Dao De Jing 2 (proč další překlad?)

Dnes dopoledne opakování (kapitola 2) a odpoledne druhé setkání naší skupiny: Interpretace Dao De Jingu 2. Na programu je nejprve přednáška doc. Jana Slavíka (ZU Plzeň) o nejstarších dějinách Číny a poté impromptu hudební intermezzo (Svatojánské loutnění, k výročí úmrtí převora zdejšího kláštera a hudebního skladatele P. Ivana Jelínka OSB, 1683-1759). Zítra přejdeme na druhou "eneádu" Dao De Jingu, na kapitolu 10. Vše pod vedením Dr. Rostislava Fellnera.

.
Včera jsem nadhodil otázku, proč se pokoušet o další překlad v nesčíslné řadě překladů. Kromě důvodů osobních (některé texty stojí za osobní "potyčku" i když asi stěží učiníme příspěvek k jejich exegezi) jsou zde i důvody odborné. Od r. 1999 pracuje Dr. Fellner na překladu alternativním, který se podle mého názoru od všech českých a většiny světových překladů liší v několika zásadních hermeneutických principech:

1. Překlad bere vážně nové archeologické vykopávky starších forem Dao De Jingu z Mawangdui (z. r. 1973) a z Guodian (z r. 1993),
2. Jedná se o překlad kontextuální, beroucí v úvahu svébytný charakter čínského jazyka, který i abstraktní myšlenky vyjadřuje bezprostředním poukazem na konkrétní skutečnosti(tyto konkrétní skutečnosti se snažíme odvodit z etymologie znaku, příp. z archeologicko-kulturních reálií)
3. Překlad metodicky užívá etymologické a genealogické analýzy struktur čínského znaku, jehož nejstarší formy jsou zachyceny na tzv. písmu na želvích krunýřích a kostech (tato znalost je poměrně nedávná; doposud se etymologie zakládala na poměrně pozdní a z dnešního hlediska velmi nedokonalý značník Shuowen jiezi (說文解字) z 2. stol. n.l.).
4. Překlad vychází z hypotézy hermeneutické integrity, podle níž je text Dao De Jingu koherentní a vzájemně sám-sebe-interpretující, tzn. nejedná se o volnou sbírku nesouvislých „moudrých výroků“.

Výsledná interpretace Dr. Fellnera není ani mysticizující, ale není ani racionalistická. Proti všem čtyřem principům lze samozřejmě vznést mnoho námitek. Faktem nicméně zůstává, že tato interpretace dospívá k velmi originálnímu čtení textu, přičemž se nejedná o čtení nikterak svévolné, ale velmi dobře podložené.

Dao De Jing 2

Dopoledne výuka ve Sv. Janu p. Skalou (téma: člověk svobodný), odpoledne opakování se skupinou z třetího běhu základního kursu čínštiny (téma: 2. kapitola Dao De Jingu). Toto je ona 2. kapitola (naneštěstí zatím bez "mého" překladu, viz ale např. zde):

.

二養身

.

天下

皆知美之為美 斯惡已

皆知善之為善 斯不善已

故

有無相生 難易相成

長短相較 高下相傾

音聲相和 前後相隨

是以

聖人處無為之事 行不言之教

萬物作焉而不辭 生而不有

為而不恃 功成而弗居

夫唯弗居
是以不去

.

Proč číst a znovu-překládat Dao De Jing?

.

„Dao De Jing patří mezi nejtajemnější texty čínské historie,“ napsal Mircea Eliade ve svých monumentálních Dějinách náboženského myšlení. Zájem západních učenců o tento text rostl pomalu. Dao De Jing byl přeložen do latiny až v osmnáctém století a nikoli ve století sedmnáctém jako Konfuciovy Hovory. Zpočátku tento překlad nevzbudil velký zájem, situace se začala měnit až ve století devatenáctém při překladech do jazyků národních. Od té doby fascinace Dao De Jingem prudce stoupá: po bibli a koránu se Dao De Jing stává jedním z nejpřekládanějších světových děl. Dao De Jingu se věnují literární kritici, historici, filozofové, teologové, religionisté i umělci různého zaměření. Dao De Jing byl přeložen do stovek současných jazyků a to nikoli jednou, ale mnohokrát. V angličtině existuje mnoho desítek komletních překladu, v češtině a slovenštině máme již také několik překladů.

.

