Ontologické závazky
Pokud tvrdíme něco pravdivého o světě, máme podle Quinea ontologické závazky, které říkají, co musí být, aby bylo pravdivé to, co o světě tvrdíme. Tyto ontologické závazky nejsou jen tak patrné na první pohled (Quineův oblíbený příklad absurdity předpokladu jednoty gramatické a logické formy je "sake" - tváří se to jako podstatné jméno a přitom je to součástí obratu "kvůli někomu či něčemu" např. "for his sake" znamená "kvůli němu".)
Quine dále tvrdí, že vše podstatné o světě může být vyjádřeno v predikátové logice a tudíž je to predikatová logika, která činí transparentními ontologické závazky. Pravdivý diskurs tedy musí musí být přeložen do kanonické formy, pokud chceme vyjasnit jeho ontologické závazky.
Které části jazyka jsou nositeli "ontologického závazku"? Touto otázkou se Quine zabýval již v článku "O tom, co je" (EN). Naivním myslitelům by se dobrými kandidáty zdála být podstatná jména: "Honza jde do světa". Pokud je tato věta pravdivá, pak jméno "Honza" nás ontologicky zavazuje k existenci Honzy. Problém ovšem nastane v případě tvz. negativních existenčních výroků jako je "Pegas neexistuje". Pokud nás "Pegas" zavazuje k existenci Pegase, jak můžeme o něm zároveň popírat jeho existenci? Narážíme na zjevnou kontradikci. Quine si z toho jako ponaučení odnáší to, že jména nejsou nositeli ontologického závazku. Nositeli závazku jsou vázané proměnné (podle jeho slavného sloganu: "to be is to be a value of a bound variable" - být znamená být hodnotou vázané proměnné). Naši větu o Pegasovi tedy přeložíme do kanonické notace jako: "Neexistuje něco, co pegasuje" (*). Náš ontologický závazek zde není vůči žádné entitě ale jen vůči univerzu diskurzu - za předpokladu, že není prázdný. (Nemáme ale i závazky vůči vlastnostem jako je pegasující?).
* Symbolicky: ¬∃x pegasující(x)
Žádné komentáře:
Okomentovat