Metafyzické disputace 17 (O účinné příčině obecně)

Disputace 17: O účinné příčině obecně
Sekce 1: Co je účinná příčina
Sekce 2: Kolikerá je účinna příčina

Disputatio 17: De causa efficienti in communi
Sekce 1: Quid causa efficiens sit
Sekce 2: Quotuplex sit causa efficiens

--------------------

Literatura (k dalšímu studiu) 

• FREDDOSO, Alfred J, transl. Francisco SUÁREZ, On Efficient Causality. Metaphysical Disputations 17, 18, and 19. New Haven, CT: Yale University Press, 1994
• užitečná recenze (srv. ale níže): PASNAU, Robert. The Philosophical Review 105 (1996): 533-35.

• FREDDOSO, Alfred J. "Suarez on Metaphysical Inquiry, Efficient Causality, and Divine Action" in Francisco Suarez, On Creation, Conservation, and Concurrence: Metaphysical Disputations 20-22. South Bend, IN: St. Augustine's Press, 2002, pp. xi-cxxiii. 

Metafyzické disputace: Disputace 11 (O zlu)

Disputace 11: O zlu
Sekce 1: Zda je zlo něco ve věcech a kolikeré je
Sekce 2: Kolikeré je zlo
Sekce 3: Kde a odkud je zlo neboli jaké má příčiny
Sekce 4: Proč se zlo nepočítá mezi attributy jsoucna

Disputatio 11: De malo
Sectio 1: Utrum malum sit aliquid in rebus et quotuplex sit
Sectio 2: Quotuplex sit malum
Sectio 3: Ubi et unde sit malum seu quas causas habeat
Sectio 4: Cur malum inter attributa entis non numeretur

Metafyzické disputace: Disputace 10 (O dobru neboli transcendentální dobrotě)

pokračování (29.6.2010)

Disputace 10: O dobru neboli transcendentální dobrotě
Sekce 1: Co je dobro neboli dobrota
Sekce 2: Kolikeré je dobro
Sekce 3: Co je dobro, které je konvertibilní se jsoucnem jakožto jeho attribut (passio)

Disputatio 10: De bono seu bonitate transcendentali
Sectio 1: Quid bonum seu bonitas sit
Sectio 2: Quotuplex sit bonum
Sectio 3: Quodnam bonum sit quod cum ente convertitur tamquam passio eius

Metafyzické disputace: Disputace 9 (O nepravdě)

Disputace 9: O nepravdě neboli nepravdivém

Sekce 1: Co a kde je nepravda a zda je vlastností [proprietas] jsoucna
Sekce 2: Jaký je původ nepravdy
Sekce 3: Z čeho pramení obtížnost následovat pravdu

Disputatio 9: De falsitate seu falso

Sectio 1: Quidnam et ubi sit falsitas et an sit entis proprietas
Sectio 2: Quae sit falsitatis origo
Sectio 3: Unde oriatur difficultas veritatem assequendi

Metafyzické disputace: Disputace 8 (O pravdě)

Disputace 8: O pravdě neboli pravdivém nakolik je passio jsoucna

Sekce 1: Zda v intelektuálním slučování a rozdělovaní je formální pravda
Sekce 2: Co je pravda poznání
Sekce 3: Zda je pravda poznání pouze ve slučování a rozdělování či zda je také v jednoduchých pojmech
Sekce 4: Zda pravda poznání neboli intelektu v něm není dokud nesoudí
Sekce 5: Zda pravda poznání je pouze ve spekulativním intelektu či také v praktickém
Sekce 6: Zda v rozdělování je pravda zrovna tak jako ve slučování
Sekce 7: Zda nějaká pravda, nakolik je passio jsoucna, je ve věcech
Sekce 8: Zda pravda se dříve [per prius] vypovídá o pravdě poznání než o pravdě věci, a jakým způsobem

