2, neděle velikonoční (C)

Sk 5,12-16

ŽALM 118

Zj 1: ... „Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později.“

Jan 20,19-31 ... Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
-------------------
Hluboce mně zasáhlo dnešní letecké neštěstí u Katyně. Zemřela řada obdivuhodných osobností, R.I.P. Neuvěřitelná symbolická souhra náhod. Pravděpodobnostní doklad nadpřirozených sil?

Ekofilosofové: Richad Routley

Australský analytický filosof a logik Richard Routley (1935-1996) je někdy přímo považován za zakladatele (současné) environmentální etiky (článkem Is There a Need for a New, an Environmental Ethics?). Routley byl patrně svérázná osobnost, proslul mj. svou "obhajobou" kanibalismu a pro mne je důležitý i svými úvahami o neexistujících objektech. Teď chci ale zmínit jeho argument ve prospěch vnitřní hodnoty (VH) mimo-lidského života: (Parafráze) Představme si, že na světě zbyl pan Poslední Člověk a ten může stiskem tlačítka zničit celou planetu. Pokud platí, že mimo-lidské tvorstvo má pouze instrumentální hodnotu, pak zničení zbytku planety není morálně nesprávné. Naše intuice nám ale říká, že morálně nesprávné je. Tudíž pro většinu z nás je morální instrumentalismus nepřijatelný.

Routleyho argument pro vnitřní hodnotu je obzvlášť silný. Záhadou pro mne ale zatím je, proč řada filosofů z vnitřní hodnoty mimolidského tvorstva vyvozuje relativní hodnotu lidského života (člověk je podle nich jen jeden z živočišných druhů a etické závazky vůči lidem, individuálně či druhově, jsou stejné jako vůči nelidem). Vlasta V. upozorňuje na to, že Quentin Smith vyvozuje z teze o vnitřní hodnotě dokonce nihilismus. Moje vize světa je středověká: hierarchie stupňů bytí a tudíž i hierarchicky odstupňované vnitřní hodnoty (minerály, rostliny, živočichové, lidé).
------
Dnes jsem si splnil dávný sen: navštívil jsem Brdy, kolem kterých často jezdím, a vyjel na vrch Praha (862 m.n.m.), který vidím z hartmanického kopce Hamižná (asi 60 km vzdušnou čarou). Plně sdílím Naessovu fascinaci divočinou, i když v Brdech je divočina zároveň prolnuta pozůstatky po vojenské činnosti.

Zelený patriarcha

Mezi křesťany, pokud vím, se nejvýrazněji do environmentálního hnutí zapojil Bartoloměj I. Myslím, že ne náhodou, protože je to právě východní církev, která má smysl pro posvátnost, kterou každý "normální" člověk cítí při výstupu na horu či na cestě lesem.

Zde, na stránkách patriarchátu, je asi hodinové a velmi pěkné video o Bartoloměji I The Green Patriarch.

Samozřejmě se k této tematice vyjadřuje i katolická církev. Pozornost ji věnoval Benedikt XVI v encyklice Caritas in veritate (viz 26.9.2009 a násl.) a v poselství ke Světovému dni míru 1.1.2010, jehož téma znělo "Chceš-li být tvůrcem míru, ochraňuj stvoření". Mj. v něm řekl:

