. Mudrc je v Neiye popsán jako „plný ducha“ a „celistvý v mysli/srdci (心) a těle“.

Další charakteristiky Neiye:
  • neukazuje taoistický život jako „wuwei“ či „spontaneitu“, naopak jako sebediciplínu, denní cvičení, řád těla i mysli;
  • není zde ani náznak kritiky konfuciánství (tak jako není ani v Guodianu);
  • ve shodě s "konfuciánem" Menciem učí Neiye: (a) člověk se rodí jako dobrý, s čistou myslí/srdcem;(b) naše mysl/srdce se zatemnila díky (špatným) myšlenkám a emocím; (c) návrat k původní čistotě vede k přirozené harmonii; podle Kirklanda je zřejmé, že tvůrci Neiye a Mencius byli v kontaktu.
Neiye je pravděpodobně starší než Dao De Jing a lze je (anachronicky) považovat za „nejranější taoistické učení“.

úterý 2. února 2010

Uvedení Páně do chrámu (Hromnice)

Svátek slavený v římskokatolické církvi 2. února. V Jeruzalémě se dnešní svátek slavil od 5. století, v Římě od 7. století. V liturgických knihách na Západě se svátek jmenoval Očišťování Panny Marie. Svátek se týká biblické události zaznamenané u Lukáše 2, 22n (a v radostném růženci jako čtvrté tajemství). Po narození Ježíška byla obřízka osmého dne a pak:

Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina – jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.

Vše probíhalo u svaté rodiny podle Levitiku 12:

„Mluv k Izraelcům: Když žena otěhotní a porodí chlapce, bude nečistá po sedm dní; bude nečistá jako v době svého obvyklého krvácení. Osmého dne bude obřezána jeho předkožka.Matka pak setrvá v očišťování od krve ještě po třicet tři dny. Nedotkne se ničeho svatého a nevejde do svatyně, dokud neskončí dny jejího očišťování. Jestliže porodí děvče, bude nečistá dva týdny jako při svém krvácení a ještě po šedesát šest dní setrvá v očišťování od krve. Když skončí dny jejího očišťování po synu nebo dceři, přivede ročního beránka k zápalné oběti a holoubě nebo hrdličku k oběti za hřích knězi ke vchodu do stanu setkávání.On je přinese jako oběť před Hospodina a vykoná za ni smírčí obřady ; tak bude očištěna od svého krvotoku. To je řád pro ženu při narození chlapce nebo děvčete.Jestliže si nemůže opatřit jehně, ať vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno k zápalné oběti a jedno k oběti za hřích. Kněz za ni vykoná smírčí obřady a bude čistá.

A Exodu 13, 12-15:

Všechno, co otvírá lůno, odevzdáš Hospodinu. Všichni samečci, které tvůj dobytek vrhne nejprve, budou patřit Hospodinu. Každého osla, který se narodil jako první, vyplatíš jehnětem. Kdybys jej nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Také každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš. Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá, co to znamená, odpovíš mu: ‚Hospodin nás vyvedl pevnou rukou z Egypta, z domu otroctví.Když se farao zatvrdil a nechtěl nás propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného z lidí až po prvorozené z dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny samce, kteří otvírají lůno, a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím.‘

V chrámu při obětování Ježíše došlo navíc k setkání s prorokyní Annou a se Simenonem, jemuž se dostalo proroctví o Mesiáši. Lidový název "hromnice" dostal svátek podle dnešního svěcení svíček zapalovaných při bouřkách.

Záhadnou knihou Leviticus se zabývala mj. významná britská antropoložka Mary Douglas (
1921–2007). Douglas dokonce aplikuje zajímavou distinkci historiků čínské filosofie mezi analogickým a racionálně-instrumentálním myšlení (viz např. kniha Jean-Paul Redinga a van Nordenova recenze; nevím kdo s distinkcí přišel, snad A. C. Graham?).

pondělí 1. února 2010

Dao De Jing 3

O víkendu jsme ve Sv. Janu p. Skalou pokračovali v Interpretačním kursu Dao De Jingu 2 (viz 9.1.2010). Zopakovali jsme si k. 3 a načali k. 10. V sobotu měl přednášku Dr. David Uher "Přírodní determinativy v Shuowen". Shuowen Jiezi (說文解字; Výklad jednoduchých a rozbor složených znaků) je základní gramatologická příručka čínštiny, napsaná kolem r. 100 a předaná u dvora (tj. "vydaná") r. 121 n.l. Jedná se o geniální dílo, které je překonáno až v posledních desetiletích (povšimněme si už jen důmyslného jména, které řadí za sebou všechny čtyři čínské tóny).

