Aither - rozhovor s Dr. Baranem - filosofický výzkum v ČR

Nedávno jsem si povšiml druhého čísla časopisu Aither, které vyšlo na konci r. 2009. Byl v něm publikován velmi zajímavý rozhovor s ředitelem Filosofického ústavu, Pavlem Baranem. Konečně mi někdo vysvětlil, co se to vlastně v posledních dvou letech děje v oblasti české vědy a výzkumu.

Pokud nic nevysoutěžíme, je to naše chyba, společnosti musíme vracet, co jí patří (Rozhovor s Pavlem Baranem, ředitelem Filosofického ústavu Akademie věd ČR.) 

Předposlední otázka zní, jaká je z Vaší pozice ředitele Filosofického ústavu Akademie úloha Akademie věd v české společnosti, české kultuře a českém veřejném prostoru vůbec?


... Pracoviště Akademie věd by měly být přiměřeným způsobem integrovány do plnění vybraných priorit tak, aby se na jedné straně využilo kapacit, které tady jsou, a nepřišly vniveč nemalé prostředky, které do těch pracovišť byly za 20 let vloženy. Na druhé straně by se mělo přihlížet k tomu, aby se výsledky bádání těch institucí a jejich působení směrem k veřejnosti (včetně aplikovaného výzkumu) v zásadě podporovaly. Aby se dosahovalo synergických efektů a ne aby se vedla „válka všech proti všem“ s cílem prokázat vlastní nezbytnost a malost toho dalšího partnera. To je totiž ten nejvýraznější negativní trend současnosti: nezájem o jakoukoli synergii zmiňovaných procesů, pokus o prosazení každého proti všem zbývajícím, a to naprosto bez ohledu na to, co to stojí společnost, a co to té společnosti může vracet. Myslím, že smyslem existence pracovišť Akademie věd (a samozřejmě i všech ostatních podobných pracovišť na vysokých školách) je naopak, byť v delším horizontu, vracet společnosti to, co z těch veřejných prostředků ta pracoviště získávají. Vracet to do oblasti vědy, vzdělání, ale i kultury, a troufnu si tvrdit i do nějakého hodnotového ukotvení společnosti. Tak aby v situaci, kdy svět sám o sobě se mi zdá dostatečně destabilizován, se hledala určitá jednotící a pojící materie, která by tyto trendy nějak vyvaţovala. Je třeba od té společnosti něco požadovat, ale s vědomím že je třeba jí vracet, co jí patří. Skoro v tom biblickém „Co je císařovo, císaři, co je Božího, Bohu.“ Zadarmo nám nikdo nic nedá a ani to nesmíme chtít.

Za přečtení stojí celé.

Studia Neoaristotelica VI (2)

Vyšlo nové číslo. Některá z témat:

• Suarezovo pojetí forem a jejich poznání (Eric Åkerlund)
• Buridanova propoziční sémantika (Miroslav Hanke)
• Obrana barokní scholastiky (můj příspěvek)
• Pavel ze Soncina (Efrém Jindráček)
• Aristotelské pojetí možného (David Peroutka)
  

Dále mi v čísle vyšla zpráva z Maharalovy konference (viz 9.9.2009) a Vlastovi Vohánkovi zpráva o konferenci o formálních metodách v epistemologii. (Mimojiné)

Při vydání minulého čísla (viz 4.9.2009) jsem vyjadřoval úmysl k tématům se vyjádřit, ovšem nedostal jsem se k tomu. Tak to raději dnes ani podobný úmysl vyjadřovat nebudu.

Studia Neoaristotelica VI (2009) 1

Vyšlo nové číslo SN, opravdu povedené, zaujalo mě v něm hned několik témat:

• pojmový atomismus a aporie rodu (Lukáš Novák)
• Plantinga a princip slábnoucí pravděpodobnosti (Vlasta Vohánka)
• Aristotelova teorie substance (Miroslav Kuric)
• analýza jazyku modlitby (Peter Volek)
• podstata Suárezovy metafyziky (Daniel Heider)

Navíc dvě obsažné (kromě jedné stručnější) recenze: o Tomášových "důkazech" boží existence a o scholastické ekonomické teorii).

Nejvíce se momentálně těším na hlubší pročtení článku Lukáše Nováka.

Filosofický časopis 3 (2009)

Vyšlo nové číslo Filosofického časopisu (č. 3, roč. 57), do kterého jsem přispěl zprávou z loňské mezinárodní konference o Suárezovi (EN). V tomto čísle FČ mě zaujaly dva články:

1. Nekonečný príbeh zdôvodňovania od Miloše Taligy (str. 353-374). Taliga namítá proti možnosti zdůvodňovat (justifikovat) poznání. První část (kapitoly 1, 2 a 3) útočí na argumentační strategie justifikace, druhá část (kapitoly 4, 5 a 6) na ne-argumentační strategie justifikace (přímou verifikaci a induktivní podporu). Podle Taligy neexistují ani dostatečné a ani částečně dobré důvody pro naše poznání. Naše "poznání" jsou prý jen nevyvrácené domněnky a racionalita podle Taligy spočívá v pouhém kritizování našich domnělých poznatků. Tezi, že poznání nelze zdůvodnit, Taliga nezdůvodňuje, ale obhajuje. Taligův článek vychází z kritického racionalismu Karla Poppera, v současnosti hájeném Davidem Millerem (EN).

2. Existenční predikace od Davida Peroutky (str. 375-394) - autor chce "směřovat k takové koncepci bytí, jež by umožňovala existenční predikaci prvního řádu." (Velmi zhruba vzato jde o toto: když někdo tvrdí "Daniel existuje", tvrdí něco o mně? či ve skutečnosti říká "Existuje něco, co se nazývá 'Daniel'" takže vlastně nemluví o mně ale o mém jménu a o tom, zda toto jménu k něčemu odkazuje? Zdánlivá hříčka nudících se filosofů a logiků v sobě skrývá zásadně odlišné koncepce existence a tím i veškeré reality.)