Kulturní historie je disciplína, která usiluje o komplexní zachycení nejrůznějších aspektů života vybrané skupiny lidí, vč. jejich každodenních zvyků. Kulturní historie proto kombinuje přístupy antropologické a historické. O kulturní historii jako disciplíně se mluví především od sedmdesátých let minulého století, třebaže za zakladatele jsou považováni mj. Švýcar Jacob Burckhardt (1818-1897) či Holanďan Johan Huizinga (1872-1945).
Otázkou, co je to kulturní historie, se zabývá britský kulturní historik Peter Burke (n. 1937) v knize What is Cultural History? (2004). Viz také zajímavé interview sociálního antropologa Alan Macfarlana s Peter Burkem (1 2) (Macfarlan je i autorem rozhovoru s Mary Douglas, 5.2.2010, viz další jeho rozhovory, především s antropology).
S kulturní historií souvisí jakési hnutí historické kultury, jehož podstata mi ale z eseje Fernanda Sánchez Marcose uniká. Nebo lépe řečeno mně připadá sebepojetí tohoto hnutí zmatené: historická kultura má prý představovat rozšíření dosavadní historiografie, neboť prý "není omezena na analýzu akademické historické literatury." Vždyť ale i "normální" historiografie bere v úvahu nejrůznější prameny, včetně těch neakademických. Tak jak to myslí? Marcosův portál má nicméně inspirativní bibliografii, mj. zmiňuje i mého oblíbeného britského autora Paula Johnsona (jeho partikulární tvrzení beru s rezervou, ale je čtivý, inspirativní, a často s ním sdílím jeho hodnotící hledisko).
-----
Zajímavý článek k přečtení: Peter Burke: "Jesuits and the Art of Translation in Early Modern Europe" (z knihy Jesuits II, 2006; Jesuits I, 1999)
Žádné komentáře:
Okomentovat