Třetí kapitola Dao De Jingu (第三章: 安民):

不尚賢 使民不爭
不貴難得之貨 使民不為盜
不見可欲 使民心不亂

是以
聖人之治
虛其心 實其腹
弱其志 強其骨

常使民無知無欲
使夫智者不敢為也

為無為
則無不治

Překlad Oldřicha Krále (1971):

Nepovyšujte moudré a lidé se nebudou svářit
nepřeceňujte nedostupné zboží a lidé se nedají na lup
nehlížejte se příliš po věcech žádoucích a nezanesete do lidských srdcí nepokoj.

Spravování Světcovo vypadá tak:
vyprázdní srdce lidí
a naplní jim břich
oslabí jejich vůli
posílí skelet -

a lid bude navěky bez poznání a bez žádosti
takže i vědoucí se neopováží cokoli učinit!
Světec nebude dělat nic
a přece všechno jím bude řízeno!

"Můj" (tj. v podstatě Fellnerův) překlad z 26. 10. 2008:

Neoslavuj úředníky a lidé nebudou soupeřit,
Nepropaguj obtížně získatelné zboží, a lidé nebudou krást,
Nevystavuj na odiv to, co může vzbudit chtíč, a lidé nebudou mít neřád v srdci.

A proto,
mudrc vládne tak, že
Vyprazdňuje mysl lidu a posiluje jeho nitro,
Oslabuje jeho ambice a zpevňuje jeho charakter,

Lid tedy neví a nežádostní
a tím ani ti, kteří "v tom umí chodit", se neodváží jednat.
[Mudrc] vládne a jedná, aniž by co činil,
Nic tak nezůstane mimo [jeho] správu.

Překlad podle nálezů v Mawangdui B (z 21. 03.2009, a 30.1.2010):

MWD se podstatně liší na konci - markantní je absence slavného taoistického 為無為 ("jednání nejednáním"):
恆使民无知无欲也
使夫知不敢弗為而已

則无不治矣

Neoslavuj úředníky a lidé nebudou soupeřit,
Nepropaguj obtížně získatelné zboží, a lidé nebudou krást,
Nevystavuj na odiv to, co může vzbudit chtíč, a lidé nebudou mít neřád v srdci.

A proto,
mudrcova terapie [spočívá v tom, že]
vyprázdňuje svou mysl a naplňuje své nitro,
Oslabuje své ambice a zpevňuje svůj charakter,

Mít toto trvale v srdci způsobí, že jako lidé nebudeme o [těchto věcech] vědět a tak ani prahnout,
a tím i ten, který "ví co a jak", se neodváží jednat, a přestane.
A pak nikdo nezůstane neřízen.


pátek 29. ledna 2010

Taoismus 3c (pro Antropologii náboženství)

Lu Xiujing (406-477 n.l.) – Jižní větěv Nebeských mistrů

Lu Xiujing (陸修静) konsolidoval a reformoval taoismus na jihu Číny. Byl vzdělán nejen v učení Nebeských mistrů, ale v konfuciánismu. Přepracoval a systematizoval amuletové a jiné magické praktiky Nebeských mistrů. Jeho největší zásluhou je sestavení prvního kánonu taoistických spisů v r. 471 n.l. (道藏 Dàozàng).

Lu, inspirován dělením buddhistického kánonu do tří košíků (Tripitaka), rozdělil taoistické spisy do tří „jeskyní“. První se týká meditace, druhá rituálu, třetí exorcismu.

