6. neděle velikonoční (C) a Dao De Jing 5

Setkání po téměř dvou měsících (12.3.2010 a 15.3.2010). Dnes jsme překládali kapitolu 5 a 12, zítra půjdeme na kapitolu 13. Kapitola 5:

天地不仁 以萬物為芻狗
聖人不仁 以百姓為芻狗

天地之間 其猶橐籥乎
虛而不屈 動而愈出

多言數窮 不如守中

Překlad podle verze Wang Biho:

[Pokud] nebesa a země neznají humanitu,
tak celé tvorstvo není než slaměný pes.
[Pokud] mudrc nezná humanitu,
tak sto rodin není než slaměný pes.

Prostor mezi nebem a zemí - není jak kovářský měch?
Vyprazdňuje se a nezhroutí se, čím více se hýbe, tím víc se vydává.

Mnoho slov přijde v niveč, není lépe chránit si nitro?

Všimněme si, že tři části kapitoly na sebe nenavazují. Nalézt mezi nimi souvislost je (snad) možné až na základě verze Mawangdui.
----------
Liturgie jsem se zúčastnil ve Sv. Janu p. Skalou: Sk 15,1-2.22-29 poukazuje na zásadní důležitost apoštolského sboru (biskupů); u Zj 21,10-14.22-23 mě zaujal "křištálově průhledný jaspis" - jedná se o nějakou překladatelskou chybu, protože jaspis je neprůhledný:

u Jan 14,23-29 je pro mne zásadní tvrzení, že "Duch svatý... vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já."

Rámcový vzdělávací program pro gymnázia

V dnešní době fragmentovaného vědění je gymnázium, zdá se, posledním vzdělávacím stupněm, kde se předává relativně celistvé poznání. Náplň výuky je dána Rámcovým vzdělávacím programem (RVP-G, viz také Bílá kniha) - tento rámcový program je pak konkretizován ve Školních vzdělávacích programech (viz také 8.3.2010). Rámcové vzdělávací programy vycházejí z nové strategie vzdělávání, která:

• zdůrazňuje klíčové kompetence,
• jejich provázanost se vzdělávacím obsahem,
• uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě;
• vychází z koncepce celoživotního učení.

„Smyslem vzdělávání na gymnáziu není předat žákům co největší objem dílčích poznatků, fakt a dat, ale vybavit je systematickou a vyváženou strukturou vědění, naučit je zařazovat informace do smysluplného kontextu životní praxe a motivovat je k tomu, aby chtěli své vědomosti a dovednosti po celý život dále rozvíjet. To předpokládá uplatňovat ve vzdělávání postupy a metody podporující tvořivé myšlení, pohotovost a samostatnost žáků, využívat způsoby diferencované výuky, nové organizační formy, zařazovat integrované předměty apod.“ (RVP pro gymnázia 3.1)

Cíle vzdělávání:
- vybavit žáky klíčovými kompetencemi;
- vybavit žáky širokým vzdělanostním základem;
- připravit žáky k celoživotnímu učení, profesnímu, občanskému i osobnímu uplatnění.

Klíčové kompetence jsou definovány jako "souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti“ (s. 96). Rozdělení:

kompetenci k učení,
kompetenci k řešení problémů,
kompetenci komunikativní,
kompetenci sociální a personální,
kompetenci občanskou,
kompetenci k podnikavosti.

RVP dále rozlišuje několik vzdělávacích oblastí a průřezových témat:

Vzdělávací oblasti:
- Jazyk a jazyková komunikace
- Matematika a její aplikace
- Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Biologie, Geografie, Geologie)
- Člověk a společnost (Občanský a společenskovědní základ, Dějepis; Geografie)
- Člověk a svět práce
- Umění a kultura
- Člověk a zdraví
- Informatika a informační a komunikační technologie.

Průřezová témata:
- Osobnostní a sociální výchova
- Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech
- Multikulturní výchova
- Environmentální výchova
- Mediální výchova.

Příroda jako kulturní problém

Ve Svatém Janu p. Skalou se připravuje mezinárodní pedagogická konference Vzdělání a trvale udržitelný život (22-26. června 2010). Můj plánovaný příspěvek se jmenuje "Příroda jako kulturní problém: Multikulturní podstata environmentální výchovy."

Zatím mám úvod:

Současná západní společnost patří k jedné z nejšťastlivějším společnostem v dějinách lidstva. Žijeme v období mimořádně velkého rozšíření vzdělanosti, svobody a blahobytu. Negramotnost prakticky vymizela, roste počet absolventů středních i vysokých škol, politické, ekonomické a náboženské svobody se po roce 1989 dostaly i do střední a východní Evropy a co se týče množsví a pestrosti zboží a služeb dostupných dnešnímu západnímu člověku, o blahobytu taktéž nelze pochybovat - obzvláště pokud srovnáme dnešní situaci se situací našich rodičů a prarodičů či lidí z chudých zemí.