De Veritate seu vero quod est passio entis
S1: Utrum in compositione et divisione intellectus sit formalis veritas
S2: Quid sit veritas cognitionis
S3: Utrum veritas cognitionis sit solum in compositione et divisione vel etiam in simplicibus conceptibus
S4: An veritas cognitionis seu intellectus in eo non sit donec iudicet
S5: An veritas congitionis sit tantum in intellectu speculativo vel etiam in practico
S6: An in divisione sit veritas aeque ac in compositione
S7: Utrum veritas aliqua sit in rebus quae sit passio entis
S8: An veritas per prius dicatur de veritate cognitionis quam de veritate rei et quo modo

Metafyzické disputace: Disputace 7

Disputace 7: O různých rodech distinkcí
Sekce 1: Zda je mimo reálnou a pomyslnou distikci ve věcech ještě nějaká jiná
Sekce 2: Jakými znaky či mody lze rozlišit různé stupně [gradus] distinkce mezi věcmi
Sekce 3: Jak totéž a jiné se srovnává jak mezi sebou tak vůči jsoucnu

Disputatio 7: De variis distinctionum generibus
Sectio 1: Utrum praeter distinctionem realem et rationis sit aliqua alia distinctio in rebus
Sectio 2: Quibus signis seu modis discerni possint varii gradus distinctionis rerum
Sectio 3: Quomodo idem et diversum tum inter se, tum ad ens comparentur

Metafyzické disputace: Disputace 6 (O jednotě ... univerzální)

viz DM 5:
Disputace 6: O jednotě formální a univerzální
Sekce 1: Zda je ve věcech nějaká formální jednota odlišná od numerické a menší než ona.
Sekce 2: Zda univerzální jednota přirozenosti, odlišná od formální, je ve věcech před činností mysli.
Sekce 3: Zda společná přirozenost má ze sebe nějakou jednotu precize, mimo individua, a před činností mysli.
Sekce 4: Co je v univerzální přirozenosti schopnost být v mnohém.
Sekce 5: Zda univerzální jednota vzniká z činnosti intelektu a jak je třeba zadostiučinit obtížím, které vznikají z protikladné [teze].
Sekce 6: Jakou činností rozumu se vytvářejí univerzální věci .
Sekce 7: Zda jsou univerzálie jsoucna reálně-tělesná, substanciální či akcidentální, a jaké mají příčiny.
Sekce 8: Kolikeré jsou univerzálie či jejich jednota.
Sekce 9: Jak se ve věcech rozlišuje jednota rodu a difference, jak mezi sebou, tak od jednoty druhové.
Sekce 10: Zda metafyzické abstrakce rodů a druhů a diferencí lze mezi sebou predikovat.

Délka disputace: 33 500 slov 
Do angličtiny přeložit tuto disputaci James F. Ross. 

Disputatio 6: De unitate formali et universali
Sectio 1: Utrum sit in rebus aliqua unitas formalis distincta a numerali et minor illa.
Sectio 2: An unitas universalis naturae distincta a formali sit in rebus ante mentis operationem.
Sectio 3: Utrum natura communis ex se habeat aliquam unitatem praecisionis extra individua et ante mentis operationem.
Sectio 4: Quid sit in natura universali aptitudo ut sit in multis.
Sectio 5: An unitas universalis consurgat ex operatione intellectus et quomodo difficultatibus in contrarium positis satisfaciendum sit.
Sectio 6: Per quam operationem intellectus fiant res universales.
Sectio 7: An universalia sint entia realia entia corporea, substantialia vel acidentalia quasque causas habeant.
Sectio 8: Quotuplex sit universale seu unitas eius.
Sectio 9: Quomodo in re distinguatur unitas generis et differentiae tam inter se quam ab specifica unitate.
Sectio 10: Quod sit in rebus principium unitatis formalis et universalis.

