úterý 17. srpna 2010

Relativní identita - kriteria diachronní a synchronní identity

Podle některých filosofů (Peter Geach) je striktní identita nepoužitelný pojem. Např. v oblasti běžných věcí je každá věc identická jakožto věc nějakého druhu, tj. relativně vůči druhu. Propozici “x je totéž A jako y” nelze rozdělit do “x je A” a “y je A” a “x=y”. Když např. Théseus vymnění součástky na své lodi, jedná se před výmněnou (x) i po výmněně (y) o identickou loď (A) a zároveň o neidentickou sumu dřevěných částí (B). Příklad s Théseovou lodí pracuje s časem a se změnou v čase. Identitě napříč časem se říká diachronní identita. Kritéria diachronní identity mají formu:
  • x je totéž A v čase t jako y v čase t` tehdy a jen tehdy jestliže ... (např. „x je kontinuální s y“). 
Kromě diachronní identity se také hledají kritéria synchronní identity. Ty spočívají v hledání toho, co musí části x splňovat, aby byly částmi x a ne jiné celky či věci (zcela) odlišné od x.

2 komentáře:

  1. Hm, já mám vůbec problém s tím, že nějakou věc můžeš definovat jako věc svého druhu, tj. s Aristotelovým předpokladem, že neexistují individální esence. Věta "Dan Novotný je homo sapiens" je pro mě jen přibližně hrubou skratkou za větu ""Dan Novotný je homo sapiens danonovotnus". Tj. Akvinského tvrzení o andělech (že každý z nich je zároveň druhem) podle mě platí úplně pro cokoliv, pokud to není úplně strukturálně totožné s něčím jiným, jako dvě naprosto stejné koule - až pak by se dalo mluvit o druhu opravdu striktně. Evoluční biologie myslím člověka vidí podobně: vývoj druhů jde přes malé změny a definice druhu je vždy tak trochu ad hoc (daná možností křížení, případně "řádově větší dírou" mezi skupinou jeho příslušníků a skupinou jiných organismů. Samozřejmě, můžeš říct, že "Nic na Danovi Novotném není mimolidské", ale pokud to neznamená, že máš strukturního dvojníka (třeba lewisovský "protějšek"), tak je potřeba zpřesnit, co se tim přesně míní. Zřejmě něco jako "pokud jde o Danovu libovolnou vlastnost, tak se už narodil nebo může narodit člověk, který ji měl, a kdyby ji měl kdokoliv teď žijící, tak kvůli tomu nepřestane být člověkem". Ale je to pořád hodně nepřesné. Pokud jde o Théseovu loď: jestli se dobře pamatuju, Lukáš Novák na tomhle případě ilustroval kdysi rozdíl vlastních jsoucen jako je člověk od agregátů jako jsou lodě. Nebo to byl Sousedík?

    OdpovědětVymazat
  2. Ad: "Hm, já mám vůbec problém s tím, že nějakou věc můžeš definovat jako věc svého druhu, tj. s Aristotelovým předpokladem, že neexistují individální esence."

    Obě teze jsou na sobě nezávislé: (1) existují druhové esence, (2) existují individuální esence. Někteří tvrdí (1)(2), jiní (1)~(2), jiní ~(1)(2), a konečně ~(1)~(2). Navíc se vyskytují verze s různými mody existence.

    Ad Théseova loď: Geach aplikuje své tvrzení o relativní identitě i na vlastní jsoucna (vč. Nejsvětější Trojice), řeší se tím ale i různé problémy s agregáty.

    OdpovědětVymazat