Podle článku Ignacia Angelelliho ("The Techniques of Disputation in the History of Logic," The Journal of Philosophy, Vol. 67, No. 20, 1970, pp. 800-815.) se tradičně rozlišují tři metody filosofického rozhovoru:
1. Metoda quaestio spočívá v tom, že pomocí otázek dovedeme partnera k protiřečení (Gredt: methodus socratica). Zdá se, že tato metoda je rozvinuta v Topikách a odpovídá jí středověká ars obligatoria. (Rudimentální podobu této metody používají filosofičtí praktikové jako Brenifier k vyjasňování vlastních postojů; mnozí praktikové se odvolávájí na přednášku The Socratic Dialog z r. 1922 od Leonarda Nelsona).
2. Metoda disputatio spočívá v hledání argumentu jehož závěr protiřečí tezi partnera (Gredt: methodus scholastica). Viz velkolepé Disputationes metaphysicae od Františka Suáreze.
3. Metoda megarská spočívá v nalezení kontradikce v partnerově tvrzení (prý málo užívaná metoda).
Angelelli dále probírá "starou logiku" (obligationes podle Pavla Benátského, ) a "novou logiku" především podle Ioanna Friderica Heineho (Methodus disputandi hodierna ex variis autoribus collecta, Helmsted 1710, 40 stran) a krátce srovnává s moderními dialogickými logikami (např. Lorenzen a Kamlah).
Žádné komentáře:
Okomentovat