Aristotelovo dílo 1

Číst texty, které se nám od Aristotela dochovaly, není zpočátku snadné. Aristoteles užívá specifickou terminologii a občas těžko průhlednou větnou strukturu. Některé kapitoly se zdají být sestaveny jen jakoby náhodně. Ve srovnání s Platónovým vytříbeným poetizujícím stylem působí Aristotelův styl hrubě a chaoticky. Zarážející tedy je Ciceronovo hodnocení Aristotelova stylu. Aristotelův text nazývá Cicero ve spise Academica Posteriora (XXXVIII) "zlatou řečnickou řekou" (flumen orationis aureum) a Aristotela chválí Cicero taktéž v krátkém spisku Topiky (I) a De oratore (odkaz jsem nenašel, má být prý 1.2.49). Cicero byl jeden z nejlepších latinských stylistů všech dob, který nešetřil kritikou různých řeckých a latinských stylů, proto je jeho hodnocení zarážející. Lze tedy předpokládat, že Cicero četl jinak stylizované spisy, než které se nám dochovaly. Z Aristotelových "stylizovaných" spisů se nám dochovalo jen pár fragmentů, kdežto to, co se nám dnes dochovalo pod Aristotelovým jménem, jsou pravděpodobně jen poznámky k přednáškám či dokonce jen zápisky jeho posluchačů. Naštěstí, navzdory na první pohled neutěšenému stavu Aristotelova textu, lze z dochovaných textů vyčíst fundamentální principy a argumenty jeho myšlení. A možná daleko lépe než by bylo bývalo možné z jeho spisů stylizovaných, které byly určeny širšímu publiku (zmínka je o nich v Pol. 1278b30; EE 1217b22, 1218b34). U Platóna je situace pravděpodobně opačná: dochovaly se nám jeho spisy stylizované (dialogy), přičemž podle některých platónských badatelů měl Platón i svou "reálnou nauku", o níž se nám ale přímé zprávy nedochovaly.