1. Jeskyně opravdovosti (dong1zhen4) 洞真
2. Jeskyně tajemství (dong1xuan2) 洞玄
3. Jeskyně ducha (dong1shen2) 洞神

Každá z těchto skupin spisů má 12 kapitol:

1. Hlavní texty (Benwen) 本文
2. Amulety (Shenfu) 神符
3. Komentáře (Yujue) 玉訣
4. Diagramy a ilustrace (Lingtu) 靈圖
5. Historie a genealogie (Pulu) 譜錄
6. Příkazy (Jielu) 戒律
7. Ceremonie (Weiyi) 威儀
8. Rituály (Fangfa) 方法
9. Praktiky (Zhongshu) 像術(衆術)
10. Biografie (Jizhuan) 記傳
11. Hymny (Zansong) 讚頌
12. Pamětihodnosti (Biaozou) 表奏

O něco později byly přidány Čtyři dodatky:
  1. Velké Tajemství (Taixuan 太玄): pův. obsahoval Dao De Jing, Zhuang Ziho a Lie Ziho, ovšem tyto spisy byly za Tangů přemístěny do jeskyně opravdovosti; tato sekce se týká především vnitřní alchymie;
  2. Velký Mír (Taiping 太平): tato sekce se týká především kouzel a rituálů;
  3. Velká Čistota (Taiqing 太清): tato sekce obsahuje řadu "netaoistických autorů" jako je Mo zi, Xun zi, atd.
  4. Pravá jednota (Zhèngyī 正一 či Zhèngyĭ 正乙): tato sekce se týká liturgie a kouzel sekty Nebeských mistrů.
Taoistický kánon byl několikrát doplňován, hlavní verze pochází z období dynastie Ming (přesněji z let 1436-1449). Obsahuje asi 1400 spisů.

čtvrtek 28. ledna 2010

Taoismus 3b (pro Antropologii náboženství)


Kou Qianzhi
(365-448 n.l.) - Severní větěv 天师道
Kou Quianzhi ((寇謙之; kou4 qian1 zhi1; K'ou Ch'ien-chih; Kchou Tien-č’) je další významnou osobností z období proměny taoismu z filosofie v uspořádaný náboženský systém (20 př. n.l.-600 n.l.). Kou žil ve státu Severní Wei, vycházel z taoismus Nebeských učitelů, ovšem jeho litugické a naukové reformy vedly ke vzniku Severní větve Nebeských učitelů. Stalo se tak po tom, co měl v r. 415 zjevení podle něhož je učení Zhang Daolingovo mezi Nebeskými mistry překroucené a poskrvněné orgiastickými výstřelky a korupcí. Inspirován budhismem zavedl „očišťující duchovní praktiky a obnovenou morálku.“ Kou je považován za otce taoistické liturgie. V Severním Wei se Koův taoismus stal státním náboženství.

(Po kliknutí se obrázek zvětší)

středa 27. ledna 2010

Taoismus 3a (pro Antropologii náboženství)

3. Proměna taoismu z filosofie v uspořádaný náboženský systém (20 př. n.l.-600 n.l.)

Po sjednocení Číny za dynastie Qin (221-206 př.n.l) zanikla potřeba námezdních státníků a rádců. Potulní filosofové začali místo toho nabízet jiné služby: léčitelství, dlouhověkost, předpovídání budoucnosti. Ke konci vlády dynastie Han (206 př.n.l -220 n.l.) byl filosofický taoismus transformován v taoismus náboženský. Taoismus převzal uctívání duchů v různých lokálních svatyních, které zůstaly po zániku moistické školy. Taoističtí kněží také převzali dědictví po původních dvorních šamanech wu. V r. 150 n.l. hanský císař postavil svatyni Laozimu a uspořádal pro něj oficiální obřad (a vzledem k tomu, že Laozi nebyl předkem Hanů, byl evidentně uctěn jako posvátný duch). Klíčovou roli v této proměně sehrál Zhang Daoling.

