Ve Svatém Janu p. Skalou se připravuje mezinárodní pedagogická konference Vzdělání a trvale udržitelný život (22-26. června 2010). Můj plánovaný příspěvek se jmenuje "Příroda jako kulturní problém: Multikulturní podstata environmentální výchovy."
Zatím mám úvod:
Současná západní společnost patří k jedné z nejšťastlivějším společnostem v dějinách lidstva. Žijeme v období mimořádně velkého rozšíření vzdělanosti, svobody a blahobytu. Negramotnost prakticky vymizela, roste počet absolventů středních i vysokých škol, politické, ekonomické a náboženské svobody se po roce 1989 dostaly i do střední a východní Evropy a co se týče množsví a pestrosti zboží a služeb dostupných dnešnímu západnímu člověku, o blahobytu taktéž nelze pochybovat - obzvláště pokud srovnáme dnešní situaci se situací našich rodičů a prarodičů či lidí z chudých zemí.
Na druhou stranu však také čelíme řadě problémů a výzev. Vzdělanost je fragmentována do nepřehledného labyrintu specializací a komunikace mezi rostoucím množstvím oborů se stává čím dál tím obtížnější. Svoboda a pluralita jsou často nejen obohacením, ale i zdrojem napětí a konfliktů. Neúcta a „zlá krev“ se projevuje mezi politickými stranami, etnickými menšinami, lidmi různých náboženských a etických stanovisek a navíc se jakékoli hádce a neurvalosti dostane většinou daleko větší publicity než projevu solidarity a přátelství. Blahobyt vede mnoho lidí k rostoucí a stěží uhasitelné žízni po stále větším množství zboží a požitků. A cenu tohoto blahobytu platí alespoň z části krajina, diverzita přírodních druhů, zásoby neobnovitelných přírodních zdrojů a zdraví lidí, v regionálním i globálním měřítku.
Žádný ze zmíněných problémů nelze odstanit z našeho života jednou provždy, tak jako si nemůžeme uchovat jednou provždy své zdraví a svůj život. Můžeme ale v dlouhodobé perspektivě přispět ke zmírnění jmenovaných problémů či naopak k uspíšení jejich nárůstu do společenské katastrofy. Klíčovými činitely v dlouhodobé péči o udržitelný život a zdraví společnosti jsou funkční rodiny, rozvinutá občanská společnost, spravedlivé politické a ekonomické uspořádání, ohleduplný přístup k životnímu prostředí, kvalitní média a v neposlední řadě vzdělání. V této práci se chci věnovat poslední jmenované obasti, tj. oblasti vzdělání, a to konkrétně multikulturní a environmentální výchově. Přestože na první pohled tyto dvě vzdělávací oblasti spolu téměř nesouvisí, chtěl bych poukázat na to, že péče o přírodu je v prvé řadě kulturním problémem a že je tudíž pedagogicky výhodné propojovat vzdělávání v obou těchto oblastech.
Žádné komentáře:
Okomentovat