K čemu je dnes filosof? (Anketa)

V závěrečném testu z Kvalitativních metod ve vědě/Metodologie vědy jsem položil svým studentům (4. ročník, Hospodářská a kulturní studia; věk: 23-25 let, sedm mužů, zbytek ženy) následující bonusové otázky k úvaze:

1. Jak byste popsali roli filosofa v dnešní společnosti?

• neodpovědělo asi šest respondentů 
• filosofie je dnes spíše přežitek;
• filosof "žije v úplně jiném světě" (dva respondenti)
• dnes už není čas nad něčím hloubat;
• filosof dnes působí staromódně;
• filosof se má zamýšlet nad otázkami nad kterými se ostatní lidé nezamýšlí;
• filosofové současnosti se zabývají globálními problémy;
• filosof má řešit aktuální problémy (např. terorismus, integrace EU);
• "když chceš studovat jakoukoli vědu, potřebuješ nejprve pochopit filosofii";
• filosofie je velmi důležitá, protože nám umožňuje pochopit naši společnost;
• dnes toho filosof moc nenadělá; 
• "filosof má ... určitým způsobem hledat cestu k pravdě a nahrazovat náboženství";
• "filosofie se zabývá nepochopitelnými věcmi ... dříve měla velkou roli, dnes už tomu tak není";
• filosofie má mnoho podob a často si lidé neuvědomují, že jde o filosofii (např. v knihovnictví, historii, atd.) , tj. má důležitou roli;
• filosofové přichází se zajímavými odpověďmi;
• filosofové řeší stále stejné otázky jako se řešily kdysi;
• filosofové poskytují východisko vědcům;
• role filosofů upadá;
• "filosofie to nemá jednoduché, je zastírán pokrokem ... málo lidí filosofii rozumí"
• "filosofii bych přidružila spíše k vědám jako je teologie či etika";
• filosofie se ptá na Boha a na jiné těžko řešitelné otázky;
• "Mnozí filosofové se dnes dotávají ve svých úvahách až do takových absurdit, že nemají pro většinu společnosti význam."
• filosofie se zabývá teoriemi se kterými přišli starší filosofové;
• filosofie to má těžké, dnes se dá skoro vše vysvětlit vědecky;
• "filosofie nás nutí o věcech přemýšlet a pomáhá odhalovat jádro problému";
• "otázky, které si většina lidé dnes klade směřuje spíše k empirickým vědám, na filosofii se obrací až když začnou přemýšlet sami o sobě";
• filosofie podněcuje zájem o náš svět;
• "na filosofa se pohlíží jako na blázna, který nemá nic jiného na práci, než přemýšlet o zbytečných věcech."
• filosofie dává širší rozhled;
• "V dnešní době se filosofie často chápe jako "nepraktická věda" a filosof jako člověk, který všechno rozebírá a nic neudělá. Je to možná také díky tomu, že filosofie se na středních školách učí formou dějepisu, kdo kdy žil, co řekl a co si myslel ..."

2. Co byste řekli na tento názor:

Myslím si, že je potřeba si uvědomit, že role filosofů ve společnosti není nijak výsadní. Já osobně se domnívám, že mnohem důležitější pro společnost jsou nejen vědci, kteří hledají léky na AIDS a podobné choroby, ale třeba i ti, kteří vymýšlejí nové, přírodě přátelštější formy výroby elektrické energie. Domnívám se, že filosofové jsou prostě jedni z mnoha profesionálů, kteří se snaží odpovídat na určité otázky, které si lidé kladou.

(Jedná se o odpověď Jaroslava Peregrina v rozhovoru z r. 2007 pro Risk Managememnt, zdroj citátu jsem ale samozřejmě v otázce studentům neuvedl)

Kdo je mohl vyslovit? Proč? Souhlasíte?

asi šest respondentů neodpovědělo

Odpovědi na otázku kdo: nějaký "normální člověk", realista s praktickým pohledem na svět, nefilosoficky smýšlející vědec, nefilosof, Vy!, vědec (2x), praktik (2x),asi nějaký filosof, skeptik, praktický člověk a materialista, přírodovědec, asi současný filosof - možná Jan Sokol?, nefilosof - možná člen Strany zelených?, člověk, který se stará hlavně o "fyzickou" podstatu života.