Metafyzické disputace: Disputace 5

Disputace 5: O individuální jednotě a jejím principu
Sekce 1: O tom zda všechny věci, které existují nebo mohou existovat, jsou jednotlivé a individuální.
Sekce 2: Zda ve všech přirozenostech individuální a singulární věc, jako taková, přidává něco nad společnou a specifickou přirozenost.
Sekce 3: Zda signovaná látka je principem individuace v materiálních substancích.
Sekce 4: Zda substanciální forma je principem individuace materiálních substancí.
Sekce 5: Zda existence jednotlivé věci je principem individuace.
Sekce 6: Co je tedy principem individuace ve všech stvořených substancích.
Sekce 7: Zda princip individuace akcidentů je třeba vzít ze subjektu.
Sekce 8: Zda si kvůli individuaci odporuje, aby dva akcidenty, lišící se pouze numericky, byly zároveň ve stejném subjektu.
Sekce 9: Zda odporuje individuaci akcidentů, aby vícero akcidentů, lišících se pouze numericky, bylo sukcesivně ve stejném subjektu.

Disputatio 5: De unitate individuali eiusque principio
Sectio 1: Utrum omnes res quae existunt vel existere possunt singulares sint et individuae.
Sectio 2: Utrum in omnibus naturis res individua et singularis, ut talis est, addat aliquid supra communem seu specificam naturam.
Sectio 3: Utrum materia signata sit individuationis principium in substantiis materialibus.
Sectio 4: An forma substantialis sit principium individuationis substantiarum materialium.
Sectio 5: Utrum principium individuationis sit existentia rei singularis.
Sectio 6: Quod tandem sit principium individuationis in omnibus substantiis creatis.
Sectio 7: Utrum principium individuationis accidentium sit ex subiecto sumendum.
Sectio 8: An repugnet duo accidentia solo numero diversa esse simul in eodem subiecto ob eorum individuationem.
Sectio 9: An repugnet individuationi accidentium ut plura solo numero differentia successive sint in eodem subiecto.

Metafyzické disputace: Disputace 4

Disputace 4: O transcendentální jednotě jako takové (in communi)
Sekce 1: Zda transcendentální jednota přidává jsoucnu nějaký positivní charakter (ratio) anebo pouze privativní.
Sekce 2: Zda jedno formálně (de formali) vyjadřuje pouhou negaci, kterou přidává jsoucnu (supra ens) anebo něco jiného.
Sekce 3: Kolikerá je ve věcech jednota.
Sekce 4: Zda je jednota adekvátní attribut (passio) jsoucna a o rozdělení jsoucna na jedno a mnohá.
Sekce 5: Zda je rozdělení jsoucna na jedno a mnohá analogické.
Sekce 6: Jak se klade proti sobě (opponatur) jedno a mnohé.
Sekce 7: Zda je jedno dřívější než mnohá a nerozdělené než rozdělené.
Sekce 8: Zda je rozdělení jsoucna na jedno a mnohá nejprvnější ze všech.
Sekce 9: Zda transcendentální jednota je jednota numerická či jaká vlastně je.

De unitate transcendentali in communi
Sectio 1: Utrum unitas transcendentali addat enti rationem aliquam positivam vel tantum privativam.
Sectio 2: Utrum unum de formali dicat solam negationem quam addit supra ens vel aliquid aliud.
Sectio 3: Quotuplex sit in rebus unitas.
Sectio 4: Utrum unitas sit adaequata passio entis et de divisione entis in unum et multa.
Sectio 5: An divisio entis in unum et multa sit analoga.
Sectio 6: Quomodo unum et multa opponantur.
Sectio 7: An unum sit prius quam multa, et indivisio quam divisio.
Sectio 8: An divisio entis in unum et multa sit prima omnium.
Sectio 9: Utrum unitas transcendentalis sit unitas numerica vel quaenam illa sit.

Metafyzické disputace: Disputace 3

Disputace 3: O attributech jsoucna obecně a jejich principech
Sekce 1: Zda má jsoucno jakožto jsoucno nějaké attributy (passio) a jaké to jsou.
Sekce 2: Kolik máme atributů jsoucna a jaký je mezi nimi řád.
Sekce 3: Jakými principy lze demonstrovat attributy o jsoucnu a zda toto je mezi nimi primární: je nemožné, aby totéž zároveň bylo a nebylo.

