úterý 11. srpna 2009

Runggaldier: Základní problémy (1998) - Naturalistické směry 4

Předměty jako "postuláty" (posits)

Carnapův přítel a žák, Quine, podstatně modifikoval Carnapovy ideje. U Quinea se do popředí dostaly otázky, které Carnap odsunul jako "externí". Mezi Quineovy nejslavnější články patří "O tom, co je" (On What There Is, 1948) a "Dvě dogmata empiricismu" (Two Dogmas of Empiricism, 1951). Tyto články spolu s dalšími vyšly v roce 1954 jako sborník Z logického hlediska (From a Logical Point of View). V r. 1960 pak vyšla Quineova velice hutná a náročná kniha Slovo a objekt (Word and Object), která Quineovu filozofii představuje v celistvé podobě.

V článku "Dvě dogmata empiricismu" podrobuje Quine kritice dva předpoklady tehdejšího empiricismu (tj. stanoviska, do kterého logický positivismus dovedl Carnap):

Moderní empiricismus je do velké míry podmíněn dvěma dogmaty. Prvním z nich je názor, že je nějaká fundamentální propast mezi pravdami analytickými, které jsou založeny ve významech (meanings) nezávisle na faktech, a pravdami syntetickými, které jsou založené na faktech. Druhým dogmatem je redukcionismus: názor, že každý smysluplný výrok je ekvivalentní nějakému logickému konstruktu z termínů, které referují k přímé zkušenosti. (From a Logical Point of View, 1980: 20)

Ač to není patrné na první pohled, obě dogmata spolu úzce souvisí (dokonce jsou "ve svém kořenu identická", ibid. s. 41). Úzká souvislost je zde i s verifikačním principem významu, podle něhož význam výroku spočívá v empirické metodě jeho potrvzení či oslabení (confirmation or infirmation, ibid. s. 37). Quine totiž odmítá představu, že "jakýkoli výrok, vzatý izolovaně od svých kolegů, může být vůbec nějak podroben potvrzení či oslabení. ... výroky o vnějším světě mohou čelit tribunálu smyslové zkušenosti pouze jako korporace." (ibid. s. 41) Pokud tedy nemá smyslu mluvit o verifikaci jednotlivých výroků, je odmítnuto druhé dogma (redukcionismus) a zároveň i první dogma (striktní předěl mezi analytičností a syntetičností).

Quine si představuje, že všechny naše poznatky, od zeměpisu a historie až po jadernou fyziku a matematiku, se dotýkají zkušenosti "pouze na okraji". Pokud se dostaneme do konfliktu s touto zkušeností, můžeme revidovat jakýkoli individuální poznatek - ovšem nikoli jednotlivě, ale spolu s dalšími, které jsou s ním logicky spojeny. Podle principu konzervativismu revize probíhá většinou na "periferiích", tj. u relativně nových a málo zaběhnutých pravd, ale mohou v zásadě probíhat i v "centru", u logických pravd (např. u principu vyloučeného třetího).

Pro nás je momentálně důležitý Quineův názor, že veškerá ontologie, tj. názor na to, co je, vyplývá z našeho pojmového schématu, jehož volba je daná rovnováhou mnoha, především pragmatických, faktorů (jednoduchost, explikační síla, atd.). Quine je sice přítelem přírodních věd, které podle něj hrají zásadní roli ve volbě pojmového schématu, ale mezi přírodní vědou a mytologií neexistuje podle něj zásadní předěl:

Jako empiricista nadále považuji pojmové schéma vědy za nástroj, který vposledku slouží k předpovídání budoucích zkušeností ve světle minulých zkušeností. Fyzické objekty jsou pojmově včleňovány do situace jako vhodní prostředníci--nikoli ve svých empiricky založených definicích, ale jednoduše jako neredukovatelné postuláty (posits), které jsou epistemologicky vzato srovnatelné s homérovskými bohy. Jako laický fyzik věřím ve fyzikální objekty a ne v Homérské bohy; považuji za vědecký omyl zastávat opačný názor. Nicméně z hlediska epistemologických podkladů se fyzické objekty a bohové liší pouze co do stupně a nikoli co do druhu. Obojí typ entit vstupuje do našich koncepcí pouze jako kulturní "postulát" (posit) (From a Logical Point, 1980, s. 44).

Quineovo stanovisko lze tedy charakterizovát jako (1) naturalismus (zde: setření rozdílu mezi metafyzikou a přírodní vědou), a (2) pragmatimus (zde: pojmová schémata, tj. naše ontologie, jsou pouhou volbou vhodného instrumentu k pochopení "proudu naší zkušenosti"). Jedná se o jakousi směs metafyziky/empiricismu. Směs, kde nelze rozlišit, co z naší teorie pochází ze zkušenosti a co je dáno jazykem s jeho ontologickými závazky.

Quineovo stanovisko lze dále charakterizovat jako "lokální" antirealismus, protože o žádné jednotlivé věci či kategorii věcí nelze jen tak tvrdit, že je reálná--je reálná pouze vůči danému pojmovému schématu. (Z globálního hlediska patrně Quine reálný, na myšlení nezávislý, svět nepopírá.)

Žádné komentáře:

Okomentovat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com