Kvalitativní metody ve vědě: co dál

V kvalitativním metodách/metodologii vědy jsem dokončil na ČZU úvodíček do logiky (viz 3.3.2010). Logiku jsem zpracoval podle Úvodu do logiky aristotelské tradice od Lukáše Nováka, ovšem s vynecháním klíčových distinkcí mezi formálním a objektivním pojmem. Výsledkem je logika, která vypadá drasticky psychologistická. Mám ale dojem, že studenti by už další distinkce propozicemi/soudy, argumenty/úsudky, atd. nestrávili (chápu už, proč byl Bolzano považován svými kolegy za hnidopicha, když zavedl Sätze an sich).

Teď bych rád podobným super-zhuštěným způsobem probral ve dvou přednáškách (!) pojmy vědění (cognitio certa et evidens, true justified belief, Gettierovy příklady), rozdíly mezi fallibilismem a fundacionismem, internalismem a externalismem, a pojmy nutnosti/možnosti, analytičnosti/syntetičnosti, a priori/a posteriori.

APA Eastern - 2

Které sekce bych rád navštívil?

Sekce I: neděle večer, 27. prosince, 18.30-21.30 (šest paralelních sekcí, plus různé skupiny)

• Varieties of Externalism in Late Medieval Philosophy of Mind (Symposium: Calvin Normore, Claude Panaccio, komentátor: Gyula Klima)
  

Sekce II: pondělí ráno, 28. prosince, 9-poledne (osm sekcí, plus dvě řady skupin)

• Teaching Chinese Philosophy – Challenges and Promises (APA Committee Session), program:

1. Manyul Im: “Is a Little Bit of Chinese Better or Worse than None?”;
2. Joel Kupperman: “Chinese Philosophy and Processes of Self-Fashioning”;
3. JeeLoo Liu “Making Sense of Chinese Philosophy: From Pre-Qin Philosophy to Neo-Confucianism”;
4. May Sim “A Passage to China through the West”;
5. Bryan W. Van Norden: “Suggestions for How to Avoid both Demonization and Apotheosis of the Other”
   

Sekce III: pondělí odpoledne, 28. prosince, 14.00-17.00

Tady je rozhodnutí obtížné, ze čtrnácti paralelních sekcí jedna se týká epistemologie - a tady mi Vlasta Vohánka doporučuje toto:

• 2:00-3:00 p.m. Chris Tucker “Why Open-Minded People Should Endorse Dogmatism” (komentátor: Eric Morton)

a druhá metafyziky:

• Australian Contributions to 20th-Century Analytic Metaphysics (APA Committee Session), program:

1. Mark Johnston: “Tropes and Universals”
2. Brian Weatherson:“Realism in Australian Metaphysics” (komentátor: Ted Sider)
   

Zkusím to nějak zkombinovat, snad budou sekce blízko sebe.
Pak následuje hromada skupinových setkání od 17.00-21.30; nejvíce mne zaujalo:

• Topic: Daoism, Buddhism, and Confucianism in A New Light: Dao, Word, and Experience (Association of Chinese Philosophers in America)

1. Stephen Walker:“From Ways of Acting to the Way Things Act: Ontologies of Dao in Early China” (komentář: Steven Geisz)
2. Chien-hsing Ho:“One Name, Infinite Meanings: An Analysis of Jizang’s Thought on Meaning and Linguistic Reference” (komentář: Xiaofei Tu)
3. Haiming Wen:“Confucian Pragmatism on Contextualizing Mind and Experience”
   (komentář: Suk Choi)

Tak to by mohlo na neděli a pondělí stačit.

Descartovo pojetí idejí

V Descartově kauzálním argumentu (viz minulý záznam) - stejně tak jako v celé jeho filosofii - hraje velkou roli pojem ideje. Descartes užívá toto slovo jinak, než bylo v jeho době zvykem - ideje nejsou pro Descarta samotnou Boží essencí nakolik je napodobitelná stvořenými věcmi, ale různými objekty naší mysli. Podle standardního čtení je Descartes representacionalistou, což znamená, že prvotně poznáváme jn naše ideje a teprve druhotně možná i věci representované idejemi. Podle nestandardního čtení je Descartes přímým realistou, což známená, že alespoň v některých případech přímo poznáváme věci mimo naši mysl.

Zdá se, že u Descarta lze najít textovou podporu jak pro representacionalismus tak pro přímý realismus. Obě pozice jsou ale neslučitelné a je tedy záhadou, jak mohl Descartes tuto neslučitelnou přehlédnout. David Clemenson (který strávil nějaký čas i zde v Česku, v Praze a dokonce i v Hartmanicích!) přišel s tezí, že Descartes zastává oslabený representacionalismus a oslabený přímý realismus zároveň a že tuto pozici převzal Descartes od jezuitů jako je Fonseca, Toletus, Coimberští.

Podle oslabeného přímého realismu může být objekt v mé mysli zároveň i objektem mimo moji mysl. Mezi x-v-mé mysli a x-v-realitě je numerická identita navzdory reálné odlišnosti (protože x-v-mé mysli může existovat i pokud x-v-realitě zanikne a naopak; podle silného přímého realismu je nutné, že je-li x-v-mé mysli, je to jen díky x-v-realitě). (s. 3)

Podle oslabeného representacionalismu je cokoliv, co poznáváme, numericky identické s (nějakým) objektem-v-mysli, kdežto podle silného representacionalismu to musí být i reálně identické. Tyto definice závisí na rozdílu mezi numerickou a reálnou identitou: slunce-v-mysli je numericky identické se sluncem-na-obloze, třebaže obojí je reálně odlišné. (s. 4). Clemenson chce jinými slovy říci, že oslabený representacionalismus umožňuje přímé poznání věcí numericky identických a reálně odlišných (tj. jak slunce-v-mysli tak slunce-na-obloze), kdežto silný nikoliv: přímo poznáváme jen a pouze slunce-v-naší mysli.

Descartovo pojetí, že numericky jeden a týž objekt může být zároveň v realitě i v mysli (kde má objektivní bytí) nazývá Clemenson "dual-presence theory". Tuto teorii zastávali výše zmínění jezuité.

Odbočka: Jezuité totiž převzali od františkánů následující tři anti-Tomášovské teze:

1. je možné přímo a bezprostředně poznávat singulární objekty (nikoli jen univerzální);
2. je možné přímo a bezprostředně poznávat neexistující objekty;
3. objektivní a intencionální bytí je vnitřní vůči svému objektu (nikoli nutně vnější).

Z 2 vyplývá silný přímý realismus, tj. poznávám-li (přímo) nějaké x-v-mé-mysli, pak je to jen a pouze díky x-v-realitě.

Clemensova vynikající kniha Descartes' Theory of Ideas je zčásti přístupná na amazonu; užitečná je recenze Dana Kaufmana v Notre Dame Review.