Drtivá většina respondentů souhlasila (20x). Nesouhlas byl zdůvodněn takto:

• filosofie je zrovna tak důležitá jako ostatní profese;
• filosofie nahrazuje náboženství a může pomoci nalézt smysl života;
• práce filosofa není často vidět, ale přesto je všudypřítomná;
• "filosofové jsou stejně tak důležití jako vědci - ti jsou sice využitelnější a potřebnější co se týče zdraví apod. ale filosofové jsou potřební z hlediska odpovídání na otázky ... jako kdo jsme, co tu dělám, proč tu jsme, atd."
• vědci jsou sice "veledůležití, ... ale filosofové dávají podklad či východisko vědcům";
• "Nesouhlasím. Ne že by vědci hledající léky na AIDS či šetrnější elektrickou energii nebyli důležití. Ale člověk může být zdravý fyzicky a presto nebýt spokojen psychicky a nechápat proč je tady na světě. Zdravé tělo mu pak není k ničemu, ani ulehčení života elektrickou energií či jinými moderními vymoženostmi. Můžeme říci, že lidé žijící v přepychu moderních věcí jsou doopravdy šťastnější než lidé třeba v Africe? Kteří dokáží svůj život prožívat a žít? Proto je důležitá filosofie pro dnešní společnost a zvláště pro dnešní společnost, která je konzumní a nedokáže si vážit skutečných hodnot. K čemu nám bude dobrá lékařská péče, delší život, když nebudeme vědět proč a přemýšlet o životě ... a to by měla být role filosofie."

Metafyzická disputace: Disputace 1

Disputace 1: O přirozenosti první filozofie neboli metafyziky

Sekce 1: Co je objektem metafyziky.
Sekce 2: Zda se metafyzika zabývá všemi věcmi co do jejich vlastního pojmového vymezení (ratio).
Sekce 3: Zda je metafyzika pouze jednou vědou.
Sekce 4: Jaké má tato věda úkoly, jaký cíl a jakou užitečnost.
Sekce 5: Zda je metafyzika nejdokonalejší spekulativní věda a pravá moudrost.
Sekce 6: Zda člověk svou přirozenou touhou (appetitus) ze všech věd nejvíce touží po metafyzice.

Disputatio 1: De natura primae philosophiae seu metaphysicae
Sectio 1. Quod sit metaphysicae obiectum.
Sectio 2. Utrum metaphysica versetur circa res omnes secundum proprias rationes earum.
Sectio 3. Utrum metaphysica sit una tantum scientia.
Sectio 4. Quot sint huius scientiae munera, quis finis, quaeve utilitas.
Sectio 5. Utrum metaphysica sit perfectissima scientia speculativa veraque sapientia.
Sectio 6. Utrum inter omnes scientias metaphysica maxime ab homine appetatur appetitu naturali.

Aktualizace, 21.11.2013: Když už jsem zde ve Fribourgu tak jsem si prošel francouzský překlad Disputací 1-3 od Jean-Paul Coujou (Disputes Métaphysiques, Paris: J. Vrin, 1998). Úvodní "Suárez et la renaissance de la métaphysique" se mi zdá povrchní, s obvyklými klišé o Suarezově modernitě. Užitečné jsou nicméně identifikace Suarezových zdrojů v poznámkovém aparátu.

Letnice

Sk 2,1-11: Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě.

1 Kor 12,3b-7.12-13: ... Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“
Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. ...

Jan 20,19-23: ... Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

----------------
Ještě pár zajímavostí ze včerejší a předvčerejší konference "Jaro v Českém krasu" (21.05.2010):

Petra Schnitzerová: V ČR se vyskytuje 26 druhů letounů (netopýrů a vrápenců), z nichž mnohé jsou kriticky ohrožené. Velká čast těchto druhů se stala synantropy – jsou vázány na úkryty v budovách. Jeskyně a jiné úkryty jsou pro ně v našich podmínkách příliš chladné. Dnes, paradoxně v souvislosti se zateplováním a “ekologizací” domů, své úkryty ztrácejí. Jednotlivé druhy se specializují na různé typy úkrytů (půdní, malé štěrbinové, stromové/skalní/“panelově-bytové”). Životní cyklus netopýrů mírného pásma je čtyřfázový: hibernace (prosince až únor), jarní přelety, letní kolonie s mláďaty (červen až červenec), podzimní přelety. Kritická je předeším první a třetí fáze. K jejich ochraně existuje celá řada postupů (více). Proč chráníme netopýry? “Netopýři jsou součástí naší kultury.”