De passionibus entis in communi et principiis eius
1. Utrum ens in quantum ens habeat aliquas passiones et quales illae sint.
2. Quot sint passiones entis et quem ordinem inter se servent.
3. Quibus principiis demonstrari possint passiones de ente et an inter ea hoc sit primum: impossibile est idem simul esse et non esse.

-----------
Pro zajímavost: v sekci 3 odmítá Suárez tezi, že by princip identity byl primárnější než princip sporu (viz také 20.5.2010)

Metafyzická disputace: Disputace 2

Disputace 2: O essenciálním pojmovém vymezení (ratio) neboli pojmu jsoucna
Sekce 1: Zda jsoucno jakožto jsoucno má v naší mysli jeden formální pojem společný všem jsoucnům.
Sekce 2: Zda má jsoucno jeden objektivní pojem neboli formální pojmové vymezení (ratio).
Sekce 3: Zda pojmové vymezení neboli pojem jsoucna je v samotné realitě a před [aktem] intelektu nějakým způsobem odloučen (praecisus) od podřazených jsoucen (inferiora).
Sekce 4: V čem spočívá pojmové vymezení jsoucna jakožto jsoucna a jakým způsobem přináleží (convenire) podřazeným jsoucnům.
Sekce 5: Zda pojmové vymezení jsoucna přesahuje všechna pojmová vymezení a difference podřazených jsoucen, takže je v nich intimně a essenciálně zahrnut.
Sekce 6: Jakým způsobem jsoucno jakožto jsoucno je kontrahováno („staženo“) či determinováno („určeno“).

Disputatio 2: De ratione essentiali seu conceptu entis
Sectio 1. Utrum ens in quantum ens habeat in mente nostra unum conceptum formalem omnibus entibus communem.
Sectio 2. Utrum ens habeat unum conceptum seu rationem formalem obiectivam.
Sectio 3. Utrum ratio seu conceptus entis re ipsa et ante intellectum sit aliquo modo praecisus ab inferioribus.
Sectio 4. In quo consistat ratio entis in quantum ens, et quomodo inferioribus entibus conveniat.
Sectio 5. Utrum ratio entis transcendat omnes rationes et differentias inferiorum entium, ita ut in eis intime et essentialiter includatur.
Sectio 6. Quomodo ens in quantum ens ad inferiora contrahatur seu determinetur.

Za velmi užitečné rady k překladu těchto názvů sekcí děkuji Dr. Lukáši Novákovi.

Aktualizace 5.11.2013: Krátké a výstižné shrnutí této disputace lze nalézt v Aertsenově opus magnum: Medieval Philosophy as Transcendental Thought (Leiden: Brill, 2012), 594-604.

Metafyzická disputace: Disputace 1

Disputace 1: O přirozenosti první filozofie neboli metafyziky

Sekce 1: Co je objektem metafyziky.
Sekce 2: Zda se metafyzika zabývá všemi věcmi co do jejich vlastního pojmového vymezení (ratio).
Sekce 3: Zda je metafyzika pouze jednou vědou.
Sekce 4: Jaké má tato věda úkoly, jaký cíl a jakou užitečnost.
Sekce 5: Zda je metafyzika nejdokonalejší spekulativní věda a pravá moudrost.
Sekce 6: Zda člověk svou přirozenou touhou (appetitus) ze všech věd nejvíce touží po metafyzice.

Disputatio 1: De natura primae philosophiae seu metaphysicae
Sectio 1. Quod sit metaphysicae obiectum.
Sectio 2. Utrum metaphysica versetur circa res omnes secundum proprias rationes earum.
Sectio 3. Utrum metaphysica sit una tantum scientia.
Sectio 4. Quot sint huius scientiae munera, quis finis, quaeve utilitas.
Sectio 5. Utrum metaphysica sit perfectissima scientia speculativa veraque sapientia.
Sectio 6. Utrum inter omnes scientias metaphysica maxime ab homine appetatur appetitu naturali.