Zhang Daoling (34-156 n.l) - zakladatel 天师道
Zhang Daoling (張道陵; Zhang1 Dao4ling2; Chang Tao-ling; Čang Tao-ling) pocházel z jihu Číny, kde šamanismus nikdy zcela nevymizel. V mladí studoval konfuciánství, ve středním věku se ale začal zajímat o Laoziho a o umění dlouhověkosti, odešel proto do oblasti Shu, v dnešním Sichuanu a Yunnanu. Na hoře Heming (asi 15 km od Dayi) se Zhangovi zjevil v r. 142 n.l. Laozi. Zhang na základě svého zjevení založil hierarchickou komunitu (sektu), která oslovila široké lidové vrstvy. Některé z hlavních Zhangových inovací:
  • Laozi se stal „Velký Pán na Nebesích“; byl formulován první panteon taoistických božstev;
  • zvířecí oběti jsou odmítnuty ovšem je zavedeno používání amuletů (např. k léčbě) a jiných magických prostředků;
  • vzniká bohatá liturgie s kněžími;
  • objevuje se Kniha klidu a rovnováhy, která je představena jako zjevení božských strážců Dao; popisuje stvoření světa, systém trestů a odměn; zdraví a dlouhověkost je odměnou za dodržování náboženských přikázání. Postupem času kánon zjevených taoistických knih roste (viz Daozang)
Zhangova sekta Nebeských mistrů (天师道, dosl. Cesta Nebeských mistrů; také nazývána Cesta pěti měřic rýže) sehrála důležitou roli v dějinách Číny. Na čas např. kontrolovala stát Sichuan, někteří členové této sekty se pravděpodobně zúčastnili povstání Žlutých turbanů. Podle legend Zhang nezemřel, ale vystoupil (či byl vzat) do nebe spolu se svou manželkou Yong a dvěma učedníky. Je uctíván jako jeden z Nesmrtelných Nebeských Mistrů.

úterý 26. ledna 2010

Taoismus 2 (pro Antropologii náboženství)

2. Klasické období (700-220 př. n.l.)
Za dynastie Východních Zhou, v období Jara a Podzimu (722-476 př.n.l) a Válčících států (475-221 př.n.l.), nastal v Číně rozkvět filosofie. Jedenou z podmínek tohoto rozkvětu byla rozdrobenost Číny a poptávka po námezdních státnících a putujících vládcích. V tomto období, které se nazývá taktéž „období sta filosofických škol“, žila řada vynikajících čínských filosofů, z nichž pozdější tradice vyzvihla následujících šest škol základních:

1. Konfuciánismus (Konfucius, Mencius, Xunzi)
2. Mohismus (Mozi)
3. Škola Yin-Yang
4. Legalismus (Han Fei)
5. Daoismus (Laozi, Zhuangzi, Liezi)
6. Škola jmen (Gongsun Long)

K Laozi-mu říká Wong toto:

[Laozi je] všeobecně znám jako zakladatel taoismu; … pocházel ze státu Chu. Dao De Jing je prvním taoistickým textem a je jisté, že byl sepsán více osobami. Jako i jiné texty z této doby se toto pojednání zabývá státnictvím a nabízí politické alternativy. Je to až taoismus Zhuangziho a Lieziho, který vybízí k politickému neangažování se. Taoisté Dao De Jingu nebyli žádnými společenskými odpadlíky. Pro ně byl mudrc jedincem, který chápal přirozený běh věcí (dao) a který s ním žil v souladu. … [Dao je] zdrojem života všech věcí. … neosobní a nepojmenovanou silou za veškerým děním ve vesmíru. … tato síla není zcela neutrální, ale je laskavá [Wong s- 30-2].

Podle Wong se učení Zhuangziho a Lieziho odlišuje od Laoziho učení v několika ohledech. U nich již

- nejsou dobří a špatní vládci, ale politika jako taková je nečistá;
- mudrc nenabízí své schopnosti, ale stahuje se do ústraní;
- Dao není laskavé ale neutrální.

