čtvrtek 27. srpna 2009

Psychoterapie a milost (Scott Peck) 2

Nejlepším vysvětlením lásky a milosti je podle Pecka Bůh:

"Chceme vysvětlit zázraky milosti a evoluce, a proto si vytváříme hypotézu o Bohu, který si přeje, abychom rostli - o Bohu, který nás miluje. Mnohým z nás se zdá příliš prostá a snadná, dětská a naivní jako nějaká bajka. Co jiného nám však zbýva? ... nezbývá nám nic jiného než tato podivně dětská představa milujícího Boha, anebo teoretické vakuum." (s. 236)

Cílem našeho duchovního růstu i veškeré evoluce je pak "zbožštění" (zde lze spatřovat podobnost s idejemi Teilharda de Chardin):

"Jestliže prohlásíme, že naši schopnost milovat, naši snahu růst a vyvíjet se, nám nějak "vdechl" Bůh, pak se musíme zeptat, proč to učinil. ... Bůh chce, abychom se stali jím samotným. Rosteme směrem k božsví. Cílem evoluce je Bůh. Je to On, který je zdrojem evoluční síly; k Němu směřujeme. To máme na mysli, když říkáme, že On je alfou i omegou, začátkem i koncem." (s. 235)

Brzdou růstu (entropií, dědičným hříchem) je lenost:

"Tato kniha je nejen o duchovním růstu, ale samozřejmě i o druhé straně mince: o tom, co růstu brání. Když pronikneme až na kořen věci, zjistíme, že jedinou takovou překážkou je lenost. Pokud ji přemůžeme, překonáme i všechny ostatní překážky. Jestliže ne, neuspějeme ani na těch dalších." (s.236)

"Idea prvotního hříchu mi řadu let připadala nesmyslná, ba přímo zavrženíhodná. ... Postupně jsem si však začal uvědomovat všudypřítomnost lenosti. Zjistil jsem, že mým úhlavním nepřítelem v boji za duchovní růst mých pacientů je vždy jejich lenost. ... V této chvíli příběh o hadovi a jablku náhle začal dávat smysl. Klíč k jeho pochopení je v tom, co v něm chybí. Bible říká, že Bůh měl ve zvyku se procházet po rajské zahradě a že komunikační kanály mezi ním a člověkem byly otevřené. Jestliže tomu tak bylo, proč tedy Adam a Eva ...neřekli Bohu přímo: "Bože nerozumíme tomu, proč nechceš, abychom jedli ovoce ze stromu poznání dobra a zla. ... Mohl bys být tak hodný a vysvětlit nám to?" Oni to ovšem neudělali. Místo toho šli rovnou na věc a porušili Boží zákon, aniž vůbec chápali jeho smysl. ... Proč to tak dopadlo? Proč nepřišel žádný krok mezi pokušení a činem? Pravě tento chybějící krok je podstatou hříchu. Tímto chybějícím krokem je diskuse. Adam a Eva mohli vyvolat diskusi mezi hadem a Bohem, ale neudělali to, takže Boha a jeho názor na věc pominuli. ... Lidé v debatě o tom, co je správné, velmi často zapomenou vyslechnout kromě hada i Boha. Neradí se s Bohem ... je to proto, že jsou líní. Tyto vnitřní diskuse představují práci. ... Prvotní hřích tedy existuje; je to naše lenost." (s. 238)

Lenost pak má mnoho forem, nejen tu běžnou a dobře patrnou:

"Jednou z hlavních forem, jimiž se lenost projevuje, je strach. ... Často je to jen obavou ze změny statu quo; bojíme se, že bychom mohli ztratit to, co máme, kdybychom se hnuli z místa. ... Jako psychoterapeuti víme, že k nám pacienti sice přicházejí s touhou po té či oné změně, ale ve skutečnosti se změny děsí - děsí se dřiny, kterou představuje. Právě proto valná většina z těch, kteří do psychoterapeutického procesu vstoupí, snad devět z desíti, zanechá terapie dřív, než je dovršena." (s. 239-40)

Žádné komentáře:

Okomentovat

 
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2011.blogspot.com