"Konečně nelze opomenout velmi příznačnou skutečnost, že totiž mnozí nacházejí pokoj a mír a cítí se být obnoveni a posíleni, když jsou v úzkém kontaktu s krásou a harmonií přírody. Existuje zde určitý druh vzájemnosti: když se staráme o stvoření, zjišťujeme, že se Bůh prostřednictvím stvoření stará o nás. Na druhé straně správné pojetí vztahu mezi člověkem a životním prostředím nevede k absolutizaci přírody ani k tomu, abychom ji považovali za důležitější než samotnou osobu. Pokud učitelský úřad církve vyslovuje určitou obavu z přístupu k životnímu prostředí inspirovanému ekologickým nebo biologickým exklusivismem, je to proto, že takové pojetí vylučuje ontologický a axiologický rozdíl mezi lidskou osobou a ostatními živými bytostmi. Tímto způsobem se fakticky eliminuje identita a vyšší postavení člověka a upřednostňuje se rovnostářský pohled na "důstojnost" všech živých bytostí. Tím se dává průchod novému panteismu s novopohanskými akcenty, podle nichž se spása člověka odvozuje ze samotné přírody chápané v čistě naturalistickém duchu. Církev však vyzývá k vyváženému nastolení otázky při respektování "gramatiky", kterou Stvořitel vložil do svého díla, když svěřil člověku úlohu strážce a zodpovědného správce stvoření, úlohu, kterou člověk jistě nesmí zneužívat, ale ani se jí nemůže zříkat. Konečně opačný postoj absolutizace techniky a lidské moci končí jako závažný útok nejen na přírodu, ale i na samotnou lidskou důstojnost."

Ekofilosofové: Arne Naess

Norský logik a filosof Arne Naess (1912-2009) je dalším zajímavým ekofilosofem, zakladatelem tzv. deep ecology (hluboká nikoli hlubinná ekologie). Podstata tohoto hnutí spočívá v důrazu na hledání nikoli pouze prostředků k řešení ekologické krize (to by byla pouhá shallow ecology, mělká ekologie), ale v hledání vyrovnaného duchovně-náboženského, intelektuálního a fyzického vztahu k přírodě kolem nás.

Dokumentární film o Naessovi The Call of the Mountain z r. 1997:



Hluboká ekologie zahrnovala v původním Naessově článku z r. 1979 sedm principů:

(a) metafyziku sou-náležitosti (inter-relatedness),
(b) étos biosférického egalitarianismu,
(c) hodnota diverzity a symbiózy,
(d) proti-třídní postoj,
(e) opozice ke znečištění a ničení zdrojů,
(f) hodnota komplexity,
(g) důraz na lokální autonomii a decentralizaci.

V další etapě svého myšlení (po r. 1984) se již Naess neodvolává na principy (a) a (b), ale na vnitřní hodnotu (intrinsic value) všeho živého i neživého. Vnitřní hodnota přírody se neodvozuje od člověka jako hodnota instrumentální.

Ekofilosofové: Henryk Skolimowski

Dalším zajímavým ekofilosofem by mohl být Henryk Skolimovski. Ve své knize Zelená svatozář (1998) jej zmiňuje Erazim Kohák:

Filosoficky významný je způsob vnímání světa, z něhož ekologické vnímání skutečnosti vychází. Pro mě je to především živý svět. Nikdy jsem se nenaučil žít v prozaickém světě neživých předmětů. Můj svět byl vždy onen okouzlený svět, jak o něm píše ... Morris Berman. Teoreticky vím, že svět je možno chápat jako shluk hmotných částic v mechanickém pohybu, že slepičku v živočišné výrobě lze chápat jako biologický mechanismus a hrneček jako věc. Dovedu se k tomu přimět, když je potřeba, avšak připadá mi to umělé, neskutečné. Tak svět prostě neprožívám. Můj svět je společenstvím bližních, lidských i mimolidských, propojený vztahy hodnoty a významu - tak jako svět Františka z Assisi ... Základní kategorie mého světa jsou osobní. ...

