- Fryderyk Chopin: Sonáta pro klavír No.2 b-moll, Op. 35
- Fryderyk Chopin: Grande valse brillante
- Franz Liszt: Uherská rapsodie No.2
- Camille Saint-Saens: Danse Macabre
- Domenico Scarlatti: Sonáta pro klavír E dur
Při příležitosti různých koncertů, které jsme tu od konce července měli, jsem se zamýšlel nad různými tématy filozofie hudby: krátce jsem se vyjádřil k jejímu význam, shrnul jsem Boethiovu a Scrutonovu úvahu nad hudbou a nesmrtelností, a poukázal na filozofickou prioritu čisté hudby před hudbou zpívanou. Pokračujme v této mini-sérii o filozofii hudby.
Patrně nejlepším úvodem do současné "analytické" filozofie hudby je článek Andrew Kanii ve špičkové Stanford Encyclopedia of Philosophy (EN). V (případných) dalších úvahách o filozofii hudby budu čerpat především z tohoto zdroje. První otázku, kterou si Kania klade je:
Co je to hudba?
V prvním přiblížení je hudba organizovaný zvuk. Tato charakteristika je příliš široká, neboť mezi organizované zvuky lze řadit i lidskou řeč, či zvuky živočichů i strojů. Proto se dodává, že zvuk je hudební pokud existuje v hudebním "silovém poli," přičemž hudební pole je strukturováno pomocí stupnic. I tento pokus o definici má své potíže, protože z této definice vypadnou např. bicí nástroje. Tuto potíž by snad bylo možno obejít tím, že v rámci hudební skladby ne všechny zvuky musí být v definovaném smyslu hudební (navíc ke skladbě patří i ticho jako pozadí ke zvukům).
Mezním případem pro jakoukoli definici hudby je skladba Čtyři a půl minuty ticha (přesněji:4'33", tj. 273 sekund odpovídajících nedosažitelné teplotě absolutní nuly -273°C) amerického skladatele Johna Cage (EN CZ stručně). Jedná se o třívětou kompozici, skládající se z trojího otevření a zavření víka klavíru v přesně určených časových úsecích. Za celou dobu není zahrán jediný tón. Třebaže se někteří snaží zahrnou Cagovu "skladbu" do hudby, myslím si, že pravdu mají ti, kteří tuto "sklabu" za hudbu nepovažují. Je to spíše případ (avantgardního) uměleckého představení. Nicméně, vyloučit tuto "skladbu" z hudby není úplně snadné - zde je např. jedna obzvláště přesvědčivá interpretace s celým orchestrem:
"Skladba" opravdu stojí za poslech: tak jako u všech skladeb je velký rozdíl mezi pouhým popisem a vlastním poslechem.
POSTSKRIPTUM:
A: "Cageova skladba není hudba."
B: "Proč myslíš?"
A: "To by přeci dokázal složit kdokoli."
B: "To ano, ale byl by to plagiát."
Dane,
OdpovědětVymazatGeoffrey Madell, autor knihy Mind and Materialism, napsal tez knihu Philosophy, Music and Emotion. Z Amazonu: "Philosophy, Music and Emotion explores two contentious issues in contemporary philosophy: the nature of music´s power to express emotion, and the nature of emotion itself. It shows how closely the two are related and provides a radically new account of what it means to say that music "expresses emotion." Geoffrey Madell maintains that most current accounts of musical expressiveness are fundamentally misguided. He attributes this fact to the influence of a famous argument of the nineteenth-century critic Hanslick, and also to the dominant "cognitivist" approach to the nature of emotion, which sees the essence of emotion to be the entertaining of evaluative judgments and beliefs. This book argues that the cognitivist account of the nature of emotion is false and should be replaced with a conception of emotions as states of feeling. Central to this bold analysis is a new account of two closely connected mental states, desire and pleasure, and their role in human motivation." Cili anti-kognitivismus, co se hudby tyce.
Vzpominam si, ze o non/kognitivismu citu a pocitu diskutovali Vallicella a Pruss. Viz retezec na http://maverickphilosopher.powerblogs.com/posts/1201129704.shtml Jeste vice na http://maverickphilosopher.typepad.com/maverick_philosopher/intentionality/
Aristotelik James Ross ma k filosofii hudby clanek. Poslu mailem.
Díky moc, časem bych se na to rád podíval - všech tří zmíněných filozofů, jak víš, si velmi vážím.
OdpovědětVymazat