čtvrtek 6. srpna 2009

Umění a filozofie

Dnes jsem byl tlumočit v Ludwigsthalu (DE) při setkání mezi občanským sdružením Šumavská renezance a jejími německými partnery. Na setkání byla mj. sopranistka Josephine Pilars de Pilar a její manžel fotograf Siegward Schmitz, oba prvotřídní umělci. De Pilar je nejen zpěvačka, ale i vynikající pedagožka, pořádá specielní workshopy pro děti a dospělé a svá představení formuje i do dramatické podoby. Schmitz se specializuje především na panoramata přírody (velikost až 1.5 x 3 metry).

Pro filozofa jsou rozhovory s umělci velmi podnětné, protože v dobrém umění se projevuje něco "vyššího", něco z Moudrosti, kterou hledá a studuje i filosofie. Na druhou stranu ovšem mohou být tato setkání i frustrující, protože umělci většinou o Moudrosti nic neví a jejich reflexe nad tím, co vlastně jakožto umělci říkají a dělají, je z logického a filozofického hlediska žalostná. (Chápu ovšem, že z jejich hlediska je filosofie zbytečná a nudná oklika k "podstatě věcí").

Ambivalentní postoj k umění měl již Platón. Slovy Davida W. Clowneye (EN):

Platón měl vůči umění vztah lásky-nenávisti. Musel nějakým způsobem umění milovat, protože o něm často mluvil a jeho poznámky ukazují, že velice pozorně sledoval to, co viděl a slyšel. Byl také vynikajícím literárním stylistou a vypravěčem; dokonce prý dříve, než potkal Sókrata a stal se filosofem, byl básník. ... Na druhou stranu viděl v umění hrozbu. Navrhoval, aby básníci a dramatici byli vyhnáni z jeho ideální Republiky, anebo přinejmenším, aby to, co tvoří, podléhalo přísné cenzuře. Podle jeho mínění má umění schopnost formovat chrakter a proto, aby mohli být vychováváni a chráněni
ideální občané, umění musí podléhat přísné kontrole.

V Platónově době bylo umění kontrolováno ideou krásy. Nevím, co by Platón řekl na dnešní pojetí umění, které někdy samu ideu krásy a ošklivosti odmítá.

2 komentáře:

  1. Platón považoval za životní cíl filosofii, poznání, respektive znovurozpomenutí si, na pravzory věcí - ideje. Umění podle této koncepce bylo až na třetím místě od pravdy: věci jsou napodobeniny idejí, umění je napodobenina věcí, tedy napodobenina napodobeniny. (viz X. kap Ústavy) Proto bere umění na milost jen jako nástroj výchovy.
    Pokud básník sděluje nějakou pravdu, tak ne proto, že má o ní znalost, ale protože se dostává do stavu transu, kdy jím hovoří bohové (viz Ión)
    Aristoteles naopak považuje umění za způsob filosofie, kterým se typické, obecné sděluje prostřednictví konkrétního - uměleckého díla.

    OdpovědětVymazat
  2. "Že nesouhlasím" - to nemohu říci. :-) Ano, vystihl jste důvod "nenávisti" v Platónově vztahu k umění, je to jakési náhodné poznání z třetí ruky. Platónův smysl pro literární styl a jiné umělecké formy však ukazují, že ať chtěl či nechtěl, umělecký rozměr života mu nebyl zcela cizí. Díky za komentář!

    OdpovědětVymazat