Zde lze nalézt mj. následující počet překladů: do češtiny (7), ruštiny (14), španělštiny (7), francouzštiny (5), němčiny (22), a angličtiny (112). Překlady jsou samozřejmě různé úrovně, některé překlady jsou derivativní, tj. nikoli z originální čínštiny, ale z jiných jazyků. Nicméně otázkou tedy je, za je potřeba dalšího překladu a analýzy tohoto textu.

_________

Vlasto, ptal ses mě na interpretaci znaku 道, dao, (viz 16.11.2009). Nezapomněl jsem na Tebe, chci se k tomu časem dobrat.

Filosofická antropologie - konec výuky

Včera skončila výuka Filosofické antropologie na České Zemědělské Univerzitě (viz 22.11.2009). Z více než 70 studentů mě ne všichni dělali radost (obtíže mají především s disciplínou: nejsou zvyklí mlčet, když vyučující povídá), ovšem několik studentů projevilo o filosofii upřímný zájem. Celkem vzato je většina studentů schopna připravit se poctivě k testům (až na ten poslední) a obzvlášť pěkné jsou jejich samostatné prezentace.

Rád bych uvedl příklad jedné takové pěkné presentace (drobně upravené), která se týká osoby a významu Sókrata (Vojtěch Václavík tuto práci napsal pod dojmem četby Platónovy Apologie; srv. 7.10.2009):

Je mrtev. Zemřel, protože nechtěl upustit od své pravdy, nechtěl pošpinit svou čest, zklamat bohy, zklamat sám sebe. Svou smrtí dostál svému učení a stal se díky ní nesmrtelným. Jak by asi vnímal svou nynější pozemskou nesmrtelnost? Mám na mysli tu, díky níž jsem se o něm dozvěděl já nebo kterýkoliv jiný člověk. Těšila by ho? Myslím, že ano. To, že si stále více lidí klade otázky, které si kladl on, to že si dnes každý rozumně uvažující člověk dokáže najít pravdu. To by se mu dozajista líbilo. S dnešními možnostmi to opravdu není problém. Avšak stejně jako on narážel se svojí pravdou u těch, kteří ji slyšet nechtěli, naráželi, naráží a budou narážet další a další po něm a pravda bude dál svádět souboj se lží, až do skonání světa. Pravda, ta za kterou se každý zlobí, k té občas vede dlouhá a leckdy i strastiplná cesta.
Na Sókratově příkladě je také vidět, jak se dá pravda obhajovat. Když je o své pravdě člověk přesvědčen a opravdu jí má, musí se žalobce sám před sebou propadat hanbou. Jenže i žalobce tu z nějakého důvodu je a bojuje především za ty, jež ho žalobou pověřili, ne za své svědomí, jak by tomu možná i sám leckdy chtěl. Nemělo by totiž cenu lhát sám sobě jen tak. Proč Melétos vědomě lže? Proč lžou všichni žalobci v podobných případech? Pro peníze, pro moc, pro postavení, které jim může pomoct k ještě větší moci či penězům. Proto lžou. To je ta náplast na zhrzenou čest.
Jak by však vypadal svět kdyby tenkrát dal soud Sókratovi za pravdu a naopak začal soudit ty jenž ho neprávem žalují? Třeba by se od té doby v Athénách změnil zaběhlý řád a lidé by přijali jeho myšlenky a řídili se jimi. Jak by vypadal ten svět v němž se museli lidé jako Melétos či Lykón poroučet, a nepřišli-li by o hlavu, museli by alespoň uznat pravdu a chovat se podle ní? Dalo by se v takovém světě normálně žít? Fungoval by tento systém bez uplácení a honby za bohatstvím a slávou?
Každopádně to tak nedopadlo a mám pocit, že by se mnoho nezměnilo, ani kdyby Sókrata soud osvobodil, protože by tyto myšlenky byly nejspíše umlčeny jinou cestou, například vraždou. Je to sice dost pesimistické, ale přece pravděpodobnější.
A přece se mi zdá, že jeho práce měla smysl a měl by proč být šťasten z jejího, i když stále jen prozatímního výsledku. Protože ten zlomek lidí, který se doposud nakazil jeho filosofií, ovlivňoval a bude ovlivňovat stále další lidi, kteří budou zkoušet ty nemoudré či falešné a budou po světě šířit lásku ke cti a snad i pravdu.

APA - sekce "Debaty o Bohu" 4

... a konečně Steeleho vysvětlení nárůstu zájmu o ateismus:

Nový ateismus je odpovědí na 11. září.