Ten svět je mi drahý - a zároveň posvátný. ... Můj svět není posvátný proto, že "věřím v Boha", jehož apoštolské vyznání víry popisuje jako "stvořitele nebe i Země". Je to něco základnějšího: určitý pocit údivu a vděčnosti za to, že vůbec je něco a ne prostě nic. Bytí mi vždycky připadalo jako veliký, neslýchaný a nečekaný dar. ... Žiji s pocitem naprosté ne-samozřejmosti, smrtelnosti všeho, co je - a vděčnosti za to, že to je. Proto se mi zoufale příčí každé plýtvání, každé zneužívání čehokoliv: je to neúcta k daru. Polsko-americký filosof Henryk Skolimowski, který vychází z římskokatolické křesťanské tradice, poukazuje na to, že základní náboženské postoje, pokora a vděčnost, jsou i ekologické postoje." (s. 155)

Z webových stránek hnutí, které vychází z idejí H. Skolimowského se ovšem nezdá, že by byl Skolimowsky v nějakém formálním smyslu katolickým filosofem (ač je obdivovatelem Tailharda de Chardin). Pět klíčových tezí jeho ekofilosofie je:

1) Svět je svatyní.
2) Úcta k životu je hlavní hodnotou.
3) Skromnost je podmínkou vnitřního štěstí.
4) Spiritualita a racionalita se navzájem doplňuje.
5) Abychom uzdravili planetu, musíme nejprve uzdravit sebe.

Ekofilosofové: Freya Matthews

V učebnici Antropologie náboženství od Fiony Bowie, kterou užívám, je také kapitola "Náboženství, kultura, a životní prostředí". Bowie zde referuje o zajímavé australské filosofce Freya Matthews (homepage), která se zabývá mj. metafyzickými základy environmentální etiky (kniha The Ecological Self, 1991). Její kniha vypadá velmi zajímavě pro metafyzicky orientovaného čtenáře, nicméně Bowie se zaměřuje jakožto antropoložka spíš na neteoretické aspekty knihy:

1. Kosmologie ("obraz světa") je přítomná ve všech lidských společnostech;
2. Kosmologie má zásadní vliv na život lidí a společnosti (pokud je svět obývaný „duchy“, přistupujeme k němu jinak než když je to pouhý shluk atomů);
3. "Západní" atomizovaná a materialistická kosmologie, která považuje živé tvory a věci za nezávislé a materiální jednotky, je jednou z hlavních příčin environmentální krize.
4. Environmentálně přívětivá a trvale udržitelná společnost potřebuje novou metafyziku sounáležitosti a panpsychismu.
   

Souhlasím s 3 a zčásti i s 4: panspsychimus nicméně zachází příliš daleko (duši jakožto oživující princip mají pouze živé organismy).

„...kosmologie není jen nějaký průvodní jev; jakmile zaujala představivost celého společenství, může tomuto společenství sloužit, provést je obdobími hmotného nedostatku, nebo mu naopak může prokázat špatnou službu a podrýt jeho morálku, i když se hmotné podmínky zlepšují a umožňují celkový rozvoj. Jinými slovy, dobrá kosmologie je dobrá pro své zastánce, zato špatná kosmologie má podle očekávání účinek opačný.“ (Freya Matthews, 1991/94, s. 13)

Velikonoce 2010

Vzhledem k velikonočním svátkům jsem zařadil do přednášky z antropologie náboženství i povídání o nesmrtelnosti. Peter Cole nezmiňuje žádné deduktivní argumenty pro nesmrtelnost duše (např. z její jednoduchosti), uvádí jen argumenty induktivní:

• (A) "psychické doklady" jako je telepatie, psychokineze, spiritismus, mimotělní zkušenosti, atd.
  
• (B) Ježíšovo vzkříšení.

Tyto induktivní argumenty studenty většinou zaujmou, přeci jen jsou na ně zvyklí z různých disciplín. Argumentovat Ježíšovým vzkříšením jako dokladu pro nesmrtelnost jim nejprve připadalo absurdní, ovšem po probrání různých hypotéz a jejich možné pravděpodobnosti (zpráva je symbolická, z pozdější doby a tudíž nevěrohodná, založená na halucinaci, založená na omylu, atd.) snad přeci jen začali brát tento typ argumentace trochu vážněji.

Požehnané Velikonoce svým (teď už možná i dvěma) čtenářům a jejich rodinám!