Runggaldier: Základní problémy (1998) - Naturalistické směry 1

Co je to analytická ontologie? Bylo by předsudkem domnívat se, že analytická ontologie ve všech svých představitelích je disciplína, která se nezabývá skutečností, ale pouze tím, jak o skutečnosti mluvíme, či že je pro ni charakteristické určité obsahové filozofické stanovisko, či že je vždy výrazně empiristická. Co tedy je?

Pojem "analytický" ve spojení "analytická filozofie" či "analytická ontologie" charakterizují Runggaldier/Kanzian takto (s vědomím, že přesnou definici podat nelze):

"Analyticky" filozofovat znamená přistupovat k filozofickým problémům určitým způsobem. Tento způsob ... se vyznačuje filozofickou analýzou ... relevantních jazykových výrazů; dále určitou technickou terminologií, a výraznou snahou dodržovat argumentační standardy (1998: 14).

Ontologii pak charakterizují jako:

... filozofickou disciplínu, které jde o to, co je [ve smyslu: co existuje], a která poskytuje informace o essenci (Wesen) a přirozenosti (Natur) všeho. ... Kromě výkazu a charakeristiky fundamentálních známek skutečnosti je na ontologii také kladen požadavek prozkoumat základní "díly" skutečnosti a to, jak do sebe "zapadají" (1998: 14).

Jak si lze všimnout z předchozícho zápisu, rozlišují Runggaldier/Kanzian tři směry současné analytické ontologie: naturalistické, fenomenologické, a deskriptivistické. Naturalistické formy navazují na logický pozitivizmus, především na práci Rudolfa Carnapa. Hlavními představitely tohoto směru jsou Willard V. O. Quine a Donald Davidson.

V dalších zápisech se podíváme blíže na naturalistický směr. Svou diskusi tohoto směru shrnují Runggaldier/Kanzian do následujících témat:

• "překonání" metafyziky
• interní vs. externí otázky
• předměty jakožto "postuláty" (posits)
• ontologické závazky
• fyzikalismus