Nicméně přes tyto rozdíly je Wong přesvědčena o jednotné nauce tří velkých taoistických filosofů:

Navzdory těmto rozdílům měl taoismus z období Válčících států s Dao De Jingem mnoho společného. Dao zůstávalo i nadále onou bezejmennou, beztvarou silou, která je základem veškeré existence. … Ať ... byl taoismus optimistický nebo pesimistický, idealistický nebo rozčarovaný, aktivní nebo únikový, byl vždy hlasem, který hovořil o zachování přirozené cesty dao. (Wong 35-7)

Čerpali Laozi a Zhuangzi z šamanismu? Podle standardního pojetí nikoli: šamanství se prý do taoismu dostalo až po r. 20 př.n.l. v rámci vzniku tzv. náboženského taoismu (道教), který má (podle tohoto standardního pojetí) pramálo společného s klasickým filosofickým taoismem (道家) Laoziho a Zhuangziho. Wong nicméně tvrdí, že vliv šamanismu je patrný již u Laoziho a Zhuanziho, toto tvrzení ale nedokládá. Zmiňuje pouze fakt, že podle hlavního staročínského hisotrika Sima Qiana se “Laozi se narodil v Chu ve správním obvodě Fu, ve vesnici Li,” tj. v oblasti s živou šamanskou kulturou. Podobně i Zhuangzi se podle Simy narodil ve státečku Sung, připojeného k Chu. Badatelé si prý taktéž povšimli jazykových podobností Dao De Jingu s literaturou Chu (Wong opět nedokládá).

Wong se vyhraňuje vůči dnes již neudržitelnému standardnímu pojetí dějin taoismu (Laozi taoismus založil, Zhuangzi doplnil, náboženský taoismus všem tento původní filosofický překroutil). Pokud se dostaneme k nejnovějšímu stavu bádání (např. ke Kirklandovi) zjistíme, že ono to je ještě úplně jinak.

sobota 23. ledna 2010

Taoismus 1 (pro Antropologii náboženství)

Dějiny taoismu lze rozdělit do pěti období:
  1. Šamanské počátky,
  2. Klasické období,
  3. Náboženský taoismu,
  4. Mystický a alchymistický taoismus,
  5. Syntéza taoismu, konfucianismu a buddhismu.
1. Šamanské počátky (3000-800 př. n.l.)
V dávných dobách, před pěti tisíci lety žili kolem Žluté řeky různé kmeny. Neměli zatím ještě žádnou „čínskou národní identitu“. Živili se především lovem, rybolovem, pěstováním prosa a pšenice. Tyto kmeny byli přesvědčeny, že jejich náčelníci (později zvaní wu) mají různé podivuhodné schopnosti: ovládají živly, hovoří s duchy, se zvířaty i s rostlinami, dokáží cestovat po obloze a pod zemí.

Podle legend byl největší z těchto starodávných náčelníků Velký Yu (大禹 Dà-Yǔ).


Yu byl zrozen přímo z těla svého otce Guna, kterému se nepodařilo odstranit záplavy a byl za to usmrcen. Po tři roky ležel Gun na úpatí hory a když byl nakonec oživen, proměnil se v hnědého medvěda, z jehož břicha Yu vyšel. Yu proto po celý život měnil podoby a pohyboval se belhavou, medvědí chůzí. Vše, co legendy připisují Yu a dalším náčelníkům wu, se shoduje s tím, co zažívají současní šamani a wu jsou tedy identifikováni s šamany. Za třetí dynastie Zhou (Čou; 1045-256 př. n. l.) byly jejich povinnosti institucializovány a obnášely mj.:
  1. Přivolávání duchů (tj. nikoli posedlost, kdy duchové přichází o své vůli)
  2. Interpretace snů
  3. Výklad znamení (Yi Jing)
  4. Přivolání deště (obzvl. tancem a zpěvem)
  5. Léčitelství
  6. Nebeská věštba
Ke konci dynastie Zhou ovšem vliv šamanů wu upadá. Šamanistické tradice se ovšem udržují dále především na jihu (země Chu) a jihovýchodě (Wu a Yue) Číny. Tyto vlivy se velmi výrazně projeví v pozdější taoistické tradici.