Na druhou stranu však také čelíme řadě problémů a výzev. Vzdělanost je fragmentována do nepřehledného labyrintu specializací a komunikace mezi rostoucím množstvím oborů se stává čím dál tím obtížnější. Svoboda a pluralita jsou často nejen obohacením, ale i zdrojem napětí a konfliktů. Neúcta a „zlá krev“ se projevuje mezi politickými stranami, etnickými menšinami, lidmi různých náboženských a etických stanovisek a navíc se jakékoli hádce a neurvalosti dostane většinou daleko větší publicity než projevu solidarity a přátelství. Blahobyt vede mnoho lidí k rostoucí a stěží uhasitelné žízni po stále větším množství zboží a požitků. A cenu tohoto blahobytu platí alespoň z části krajina, diverzita přírodních druhů, zásoby neobnovitelných přírodních zdrojů a zdraví lidí, v regionálním i globálním měřítku.

Žádný ze zmíněných problémů nelze odstanit z našeho života jednou provždy, tak jako si nemůžeme uchovat jednou provždy své zdraví a svůj život. Můžeme ale v dlouhodobé perspektivě přispět ke zmírnění jmenovaných problémů či naopak k uspíšení jejich nárůstu do společenské katastrofy. Klíčovými činitely v dlouhodobé péči o udržitelný život a zdraví společnosti jsou funkční rodiny, rozvinutá občanská společnost, spravedlivé politické a ekonomické uspořádání, ohleduplný přístup k životnímu prostředí, kvalitní média a v neposlední řadě vzdělání. V této práci se chci věnovat poslední jmenované obasti, tj. oblasti vzdělání, a to konkrétně multikulturní a environmentální výchově. Přestože na první pohled tyto dvě vzdělávací oblasti spolu téměř nesouvisí, chtěl bych poukázat na to, že péče o přírodu je v prvé řadě kulturním problémem a že je tudíž pedagogicky výhodné propojovat vzdělávání v obou těchto oblastech.

Co je to příroda?

Je toto příroda?

(zatím nejvzdálenější známá galaxie IOK-1, vzdálená 12.88 mld světelných let, asi 750 ml. let od velkého třesku)

Je toto příroda?

A zde se ani nemusím ptát - toto je všeobecně chápáno jako příroda:

Pokus o vystižení pojmů vyjadřovaných termínem 'příroda':

z ř. φύσις, lat. natura, pův. ve významu to, co se rodí; v dějinách kladeno do různých protikladů, např. k zákonům (jakožto sféra nezávislá na lidské dohodě), k věcem pomyslným (jakožto něco reálného), k myslícímu subjektu (jakožto něco mechanického a neživého); dnes se jako příroda označuje v širším smyslu slova celý hmotný svět, v užším živý hmotný svět, a v nejužším tu část živého světa, která je člověkem nedotčena.

Aristotelova klasifikace věd 2

Potíže, které mám s Aristotelovým dělením věd (3.5.2010):

1. Teoretické vědění zahrnuje podle uvedených příkladů pouze vědění o přírodě (a o její Příčině). Cožpak ale neexistují různé sociální a humanitní vědy, jejichž cíl je také teoretický, tj. "pravdivé poznání pro ně samo"? Zdá se, že Aristotelés směšuje vědění o tom, jak jednat/vytvářet (cíl praktický/umělecký/užitkový) a vědění o samotném jednání/vytváření (cíl teoretický). Např. (ideálně vzato) politikovi jde o spravedlivé uspořádání státu, kdežto politologovi o poznání politické reality; hudebníkovi jde o složení a předvedení hudebního díla, kdežto muzikologovi o poznání hudební reality. Obojí se samozřejmě prolíná, nicméně cíle jsou různé.

2. Kam patří sport a sportovní vědění? Mezi produktivní vědění? Pokud ano, muselo by sportování splňovat dvě podmínky (a) hodnota sportování by spočívala ve výsledku; (b) výsledek by měl být krásný či užitečný. Zdá se, že ani jedna podmínka neplatí: hodnota sportování je často v samotné sportovní činnosti a (hlavním) cílem není často ani krása ani užitek. To ovšem znamená, že sportování je spíše praktické než produktivní vědění.

3. Třebaže ve sportu jde často o krásu, zdá se, že jeho hlavní motivací je zábavnost (hravost). Kromě poznání hledající morálně dobré jednání je tedy třeba uznat i poznání hledající zábavu (pobavení) či něco takového. Termín 'zábava' vyjadřuje naneštěstí v češtině nejrůznější pojmy, většinou s konotacemi, kterým se zde chci vyhnout. Zatím mě ale nenapadá lepší výraz a pravděpodobně půjde o to výraz ponechat a pokusit se jej lépe vystihnout (související pojmy: hra či hravost, viz např. 15.12.2009, a trochu specifičtěji: legrace/humor).

