V pátek 2. července budeme mít následující tři hlavní řečníky:
Uwe Meixner: Od Platóna po Fregeho: Paradigmata Predikace
SHRNUTÍ: "Jedna z věčných filosofických otázek se týká jednoduchých výroků, ve kterých se objekt má (is) tak a tak anebo ve kterých takové a takové objekty jsou tak a tak vztažené: jednoduchých predikativních výroků. Mají tyto výroky ontologickou bázi a pokud ano, jakou? Odpověď na tuto otázku specificky určuje - anebo každobádně vyjadřuje - fundamentální pohled na svět. V průběhu dějin západní filosofie různí filosofové poskytly různé odpovědi na otázku predikace. Tento článek předkládá hlavní vlivné odpovědi: paradigmata a teorie predikace sofistů (a všech pozdějších radikálních relativistů), Platóna, Aristotela, Aristotelsky orientovaných ne-nominalistů, Leibnize a Fregeho. V tomto článku navíc sleduji (do určité míry) nejvlivnější aristotelské (či mereologické) paradigma predikace v její kontinuitě a modifikaci během mnoha staletí jejího užívání. Výsledkem je, podle mého názoru originální, motivačně propojená, panoramatická a přitom analyticky čistá krátká historie nejdůležitejších momentů této nenápadné a přitom stěžejní části filosofie. Článek se ovšem nespokojuje pouze s přijetím historického pohledu na věc, ale vznáší také otázku adekvace. Před Fregem neexistovala filosoficky adekvátní teorie predikace a v tomto článku poukazuji na nedostatky každé z pre-Fregovských teorií predikace výše zmíněných (kromě aspektů, které lze považovat i za přednosti těchto teorií). Frege sice přivedl teorii predikace v 19. století na správnou stopu, ovšem jeho vlastní teorie predikace trpí nedostatky. Tento článek nakonec předkládá teorii predikace, kterou považuji za adekvátní."
David Oderberg: Esence a vlastnosti
SHRNUTÍ: "Rozlišení mezi esencí objektu a jeho vlastnostmi bylo v současných diskusích o esencialismu zatemněno. Podle Locka jsou vlastnostmi objektu pouze ty, které výlučně "plynou" z jeho esence. Locke zde sledoval aristotelskou teorii (ponecháme-li stranou jeho vlastní skepticismus vůči poznatelnosti esence). Hájím potřebu ostře odlišovat mezi esencí a vlastností: esence musí být daná formou ze které plynou vlastnosti. Poskytnu přesnou definici toho, co technický termín 'plynout' znamená a distinkci aplikuji na různé druhy taxonomických problémů."
Robert Pasnau: Části a celky
SHRNUTÍ: "Scholastičtí filosofové mají co říci mnoho zajímavých věcí o částech a celcích, přičemž většina z toho zatím neupoutala zaslouženou pozornost. V tomto článku se zaměřuji na dvě otázky, které jsou obzvláště významné pro dnešní filosofii. Za prvé je to otázka, zda jsou části dané věci aktuální či zda můžeme také hovořit o potenciálních částech. Za druhé je to otázka, zda je celek jednoduše identický součtu svých částí či zda je to něčím jdoucím za tyto své části."
Ad Meixner (po přečtení jeho článku): velmi pěkný článek poskytující vše co v abstraktu sliboval. Kritika: Meixner nemá ovšem ponětí o barokně-tomistické modifikaci teorie predikace, která pracuje s distinkcí intencionální/reálný a je dobře "napasovaná" na Aristotelsky-scholastickou komponentní ontologii. Meixner je vůbec v metafyzice jinde - uznává prioritu faktů nad věcmi a nechápe rozdíl mezi essenciální a akcidentální predikací.
OdpovědětVymazatSousedíkova kniha o Identitní teorii predikaci je potřeba v angličtině jako sůl.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatProf. S. ma kontakty, tak by ten preklad snad slo nejak viditelne protlacit.
OdpovědětVymazat