Marcela Kovářová: ... světluška větší (lampyris noctiluca) má světélkující orgán nejvyšší světelné účinnosti (svíčka 0,04 procent, žárovka 100W 2 procenta, výbojka sodíková 24,5 procent, světluška 98 procent, jedná se o oxidaci luciferinu na oxiluciferin pomocí enzymu luciferázy).

A nakonec kámen, který mě potěšil (sodalit):

Jaro v Českém krasu

Konference "Jaro v Českém Krasu"
Sv. Jan p. Skalou, 20. května 2010
Petra Schnitzerová: Naši sousedi netopýři 
Marcela Kovářová: Reálie ve Sv. Janu p. Skalou (motýli, světluška, mravenci)
Štěpán Rak (Muzeum Beroun): Suchou nohou po mořském dně
Květa Černohlávková: Environmentální výchovné projekty (Junior Ranger Project)

21.5.2010
Jana Fellnerová: Metody EVVO vhodné pro mateřské školy a první stupeň ZŠ

Bruner: “Kohokoli můžeme naučit cokoli, máme-li vhodnou metodu.”
Metody (podle E. Svobodové) - založené na:

• prožitku 
• vzoru, 
• hře, 
• pohybu, 
• manipulaci a experimentu,
• komunikaci, 
• tvoření
• fantazii a magičnu
• myšlenkových operacích.

Metody v EVVO
    - pozorování
    - smyslové podněty
    - experimenty
    - narativní metoda
    - práce s knihou
    - exkurze
    - beseda
    - dramatická výchova
    - práce
    - slavnost
    - hra
Dále:
    - průzkumný rozhovor (inquiry)
    - modlitba/meditace.

Pak se ještě konaly semináře, kterých jsem se ale kvůli výuce nezúčastnil (aplikuji na svých studentech metodu filosofického zkoumání).

Nepřátelé principu sporu

Včera jsem byl na zajímavém workshopu Nepřátelé principu sporu, organizovaném CEVRO Institutem, Občanským institutem a Academií Bohemica. Vystoupili čtyři řečníci: 

1. Pavel Materna: Princip dvojhodnotovosti – “gaps” a “guts”
Přednáška zaměřená na "relativismus v logice", tj. parakonzistentní logiky. Parakonsistentní logiky mají různé verze, podle toho, zda tvrdí, že (některé) kontradikce (1) nejsou pravdivé, ale užitečné, (2) mohou být pravdivé, (3)  jsou pravdivé (dialetheismus zastávaný Grahamem Priestem). Materna probíral argumenty kolem jednotlivých verzí. Mj. užitečně rozlišil dvojí formulaci principu dvojhodnotovosti:

PD1. Jsou právě dvě pravdivostní hodnoty: pravdivá a nepravdivá.
PD2. Každé tvrzení je buď pravdivá nebo nepravdivá.

Z PD2 vyplývá PD1, ale nikoli naopak. Jestliže má totiž nějaké tvrzení existenční presupozici a ta není naplněna, dané tvrzení není pravdivé ani nepravdivé. Nemáme zde třetí pravdivostní hodnotu (PD1 platí), ale její absenci (PD2 neplatí). 