(Zpracováno především podle knihy Taoism Ewy Wong, česky vyd. v r. 2005)

pondělí 11. ledna 2010

Dao De Jing 2 (překlad)

"Můj" překlad druhé kapitoly:

Podle textu Wang Biho (z 17.08.2008, upraveného 09.01.2010)

V podnebesí,
každý kdo koná dobré, byť s vědomím, že je to dobré, koná zároveň i zlé;
každý kdo koná požehnané, byť s vědomím, že je to požehnané, koná zároveň i nepožehnané.
Neboť co je a není, vzájemně se rodí,
lehké a težké vzájemně se transformuje,
dlouhé a krátké vzájemně se měří,
hlas a a zvuk spolu se vyskytuje,
dřívější a pozdější po sobě následuje.

Proto:
Mudrc vyřizuje své záležitosti, aniž by zasahoval; šíří své učení, aniž by mluvil. Přesto se nezříká toho, co bezpočet věcí dělá. Nevlastní, přestože žije.
Není závislý, přestože koná. Nezabydluje se, přestože má úspěch. Právě proto, že se [v ničem] nezabydluje,
neodchází.

Podle textů Mawangdui a Guodian (s další "interpretační masáží"):

Pod nebesy,
každý chápe, co neporušené dělá neporušeným, a stejně tak i porušeným;
každý chápe, co je požehnáné a tedy také to, co je [nebesy] nepožehnané.

Jsoucí a nejsoucí vzájemně se generuje,
těžké a lehké vzájemně se proměňuje,
dlouhé a krátké vzájemně se formuje,
horní a dolní vzájemně se naplňuje,
hlasy a tóny vzájemně se spojují,
dřívější a pozdější vzájemně se překlápí.

Vždyť autentický člověk [tj. ten, jenž naslouchá své Vizi], přivádí na svět věci, aniž by je vytvářel, šíří své učení, aniž by je vyslovil.
Bezpočet věcí se tvoří, aniž by je počal;
dějí se, aniž by je zamýšlel; ty proměnlivé věci on nepřivedl na svět.
A právě proto, že se u něho nezabydlují,
tak ho neopouští.
____________
Dnes jsem učil ve Sv. Janu p. Skalou, zítra odlétám s manželkou na týden do Israele. Pro mne to je již druhá cesta, pro manželku první. Ubytováni bychom měli být v levném hotelu v Betlémě. Protože nevím, zda tam budu mít přístup na internet, nastavím na tomto blogu automatické zobrazování našeho plánovaného programu po jednotlivých dnech a případně tyto texty aktualizuji či zpětně doplním.
__________
V Praze jsme ještě stihli zajít na 3D promítání filmu Avatar. Po stránce provedení neuvěřitelný, scénář celkově průměrný - což je u tohoto typu filmů velmi nadprůměrné (hlavní idea: boj dravé technokratické civilizace s "primitivním" ale "ekologickým" klanem inteligentních bytostí na planetě Pandora).

sobota 9. ledna 2010

Dao De Jing 2 (proč další překlad?)

Dnes dopoledne opakování (kapitola 2) a odpoledne druhé setkání naší skupiny: Interpretace Dao De Jingu 2. Na programu je nejprve přednáška doc. Jana Slavíka (ZU Plzeň) o nejstarších dějinách Číny a poté impromptu hudební intermezzo (Svatojánské loutnění, k výročí úmrtí převora zdejšího kláštera a hudebního skladatele P. Ivana Jelínka OSB, 1683-1759). Zítra přejdeme na druhou "eneádu" Dao De Jingu, na kapitolu 10. Vše pod vedením Dr. Rostislava Fellnera.
.
Včera jsem nadhodil otázku, proč se pokoušet o další překlad v nesčíslné řadě překladů. Kromě důvodů osobních (některé texty stojí za osobní "potyčku" i když asi stěží učiníme příspěvek k jejich exegezi) jsou zde i důvody odborné. Od r. 1999 pracuje Dr. Fellner na překladu alternativním, který se podle mého názoru od všech českých a většiny světových překladů liší v několika zásadních hermeneutických principech:
  1. Překlad bere vážně nové archeologické vykopávky starších forem Dao De Jingu z Mawangdui (z. r. 1973) a z Guodian (z r. 1993),
  2. Jedná se o překlad kontextuální, beroucí v úvahu svébytný charakter čínského jazyka, který i abstraktní myšlenky vyjadřuje bezprostředním poukazem na konkrétní skutečnosti(tyto konkrétní skutečnosti se snažíme odvodit z etymologie znaku, příp. z archeologicko-kulturních reálií)
  3. Překlad metodicky užívá etymologické a genealogické analýzy struktur čínského znaku, jehož nejstarší formy jsou zachyceny na tzv. písmu na želvích krunýřích a kostech (tato znalost je poměrně nedávná; doposud se etymologie zakládala na poměrně pozdní a z dnešního hlediska velmi nedokonalý značník Shuowen jiezi (說文解字) z 2. stol. n.l.).
  4. Překlad vychází z hypotézy hermeneutické integrity, podle níž je text Dao De Jingu koherentní a vzájemně sám-sebe-interpretující, tzn. nejedná se o volnou sbírku nesouvislých „moudrých výroků“.