Aktualizace, 21.11.2013: Když už jsem zde ve Fribourgu tak jsem si prošel francouzský překlad Disputací 1-3 od Jean-Paul Coujou (Disputes Métaphysiques, Paris: J. Vrin, 1998). Úvodní "Suárez et la renaissance de la métaphysique" se mi zdá povrchní, s obvyklými klišé o Suarezově modernitě. Užitečné jsou nicméně identifikace Suarezových zdrojů v poznámkovém aparátu.

Metafyzické disputace: Předmluva (třetí část)

Pokračování mého překladu (14.5.2010): 

"Z těchto tedy důvodů a také veden žádostmi mnohých rozhodl jsem se sepsat toto dílo, v němž bych všechny metafyzické disputace probral metodou výkladu vhodnější k pochopení samotných věcí, stručně, a ku prospěchu zjevené nauce. Nebude tedy nutné toto dílo rozčleňovat a rozdělovat do mnoha děl, neboť vše, co je vlastní této [metafyzické] nauce a co odpovídá jejímu subjektu z tohoto hlediska, ve kterém se zde o něm uvažuje, může být obsaženo a vyčerpáno v malém počtu disputací. Nakolik to bude možné, vypustíme zde vše, co se vztahuje k čisté filosofii či dialektice (u čehož mnozí metafyzikové zdlouhavě prodlévají) jako něco, co je této nauce cizí. Než ale začnu mluvit o látce této nauky, chci s boží ochranou přistoupit k samotné moudrosti a jejímu objektu, užitečnosti, nutnosti, vlastnostech a úkolech."

His igitur rationibus et multorum rogatu inductus, hoc opus praescribere decrevi, in quo metaphysicas omnes disputationes ea doctrinae methodo complecterer quae ad rerum ipsarum comprehensionem et ad brevitatem aptior sit, revelataeque sapientiae inserviat magis. Quapropter necessarium non erit in plures libros opus hoc distribuere seu partiri; nam brevi disputationum numero, ea omnia, quae huius doctrinae sunt propria, quaeve subiecto eius sub ea ratione, qua in ipsa consideratur conveniunt, comprehendi et exhauriri possunt; quae vero ad puram philosophiam aut dialecticam pertinent (in quibus alii metaphysici scriptores prolixe immorantur), ut aliena a praesenti doctrina, quoad fieri possit, resecabimus. Prius vero quam de materia huic doctrinae subiecta dicere incipiam, de ipsamet sapientia seu metaphysica eiusque obiecto, utilitate, necessitate, attributisque illius atque muneribus, Deo auspice, disserere aggrediar.

Metafyzické disputace: Předmluva (druhá část)

Pokračování ze včerejška (13.05.2010):

"Tedy z této příčiny, třebaže jsem byl zaneprázdněn důležitější prací na komentářích a disputacích posvátné teologie a jejich publikací, byl jsem nucen na krátký čas přerušit či spíše zpomalit postup této své práce, abych mohl se všemi a k veřejnému užitku sdílet to, co jsem před mnoha lety o této přirozené vědě [tj. metafyzice] jako mladík vypracoval a veřejně nadiktoval, abych text po letech alespoň znovu přehlédl a vypracoval. Když se totiž objevily mezi disputacemi o božských tajemstvích tyto metafyzické nauky (dogmata), bez jejichž poznání a pochopení stěží někdo anebo spíše vůbec nikdo nemůže ona hlubší [teologická] tajemství důstojně probrat, byl jsem nucen často do božských a nadpřirozených věcí zamíchat nižší otázky, což je pro čtenáře nežádoucí a málo užitečné. Jindy jsem také, abych se vyhnul tomuto problému, vyložil v těchto [metafyzických] otázkách svůj názor jen krátce a od čtenářů jsem vyžadoval jakoby nahou víru. Tento postup mi byl nepříjemný a jim by se právem mohl zdát nepřístojný.Tyto metafyzické principy a pravdy totiž s teologickými závěry a rozpravami souvisí do té míry, že když by se jejich vědění a dokonalé poznání odstranilo, vědění teologických závěrů by bylo nutně podlomeno."

