Obecně vzato lze k jakýmkoli sporným otázkám přistupovat trojím způsobem:
(A) Dogmatismem s polemickým monologem
Dogmatismus je postoj při němž trváme na svém názoru bez ohledu na evidenci v jeho prospěch či neprospěch. Diskuse dogmatiků spočívá v monolozích, kdy jeden druhého neposlouchá. Často proto dochází k verbální polemice i v otázkách, kde vlastně panuje věcná shoda (nebo naopak).
(B) Relativismem s nonšalantním pseudo-dialogem
Relativismus je postoj podle něhož je pravda vlastnost vztažná (relativní) vůči individuu či socio-kulturní skupině. Pokud každý máme svou pravdu, není třeba poslouchat ty druhé, protože já se mýlit nemohu. „Dialog“ relativistů spočívá v sérii monologů o soukromých pravdách.
(C) Kritickým realismem s dialogickým pluralismem
Kritický realismus je postoj podle něhož je pravda daná realitou a nikoli našimi soukromými představami a libovůlí; pravdu je pak třeba hledat a zastávat kriticky (nikoli dogmaticky), což znamená pečlivě zvažovat evidenci pro a proti. Pro kritický realismus je důležitým nástrojem dialog ve smyslu trpělivé diskuse, v níž si účastníci svá stanoviska vzájemně vyjasňují a zdůvodňují (tzv. „community of inquiry“).