2. David Černý: Princip sporu: Aristotelský přístup
David nejprve probral různé historické formulace principu sporu: Kdosi spočítal, že jich je asi 240, lze je rozdělit do čtyř skupin (a) syntaktické, (b) logicko-sémantické, (c) metafyzické, (d) psychologicko-pragmatické. Mezi těmito formulacemi je podle Černého analogie, přičemž hlavním analogátem je metafyzický princip sporu. Dále hovořil Černý mj. o tom, že:

• princip sporu vyjadřuje v transcendentní rovině identitu (Sv. Tomáš: fundatur supra rationem entis et non entis); 
• princip sporu je "trancendentální", zakládá veškeré další poznání, je nevytěsnitelný ze všech dimenzí lidského myšlení;
• Aristotelovo zdůvodnění (elenchos) postupuje (v knize Γ) třemi cestami: sémantickou, syntaktickou a praktickou.
• podle Terence Parsonse: předpokládejme, že tvrdíme B a Priest řekne "non-B". Zdálo by se, že s námi nesouhlasí, jenže je dialetheista, takže by podle něho mohlo platit B a non-B. Jak by tedy mohl Priest vyjádřit, že s námi opravdu nesouhlasí? Jedině tak, že poví, že B není pravdivý výrok, jenže to je kompatibilní s tím, že B je pravdivý. Dialetheista tedy nedokáže vyjádřit nesouhlas.
• princip sporu lze nejlépe vyjádřit pomocí pojmu materiální inkompatibility: jestliže A je A, potom není B. Sympolicky: A ┴ B (Huw Price); inkompatibilita je primárnější než negace.

3. Roman Cardal: Princip sporu a kultura
Cardal rozvinul úvahy nad tím, co je to kultura a jak vzniká. Kultura je výsledkem specifické činnosti člověka (jeho rozumu a vůle). Člověk v ní působí na přirozeně daný stav skutečnosti za účelem její modifikace, čímž ji obohatí o nový rozměr. Cardal citoval Cicerona jako původce přeneseného smyslu slova 'kultura' (viz 23.4.2010). Kulturní činnost může být v zásadě obrácena dvojím směrem:

(a) mimo člověka, např. zemědělství, umění, technologie (artes serviles, transitivní činnost)
(b) do člověka (artes liberles, immanentní činnosti)

Ke kulturní činnosti člověka lze zaujmout tři základní postoje (moje formulace):
- kultura určuje přirozenost: člověk nemá danou přirozenost/esenci (sartovský existencialismus)
- přirozenost určuje kulturu (např. marxismus, kde je kultura výsledkem materiálně-výrobních sil)
- kultura je rozvinutím přirozenosti (terminologií tomistické metafyziky: druhé akcidentální akty určují první akt substanciální; kultura je druhá přirozenost zdokonalující první přirozenost; to, že myslíme a chceme je dané, ovšem to, jak myslíme a jak chceme, je ovlivněné kulturou).


K tématu Cardal doporučil několikasvazkovou knihu Wernera Jaegera Paideia. Die Formung des griechischen Menschen, kde Jaeger hovoří o kultuře jako zosobnění ideálu toho, jak být člověkem, a Konrada Paula Liessmanna Teorie nevzdělanosti.

4.Roman Joch: Princip sporu a politické ideologie
Joch nejprve doporučil knihu Jan Horníka Proč holokaust a shrnul argumentaci pro její hlavní tezi (nacismus je založen na dawinistické ideji, že jediným mechanismem evoluce je boj o přežití). Joch kromě nacismu rozebíral i marxistický komunismus a relativistický liberalismus. Vnitřní rozpornost těchto systému podle něho vede ke zničení těch cílů, o které i jim samým (zpočátku) jde.

----------
S prof. Sousedíkem, Maternou, a Davidem Černým jsme pak ještě diskutovali o TIL a aristotelismu. Otázky, které jsem si poznamenal z této diskuse:

• Je princip sporu základním principem či je založen na základnějším principu: principu identity ( jsoucno je jedním, tj. něčím určitým)?
• Jsou individua náhá či nějak chrakterizovaná? Např. essenciálními predikáty (člověk, živočich, těleso), nutnými akcidenty (rozlehlý, schopný přemýšlet), druhovými a rodovými rozdíly (rozumový)?
• Je TIL logika kompatibilní s logikou tomistickou?
• O čem je výrok v TILu (o intenzích či o reálných individuích)?
• Existuje smysl ‘a priori’ v němž logika není a priori (že v nějakém smyslu je a priori není předmětem sporu)?
• O čem je aristotelská věda (o reálných individuích či o objektivních pojmech)?
• Co je to tomismus? (nauka Hervaea, Sonciny, Kajetana …)