Mnozí ateisté totiž mají dojem, že víra jako taková je nebezpečný virus. Je celkem jedno, zda je jím nakažen Usáma bin Ládin anebo George W. Bush, jedná se vždy o potenciálně smrtící nebezpečí pro celou společnost.

(Pro zajímavost: v r. 2007 se v průzkum mínění 4000 Britů Usáma bin Ládin umístil mezi "100 žijících géniů")

Steele zmínil, že teprve až delší dobu po rozpracování své hypotézy o příčinách vzrůstu zájmu o ateismus si všiml poznámky v Harrisově knize The End of Faith: Harris ji začal psát 12. září 2001.

Steele poté přešel ke kritice základní teze nového ateismu, že víra a teistické náboženství samo o sobě je nebezpečí (diskuse se zde týká teismu, protože např. Harris nepovažuje východní mysticismus za náboženství - je tedy podle něho OK).

Steeleho kritika nového ateismu (ač sám Steele je ateista) postupovala v následujících bodech:

1. Názory "sekulárně smýšlících nominálních teistů" (kterých je většina) jsou podobné názorům nových ateistů: "hlavně klid, náboženství by nemělo nějak moc zasahovat do "normálního" života." Většina sympatizantů nového ateismu se rekrutuje právě z řad těchto nominálních teistů.

2. Explicitní motivace teroristů nespočívá ve víře v Boha, ale v různých politických důvodech (např. v přítomnosti USA na Blízkém východě).

3. Počet obětí militantního ateismu silně převyšuje počet obětí militantního teismu. (K tomu viz výzkum R. J. Rummela o tzv. democidě; na špici se momentálně drží: Stalin s 43 mil., Mao Zedong s 38 mil. a Hitler s 21 mil, všichni víceméně ateisté. Z tohoto faktu samo o sobě ještě nevyplývá, že je ateismus sám o sobě nebezpečnější, protože je prostě jen možné, že Stalin-Mao-Hitler byli "šikovnější" vrazi než teističtí vrazi. Nicméně přinejmenším to tezi o nebezpečí teismu jako takového zpochybňuje. Jinými slovy: Pravděpodobnost hypotézy T (teismus je nebezpečnější než ateismus) vzhledem k faktu F (počet obětí ateistů a teistů) je mnohem menší než hypotézy A (ateismus je nebezpečnější než teismus).

Závěr: Jakýkoli "nadšenecký" systém názorů, který se zmocní vlády a státního aparátu je nebezpečný (ať už teistický či ateistický).

APA - sekce "Debaty o Bohu" 3

... pokračování:

3. Příčinu v růstu evangelikálních církví na úkor "hlavních" církví vidí Steele v demografii. Konzervativní křesťané mají většinou mnoho dětí. (Podobný fenomén se děje u orthodoxních židů, viz komunita Kiryas Joel nedaleko New York City)

4. Příčiny růstu křesťanské politické pravice jsou nikoli v nárůstu křesťanství jako takového, ale ve změně postoje evangelikálních lídrů k politice (tradičně apolitické postoje byly odvrženy).

5. Ve skutečnosti roste nejen počet lidí, kteří jsou náboženští, ale i těch, kteří se hlásí k ateismu (podle Steeleho podobným způsobem roste i jak pro-life tak pro-choice zároveň).

Závěr: dochází k polarizaci (ztenčování "středu") spíše než k růstu náboženství na úkor ateismu.

APA - sekce "Debaty o Bohu" 2

Dříve než Steele předložil svou vlastní tezi o příčinách fenomenálního vzrůstu zájmu o ateismus, analyzoval význam a evidenci pro tvrzení, že (teistické) náboženství je na vzestupu.

Toto tvrzení nelze podle Steeleho samo o sobě v globálním měřítku zpochybnit (Steele se odvolal na jinak podle jeho názoru propagandistickou knihu God is Back, 2009, osobně mě v tomto ohledu přesvědčila kniha The Next Christendom, 2002). Je sice pravda, že v Evropě náboženství ze sociologického hlediska upadá, ovšem v obou Amerikách, Asii a Evropě je na vzestupu. Zdá se, že tento fakt odporuje tezi, že sekularizace, modernita a blahobyt sám o sobě automaticky vede k zesoukromění náboženství a k jeho postupnému vytracení.

