Podle Michaela J. Louxe (viz 7.6.2010) je východiskem diskuse o obecninách fenomén podobnosti (Metaphysics: A Contemporary Introduction, 1998, 2002, 2006):
"Debatě mezi realisty a nominalisty davá podnět fenomén podobnosti či shody atributů. Realisté tvrdí, že tam, kde jsou si objekty podobné či se shodují v atributu, tam je i jedna věc, kterou tyto objekty sdílí či mají společnou. Nominalisté toto popírají. Realisté nazývají tyto sdílené entity obecniny; říkají, že obecniny jsou entity, které mohou být simultánně exemplifikované několika různými objekty [češtěji: které mohou mít zároveň několik objektů jako své příklady]; a tvrdí, že obecniny zahrnují vlastnosti, které věci mají, vztahy, do kterých vstupují, a druhy, do nichž patří."
"The phenomenon of similarity or attribute agreement gives rise to the debate between realists and nominalists. Realists claim that where objects are similar or agree in attribute, there is some one thing that they share or have in common; nominalists deny this. Realists call these shared entities universals; they say that universals are entities that can be simultaneously exemplified by several different objects; and they claim that universals encompass the properties things possess, the relations into which they enter, and the kinds to which they belong."
Evidencí ve prospěch realismu je podle Louxe fenomén toho, že (1) vypovídáme něco o něčem (subjekt-predikátový diskurz) a (2) odkazujeme na abstraktní věci (abstraktní reference):
"K tomu, aby nám ukázali nutnost přijmout realitu obecnin, realisté poukazují na fenomény subjekt predikátového diskurzu a abstraktní reference. Realisté tvrdí, že pokud nebudeme klást obecniny jako referenty predikátových výrazů, nemůžeme vysvětlit to, jak mohou být subjekt-predikátové věty pravdivé, a dále také hájí názor, že pravdu vět s abstraktními referující výrazy můžeme vysvětlit pouze v případě, že obecniny počítáme za věci, které jsou identifikovány užitím těchto termínů."
"Toward showing us that we must endorse the reality of universals, realists point to the phenomena of subject predicate discourse and abstract reference. They claim that unless we posit universals as referents of predicate expressions, we cannot explain how subject predicate sentences can be true, and they argue that we can explain the truth of sentences incorporating abstract referring terms only if we take universals to be the things identified by the use of those terms."
Otázkou v rámci realismu jsou pak různá omezení toho, co je a co není obecninou:
"Realisté nicméně často nesouhlasí ohledně rozsahu svého výkladu predikace a abstraktní reference. Například někteří realisté popírají, že by jejich výklad predikace platil pro věty s termínem 'exemplifikuje'. Jiní realisté trvají na tom, že jejich výklad platí pouze pro primitivní a nedefinované predikáty či abstraktní termíny. Navíc podle některých realistů jsou [existují] pouze takové obecniny, které korespondují s predikáty, které jsou aktuálně pravdivé o existujících objektech; jiní jsou naopak přesvědčeni, že jsou [existují] jak exemplifikované, tak neexemplifikované vlastnosti, druhy a vztahy."
"Realists, however, frequently disagree about the generality of their accounts of predication and abstract reference. Some realists, for example, deny that their account of predication holds for sentences incorporating the term 'exemplify.' Other realists insist that their account holds only for primitive or undefined predicates or abstract terms. Furthermore, some realists hold that there are universals corresponding only to predicates that are actually true of existing objects; whereas other realists believe that there are both exemplified and unexemplified properties, kinds, and relations." Ch. 1, The Problem of Universals I: Metaphysical Realism , p. 20-21.
Žádné komentáře:
Okomentovat