Hanc igitur ob causam, quamvis gravioribus sacrae theologiae commentationibus ac disputationibus pertractandis et in lucem emittendis sim distentus, earum cursum paululum intermittere vel potius remittere sum coactus, ut quae de hac naturali sapientia ante plures annos iuvenis elaboraveram et publice dictaveram, saltem successivis temporibus recognoscerem et locupletarem, ut in publicam utilitatem omnibus communicari possent. Cum enim inter disputandum de divinis mysteriis haec metaphysica dogmata occurrerent, sine quorum cognitione et intelligentia vix, aut ne vix quidem, possunt altiora illa mysteria pro dignitate tractari, cogebar saepe aut divinis et supernaturalibus rebus inferiores quaestiones admiscere, quod legentibus ingratum est et parum utile; aut certe, ut hoc incommodum vitarem, in huiusmodi rebus sententiam meam breviter proponere et quasi nudam fidem in eis a legentibus postulare. Quod et mihi quidem molestum, et illis etiam importunum videri merito potuisset. Ita enim haec principia et veritates metaphysicae cum theologicis conclusionibus ac discursibus cohaerent ut si illorum scientia ac perfecta cognitio auferatur, horum etiam scientiam nimium labefactari necesse sit.

----------

Dnes měl v synagoze přednášku Thomas Graumann, jeden z 669 židovských dětí zachráněných Nicholasem Wintonem. Karel Schwarzenberg oficiálně nominoval Wintona na Nobelovu cenu míru. Dostal ji Barack Obama.

Metafyzické disputace: Předmluva (první část)

V r. 1597 vydal Francisco Suárez (1548-1617) zásadní dílo v dějinách metafyziky. Jednalo se o první vyčerpávající systematické dílo této filosofické disciplíny. Suárez ovšem nebyl v prvé řadě filosof, ale teolog. První část jeho předmluvy (vlastní překlad):

Božská a nadpřirozená teologie, třebaže se opírá o božské světlo a principy zjevené Bohem, pomáhá si taktéž pravdami známými světlem přirozenosti, protože se v lidské rozpravě a uvažování uskutečňuje. Těmito pravdami si slouží jako služebníky a nástroji k provozování své rozpravy a k osvětlení pravd božských. Nejvíce pak slouží nadpřirozené teologii mezi všemi přirozenými vědami ta, která je mezi všemi první a která dostala jméno první filosofie. Jak protože nejblíže dochází k poznání božských pravd, tak protože vysvětluje a potvrzuje přirozené principy, které zahrnují všechny věci a celou nauku podpírají a udržují na živu.

Divina et supernaturalis theologia, quamquam divino lumine principiisque a Deo revelatis nitatur, quia vero humano discursu et ratiocinatione perficitur, veritatibus etiam naturae lumine notis iuvatur, eisque ad suos discursus perficiendos, et divinas veritates illustrandas, tamquam ministris et quasi instrumentis utitur. Inter omnes autem naturales scientias, ea quae prima omnium est et nomen primae philosophiae obtinuit, sacrae ac supernaturali theologiae praecipue ministrat. Tum quia ad divinarum rerum cognitionem inter omnes proxime accedit, tum etiam quia ea naturalia principia explicat atque confirmat, quae res universas comprehendunt omnemque doctrinam quodammodo fulciunt atque sustentant.