Sekularizační teze dostala první ránu již v sedmdesátých letech: Podle průzkumů Gallup v třicátých letech navštěvovalo týdně kostel či synagogu asi 40% Američanů ... a v sedmdesátých to bylo opět asi 40% Američanů (dnes je to dokonce více, viz zde)

"Hlavní" (mainline) církve ztrácí své členy, evangelikální (tj. konzervativně protestantské) církve rostou (Steele je charakterizuje jako "Přijmi Ježíše jinak se budeš smažit v pekle"). Dále se vynořila v sedmdesátých letech tzv. nová křesťanská pravice, která, jak víme, dnes hraje důležitou roli v americké politice. (Podle slavné knihy Why Conservative Churches Are Growing? (1972) je to tím, že hlavní církve jsou na své členy příliš nenáročné. Lidé chtějí něco těžkého. U nás v Česku by s tím nesouhlasil kard. Špidlík, podle něho je to v prvé řadě otázka duchovního vedení a teprve na druhém místě přísnosti - myslím, že má pravdu; ovšem z dobrého duchovního vedení vyplývá hluboká oddanost, která z vnějšku vypadá jako přísnost).

Steele se snažil sekularizační tezi (modernita a blahobyt vedou k vytrácení náboženství) hájit s následujícími modifikacemi:

1. Vzestup náboženství ve světě není překvapující, protože většina světa je chudá. Růst náboženství v USA se taktéž podle Steeleho děje především v oblastech, které jsou chudé, anebo které byly chudé v době, kdy dnešní zbohatlíci prožívali formativní léta.

2. Lidé mají sklon přeceňovat svou náboženskost. Když se jich zeptáme, zda byli minulý týden v kostele či synagoze, 90% z nich jich řekne, že ano. Když jim však v pondělí předložíme dotazník: "Která místa jste včera navšvívil(a)?" s výčtem 20 míst, kde mj. je i "kostel", zjistíme, že návštevníků kostela je ve skutečnosti jen asi polovina. Tato nová strategie samozřejmě neříká, jak to bylo v minulost. (Podle Rodneyho Starka nikdy nebyla návštěvnost kostelů a synagog tak velká, jak se mělo za to).

Pokračování příště (nechci Tě trápit Vlasto, jen to nestíhám :-))

APA - sekce "Debaty o Bohu" 1

Středeční sekce APA (30.12) "Debaty o Bohu" byla organizovaná Společností humanistických filosofů, která mj. vydávají časopis Philo. Protože cílem společnosti je podpora "naturalismu" (tj. zhruba vzato: ateismu) a protože už samotný název je pochybný (copak ateisté jsou nutně humanisté a naopak?), očekával jsem přednášky typu Dawkins. Ve skutečnosti byla část první přednášky (David Steele) věnována kritice některých tvrzení nového ateismu (třebaže Steele sám se hlásí k ateismu), druhou přednášku měl Paul Draper, agnostik, a poslední přednáška byla čtena za Erica Reitana, teisty, který ze zdravotních důvodů nepřijel, ale zaslal svůj příspěvek.

Nejprve ke Steelově přednášce:

Nástup nového ateismu, který naplno propukl v r. 2004, je neuvěřitený. Sam Harris, doposud neznámý se stal díky The End of Faith (2004) autorem na vrcholech žebříčků, Richard Dawkins a Christopher Hitchens, ač prodávaní a známí autoři, více než zvojnásobili prodej svých knih (tj. prodej jejich knih The God Delusion, 2006, a God is Not Great, 2007, předčil prodej všech jejich předchozích knih dohromady), a taktéž Dennettova kniha Breaking the Spell (Prolomit začarování, 2006) patří mezi bestsellery.

Na druhou stranu se bestsellery (i když v menší míře) stávají i různé odpovědi na nový ateismus. Nejprodávanější je kniha Dineshe D'Souzy Křesťanství a ateismus úplně jinak (angl.: What's so Great about Christianity, 2007) .

Mezi dalšími autory kritik nového ateismu zmiňme ještě Erica Reitana a Edward Fesera. K Feserově velmi přínosné a vtipné knize Poslední pověra (The Last Superstition, 2008) se chci jěště vrátit. (Feser se chystá mj. na pražskou konferenci o metafyzice v červnu 2010)

Tento fenomenální zájem o ateismus je vskutku překvapivý. Proč k tomuto výbuchu zájmu o ateismus došlo? Převládající křesťanské vysvětlení, říká Steele, spočívá v tom, že se ateisté cítí ohroženi, panikují z nárůstu křesťanství, a proto zahajují útok.

Steele hájil jiné vysvětlení.