Metafyzické disputace: Předmluva (třetí část)

Pokračování mého překladu (14.5.2010): 

"Z těchto tedy důvodů a také veden žádostmi mnohých rozhodl jsem se sepsat toto dílo, v němž bych všechny metafyzické disputace probral metodou výkladu vhodnější k pochopení samotných věcí, stručně, a ku prospěchu zjevené nauce. Nebude tedy nutné toto dílo rozčleňovat a rozdělovat do mnoha děl, neboť vše, co je vlastní této [metafyzické] nauce a co odpovídá jejímu subjektu z tohoto hlediska, ve kterém se zde o něm uvažuje, může být obsaženo a vyčerpáno v malém počtu disputací. Nakolik to bude možné, vypustíme zde vše, co se vztahuje k čisté filosofii či dialektice (u čehož mnozí metafyzikové zdlouhavě prodlévají) jako něco, co je této nauce cizí. Než ale začnu mluvit o látce této nauky, chci s boží ochranou přistoupit k samotné moudrosti a jejímu objektu, užitečnosti, nutnosti, vlastnostech a úkolech."

His igitur rationibus et multorum rogatu inductus, hoc opus praescribere decrevi, in quo metaphysicas omnes disputationes ea doctrinae methodo complecterer quae ad rerum ipsarum comprehensionem et ad brevitatem aptior sit, revelataeque sapientiae inserviat magis. Quapropter necessarium non erit in plures libros opus hoc distribuere seu partiri; nam brevi disputationum numero, ea omnia, quae huius doctrinae sunt propria, quaeve subiecto eius sub ea ratione, qua in ipsa consideratur conveniunt, comprehendi et exhauriri possunt; quae vero ad puram philosophiam aut dialecticam pertinent (in quibus alii metaphysici scriptores prolixe immorantur), ut aliena a praesenti doctrina, quoad fieri possit, resecabimus. Prius vero quam de materia huic doctrinae subiecta dicere incipiam, de ipsamet sapientia seu metaphysica eiusque obiecto, utilitate, necessitate, attributisque illius atque muneribus, Deo auspice, disserere aggrediar.

Filosofie pro děti - Kvilda

Od letního semestru 2008/09 vyučuji filosofii na Vyšší odborné škole pedagogické ve Sv. Janu p. Skalou. Moje studentky jsou či budou především učitelky mateřských škol. Doposud jsem byl zaměřen na rozvoj jakéhosi elementárního naukového základu (logika, přírodní filosofie, metafyzika, etika), který jsem se jim snažil (s rostoucím úspěchem) předat. Teď bych se rád zaměřil na filosofii pro děti, kterou by mohli přímo použít i ve svém povolání. Kdysi jsem si zběžně prohlédl knihu, kterou k tématu napsal vynikající americký filosof Garreth Matthews (setkal jsem se s ním jednou či dvakrát v Buffalu, je to velká osobnost), ale dále jsem se o téma nezajímal. Až nedávno jsem si všiml, že filosofie pro děti je rozvíjena i u nás v Česku, mj. dr. Petrem Baumanem a Mgr. Richardem Macků z katedry pedagogiky TF JČU. Dokonce máme v Česku i portál Filosofie pro děti, z kterého jsem se dozvědel, že na Kvildě, nedaleko od Hartmanic, se pořádá seminář o filosofii pro děti (či lépe: s dětmi) pořádaný norskými lektory Beate Børresen a Bo Malmhester. Seminář trvá od pondělí do čtvrtka, účastním se ovšem pouze do středy. Z přístupu Børresenové a Malmhestera jsem nadšen: zdůrazňují hluboký rozdíl mezi tím, filosofii dělat a o filosofii mluvit. Dalším zásadním principem je to, že filosofování znamená o podstatných tématech mluvit filosoficky, tzn. odůvodněně. Navíc mají zcela antirelativistický přístup k filosofování. Seminář je velmi užitečný, řadu podnětů chci využít nejen pro děti, učitelky mateřských škol, ale obecně i pro své další studenty.