Francisco de Araújo

Na APA budu přednášet o pomyslných jsoucnech u barokního teologa Franscisca de Araújo. Podle předmluvy Jesúse Garcíi Lópeze (ES) ke knize El ente de razon en Francisco de Araujo (1972) od J. Luise Fernandeze Rodrigueze, "intelektuální velikost Františka de Araújo ... není o nic menší než jiných jeho současníků, např. Františka Suáreze či Jana od Sv. Tomáše; nicméně z nahodilých historických důvodů se stalo to, že tito jsou známější a více studovaní." (s. 11) Na internetu jsou k dispozici životopisné články P. Ramóna Hernándeze Martína OP, které vyšly tiskem v šedesátých letech (1 2 3). Snad se mi jimi podaří časem prokousat (španělštinu umím jen se slovníkem, pomalu a mizerně). První várka:

Francisco de Araújo se narodil v bohaté a urozené rodině v malém městečku Verín (ES) v Galicii (EN), u severních hranic s Portugalskem v r. 1580. (O svém rodišti podává zprávu sám Araújo tím, že svou první publikaci, Komentář k Aristotelově metafyzice, podepisuje autore Fratre Francisco de Araujo, Dominicano, Verinensi). Araújova láska k jeho rodné Galicii se projevuje po celý jeho život mj. tím, že věnuje svá díla významným galicijským rodákům:

• Antoniu de Sotomayor OP, zpovědníkovi Filipa IV., (Komentář k ST II-II, Salmanticae, 1635)
• Fernandovi de Andrada y Mendoza, arcibiskupovi z Burgos (Komentář k ST III, Salmanticae 1636)
• Baltasarovi de Moscoso De Sandoval OP, kardinálovi a arcibiskupovi toledskému (Komentář k ST I, tomus primus, Matriti 1647)

Do dominikánského kláštera San Esteban vstoupil Araújo po dokončení studií bakaláře svobodných umění 22. prosince 1597 v 10 hodin dopoledne. Studia teologie započal již jako dominikán. Mezi jeho učitele patřili slavní dominikánští teologové jako Domingo Bañez (na vrcholu svých sil, dominantní osobnost Salamanky), Pedro de Herrera a Pedro de Ledesma.

Suárez v kánonu filosofie náboženství

Graham Oppy a Nick Trakakis vydali impozantní pětidílnou sérii knih Historie západní filosofie náboženství (děkuji Vlastovi Vohánkovi za odkaz):

I. Starověk
II. Středověk
III. Raný novověk
IV. Devatenácté století
V. Dvacáté století

Potěšující je, že do "kánonu" třetího dílu se dostal i Francisco Suárez (v článku Bernardo J. Cantense).

_____________
Méně potěšující je, že jsem od GAČRu nedostal postdok na výzkum scholastiky (přesněji řečeno na téma historie kontroverzí o irrealitě od Parmenida k Ingardenovi). Dnes byly vyhlášeny výsledky.

Maharal a baroko

U Maharala lze nalézt spíše renezanční než barokní charakteristiky:

1. důraz kladl na rané rabínské spisy spíše než na pozdější středověké komentáře (ad fontes);
2. byl odpůrce kodexů jako je Šulchan aruch (שולחן ערוך, „Prostřený stůl“), dával přednost autentické četbě Talmudu.

Další historiografický postřeh ohledně baroka: Podle judaistů (např. Pavel Sládek, Malá encyklopedie rabínského judaismu) lze Sefardy a Aškenáze charakterizovat odlišnou "mentalitou". Sefardé mají smysl pro systematičnost a ne náhodou to tedy byli oni, kdo začali tvořit halachické kodexy. Aškenázové naopak dávají přednost diskusím a k podobným kodexům se zprvu stavěli rezervovaně až odmítavě. Zdá se mi, že systematičnost charakteristická pro Sefardy byla výrazem i ne-židovské španělské kultury, která dala zrod dílům jako jsou Disputationes metaphysicae (1597) a později celé řadě Cursus philosophici a theologici. Tato systematičnost byla podle mého názoru obzvlášť výraznou charakteristikou barokní scholastiky, čímž se tato epocha odlišovala od renezance - přes veškerou kontinuitu, která zde jinak byla.

Židé byli ze Španělska a Portugalska vyhnáni, tyto země se staly anti-judaistické až anti-semitské, ale jakýsi reziduální společný "étos" zůstával. A nejen étos: František Suárez, Terezie z Avily a celá řada dalších významných křesťanských osobností měla židovský původ.