Schroeder uvažuje (SEP) nad vztahem čtyř typů hodnotících vět (viz ). Tyto úvahy mi ovšem připadají kontextuálně závislé na složité změti různých současných etických teorií. Za zmínku podle mne stojí jen toto:
Ad atributivní dobro: Podle Geache (říká Schroeder) jsou zdánlivé dobro-simpliciter-výroky eliptickými výroky-o-atributivním-dobru. V našem příkladu Je dobré, že jsi přišel by se tedy jednalo o jaké atributivní dobro? Schroeder nám k tomu nic neříká, ale mohlo by to např. v kontextu znamenat výrok o dobrém člověku, např. protože obětavě přichází, kdykoli je ho třeba. Podle Judith Jarvis Thomson jsou naopak zdánlivé dobro-simpliciter-výroky eliptickými výroky-o-blahu (good for).V našem příkladu Je dobré, že jsi přišel by se tedy jednalo o dobro pro příchozího.
Relační strategie: Podle Paul Ziffa (říká Schroeder) jsou dobro-simpliciter-výroky, výroky-o-blahu, i výroky-o-atributivním-dobru jen speciálními případy výroků o účelech (ends). Schroeder nám k tomu zase nedává žádný příklad, ale zdá se mi, že se jedná o aristotelsko-tomistickou intuici podle níž je morálně dobré to, co vede k poslednímu cíli člověka.
Schroederův článek zatím odložím, nedává moc konkrétních příkladů a je tedy poměrně obtížné využít jej jako úvod do teorie hodnot.
Žádné komentáře:
Okomentovat