Politické strany patří v současnosti k hlavním nástrojům parlamentní demokracie. Jejich vznik se klade do 17. století, kdy v Anglii vznikla strana whigů, která prosazovala parlament proti králi, později se transformovala ve stranu liberální. Proti ní byla r. 1707 založena strana toryů, která prosazovala zájmy šlechty a krále. V Čechách byla první strana založena r. 1848 (Národní strana). Dnes se prý rozlišují tyto základní typy stran:
- konzervativní strany pravicové (např. KDU-ČSL, třebaže v otázkách trhu je sociálně orientovaná)
- liberální strany pravicové (např. ODS)
- sociálně-demokratické levicové (např. ČSSD)
- ekologicko-civilizační (např. SZ)
- postkomunistické strany - extrémně levicové či pravicové (KSČM)
- nacionalistické strany
- "dobrovolné sdružení jednotlivců"
- "spojené společenskými a politickými pouty"
- "z nichž někteří jí slibují svou podporu, jiní kandidují ve volbách"
- "a je-li strana úspěšná, někteří přebírají vládní funkce".
Mně připadá systém politických stran relativně špatný, protože "nutí" volbu celého balíku řešení, bez ohledu na to, zda s celým tímto balíkem volič souhlasí či ne. Je ale pravda, že existuje řada dobrých funkcí, které systém stran plní:
- politická strana prezentuje vyslovuje relativně jasně nějaké politické cíle,
- "zaškoluje" lidi do politické činnosti,
- zpřehledňuje spleť spřízněných politické zájmů a ideologií,
- mobilizuje občany k podpoře (nějakých) cílů.
----------
Dodatek, so 29.5. v 21.56
Volil jsem sice nakonec po dlouhém váhání KDU-ČSL, doporučuji ale dopis Lukáše Nováka (přečtený až po volbách). KDU-ČSL jsem volil z úcty k její tradici a z úcty k několika výborným lidem, kteří v ní kandidovali za Plzeňský kraj. Vyloučení z parlamentu si nicméně plně zaslouží (viz Lukášův dopis). Mám radost z toho, že moji spoluobčané v těchto volbách dali výrazně najevo svoje preference pro konstruktivní a zodpovědný přístup ke společnému dobru.
Žádné komentáře:
Okomentovat