Lidové noviny přinesly zkrácenou verzi proslovu Tomáše Halíka k převzetí ceny Romana Guardiniho. Halík se odvolává na Benediktovu výzvu ne-teistům "Žijte jakoby Bůh byl". Benedikt prý použil formulaci "Vezměte Boha jako možnost" čímž by měl samozřejmě na mysli možnost epistemickou. Tato výzva neznamená, že Bůh není skutečný, ale že ne-teista by měl vzít vážně alespoň hypotézu o jeho existenci. (Ve smyslu epistemické možnosti můžeme říci, že je možné, že žije v Austrálii nějaký člověk jménem Daniel Novotný, narozen ve stejný den jako já; je to možné nakolik momentálně vím; když si projdu databázi obyvatel Austrálie a žádného takového člověka nenajdu, přestanu říkat, že je to možné)
Tuto snadno uchopitelnou epistemickou možnost Halík interpretoval mysticky pomocí "irské negativní teologie" jako "něco, co ani není ani je":
"... jsme pokoušeni dodat „jen jako možnost“ – ale varujme se k slovu možnost připojit znevažující jen. Ano, i pro nás věřící Bůh není „fakt“, nýbrž možnost. Zde bych připomněl již citovaného Richarda Kearneyho a jeho knihu God who may be: O Bohu nelze říci, že „jest“ nebo „není“, obě tyto odpovědi – jak už víme z tradice negativní teologie – jsou nedostatečné. Kearney nabízí a v Bibli nachází jinou odpověď: Bůh může být. Čteme-li pozorně biblické příběhy, vidíme, že v nich Bůh přichází k člověku jako možnost, jako výzva, jako nabídka a také jako úkol."
Navíc prý tato podivná "ani-není-ani-je možnost" je více než skutečnost (mých možných milión dolarů je více než mých skutečných sto?)
... Stará metafyzika viděla v tom, co je, vždy víc než to, co může být. Podle Kearneyho však možnost není méně než skutečnost, nýbrž více."
A nakonec prý možnost také znamená "radikální transcendenci":
Bůh je možnost; „možnost“ je takříkajíc jeho vlastní jméno (vzpomeňme na Mikuláše Kusánského a jeho jméno pro Boha: possest). Přichází nejen jako to, co tu není (k naší dispozici), ale jako to, co my z povahy věci samé nemůžeme, kam nedosahuje a kam nikdy nedosáhne naše moc a naše odhodlání, co není a nikdy nebude disponovatelné a manipulovatelné, co je radikální transcendence.
V Halíkově promluvě bychom jistě našli nějakou dobrou a pravdivou pointu, ale to směšování různých významů slova "možný" je zmatené.
Nevybíravě na problémy v Halíkově argumentaci upozornil Tomáš Hříbek v dalším čísle Lidových novin. Halík posléze své stanovisko vyjádřil úplně jinak:
Tvrdím-li totiž (s Kearneym, ale i s Tomášem Akvinským a mnoha klasiky teologie), že Bůh není „věc“, o níž můžeme diskutovat, zda „je“, či „není“ ve smyslu předmětného výskytu, je to opravdu něco zásadně jiného než výrok, že „Bůh není“ či že „Bůh ve skutečnosti neexistuje“!
Halík samozřejmě není ateista, jak jej obviňuje (či ze svého hlediska chválí) Hříbek. Nicméně je třeba, aby jakožto teista řekl jasně, že Bůh je, i když tím "je" nemusí samozřejmě myslet stejný způsob bytí jako je bytí "housky na krámě". Teista by neměl vyvolávat zmatky pomocí výroků "Bůh není" či "Bůh je možnost".
(Na totéž jinými slovy poukázal i Milan Glazer na stránkách Rádia Vatikán)
Žádné komentáře:
Okomentovat