Výsledná interpretace Dr. Fellnera není ani mysticizující, ale není ani racionalistická. Proti všem čtyřem principům lze samozřejmě vznést mnoho námitek. Faktem nicméně zůstává, že tato interpretace dospívá k velmi originálnímu čtení textu, přičemž se nejedná o čtení nikterak svévolné, ale velmi dobře podložené.

pátek 8. ledna 2010

Dao De Jing 2

Dopoledne výuka ve Sv. Janu p. Skalou (téma: člověk svobodný), odpoledne opakování se skupinou z třetího běhu základního kursu čínštiny (téma: 2. kapitola Dao De Jingu). Toto je ona 2. kapitola (naneštěstí zatím bez "mého" překladu, viz ale např. zde):
.
二養身
.
天下
皆知美之為美 斯惡已
皆知善之為善 斯不善已
有無相生 難易相成
長短相較 高下相傾
音聲相和 前後相隨
是以
聖人處無為之事 行不言之教
萬物作焉而不辭 生而不有
為而不恃 功成而弗居
夫唯弗居
是以不去
.
Proč číst a znovu-překládat Dao De Jing?
.
Dao De Jing patří mezi nejtajemnější texty čínské historie,“ napsal Mircea Eliade ve svých monumentálních Dějinách náboženského myšlení. Zájem západních učenců o tento text rostl pomalu. Dao De Jing byl přeložen do latiny až v osmnáctém století a nikoli ve století sedmnáctém jako Konfuciovy Hovory. Zpočátku tento překlad nevzbudil velký zájem, situace se začala měnit až ve století devatenáctém při překladech do jazyků národních. Od té doby fascinace Dao De Jingem prudce stoupá: po bibli a koránu se Dao De Jing stává jedním z nejpřekládanějších světových děl. Dao De Jingu se věnují literární kritici, historici, filozofové, teologové, religionisté i umělci různého zaměření. Dao De Jing byl přeložen do stovek současných jazyků a to nikoli jednou, ale mnohokrát. V angličtině existuje mnoho desítek komletních překladu, v češtině a slovenštině máme již také několik překladů.
.
Zde lze nalézt mj. následující počet překladů: do češtiny (7), ruštiny (14), španělštiny (7), francouzštiny (5), němčiny (22), a angličtiny (112). Překlady jsou samozřejmě různé úrovně, některé překlady jsou derivativní, tj. nikoli z originální čínštiny, ale z jiných jazyků. Nicméně otázkou tedy je, za je potřeba dalšího překladu a analýzy tohoto textu.
_________
Vlasto, ptal ses mě na interpretaci znaku 道, dao, (viz 16.11.2009). Nezapomněl jsem na Tebe, chci se k tomu časem dobrat.

pátek 18. prosince 2009

APA Eastern - 2

Které sekce bych rád navštívil?