Problém klasifikace věd oživl v sedmnáctém století a byl živý až do století devatenáctého. V dvacátém století se ho chopilo knihovnictví (library science), ovšem s poměrně malou návazností na předchozí filosofickou reflexi (viz). Příkladem rozšířeného nešvaru v klasifikaci věd je řazení filosofie do společenských věd (14.4.2010).

Aristotelova klasifikace věd 1

Aristotelés nám zanechal řadu spisů, které se tradičně rozdělují do tří skupin, podle Aristotelova rozdělení věd/vědění (epistemai - pl. od vědění):

• teoretické
• praktické
• produktivní.
  

Toto dělení bere za své kriterium cíl.

• vědění teoretické usiluje o pravdivé poznání pro ně samo;
  
• vědění praktické usiluje o poznání, které by vedlo k dobrému jednání člověka individuálně i ve společnosti; hodnota spočívá v praktické činnosti samotné.
  
• vědění produktivní usiluje o poznání, které by vedlo k vytvoření krásných či užitečných objektů (umění a technika) [ODKAZY]; hodnota spočívá ve výsledku tvůrčí činnosti.
  

Věda/vědění pro Aristotela není, tak jak je to často chápáno dnes, záznam o probíhajících empirických výzkumech, ale spíše něco jako ideální výsledek výzkumu - organizované a souhrné poznání určité oblasti. Vědění se u něho samozřejmě týká nejen oblastí smyslové zkušenosti, ale i toho, co oblast smyslů přesahuje.

Aristotelovy příklady teoretických věd/vědění:

• první věda či teologie (později nazvaná metafyzika a ještě později ontologie);
• fyzika nebo-li přírodní filosofie (v širokém smyslu slova: zahrnuje i astronomii, biologii a dokonce i psychologii);
• matematika (nauka o kvantitě, tj. geometrie a aritmetika).
  

Aristotelovy příklady praktických věd/vědění:

• etika;
  
• politika;
• ekonomie.

Aristotelovy příklady produktivních věd/vědění:

• řemesla a technologie (truhlářství, kovářství, kamenictví, stavebnictví, loďařství, atd., ovšem také zemědělství, chovatelství a lékařsví);
• krásná umění (výtvarná jako např. sochařství či malířství, músická, jako např. hudba a divadlo, a literární, jako např. rétorika).

[ODKAZY] (ze SEP) Topiky kn. VI, 6, 145a15-16 (kn. 6 pojednávající o definici; vlastní relevantní citát); Phys. 192b8–12; DC 298a27–32, DA 403a27–b2; Met. 1025b25, 1026a18–19, 1064a16–19, b1–3; EN 1139a26–28, 1141b29–32).

5. neděle velikonoční (C)

Sk 14,21b-27: Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme.

ŽALM 145: ... Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory.

Zj 21,1-5a: „Hle – všechno tvořím nové!“

Jan 13,31-33a.34-35: ... Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“

---------
Ve Sv. Janu pod Skalou dnes organizovala Česká ornitologická společnost (spolu s partnery) Vítání ptačího zpěvu (na co si vzpomínám: brhlík lesní, sedmihlásek hajní, lejsek bělokrký, budníček větší, pěnkava obecná ...).

Cesta směrem k Solvayovým lomům započala po 7. hodině, ovšem s několika studenty jsme se oddělili v 8.30 a provedli experiment "kráčející filosofie": zkusili jsme výuku formou dialogu po cestě. V 9.00 jsme dorazili do učebny a asi půl hodiny jsme si z naší paměti dialog zapisovali a pak jej půl hodiny prodiskutovávali. Jak za časů Sókrata ... Zajímavé je, že spontánně (měl jsem připravené jiné téma) bylo nastoleno téma zda stojí za žití život o kterém nepřemýšlíme ...

Obrana 38a: "Snad by tedy někdo řekl: "Sókrate, což nedovedeš odejít od nás a žít v tichu a pokoji?" To je právě to, o čem velmi nesnadno některé z vás přesvědčit. Neboť jestliže řeknu, že by to znamenalo neposlouchat boha a proto, že mi není možno žít v nečinnosti, neuvěříte mi a budete si myslit, že mluvím záludně. Jestliže zase řeknu, že toto je dokonce největší dobro pro člověka každý den vésti hovory o ctnosti a o ostatních věcech, o kterých vy mne slyšíte rozmlouvati a sebe samého i jiné zkoušet a že život bez zkoušení není člověku hoden žíti, jistě mi uvěříte ještě méně."