Sekce I: neděle večer, 27. prosince, 18.30-21.30 (šest paralelních sekcí, plus různé skupiny)
  • Varieties of Externalism in Late Medieval Philosophy of Mind (Symposium: Calvin Normore, Claude Panaccio, komentátor: Gyula Klima)
Sekce II: pondělí ráno, 28. prosince, 9-poledne (osm sekcí, plus dvě řady skupin)
  • Teaching Chinese Philosophy – Challenges and Promises (APA Committee Session), program:
  1. Manyul Im: “Is a Little Bit of Chinese Better or Worse than None?”;
  2. Joel Kupperman: “Chinese Philosophy and Processes of Self-Fashioning”;
  3. JeeLoo Liu “Making Sense of Chinese Philosophy: From Pre-Qin Philosophy to Neo-Confucianism”;
  4. May Sim “A Passage to China through the West”;
  5. Bryan W. Van Norden: “Suggestions for How to Avoid both Demonization and Apotheosis of the Other”
Sekce III: pondělí odpoledne, 28. prosince, 14.00-17.00

Tady je rozhodnutí obtížné, ze čtrnácti paralelních sekcí jedna se týká epistemologie - a tady mi Vlasta Vohánka doporučuje toto:
  • 2:00-3:00 p.m. Chris Tucker “Why Open-Minded People Should Endorse Dogmatism” (komentátor: Eric Morton)
a druhá metafyziky:
  • Australian Contributions to 20th-Century Analytic Metaphysics (APA Committee Session), program:
  1. Mark Johnston: “Tropes and Universals”
  2. Brian Weatherson:“Realism in Australian Metaphysics” (komentátor: Ted Sider)
Zkusím to nějak zkombinovat, snad budou sekce blízko sebe.
Pak následuje hromada skupinových setkání od 17.00-21.30; nejvíce mne zaujalo:
  • Topic: Daoism, Buddhism, and Confucianism in A New Light: Dao, Word, and Experience (Association of Chinese Philosophers in America)
  1. Stephen Walker:“From Ways of Acting to the Way Things Act: Ontologies of Dao in Early China” (komentář: Steven Geisz)
  2. Chien-hsing Ho:“One Name, Infinite Meanings: An Analysis of Jizang’s Thought on Meaning and Linguistic Reference” (komentář: Xiaofei Tu)
  3. Haiming Wen:“Confucian Pragmatism on Contextualizing Mind and Experience”
    (komentář: Suk Choi)
Tak to by mohlo na neděli a pondělí stačit.

pondělí 16. listopadu 2009

Dao De Jing 1

Po několika měsících (od 6-7. června 2009) navazujeme s několika kolegy ve Sv. Janu p. Skalou na čínštinu podle Dao De Jingu, pod vedením Dr. Rostislava Fellnera. Malé osvěžení paměti:

道德經一
(體道)

道可道 非常道 名可名非常名
無名天地之始 有名萬物之母

常無欲以觀其妙 常有欲以觀其徼
此兩者
同出而異名
同謂之玄
玄之又玄
眾妙之門

Překlad z 13. července 2008 (podobný první verzi z r. 2007) - založený na výkladech Dr. Rostislava Fellnera. Jedná se o výklady velmi originální (z dobrých důvodů, nikoli ze snahy o originalitu, o tom snad brzy).

Vize, kterou lze nahlédnout, není ta trvalá vize.
Jméno, na které se lze doptat, není to trvalé jméno.
Je-li co na zemi a nebi počato, nemá to jméno,
je-li co z tisíců věcí zrozeno, má to jméno.
Proto:
Když pořád netoužíš, spatříš její tajemství.
Když pořád toužíš, spatříš její slupku.
Toto dvojí společně vyrůstá a přeci má různé jméno,
společně se o tom mluví (jako o jednom bolasu)
- jakoby jeden kámen bolasu stíhal druhý kámen bolasu.
Je toto ta brána k poznání mnoha tajemství?

České překlady jsou k disposici zde - domnívám se, že vážně je třeba brát pouze ty, které vychází z čínského originálu a jsou přímo do češtiny (a slovenštiny), tj. Rudolfa Dvořáka (1920), Oldřicha Krále (1971), Egona Bondyho a Mariny Čarnogurské (1993), Berty Krebsové (1997), a vznikající překlad Davida Sehnala. (Autoři převodů z jiných jazyků jsou sice často vynikajícími odborníky ve své oblasti, ale stěží mohou posunout chápání tohoto textu na hlubší rovinu).
________
V pátek a dnes v pondělí také učím ve Sv. Janu Filosofii - probrali jsme velmi stručně logiku pojmu, soudu a úsudku.